Elitní policisté podvádí

30. března 2009 v 11:32

Elitní policisté podvádí

Policisté Inspekce ministra vnitra podplukovník Jiří Volek a jeho podřízený major Zdeněk Bureš vymysleli bezva fintu jak obejít zákon a získat povolení na odposlech civilních osob (podle zákona může IMV vyšetřovat jen trestné činy policistů). Oficiálně šetřili zveřejnění tajné zprávy plukovníka Kubiceho a jako podezřelí byli ustanoveni policisté ÚOOZ Kubice, Hynek Vlas a Jaroslav Hruška. Volek s Burešem k žádosti o odposlech jednoduše připsali i telefonní čísla Ivana Langera a Jana Vidíma a novinářů Hrbáčka a Slonkové na jejichž internetových stránkách byla zpráva zveřejněna. Na první pohled se to zdálo logické, protože zprávu do parlamentu přinesli policisté ( Kubice, Vlas a Hruška), Langer s Vidímem jí potom nechali hodinu bez dozoru na stole (čůrali) a Slonková s Hynkem ji následně zveřejnili. Jenže k žádosti o povolení
odposlechů připsali policisté IMV dalších třicet pět telefonních čísel lidí, kteří s únikem tajné zprávy neměli nic společného, mezi jinými i číslo manželky Ivana Langera, dokonce i jeho tchýně, primátora Olomouce Martina Novotného a jeho dvou dětí ( 10 a 12 let), manželku Jana Vidima a její dvou dětí, vedoucího odboru vnitřní správy olomouckého magistrátu Vladana Kaluse a dalších.
Třiatřicet telefonních čísel rozepsali policisté IMV jen na osm jmen uživatelů, na Langera jich bylo připsáno dokonce devatenáct. Odůvodnili to tím, že tito lidé používají podobně jako mafiáni víc telefonů aby zmátli případné odposlechy. Mrázek jich prý používal maximálně deset. Že se jednalo jen o politiky ODS a jejich příbuzné netřeba ani připomínat. Ředitelem IMV byl tehdy Miroslav Borník (bývalý normalizační policejní důstojník), kterého do křesla posadil sociálně demokratický ministr vnitra. Náhoda? Určitě však náhoda nebyla, když inspektoři Volek s Burešem "zapomněli" do spisu pro státního zástupce Milana Zachystala napsat majitele telefonů odposlouchávaných čísel o jejichž povolení žádali. Přitom u třiatřiceti čísel ze čtyřiceti šesti bezpečně věděli komu patří, protože si je nechali zjistit u policejního útvaru Zvláštních činností, který odposlechy technicky zajišťuje. Státnímu zástupci to ale nevadilo a celý balík odposlechů podstrčil ke schválení Obvodnímu soudu pro Prahu 5. Tam však narazil, protože soudkyně Kateřina Ctiborová spis skutečně přečetla a žádost o odposlechy zamítla. Zachystal se ale nevzdal a o pár dní později podal žádost ke stejnému soudu znovu a tentokrát měl štěstí na soudce Jana Novotného, který povolení vydal. To však nebylo všechno, povedení inspektoři chtěli zpravodajskou techniku (štěnice) nasadit i do prostor Parlamentu ČR.
Spiknutí s odposlechy se nakonec provalilo a všichni zúčastnění se začali divit. Byla to normální policejní zvůle na kterou jsme zvyklí, ale politici byli šokováni jakoby o tom nikdy neslyšeli.
Třešničkou na dortu pak bylo trapné vystoupení vrchní státní zástupkyně Renaty Vesecké v televizi. Jedním z hlavních viníků byl totiž její podřízený státní zástupce Zachystal. O soudcích se jaksi předpokládá, že jdou státním zástupcům na ruku a žádosti o odposlechy prakticky nečtou.
Vesecká se pochopitelně snažila celý skandál rychle zamést pod koberec a tak ubezpečovala veřejnost, že žádné nepovolené odposlechy se neuskutečnily. Zapomněla však dodat, že sice povolené byly, ale na základě nepravdivých údajů policistů a státního zástupce Zachystala.
Renata Vesecká lhala a překrucovala fakta. Nemůže být něco získané zákonně nezákonnými prostředky. Zákonné, nezákonné, všechno to tak nějak souznělo, až se ta nezákonnost zvolna vytratila i z verbálních projevů lidí, kteří měli na zákonnost dohlížet. Vše bylo skoro v pořádku. Zcela nepochybné však je, že nikdo nebyl obviněn ze zneužití pravomocí veřejného činitele, ani z prozrazení utajovaných dokumentů. Se smrtí podnikatele Mrázka to přímo nesouviselo, ale tato kniha není o vyšetřování vražd, ale o přežití v našem právním pořádku.
Z výše popsaného vyplývá, že na zavraždění Františka Mrázka měli zájem především namočení policisté. Troufám si tvrdit, že Gross ani Paroubek k tomu
neměli dost kuráže. Jsem přesvědčen o tom, že tak hluboko by neklesli. Je ale možné, že Kočka a jeho synové to zorganizovat mohli, aby se zalíbili a udrželi si politický vliv, který je jak známo pro podsvětí důležitý. .
Z dosud známých výsledků policejního pátrání je patrné, že se Mrázkovi policejní gang vymkl s rukou. Vraždy, které byly přisuzovány jemu, nebo Krejčířovi, mohli klidně zorganizovat i policisté. Poslední poznatky ukazují, že vrahem mohl být bývalý velitel policejní zásahové jednotky Ostapovič. Ten tehdy žil na volné noze a "podnikal". Podle některých zdrojů prý pracoval jako prominentní nájemný vrah, ke kterému měli blízko policisté Kopp s Dvořákem, ale i další vysocí důstojníci z Kongresové ulice, či Policejního presidia.
Podezřelé jsou i další skutečnosti, které postupně vycházejí na povrch. Například, že o možné likvidaci Mrázka byl písemně informován tehdejší policejní president Vladislav Husák už počátkem listopadu 2005 svým podřízeným ředitelem protikorupční policie Milanem Šiškou. Prý se při prohlídce ve vile Radovana Krejčíře našel seznam osob, které jsou odpovědné za jeho stíhání, a u některých jménech, například u Františka Mrázka byl křížek. Samozřejmě, že křížek hned nemusí znamenat hřbitov, může to být i splacení dluhu a podobně, ale riziko nájemné vraždy existovalo. Nebylo sice ověřeno, zda tento dokument skutečně patřil Krejčířovi, či zda ho nevyrobili samotní policisté, aby odvrátili podezření jiným směrem, ale přesto se jednalo o informaci, kterou měl vzít policejní president vážně. Policie tehdy neučinila žádná opatření. Neinformovala Mrázka (byl policejní informátor), nenabídla mu policejní ochranu, ani nepřijala jiná opatření na jeho ochranu, o dva měsíce později byl Mrázek zastřelen. Podezřelé bylo i to, že se tato informace nevynesla jako obvykle k policejním novinářům. Jiné informátory, například Zwierzinu, chrání daleko důkladněji. Jedno z možných vysvětlení může být, že na likvidaci Mrázka měli zájem policisté, zřejmě i politici, což ostatně zmiňuje i Kubiceho zpráva.
Někteří novináři se snažili naznačit možné pachatele a spekulovali například se jmény jeho konkurentů, či politiků. Nemyslím si však, že by politici natolik zpitoměli a objednali si vraždu člověka, ledaže by se nejednalo o politiku, ale o velké peníze. Když jde o peníze, jde politika stranou. A když jde o miliardy jde stranou skoro všechno. V zasvěcených policejních kruzích se vědělo o tiché válce mezi Mrázkovou skupinou a partou kolem podnikatele Babiše pro kterého pracoval ministr vnitra Gross. A Mrázkovi se prý podařilo získat důkazy (výpovědi svědků, výpisy z účtů) o korupci při privatizaci Unipetrolu a chtěl je v případě, že by byl zahnán do kouta použít. A zahnán do kouta byl i jeho parťák Pitr. Paroubek měl svého Kočku a Gross podržtažku Přibyla, který s výjimkou krátkého působení na Úřadu vlády působí celý profesní život v řadách police, kde zná kdekoho. A právě tam směřuje nejvíce indicií na možný motiv nájemné vraždy. Mrázkova záliba a schopnosti sbírání citlivých informací ohrožovala úplatné policejní důstojníky, stejně tak jako politiky - privatizátory.
Z poznatků, které jsou známy, byl podnikatel Mrázek zastřelen nájemným vrahem, to nezpochybňují ani detektivové, kteří na případu pracují. Nájemných vrahů je u nás dost, ale špičkových profesionálů zase tolik neběhá. V přípravě nájemné vraždy je nejrizikovější částí plánu samotná objednávka.
Nájemní vrazi nejsou zapsáni v obchodním rejstříku a myšlenka, že by se dali sehnat na internetu je naivní. Spoléhat se na známé je vstupenkou k mnohaletému žaláři, protože se tak rozšiřuje okruh lidí, kteří o tom vědí a rozšíří se i okruh osob, které se mohou dopustit chyby, nebo vás rovnou "prásknout". Takto usvědčených objednavatelů jsou desítky a dodnes sedí. Navíc přes známé a prostředníky nemáte jistotu, že konečná osoba bude schopna svůj úkol provést. Snadno se může stát, že si vraždu přes prostředníky objednáte u nějakého potetovaného Citróna, který v krátkých mezidobích kdy pobývá na svobodě pracuje na "vedlejšák" jako policejní informátor.
Spolehlivého nájemného vraha zná jen úzká skupinka lidí. Například zločinci, kteří ve své branži takové lidi potřebují, ale mezi ně rozhodně nepatřil Krejčíř, ani Pitr, jak naznačovali někteří policejní novináři. Jednak proto, že nejsou zločinci, ale hlavně proto, že k vyřízení svých nepřátel, či konkurentů používají mozek a dokáží si snadno spočítat, že vražda by je ohrozila daleko víc, než stomilionový tunel. K profesionálním vrahům mají přirozeně nejblíže policisté, nebo policisté bývalí. Nedivil bych se kdyby takovou práci vzali jako "vedlejšák". Ve střelbě jsou cvičeni a navíc někteří z nich i jako specialisté odstřelovači.
I pro případného vraha je nejrizikovějším bodem kontakt na objednavatele vraždy, může narazit na provokatéra a pak je s jeho živností konec.
Je to stejné jako s úplatky. Vysoký státní úředník, či politik si nevezme úplatek od někoho neznámého, k tomu má své radily.
Přesto je několik potenciálních nájemních vrahů známo nejen úzkému okruhu policistů, či policejních novinářů. Mezi takové patřil i bývalý důstojník protidrogové centrály (blízký spolupracovník plukovníka Komorouse) Jaroslav Pospíšil. Tento bývalý elitní policejní důstojník byl znám jako excelentní střelec - odstřelovač, který dokázal trefit cíl i na velkou vzdálenost. Od policie přešel do služeb tajné služby (BIS), kterou po osmi letech opustil a pracoval prý jako podnikatel (prodával ojetá auta). Je o něm známo, že před sedmi lety dostal "zakázku" na odstřelení podnikatele v Polsku, kterou ale na poslední chvíli odmítl.
Z policejního vyšetřování je rovněž známo, že se Pospíšil v místě vraždy pohyboval. Ve tři hodiny odpoledně, pět hodin před Mrázkovou vraždou vypnul svůj mobil (kolik lidí si odpoledne vypne mobilní telefon?), aby nebylo možné jeho další pohyb sledovat. Dva dny po vraždě Františka Mrázka byl Pospíšil nalezen mrtev ve svém autě v Příšovicích, kde si natankoval plnou nádrž, popojel na parkoviště a tam si prostřelil hlavu. V době smrti však měl motor stále v běhu. Kolem těla měl omotanou deku, aby i po smrti seděl vzpřímeně a budil dojem, že je naživu.
Kriminalisté z Liberce jeho smrt "vyhodnotili" jako sebevraždu. Prý proto, že měl finanční potíže v podnikání, ale podle svědků dostal náhle po Mrázkově smrti odkudsi osm milionů korun, které se ale po jeho smrti nenašly. Prostě se ztratily. Pospíšil se podle informací z policejních kruhů dobře znal s dalším bývalým expolicejním důstojníkem Vladimírem Ustyanovičem, který byl rovněž elitním střelcem a působil jako šéf severomoravské zásahové jednotky.

Z policejní služby odešel na vlastní žádost a založil si soukromou detektivní kancelář. Měl blízko k ČSSD (Přibyl) a nějaký čas dokonce radil v bezpečnostních otázkách premiérovi Zemanovi. A právě na tohoto muže míří podezření, že byl mužem na špinavou práci pro některé přátele z ČSSD. Je pravděpodobné, že Ustynovič, pokud nebyl sám střelcem, mohl krýt záda Pospíšilovi, nebo po vraždě "uklidit". Jedenáct měsíců po vraždě Františka Mrázka byl sám vážně postřelen v pražské Žitné ulici. Údajně ho postřelil do prsou a krku žárlivý manžel, Litevec jehož manželka v době střelby řídila auto ve kterém vezla Ustyanoviče. Podivnou shodou náhod byli v blízkosti střelby i policisté z nedaleké služebny, kteří Litevce začali okamžitě pronásledovat a ten se prý na útěku sám zastřelil.
Ustyanovič se ze svého zranění dosud nevzpamatoval, celý rok se léčil, téměř oslepl a sotva se hýbe. Mozek a vzpomínky mu však zůstaly. Devatenáctého ledna 2008 byl v léčebně dlouhodobě nemocných náhodou otráven kokteilem léků, který mu podala bez vědomí lékařů jeho známá. Skončil na jednotce intenzivní péče, kde mu prozatím zachránili život. Prý to byla náhoda, nikdo v souvislosti s otravou nebyl obviněn. A je to…
Po přečtení těchto několika stránek o Františkovi Mrázkovi možná někdo namítne, že jsem nepsal o jeho zločinech, o podsvětí, o nepoctivě nabytých penězích, vždyť to byl král podsvětí, ale o úplně jiných věcech, které s Mrázkem a s jeho smrtí nesouvisely. Je to pravda, je ale také pravda, že žádné skutečné zločiny Františka Mrázka nedokázal vypátrat a popsat ani padrino Kmenta, i když se moc snažil a dokonce ani policie nenašla žádný důkaz Mrázkovi zločinné minulosti. Kdyby byl skutečným zločincem, pak bych si musel klást otázku, proč jej policie nechala běhat na svobodě a nikdy neobvinila. Všechno byla jen mediální bublina, která sloužila k vypuštění dalších a dalších bublin, počínaje odposlechy, nájemnými vraždami, kontakty podsvětí s politiky a tak dále, a tak dále, jen aby Kmenta, Kubík, Kroupa a mnozí další policejní novináři, či donašeči, měli o čem psát. Nebo to bylo také proto, aby odvedli pozornost od skutečných zločinců?
František Mrázek nebyl zločincem, zločince z něj udělali až pomlouvačné články policejních novinářů. Lze pochybovat o jeho charakteru, ale charakterový deficit trestný není.
Policejní novinář Kmenta si dokonce z pomluv o údajné Mrázkově zločinecké kariéře udělal dobře prosperující živnost, ale nepřinesl, s výjimkou spekulací, žádný důkaz. Pozoruhodné jsou i malůvky jeho podřízených na stránkách MF DNES, které používá hlavně jako reklamu před vydáním svého dalšího dílka. Různé pavučiny vztahů a map Českých bossů jsou jen šikovným nástrojem manipulace veřejného mínění. Různá propojení politiků, jejich známých, známých známých a podnikatelů, které Kmenta považuje za zločince, působí na první pohled věrohodně. Mají však pár podstatných vad, které těmto malůvkám dávají odér nevěrohodnosti: nikdy na nich nefiguruje žádný policista a největší kroužek, či nejtlustší označení mohou dát podle potřeby komukoliv. Dnes ho má Mrázek, zítra ho přimalují třeba Langerovi, Paroubkovi, nebo i Kmentovi, ten se také s většinou z nich znal, protože žije v Praze a je také Čech.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama