Dalík, Večerek

30. března 2009 v 9:50


Dalík, Večerek 2004

Imaginární obvinění se však teprve rozbíhaly. Sociální demokracie ve svém druhém volebním období zcela ztratila zábrany a policie pod vedením ministra Grosse ochotně plnila každé zadání. Akce čisté ruce se prakticky zastavila a přitom mohla být úspěšná, kdyby speciální policejní útvary mohly rozmotávat kriminální činy politiků ČSSD, či aktivity zločinců z vlastních řad.

Když se z ministra Grosse stal premiér očekávala sociální demokracie, že pod novým vůdcem konečně uspějí i v krajských a senátních volbách. Daleko v předstihu se rozběhla volební kampaň : " Jsem sociální demokrat - myslím to upřímně" a klukovský kukuč Standy Grosse na nás pomrkával z každého rohu.
Nová vláda však musela hned zpočátku čelit hlasování o důvěře. Nabylo jednoduché dát dohromady potřebných 101 hlasů, protože pod povrchem už doutnalo podezření, že mladý upřímný premiér je ve skutečnosti hrabivý mladíček, který vytřískával jmění z třetí vlny privatizace. Ve vzduchu visely otazníky nad tím kde sehnal milióny na svůj nový luxusní byt i nad podnikáním své ženy Šárky. Začátkem rohu 2004 se mu však ještě dařilo lavírovat mlhavými odpověďmi a navíc i předseda koaličního partnera Kalousek měl podobný problém s vysvětlováním, jak přišel k ještě luxusnějšímu bytu na Vyšehradě. Problém tak dělala hlavně ODS a komunisté, kteří (každý sice z jiného důvodu) nechtěli dát nově sestavené vládě důvěru.
Problém s důvěrou však měli i někteří koaliční poslanci US-DEU. Byl na ně vyvíjen nátlak aby hlasovali disciplinovaně a Standu Grosse podpořili. Až jeden z nich (Bielesz) raději z parlamentu odešel (prý si ale za to nechal dobře zaplatit). Na jeho místo čekal disciplinovaný Zdeněk Kořistka. Bývalý politik a zakládající člen ODS, kde však jeho ambice nebyly naplněny a tak přešel mezi odpadlíky do US. Kořistka se rázem stal důležitým člověkem, který mohl potopit celou vládu.
Stal se poslancem a vládě Stanislava Grosse důvěru dal. Potom nabraly události jiný směr a dnes asi Kořistka lituje, že se nechal vlákat do politické hry. Už se asi nedovíme zda se jednalo jen o jeho vlastí iniciativu, nebo to bylo součástí strategie US-DEU, která se potřebovala za každou cenu zviditelnit (volební preference se pohybovaly kolem jednoho procenta).
Poslanec Kořistka, aniž by podal trestní oznámení, obvinil v rozhovoru s policejními novináři MF DNES tajemníka předsedy ODS Marka Dalíka a lobbyistu Jana Večerka, že se jej na schůzce, která se uskutečnila koncem června v ostravské kavárně, pokusili podplatit deseti miliony korun a slibem postu velvyslance v Bulharsku, když v hlasování nedá vládě důvěru. Tehdy se ODS pokoušela vyslovením nedůvěry vyvolat předčasné volby a její emisaři sondovali půdu u vládních poslanců zda by podpořili vyslovení nedůvěry. Právě z tohoto důvodu se setkal Dalík s Večerkem v ostravské kavárně s Kořistkou. O průběhu schůzky jsou však dvě verze a jedna fabulace, nebo dvě fabulace a jedna pravda a možná není pravda v žádné z nich. Jisté je jen to, že za pravdu se považuje ta, která obstojí před soudem.Ani to však nezaručuje, že se skutečně jedná o pravdu.
1. Dalík s Večerkem za spolupráci Kořistkovi nabízeli zatím neupřesněnou šanci v politické kariéře. Možností bylo mnoho od volitelného místa na kandidátce (jako bezpartijní, nebo kajícný navrátilec) až po uplatnění v exekutivě. Při takových jednáních se často používá nadsázka, žert. Prostě se taktizuje a čeká, na co protihráč zabere.
2. Kořistka tyto možnosti zamítl a rovnou si řekl o 10 miliónů a post velvyslance. Takovou cenu však vyjednávači ODS odmítli a z jednání rychle vycouvali. Mohli se také drzé nabídky zaleknout a považovat ji za past. Poté, když aféra vypukla a nedala se již zastavit, nemohli přiznat, že takový požadavek ze strany vůbec padl, protože by se do toho příliš zamotali a navíc by mohli být obviněni z toho, že korupční jednání nenahlásili. Podobným potížím později čelil právě Kořistka.
3. Dalík s Večerkem byli skutečně tak hloupí a Kořistkovi nabídli nejen peníze, ale i místo v diplomatických službách.
To by byla bomba - pokud by se to podařilo prokázat. Sociální demokraté by měli o předvolební téma postaráno. Historka měla reálný základ, avšak velkou vadu na kráse. Nebyl nikdo, kdo by Kořistkovo tvrzení dokázal. U jednání v ostravské kavárně byl jen on a dva nařknutí lidé. Uvědomoval si to Kořistka, věděli to i policejní novináři MF DNES (Šídlo, Kmenta, Dolejší), kteří poslanci slíbili, že zatím nic nezveřejní a nechají prostor pro vyšetřování. Novináři se prý ale poradili s vedením redakce (Kubík a spol.).
Policejní novináři však slib nedodrželi (kdo by jim také věřil?) a den poté jeho obvinění zveřejnili na titulní straně. Sólokapr je přece víc než nějaká novinářská etika, za tu se schovávají jen když mají uvést svůj zdroj informací.
Policie začala Kořistkovo obvinění šetřit sice se zpožděním, zato však s nebývalou snahou prokázat, že nařčení není nařčením ale pravdou. Od soudce si vyžádali povolení k odposlechům Dalíka i Večerka, prověřovala bankovní konta. Vyšetřovatelé i policejní novináři předpokládali, že peníze na podplacení mohl poskytnout předseda ODS Topolánek. A tak prošacovali konta Topolánka,Dalíka i Večerka, ale žádnou takovou sumu nenalezli. Byl to bezprecedentní zásah do soukromí občanů. Větší důkaz o policejním státu nenajdete. A stal se další malér. Vyšlo najevo, že policisté odposlouchávali i předsedu ODS Topolánka. Znovu se rozvířila diskuse o velkém uchu, které odposlouchává naše hovory. Opoziční politici se pochopitelně zajímali o zákonnost takových odposlechů. Vyšlo najevo, že policisté odposlouchávali i hovory presidenta republiky Václava Klause. Neposlušný poslanec Hojdar našel odposlouchávací zařízení ve svém autě i v kanceláři, odposloucháván byl i poslanec Tlustý, starosta Prahy 5 Milan Jenčík i šéf železničních odborů Dušek. Policie se ale k těmto prozrazeným odposlechům nehlásila. Prý to udělal nejmenovaný pachatel, který nebyl nikdy vypátrán. O odposlechu Tlustého prohlásili, že neumí telefonovat. Mluvčí policie se snažili uklidnit znepokojenou veřejnost a bagatelizovali nárůst odposlechů v České republice. Policie se hájila tím, že všechny odposlechy byly řádně povoleny soudcem. V tom je ale zakopaný pes. Víme, že policisté běžně "upravují" hlášení, protokoly, manipulují s důkazy, proč bychom měli věřit, že v žádostech o odposlechy byly popsány pravdivé důvody. Soudci si pravdivost údajů neověřují a rozhodují od stolu na základě údajů, které jim předloží policisté. Známe přece práci podplukovníka Vojtěchovského, Čermáka,Nešpůrka, Kadeřábků a dalších. Častým odůvodněním je také tvrzení, že odposlechem monitorovali podezřelého a on náhodou telefonoval někomu na něhož nebyl odposlech povolen, nebo naopak. Tím "odůvodnili nepřiklad odposlech hovorů presidenta Václava Klause. Čísla, které policie přiznala však byla hrozivá. Zatímco v roce 2000 bylo povolených odposlechů 341, v roce 2003 to už bylo 9452 a v roce 2005 už 11 000. Pro zajímavost uvádím počet odposlechů v USA, který se pohybuje kolem 3000. Policejní president generál Kolář to tehdy obhajoval počtem mobilních telefonů (v USA jich je však podstatně víc) a jako hlavní důvod uvedl, že ve skutečnosti to není tak zlé, protože někteří odposlouchávaní zločinci prý mají třicet i víc telefonů aby ztížili policistům práci. Někteří prý mají i nosiče telefonů. Třešinkou na dortu tiskové konference povedeného generála byl slavný výrok o neškodnosti odposlechů : " Ten kdo má čisté svědomí se přece nemusí bát, mě by odposlech nevadil..."
Pozoruhodné bylo, že hned od počátku Kořistkovi kauzy byl největším advokátem policejního postupu ministr vnitra František Bublan. Sice vždy tvrdil, že se o případ nijak zvlášť nezajímá, politici by neměli do otevřených kauz vstupovat, ale přesto se viditelně přikláněl k verzi poslance Kořistky. V jedné televizní debatě navrhl, že by vyšetřování pomohlo, kdyby se všichni aktéři podrobili výslechu na detektoru lži. Jeho návrh vyvolal bouřlivou debatu, protože výslech na detektoru lži není v našem právním řádu zakotven a soud k němu nemusí přihlížet. Na druhé straně však může silně ovlivnit jeho rozhodování nepřímo - nakonec jde vždy jen o přesvědčení soudu.
Detektor je jistě chytré zařízení a umí rozpoznat kdy člověk při odpovědi váhá, je nervózní, ale to zda lže či nikoliv vyhodnocuje člověk a při všeobecné nedůvěře v policii není zaručeno, že výsledek zkoušky bude objektivně interpretován. Toho si byli vědomi i Dalík s Večerkem a do nastražené pasti se nenechali vtáhnout. Kořistka se však zkoušce dobrovolně podrobil. Chyba. Mohl sice počítat s tím , že jeho odpovědi policejní specialisté vyhodnotí příznivě a v tom se nemýlil, dokonce i pan ministr, který se o případ příliš "nezajímal" prohlásil pro tisk : " Mám informace, že podle výsledků na detektoru lži mluvil pan Kořistka o nabídce úplatku pravdu." Nemohl však tušit, že policisté jsou přinejmenším nesolidní a nějaká mlčenlivost je nezajímá. Za mlčenlivost si nic nekoupí. Netrvalo ani měsíc a MF DNES otiskla kompletní přepis otázek, odpovědí včetně vyhodnocení měřených hodnot kriminalisty. Jak je tohle vůbec možné? Nikdo se nad tím nepozastavil, prostě normálka. Nechci obhajovat pana poslance, ale takovou sprosťárnu si nezasloužil. Nikdo s policistů za tento skandální únik informací nebyl obviněn. Dokonce se nad tím nikdo ani nepohoršil jakoby to byla normálka. I laik ze zápisu poznal, že v mnoha důležitých otázkách pan Kořistka podle detektoru lhal. Na otázku : Je informace o nabídce 10 mil. Kč z vaší strany zcela pravdivá? Odpověď ANO, přístroj nevěří. Podobně vyhodnotil i odpověď na otázku : Byl vám vůbec na této schůzce nabízen nějaký úplatek?
Výsledek detektoru očekávaný důkaz nepřinesl, jen rozšířil pochybnosti o nestranném postupu vyšetřovatelů. Ti vsadili na vlastní interpretaci odposlechů (nikdy se s nimi veřejnost neseznámila) a hlavně na přesvědčení, že pravdu mluví pan poslanec. Šéf vyšetřovatelů Zdeněk Novák usoudil, že "důkazů" má dost a sdělil Dalíkovi s Večerkem obvinění z úplatkářství. A zřejmě proto aby dodal celé kauze punc nebezpečného kriminálního činu, nechal oba zatknout.
Obvinění strávili noc v policejní cele a druhý den byli helikoptérou a v poutech přemístěni do Ostravy, kde měl o jejich vazbě rozhodnout soudce okresního soudu. Vše probíhalo jako vždy za přítomnosti novinářů, aby si veřejnost přišla na své. Podobnou taktiku použili při efektním zatčení Radovana Krejčíře.
Náměstek protikorupční služby Milan Šiška obhajoval postup svého týmu vysvětlením : " Trvám na tom, že k prokázání viny stačí soudu jediný přímý důkaz, což je v daném případě Kořistkova výpověď a nepřerušený řetěz důkazů nepřímých..." Klišé, které často slýcháváme. V době kdy studoval zákony Milan Šíša se však žádné zákony nedodržovaly a tak lze jeho interpretaci chápat.
Dozorový státní zástupce Martin Fraš zažádal o uvalení vazby z důvodů ovlivňování svědků a maření vyšetřování. Frašův nadřízený Josef Bláha (okresní státní zástupce) však usoudil, že důkazy nestačí ani na obvinění z trestního činu. A jestliže není trestní čin alespoň zčásti podložen důkazy, nelze kvůli tomu někoho zavřít do vazby. Obvinění byli propuštěni na svobodu. Pro policii to byla rána, ale měla přijít ještě další. Ostravská Krajská státní zástupkyně Zlatuše Andělová si vyžádala spis ke kontrole. Po prostudování přikázala trestní stíhání zastavit. Milan Šiška sice ještě jednou opakoval blábol o dostatečném důkazu v podobě jediného svědka i přesto, že Ústavní soud vždy zrušil rozsudky v případech, kdy byl někdo odsouzen pouze na základě tvrzení proti tvrzení. Jak je možné, že o rozsudcích Ústavního soudu věděli novináři Respektu, ale nic o nich nevěděli kriminalisté?
Krajská státní zástupkyně Andělová ("proslavila" se v kauze Čunek, když udala své kolegy z ovlivňování rozhodnutí o pokračování šetření proti Čunkovi) zrušila obvinění hned z několika důvodů. Předně poukázala na nevěrohodnost svědka - poslance Kořistky, které spočívalo hlavně v tom, že i po poučení policejním vyšetřovatelem opakovaně nevypovídal pravdu. Trapně poté působilo tvrzení vyšetřovatele Nováka : " Nevím co tím paní státní zástupkyně myslela. Ta vysvětlení pana Kořistky měla svůj vývoj, takže nemusí být vždy obsahově stejná." Věřte, že kdybyste vy měnili každou chvíli výpověď, těžko vám soudce uvěří, že lži měly určitý vývoj.
K detektoru lži se žalobkyně Andělová rovněž vyjádřila v neprospěch Zdeňka Kořistky : " Ne všechny odpovědi Zdeňka Kořistky byly vyhodnoceny jako pravdivé, a to zejména ty vztahující se k nejzávažnějším skutečnostem s ohledem na snímané hodnoty, které zpochybňují pravdivost některých jeho tvrzení a nasvědčují o jeho neochotě říci určité skutečnosti, které jsou mu známy, což tedy podporuje závěr o nevěrohodnosti jeho osoby." Závěrem konstatovala, že výsledky vyšetřování zůstaly na bázi tvrzení proti tvrzení. V listopadu téhož roku potvrdila prověrka vrchního státního zástupce v Olomouci, že zatčení Dalíka s Večerkem bylo nezákonné.
Grossův pokus o skandalizaci ODS prostřednictvím policie nevyšel opět jen díky tomu, že ne všichni se dají zmanipulovat tak jako někteří lidé z elitních policejních útvarů. A to je dobře. Pokud někdo očekával rezignaci ministra vnitra Bublana, nebo alespoň Šišky, Nováka či Fraše, pak to mohl být jen nenapravitelný snílek a idealista. Vyšetřování skončilo, zapomeňte. Nikdo nenesl za tuto šikanu odpovědnost, vždyť se jednalo jen o "jiný" právní názor. Bohužel, když má jiný právní názor státní zástupce, tak se nic neděje, pokud ale máte jiný názor vy, jdete "do tepláků".
Obvinění bez důkazů je u policejních vyšetřovatelů naprosto běžné a pokud se nejmenujete Dalík, nebo Čunek, nemáte šanci a strávíte ve vazbě měsíce i léta a nakonec budete odsouzeni
alespoň k trestu, který odpovídá délce vazby. Přibývá i občanů, kteří byli vazebně vězněni, a posléze soudem osvobozeni. Například sokolovský podnikatel Pavel Ziegler "seděl" ve vazbě na základě falešného obvinění z vyděračství a přepadení pět měsíců. Obvinění si vymyslel tamní policejní vyšetřovatel Josef Forejt. V květnu 2008 nabyl právní moci rozsudek, němž se praví, že Ziegler je nevinný. Ten už se nechal slyšet, že na policistu podá trestní oznámení z křivého obvinění a se státem se bude soudit o odškodnění. Šance, že by se takové trestní oznámení dostalo až k soudu se však rovná nule. Kouzelná formulka občanů pracujících v orgánech činných v trestním řízení - jiný právní názor, je bezpečně ochrání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama