Gang soudce Berky I.

30. března 2009 v 9:45

Gang soudce Berky I

V předcházejících kapitolách jsem se zmínil o policejních zločincích a policejním organizovaném zločinu, o špičce ledovce, která vyčnívá na nad hladinou (zveřejněno v médiích). Podobné je to i se zločiny soudců. Propojení kamarádů, známosti ze školení, z rautů, kontakty s politiky, státními zástupci i s policisty z nich dělá mocnou lobby, na kterou spravedlnost nemá. Soudci nezávislí nejsou, to je fakt, který nezmění ani deset nálezů Ústavního soudu, nebo prohlášení presidenta Soudcovské unie. Jejich rozhodování je silně závislé na pavučině vzájemných vazeb. Tyto vazby se názorně ukázaly při vyšetřování kauzy zločinného spolčení ústeckého soudce Jiřího Berky, který byl důležitým článkem konkurzní mafie. Berka společně se svými komplici vytuneloval desítky firem a státních podniků a dodnes nebyl odsouzen.
Zatímco Opava s Koňaříkem jsou symboly policejního zločinu, Berka s Větrovcem jsou symboly zločinu soudního.
V konkurzech je ve hře mnoho peněz a patří k nejvýnosnějším byznysům v naší zemi. Na zmanipulované konkurzy mají monopol soudci, jejichž role je v konkurzních mafiích významná a nezastupitelná. Kolik firem bylo v České republice vytunelováno v podvodných konkurzech za účinné podpory "chybujících" soudců dnes už nikdo nespočítá. Spoluúčast soudců na těchto podvodech je fakt, který se mluvčí justice snaží zastřít tvrzením o chybách, či jiných právních názorech na který má každý soudce právo. Fakt ale také je, že přes stovky stížností na podezřelý, či nezákonný postup soudců při konkurzech, nebyla žádnému soudci prokázána vina a nebyl ani obviněn, což ovšem při současném stavu naší justice není nic překvapivého a už vůbec to není argument pro zbavení podezření hranícího s jistotou, že se soudci na zmanipulovaných konkurzech podílejí.
Snad na každém krajském soudu se najde soudce, který řádí podobně jako Berka. Naposledy například vypluly na povrch "omyly" brněnské soudkyně Evy Krčmářové, jejíž rozsudky přivedly na mizinu řadu podnikatelů. Na omyly a nezákonné rozsudky poukázal senátor Josef Novotný, který konkrétně jmenoval šest případů podezřelých konkurzů při nichž vypařilo několik stovek milionů korun. V jednom případě byl dokonce "ztracen" majetek v hodnotě 50 milionů za spoluúčasti správce konkurzu jmenovaného soudkyní Krčmářovou. Problém nastal, když odvolací soud rozhodnutí Krčmářové zrušil jako nezákonné a konkurz zrušil. Soudkyně a její správce však už neměli co vracet. Poškozený zemědělec si pochopitelně stěžoval na všechny strany, ale pochybuji, že by mu soudkyně Krčmářová zajistila odškodnění. Soudy za své chyby zpravidla neplatí a soudci zvlášť. Prostě paní soudkyně měla jiný právní názor, za který zaplatil poškozený. Princip i provedení stejné jako u ústecké mafie. Senátor Novotný poměry u brněnského soudu popsal jako soudcovskou mafii, která manipuluje konkurzy podobně jako Berkův gang. Výsledkem jeho kritiky a následného trestního oznámení nebyla kárná žaloba a už vůbec ne trestní stíhání soudkyně Krčmářové. Naopak, trestní oznámení za pomluvu, útok na státní orgán a šíření poplašné zprávy podal na drzého senátora předseda brněnského soudu Jaromír Pořízek. A je to...
Soudkyně městského soudu v Praze Svobodová zase přivedla na mizinu soukromého zemědělce Macháčka na kterého prý pro dluhy prohlásila konkurz. Macháček přišel v odborně vedeném konkurzu o všechno, ale nevzdal se. Po jedenácti letech mu dal za pravdu Vrchní soud v Praze, který konkurz zrušil a v rozsudku uvedl, že Macháček žádné dluhy neměl. Po jedenácti letech neměl ani majetek. Soudkyně Svobodová soudí dál, jen se spletla. A je to…
Princip konkurzních podvodů je jednoduchý: soudce pošle do konkurzu firmu, která má dluhy, často jen fiktivní, ale má zajímavý majetek, jehož rozprodejem hluboko pod cenu si přijdou na své kupci i organizátoři konkurzu.
Princip sice jednoduchý je, ale provedení je složité a vyžaduje perfektní spolupráci jednotlivých článků řetězu podvodníků. Článků řetězu je příliš a každý z nich nese riziko odhalení.
Nejprve je nutné prostřednictvím nastrčených společníků výhodně odkoupit část pohledávek vytypované firmy a potom, coby věřitel, podat návrh na konkurz, kterému soudce bleskově vyhoví. Konkurz pak probíhá plně pod kontrolou gangu, protože správce, věřitelský výbor, i soudce spolupracují.
Kupující jsou jen nastrčené firmy gangu, nebo předem vybraní podnikatelé, s předem dohodnutou provizí. Vybraní kupci musí být spolehlivými členy gangu, u nichž se realizuje podstatná část zisku. Lacino nakoupí, se ziskem prodají.
Problémem jsou "vydělané" miliony. Peníze ještě než se rozdělí dalším členům gangu se musí nejprve zlegalizovat, "vyprat". O tom by mohl vyprávět třeba Stanislav Gross.
Důležitým článkem gangu je rovněž soudní znalec, který poskytne alibi "znaleckým" posudkem. V takovýchto konkurzech jsou postižené firmy i jejich věřitelé mimo hru a zpravidla nedostanou nic.
Triků, jak na první pohled legálně vysát majetek společností je celá řada, a aby se to nestalo, musí soudce dohlížet na operace správce konkurzu, kterého jmenoval. Z tohoto pohledu je jeho úloha nezastupitelná a pochopitelně určuje i jeho důležitost v hierarchii takového gangu.
Nejdůležitější však je, aby gang příliš nemlaskal. A právě na to dojela Berkova parta.
V případě Berkova gangu bral objednávky na konkurzy od spřízněných podnikatelů Vladislav Větrovec, kterého policisté považují za mozek ústeckého konkurzního gangu.
Větrovec pocházející z Velemína u Litoměřic, vystudoval pedagogiku a práva. Publikoval odborné právní texty společně se soudcem Nejvyššího soudu Sovákem a státním zástupcem Nejvyššího státního zastupitelství Liborem Nedorostem. Některé pasáže však omylem opsali z knih pracovitějších kolegů a tím se dostali do podvědomí veřejnosti. Společně také napsali řadu odborných článků na téma pletich při řízení konkurzů. V tomto ohledu byl Větrovec skutečně odborně na výši a své teoretické znalosti uplatnil v praxi právě ve spolupráci se soudcem Berkou. Jeho známý Petr Tuhý měl za sebou už několik zmanipulovaných konkurzů a Větrovec ho doporučil jako správce i soudci Berkovi. Osvědčil se například při likvidaci Báňských staveb Most na které vyhlásil Berka konkurz v roce 2002. Nejvytíženějším Berkovým správcem však byl Daniel Thonat, který je synem známého ústeckého advokáta. Dalším správcem byl i Lubomír Kindl, který pro Berkovu partu pracoval jen jako bílý kůň a jim spravované konkurzy ve skutečnosti řídil Thonat, nebo přímo Větrovec. Kindl předtím než udělal kariéru správce konkurzů se živil řízením nákladních aut a traktorů. Dalšími členy gangu, kteří se podíleli na rozprodeji majetků napadených firem byla Marta Čiháková a soudní znalec Martin Jurenka.
S gangem rovněž spolupracoval ústecký kriminalista Vlastimil Paroulek, který byl obviněn ze zneužívání pravomocí veřejného činitele. Policistů i státních zástupců, kteří dělali mrtvé brouky v případech, kdy si na praktiky Berkových správců stěžovali poškození věřitelé, bylo přirozeně víc, ale jen Paroulek byl usvědčen pomocí odposlechů. Ostatní byli opatrnější. Daniel Thonat například potvrdil neobvyklou vstřícnost krajské státní zástupkyně Evy Sixtové při vyšetřování jednoho ze zmanipulovaných konkurzů na společnost Meller v Litoměřicích, na který přišlo trestní oznámení. Sixtová, podle jeho slov, namísto prověřování postupu litoměřických vyšetřovatelů, pozvala napadeného správce na skleničku do své kanceláře k nezávaznému pokecu. O konkurzu pak nepadlo ani slovo a celá záležitost byla uložena k ledu. Podezřelé machinace při kterých mizel majetek věřitelů vyšetřoval tehdy litoměřický vyšetřovatel Miroslav Slabý, který vyšetřoval tak, že nic nevyšetřil a stížnost odložil. Za odměnu dostal od konkurzního správce odměnu jeho syn, který byl majitelem bezpečnostní agentury, lukrativní zakázku na ostrahu objektů v konkurzu, které organizoval Berkův gang.
Zřejmě toho ale o manipulacích při konkurzech věděla státní zástupkyně Syxtová víc, protože ji v roce 2005 kdosi vyhrožoval smrtí a policie ji dala ochranku, možná to byla výstraha, aby příliš nemluvila o svých kontaktech na konkurzní mafií, kterou svou nečinností kryla záda.
Důstojník protikorupční služby v Ústí nad Labem kapitán.Petr Dvořák podle výpovědi svědka uklidňoval magistra Thonata, že může být v klidu. Kdyby se něco dělo kolem konkurzů, tak se všechna obvinění sejdou u něho na stole a on to bude řešit a jeho zase podrží krajské státní zastupitelství. Ani Dvořák nebyl kvůli spolupráci s Berkovým gangem obviněn, podal si žádost o důchod do důchodu a dnes si zaslouženě užívá výsluhy za dlouholetou práci u policie.
Lidí napojených na Berkův gang bylo mnohem víc, ale většinou se úspěšně hájili tvrzením, že výhodné "nákupy" z rozprodávaného majetku firem prováděli v dobré víře a o ničem nevěděli. Dá se očekávat, že soudce Berka se bude hájit podobným způsobem.
Výnosy ze zmanipulovaných konkurzů, které jsou odhadovány na několik stovek milionů korun pravděpodobně končily u majitele řetězce nevěstinců v Rozvadově a Tachovsku Igora Brdlíka a podnikatele Petra Sisáka. Brdlík byl později obviněn z kuplířství, vydírání, a z organizování zločinného spolčení. Podle některých policistů, ale i podle výpovědi Daniela Thonata to byl právě Brdlík se Sisákem a Větrovcem, kteří měli v gangu hlavní slovo.
Zatímco Brdlík je tvrdý gangster, který propojil Berkův gang s podsvětím, Sisák je znám jako prominentní lobbyista s důvěrnými vazbami na přední politiky pravice i levice a vlivné podnikatele. Brdlík měl dobré kontakty na policisty a proto se mu dařilo dlouho unikat obvinění a při zátahu na Berkův gang proti němu nebylo dost důkazů. Zatčen a obviněn byl až o rok později, ale jeho přímá vazba na Berku a spol. zatím nebyla prokázána, což je také jeden z důvodů, proč se policistům dosud nepodařilo vypátrat, kam se poděly výnosy z podvodných konkurzů. Zajímavé je, že k zatčení Brdlíka došlo až poté, co o jeho "podnikání" informovali policejní novináři. Policisté do té doby v jeho nevěstincích žádné překročení zákona neviděli. Obviněn nebyl ani Petr Sisák, protože policisté prý proti němu nezískali dostatek důkazů.
A právě ti, kteří obviněni nebyli dávají konkurznímu gangu punc skutečné mafie, sicilského střihu.
Berkova parta provedla řadu zmanipulovaných konkurzů, ale jen na deset z nich získali kriminalisté důkazy. Škoda, kterou tak způsobili se pohybuje mezi dvěstěpadesáti až třista miliony korun. Opakuji, že hovořím jen o nejznámějších zdokladovaných případech. Všechny se udály na území tehdejšího Severočeského kraje, kde soudce Berka působil.
Únor 2002 - soudce Berka vyhlásil konkurz na Báňské stavby Most, které měly potíže s financováním v důsledku opožděných plateb od zákazníků. Firma se tak dostala do druhotné platební neschopnosti a byla ve skluzu s výplatou mezd svých zaměstnanců a některých dodavatelů materiálů. Firma ale měla mnohonásobně větší majetek, pozemky, nemovitosti, strojní park. Arnošt Kadavý, bývalý předák odborů Báňských staveb hájil firmu i po letech:
" Firma měla sice potíže s výplatou mezd, ale její majetek byl obrovský. Předběžný správce konkurzu potvrdil, že firma není na likvidaci a lze ji zachránit. V době konkurzu měla 150 zaměstnanců..."
Berka však rychle dosadil na místo správce konkurzu Martu Čiháhovou, která si přibrala na pomoc kolegu Thonata a do čela údajně krachující firmy dosadili dalšího muže gangu - Petra Tuhého. Za půl roku, bez výběrového řízení, prodali celou firmu vybrané společnosti Hudson za pouhých 11,5 milionů korun. Za takovou částku lze pořídit maximálně dva středně velké rodinné domy. Valná část těchto peněz spolkla režie a odměny dosazených "správců". Ztráta z tohoto konkurzu činila pro bývalé majitele podle odhadu 130 milionů korun a bývalí zaměstnanci nedostali mzdy dodnes.
Červen 2002 - soudce Berka poslal do konkurzu firmu ZKL Klášterec na základě žádosti věřitele pohledávky za pouhých 370 tisíc korun. Konkurzním správcem jmenoval osvědčeného borce Daniela Thonata.
Vedení mateřského koncernu ZKL Brno, ale i policisté pokládali vyhlášení konkurzu za neoprávněné, ale nebylo jim to nic platné. Za půl roku z ní Thonat vysál převážně prostřednictvím nevýhodných smluv 45 milionů korun a pak už byla firma skutečně na likvidaci. Podle policie byl "výtěžek" Berkova gangu nejméně 80 milionů korun. Znalci z řad podnikatelů však uvádějí, že škody způsobené Thonatovou správou byly o 100 milionů vyšší. ZKL Klášterec pak "koupil" slovenský HTC Holding, ale ten firmu nezachránil. Zakázky klášterecké firmy byly mírně řečeno nevýhodné a tak se stále více propadala do dluhů, až byla výroba zastavena a o práci tak přišlo 200 zaměstnanců.
Prosinec 2002 - posílá soudce Berka do konkurzu další stavební společnost - Stavební podnik Ralsko. Správcem jmenuje Daniela Thonata, který vyvedl z firmy majetek za 35 milionů. O půl roku později jmenuje soud jiného správce konkurzní podstaty Vladimíra Komendu, ale na něho a věřitele už nic nezbylo. Majitelé Stavebního podniku považovali konkurz a zvláště pak vedení konkurzu správcem Thonatem za nelegální, ale když se obrátili na soudce Berku, který konkurz vyhlásil, nepochodili. Dnes už víme proč.
Březen 2003 - Zbrojovku Brno, kdysi chloubu našeho průmyslu tunelovali podvodníci v několika vlnách. V roce 1999 ovládla chřadnoucí zbrojovku parta komunistických papalášů v čele s bývalým členem předsednictva ÚV KSČ Vasilem Mohoritou. Majetek firmy se rychle přelil do dceřiných firem, které se pak za podezřelých okolností, se souhlasem vedení mateřské společnosti ovládané Mohoritovou partou, osamostatnily. Ani tyto společnosti však dlouho neprosperovaly a sto milionů z majetku Zbrojovky Brno se vypařilo. Policie dodnes nevyšetřila, zda majetek za čtyři sta milionů korun komunističtí manažeři jen prošustrovali způsobem na jaký byli zvyklí ještě z perestrojky, nebo zda je jednoduše ukradli. Jisté je, že Vasil Mohorita se stal zámožným člověkem a stačil mu na to rok práce ve Zbrojovce Brno.
Na konci roku 1999 byl podán návrh na konkurz brněnské Zbrojovky u Krajského obchodního soudu v Brně, ale příslušný soudce tři roky neshledal důvod k vyhlášení konkurzu. Zbrojovka se pomalu zotavovala z "hospodaření" Mohoritovy party a podnikatelé, kteří výhodně odkoupili pohledávky Zbrojovky, začali být netrpěliví a obrátili se na konkurzního odborníka Větrovce.
A ten si věděl rady. Poradil, aby se s majiteli dohodli a sídlo firmy přemístili do působnosti soudce Berky. Zbrojovka Brno se pak během pár týdnů přestěhovala do Litvínova. Tedy, popravdě řečeno, do Litvínova se přestěhovala jen schránka na dopisy, což ovšem bylo z hlediska splnění zákonných podmínek to nejdůležitější. Soudce Berka v té době číhal u podatelny a návrh na konkurz si okamžitě vzal na starost. Předseda ústeckého krajského soudu Kohoutek později "vysvětloval", že něco takového u jeho soudu nepřipadá v úvahu, protože soudci dostávají jednotlivé návrhy podle předem určeného klíče, ale věrohodně nevysvětlil jak se mohlo stát, že všechny konkurzy o které měl Větrovec s Berkou zájem byly spolehlivě přiděleny Berkovi. Jediné vysvětlení je, že do určité doby s Berkou spolupracoval i předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem, a v okamžiku, kdy to Berka přehnal s Union bankou, podal na něho udání, aby se sám vyhnul podezření. Ostatně podobné praktiky známe z podsvětí, kde také nepoznáte zločince od policejního informátora, nebo od vyšetřovatele.
Jisté je, že podobné praktiky byly na ústeckém soudu běžné a úplatky při rychlé registraci, nebo výmazu firem z obchodního rejstříku nutností. Jisté také je, že předseda krajského soudu zatím obviněn nebyl a s největší pravděpodobností ani nebude. Berka totiž tvrdí, že je nevinen a pokud na tom stojí jeho obhajoba, tak ani nemůže nikoho stáhnout sebou. Kohoutek se bát nemusí.
To, co soudcům v Brně trvalo léta, "vyřešil" soudce Berka během týdne. Na brněnskou Zbrojovku vyhlásil konkurz a správcem konkurzní podstaty pověřil odborníka z Větrovcovy stáje, jeho osobního řidiče Lubomíra Kindla.
Po Mohoritovi toho však už mnoho nezbylo. Podle obvinění vydoloval Berkův správce ze Zbrojovky Brno ještě asi padesát milionů, ale své dílo nestačil dokončit, protože spadla klec při narychlo spíchnutém konkurzu na ostravskou Union Banku.
Březen 2003 - soudce Jiří Berka vyhlásil konkurz na Union banku.
Útok na ostravskou Union banku byl příliš viditelný a dle mého názoru k němu museli být Berka s Větrovcem dotlačeni většími gangstery, než jsou oni. Berkův oblíbený správce Daniel Thonat, který se po roce stráveném v litoměřické vazební věznici rozhodl spolupracovat s policií uvedl do protokolu, že v únoru 2003 byl svědkem jednání Igora Brdlíka, Větrovce a podnikatele Tomáše Pitra v kavárně pražského hotelu Merriot. Jednání se nezúčastnil přímo, protože seděl s kolegou z gangu u vedlejšího stolu, ale po odchodu Pitra si k nim přisedli pobledlí Brdlík s Větrovcem a viditelně rozrušeni oznámili, že dostali zakázku na konkurz ostravské Union banky přímo od Pitra, který prý konkurz i zafinancuje. Pitr to později popřel logickým tvrzením, že sice o banku měla jeho skupina zájem, ale o fungující banku s licencí a nikoli o rozkradenou banku v konkurzu. Těžko říct, zda to byla pravda, ale i pro Pitrovu skupinu nebyly k zahození ani pohledávky banky vůči dlužníkům a patnáctimiliardový majetek, který ještě ve vykradené bance zbýval. Obchod s pohledávkami je ještě lukrativnější než konkurzní byznys a hlavně je naprosto legální.
S pohledávkami se dá obchodovat, ale dají se i vyměňovat (započítávat), jak ukázal Pitr v případě sporu s IPB. Zda Pitr hovořil jen za sebe, nebo byl jen prostředníkem jiné skupiny není jasné.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 indistinct indistinct | Web | 20. června 2015 v 14:11 | Reagovat

poskytovatelé mini půjček :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama