Hodní kolaboranti, hodné svině II.

30. března 2009 v 13:13



Hodní kolaboranti, hodné svině II

Estébáci, kterým udával na kolegy z hereckého prostředí si u soudu na nic ze spolupráce s Kanyzou nevzpomněli. Tentokrát se ale odvolal právník ministerstva vnitra. Patrně také proto, že kauza udavače Kanyzy alias Honzy byla mediálně zajímavá a postupně vyplouvaly další a další podrobnosti jeho kariéry u StB. U odvolacího soudu předložili právníci ministerstva dokumenty ze svazků sledovaných osob například Inky Čekanové, Pavla Landovského, Jiřího Klema, Václava Sloupa, Jiřího Zahajského a mnohých dalších. A soudci Vrchního soudu konečně pochopili, že Honza neudával nevědomě, ale vědomě.
To bylo velké vítězství spravedlnosti a rozsudek vpravdě průlomový. Komentátor MF DNES Karel Steigerwald trefně poznamenal, že soud uznal dokumenty StB za dokumenty StB.
Agent Honza nebyl mezi umělci nikým výjimečným. Udával lehce a to hlavně proto, aby si zajistil role, kariéru, angažmá. Nebyl první, ani poslední.
Podobně se u soudu hájila a posléze zvítězila i Jiřina Bohdalová - krycí jméno Jaroslava, Jan Skopeček - krycí jméno Franta, který mimo jiné donášel i na svou kolegyni Vlastu Chramostovou (byla rovněž agentkou StB).
Byli to právě herci, kteří po listopadu 1989 postupně přebírali od studentů komunikaci s veřejností a začali masově pořádat setkání Občanských fór s občany- diváky. Jednoho takového setkání jsem se rovněž zúčastnil jako divák. Bylo to v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, kde jsem byl služebně na pár dnů.
Na jevišti byla improvizovaná tribuna na niž se tísnilo kolem třicítky herců, režisérů a dramatiků, kteří v určitém čase v tomto divadle účinkovali.
Bartoška, Heřmánek, Zedníček, Koenigsmark a další, kteří se stali pojmem české kultury. Panovala tam příjemná, nevázaná a přátelská atmosféra. Umělci vtipkovali na účet bývalé komunistické moci a říkali veselé historky ze života sešněrovaného cenzurou omezených stranických inkvizitorů. Bylo to příjemné posezení a když jsem odcházel, měl jsem pocit, že oni jsou vlastně jako my. Ani ne za rok jsem listoval v Cibulkových seznamech a k mému údivu jsem zjistil, že jsem se tehdy účastnil valné hromady spolupracovníků StB Severočeského kraje. Dodnes jsem přesvědčen, že na jevišti jich sedělo mnohem víc, než dole mezi diváky. Jeden z nich - dramatik a režisér Alex Koenigsmark udával pod krycím jménem Sabina. Udával své přátele, kolegy, udával často a dobrovolně. Podpisem stvrdil svou spolupráci a přijímal i odměny. Pramen (tak byli agenti ve spisech nazýváni) udával mimo jiné i svou kamarádku Katarinu Vaculíkovou. Tajné policii napráskal každou maličkost z jejího soukromí, estébáci už v pondělí věděli, co bylo u Vaculíků k nedělnímu obědu.
Koenigsmark se rozhodl bojovat o svou "čest", a vyhrál. U soudu tvrdil, že podpis není jeho podpis a udání nejsou jeho udání, a bylo to. Teprve o několik let později objevili v archivech Ministerstva vnitra ve složkách udávaných obětí pramen Sabina. Nejde ani tak o to, že například herci a umělci se navzájem udávali, udavačů u nás bylo desítky tisíc a byli v každém oboru lidské činnosti. Mně dramatik, či herec udavač nevadí, vadí mně však, když udavač žaluje soudu a domáhá se očištění svého jména a klidně nám lže dál.
Zcela mimo mé chápání je, když bývalí udavači sedí ve vedení parlamentu a dodnes jsou nepostradatelní u policie a na úřadech.
Ověřená zkušenost říká, že nejhorlivějšími služebníky jsou potrefení a zkompromitovaní lidé. Musí být vděčni za šanci sloužit dál a dokonce i stoupat ve služební hierarchii. To věděli již ve starém Římě, věděli to po válce i komunisté, kteří dál zaměstnávali a využívali bývalé nacistické konfidenty. Co na tom, že zavinili smrt mnohých nešťastníků. Komunisté dokázali z jejich zkušenosti vytěžit ještě dvacet let po válce.
Když byla ODS v opozici tak neminul týden, aby stínový ministr Langer nekritizoval ministra vnitra za to, že v jeho resortu stále spokojeně slouží stovky bývalých estébáků, kteří svou kariéru budovali na spolupráci s okupanty. Po osmi letech se Ivan Langer se konečně dočkal a dostal své ministerstvo i s estébáky a zapěl stejnou písničku jako jeho předchůdci. Prý nepracují na klíčových místech, jsou loajální, pracovali v technických odděleních, nikoho moc nemlátili a hlavně - jsou to nepostradatelní odborníci. Ještě po dvou letech ministrování dvojnásobného doktora Langera jich v jeho resortu sloužilo přes osm set a jejich hájení se ještě zvýšilo. Za všechny si dovolím upozornit na otřesný případ z roku 2008, kdy bývalý starosta Putimi Josef Hanus upozornil v soukromém dopise ministra vnitra Ivana Langera, že v Jihočeské policejní správě pracuje na
významném místě podplukovník Václav Pixa, který za komunistů sloužil v StB. Pixa byl do této elitní policejní jednotky vybrán v roce 1977 na základě přísného výběru, při kterém se hlavně posuzovala oddanost KSČ a Sovětskému svazu. Pracoval v odboru sledování občanů, prostě špicloval po hospodách lidi, kteří nesdíleli stejné nadšení pro cizí nadvládu jako on, podobně jako kdysi jeho předchůdce Bretschneider. Můj přítel Václav, který Pixu znal, říkával: " Je to svině, která bude oddaně sloužit komukoliv, nacistům, komunistům a až tady budou Číňané, tak klidně i Číňanům."
V roce 1990 estébácký slídil Pixa neprošel prověrkou Občanské komise, odvolal se a za pět měsíců mu kamarádi pomohli, aby se mohl vrátil na původní místo. Podplukovník Pixa v klidu slídil dál, až na jeho minulost upozornil ministra vnitra bývalý putimský starosta. Za kamaráda Pixu se ale postavil jeho nadřízený Tomáš Kužela z policejního prezídia, který za okupace sloužil rovněž v řadách StB, dokonce ve stejném odboru sledování jako kamarád ve zbrani Pixa.
Nevím zda pan ministr dopis četl, ale jisté je, že mu nikdy neodpověděl, neodpověděl mu ani poté, kdy se Hanus obrátil na jeho poslaneckou kancelář (pravda, nebylo před volbami a tak pan poslanec ještě necítil potřebu komunikace s voliči, ale přesto si myslím, že mu mohla některá ze sekretářek alespoň ze zdvořilosti odpovědět).
Pro ministra Langera to byla těžká volba protože půl roku před tím sám jmenoval náměstkem policejního presidenta pro ekonomické záležitosti bývalého slídila StB Tomáše Kuželu.
Soukromý dopis byl předán k vyřízení na Správu policie Jihočeského kraje, kde ho kámoši policisté okopírovali a předali kamarádovi Pixovi.
Místo odpovědi od ministra Langera se Josef Hanus dočkal obvinění od píseckého státního zástupce z trestného činu pomluvy podle § 206 a šíření poplašné zprávy § 199.
Šíření poplašné zprávy § 199
(1) Kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, nebo peněžitým trestem.

Pomluva §206
(l) Kdo o jiném šíří nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
Hanus se dopustil šíření poplašné zprávy tím, že v soukromém dopise (těžko mohl znepokojit skupinu občanů s výjimkou ministra Langera) upozornil na Pixovu minulost a zmínil se i o současné angažovanosti bývalého estébáka ve veřejném životě. Pixa na veřejnosti, ale i na zastupitelstvu jemuž předsedal Hanus vyzýval k návratu ke starým socialistickým pořádkům. Nechápu co je to za poplašnou zprávu, která by měla někoho vyděsit, vždyť KSČM nás svým programem děsí devatenáct let a komunistický předseda Filip, Pixův kolega, rovněž sloužil jako spolupracovník StB u Jihočeské krajské správy SNB. Možná Pixa špicloval lidi, které napráskal Filip - Farmer a ten to s pomocí ministra Langera dotáhl až na místopředsedou poslanecké sněmovny. Pixa se také cítil poškozen tím, že o něm bývalý starosta napsal, že je bývalý estébák, který by neměl ještě devatenáct let po revoluci pracovat na stejné policejní správě jako za komunistů. Estébák Pixa požadoval, aby byl autor dopisu zavřen do vězení a navrch mu zaplatil odškodné 50 tisíc korun za újmu, kterou spatřuje v tom, že snížil jeho autoritu u podřízených.
A šílenost naší doby pokračovala tím, když tuto absurdní žalobu písecký soud přijal a zahájil proces. Jak bude soudce posuzovat co je pomluva a co pochvala bude do značné míry obtížné.
Obžalovaný Josef Hanus se hájil tvrzením, že jeho dopis ministrovi byl soukromý a navíc všechny údaje, které v něm napsal byly pravdivé. Zveřejněním celé kauzy se veřejnost dověděla, že ministr vnitra Langer na dopisy voličů neodpovídá a jeho podřízení porušili listovní tajemství tím, že soukromý dopis předali Pixovi.
Ministr Langer hájil sebe a své podřízené trapným vysvětlením, že dopis nepovažoval za osobní, ale za úřední podání (česky udání), které podle úředního postupu jeho podřízení prošetřovali. Jak se ale pozná soukromý dopis? Dodnes jsem si myslel, že tím jak je nadepsaná obálka a komu je určena. Podání-udání se přece píše na policii kam chodí stovky udání denně a většinou jsou odložena jako nepravdivá a nikdo není stíhán protože se spletl. Pokud by policie stíhala autory nepravdivých udání, nedělala by nic jiného a bez udání by nevyšetřila ani polovinu trestných činů. K udávání vyzývají často policisté občany z rádia i televize, říkají tomu spolupráce. Jak to, že najednou chce někoho za udání zavřít?
Jisté je, že policejní mafie svázaná kamarádskými vazbami z minulosti, se o sebe dokáže postarat a běda těm, kteří by se opovážili na ně ukázat prstem. A kamarádské vazby spolehlivě zajišťují mnohým policistům beztrestnost při páchání zločinů. Nikdo nikdy nespočítá kolik procent trestných činů dnešních policistů bylo hned v zárodku klasifikováno jen jako kázeňský přestupek, nebo dokonce odloženo. Pokud ale nejste policisty může se vám snadno přihodit pravý opak. Drobný čin, který často ani není trestním činem "vyhodnotí" jako trestný. V průběhu vyšetřování se sice ukáže opak, ale vyšetřovatelé udělají vše pro to, aby svou verzi udrželi, včetně zatajení důkazů, nebo přímo jejich likvidací. Ale o tom, až v dalších kapitolách.

Jak se přežít změny?

Po listopadu 1989 byla policie v nelehké pozici. Lidé ji považovali za symbol komunistické zvůle, kterou pomáhali násilím držet u moci a po brutálních zásazích při "pendrekiádách" posledních let, odpor veřejnosti ještě vzrostl. Při vyšetřování těchto masakrů se navíc ukázalo, že prakticky žádný z policistů nikomu nezkřivil ani vlas, protože v přilbách a za štíty jim nebylo vidět do tváří, a protože dav policejních mlátiček byl anonymní, obrátilo se opovržení veřejnosti proti policii jako celku. Akceschopnost policie byla silně omezena. Šéfové bojovali o přežití a z opatrnosti raději nedělali nic, anebo jen velmi málo. Byli zalezlí ve svých služebnách a snažili se být nenápadní, aby se na jejich předlistopadové činy co nejdříve zapomnělo.
V té době vykládali policisté trestní zákon rigorózně, aby si nespálili prsty. Pokud vás někdo přepadl a vy jste ho poznali, či popsali, tak běžnou reakcí vyšetřovatelů byla odpověď, že se jedná jen o tvrzení proti tvrzení, musí být víc důkazů, víc svědků a věc po čase odložili. Sotva jste opustili policejní služebnu, tak se vám loupežník venku vysmál a ještě vám pohrozil smrtí, nebo znásilněním dětí, či manželky. Tento postoj byl jedním z důvodů, který způsobil eskalaci trestné činnosti. V podvědomí lidí pak tento výklad práva přežíval. Po několika letech, když se nálady ve společnosti uklidnily, došlo k obratu a jako důkaz stačila výpověď jediného svědka navíc třeba šestnáctkrát odsouzeného recidivisty, nebo čumák policejního psa. Popravdě řečeno, psovi lze věřit víc protože se nemýlí úmyslně. U složitějších případů, například u ekonomické kriminality, hlavně pak bankovních podvodů policisté případy odkládali s odůvodněním, že pachatele nelze usvědčit protože jim nemohou prokázat zákonnou podmínku trestného činu - úmysl. Dnes se s takovou podmínkou soudy ani nezabývají, prostě úmysl - spatřují.
Časy se mění a mění se i výklady zákonů podle společenské objednávky. Říká se tomu reinterpretace zákonů. Názor vyšetřovatelů na dokazování se měnil a měnil, až došlo u celé řady skutků k promlčení. Obvinění se často zastavovalo, nebo naopak zahajovalo na základě hmotné zainteresovanosti vyšetřovatelů. Pokud byl někdo stíhán, tak jen bílí koňové bílých límečků (výraz "bílí koňové" vymysleli cikáni. Byli to nastrčení, většinou bílí občané bez majetku, kteří pracovali pro cikánské gangy. Bílý dobře oblečený člověk působil věrohodněji při uzavírání půjček, nebo objednávkách zboží na fakturu. Bílý kůň v našem slovníku zdomácněl podobně jako kdysi robot).
Nečinnost, či ustrašenost policie na počátku devadesátých let byla účinnou taktikou, nicméně samotná nečinnost by na přežití komunistických policejních špiček nestačila. Jejich transformaci v "apolitickou policii" umožnili především špičky OF a následně politická reprezentace, která se ujala moci na základě dohod u kulatých stolů se zástupci komunistického vedení.
Tehdy převažoval názor, že státní úředníci, policisté, prokurátoři i soudci musí být apolitičtí a sloužit státu, nikoliv politickým stranám. U policistů a soudců se tato vize stala skutečností. Dříve sloužili komunistům, dnes demokratům. Po změně společenských poměrů nebylo možné vyměnit všechny policisty, kteří kolaborovali, ale bylo nezbytné odstavit aspoň ideologické fanatiky typu Komorouse, Bajera, či Vorálka. Bohužel se to nepodařilo. Zkompromitovaní policisté se úspěšně hájili slovy, že v minulosti plnili jen rozkazy a dbali nad dodržováním zákonů. Nic originálního, stejným způsobem se po válce hájili i esesáci.
Dnes už prakticky nikoho nezajímá proč k takovému vývoji po listopadu 89 došlo. Komunisté se udrželi u moci, byť v jiných stranách, udrželi si i své výsadní postavení v ekonomice. Lidé na to občas nadávali, ale časem se s tím smířili. A jedinci, kteří byli disidenty za Jakeše, jimi zůstali i za Havla. Bojovali prakticky proti stejným elitám jako dřív. Za všechny bych chtěl jmenovat publicistu Petra Cibulku. Je hrdinou naší doby, ale nikdo ho nechce slyšet, jeho stranu nikdo nevolí a přitom spolupracovníci StB jako například Kato, či udavač Farmer jsou úspěšně voleni do parlamentu. Kdyby však Petr Cibulka v životě už nic neudělal, tak o jeho necenzurovaných seznamech tajných spolupracovníků StB se bude mluvit ještě za padesát let, kdežto jméno prvního porevolučního premiéra Marina Čalfy nebude znát nikdo. Agentura QVC provedla v roce 2005 průzkum veřejného mínění o známých osobnostech a událostech za posledních patnáct let a na Mariana Čalfu si vzpomnělo 0,2% dotázaných. O Cibulkových necenzurovaných seznamech spolupracovníků StB však vědělo 48% dotázaných.
Kdo je vlastně ten Marian Čalfa, dnes jeden z nejbohatších občanů České republiky?
JUDr. Marian Čalfa je Slovák, který byl vždy ve správný čas ve správné straně. Jeho úspěšná životní dráha je do značné míry totožná se vzestupem kariéry policejních a justičních špiček.
Práva vystudoval v Praze a ještě na fakultě vstoupil do KSČ. Po studiích pracoval krátce jako podnikový právník, ale strana ho brzy vytáhla výš, takové lidi potřebovala.
Mladý ambiciózní politik se záhy stal ministrem bez portfeje, bez charakteru a bez skrupulí. Jako ministr byl odpovědný za vládní (rozumějte komunistickou) legislativu. Z jeho dílny vzešel ještě na počátku roku 1989 tak zvaný pendrekový zákon, který přitvrdil trestní sazby proti narušitelům socialistických pořádků. Mimochodem právě na základě tohoto zákona byl vězněn Václav Havel a mnozí další. U polistopadových kulatých stolů předáků OF a komunistů se stal trumfem v rukou vyjednavačů opozice. Čalfa ihned pochopil, že moc se stěhuje na druhou stranu a tak neváhal odložit nejprve svou komunistickou legitimaci, posléze i komunistické přesvědčení a zásady. Zradit pro něho nebyl problém. V sedmdesátých letech zradil náš národ kolaborací s okupanty, teď jenom zradil svou stranu. Takovým lidem se ohleduplně říká pragmatici. Stal se pionýrem převlékačů kabátů. Vstoupil do VPN a stal se z něj rázem bojovník proti starému režimu. Pravda je že kabát převlékl jen dvakrát, ale takový Petr Pithart - bývalý předseda vlády, později předseda senátu to dokázal hned šestkrát. Začínal jako horlivý svazák a ještě na vysoké škole vstoupil po vzoru otce (velvyslanec v Paříži) do komunistické strany. Spolužáci tvrdí, že chodil i do poslucháren v modré svazácké košili a do krve se pral za politiku strany v padesátých letech. Při komunistických prověrkách v šedesátém devátém byl vyškrtnut a stal se disidentem. Později se stal jedním z lídrů OF, ještě později OH, po prohraných volbách vyměnil ještě dvakrát stranu, až se nakonec z přesvědčeného komunisty a atheisty stal lidovec a dnes se snad i modlí. Je úctyhodným starším pánem a vyhrává jedny volby za druhými.Byli to nepochybně právě tito dva exkomunisté, kteří velkou měrou ovlivnili náš současný život. Když byla možná jejich transformace na demokraty proč by nešlo u policistů, nebo u soudců. Čalfa byl technologem moci. Ještě předtím než dal sbohem své straně zpacifikoval své soudruhy ve federálním shromáždění, aby zvolili Václava Havla presidentem. Poté ho president za odměnu jmenoval předsedou vlády. Prý byl šikovný a pro porevoluční establishment nepostradatelný. Když se to bojovně naladěným občanům z Občanského fóra nezdálo a začali houfně reptat, že takto si to na náměstích nepředstavovali, okřikl je právě Petr Pithart smutně proslulým rčením, že slyší trávu růst a že hon na čarodějnice (rozuměj komunisty, kolaboranty a normalizační kariéristy) nepřipustíme!
Dříve říkal - stranu se rozvracet nedáme, později si nenechal rozvracet OF. Toto jsou nepochybně také jedny z důvodů současného stavu policie a justice. Pro někoho byli prostě nepostradatelnými. Socialistické pořádky, myšlení a způsob práce přežily právě díky tomu, že přežili Čalfové, Iblové, Pithartové, Kolářové, Vorálkové a jim podobní. Oni udrželi kontinuitu vnímání právního řádu, který stojí jednou nohou v roce 68 a druhou ve třetím tisíciletí a tato kontinuita umožnila udržení kamarádských vazeb mezi policisty až do dnešních dnů.
Milicionáři byli ozbrojenou pěstí komunistů, kteří stáli vždy v prvních řadách mlátících komand, když občané jen nesměle požadovali větší míru demokracie, nebo jen chtěli uctít památku zesnulého. A aby uměli dobře mlátit a střílet, měli pravidelná cvičení. V rámci těchto cvičení je školili policisté, prokurátoři a soudci jak postupovat proti politicky nepřizpůsobilým občanům v rámci socialistické zákonnosti. Po cvičení se navařil gulášek, narazil sud a družba pokračovala často až do němoty. Vztahy se zdárně utužovaly. Byli tak tuhé, že drží dodnes.
K utužení vzájemných vztahů přispívá, když na sebe navzájem něco víme a máme společnou minulost. A nejvíce toho věděli právě estébáci a policisté. Kamarádi se navzájem podrží. Také co by z toho měli, kdyby povídali jak s nimi vědomě spolupracoval Kavan- Kato, nebo Filip - Farmer. U soudu klidně řeknou, že je ani neznají, v lepším případě si na nic nepamatují. Za čas si přejdou pro úroky.
Všechno není tak špatné jak se po přečtení těchto řádků zdá. Pomalu přichází k policii i k soudům mladí lidé, kterým nic neříká komunistická minulost jejich šéfů a většina z nich se jimi už nedá ovlivňovat. V tom je naše šance, ale do té doby musíte ještě počítat s četnými nástrahami, které vám mohou přichystat staří normalizační policejní mazáci.
Na mnohých příkladech vám ukáži, že neexistuje zločin, který by byl policistům cizí. V posledních letech nesou znaky organizovaného zločinu a proto se velmi těžko odhalují.
Bohužel policisté dokáží své zločiny dovedně zakrýt, nebo je svedou na oběti, které si vytipují a předhodí soudu. I vy můžete být jednoho dne obviněni a měli byste být připraveni na to, že proti vám nebude postupováno korektně, budou vyráběny nepravdivé důkazy, nebo se budou se ztrácet důkazy vaší neviny. Můžete být nezákonně vězněni ve vazbě, nebo strávit léta ve vězení. Svoboda a právo jsou důležité. Ještě důležitější je však přežít a začít nový život.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Vitezslav Haramule Vitezslav Haramule | 24. září 2010 v 19:44 | Reagovat

Spravne receno. Tech hodnych estebackych

2 Johan Johan | 22. června 2012 v 21:35 | Reagovat

To je vtip s tím Cibulkou?

Je to estébáckej synek, stačí si vygooglovat jeho matku.

http://brno.idnes.cz/Brno-zpravy.aspx?c=A090630_1216576_brno_krc

Je notorický známé, že staré rudé svině předali moc svým dětem, které nám pak dokola opakují, že za své rodiče nemohou. - Jo, tohle říkat neuměli, když byl někdo potomek třídních nepřátel, to se kádroval původ jako o život.

Měř všem stejně a estébácký synky, vydavatele estébáskejch seznamů, nejasnýho původu, ze kterejch nezapoměl vyškrtnout maminku a možná sem tam někoho připsal, prosím nedávej za vzor. Vygoogluj si jeho známý.

Cibulka si našel dobrý živobytí v tomhle. Jiný estébácký fakani aspoň něco uměj. On je estébácký dítě, co křičí chyťte estébáky.

K čertu s váma se všema. Jste jedna banda.

3 ArleneThusa ArleneThusa | E-mail | Před 5 minutami | Reagovat

Absolutely NEW update of SEO/SMM package "XRumer 16.0 + XEvil 3.0":
captcha solution of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another categories of captchas,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM programms: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other programms.

Interested? There are a lot of introducing videos about XEvil in YouTube.
Good luck ;)

XRumer20170721

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama