Karel Srba

30. března 2009 v 12:07

Karel Srba generální sekretář ministerstva zahraničí

Pomalu zapomenutý případ Karla Srby, který byl za přípravu vraždy novinářky Sabiny Slonkové odsouzen senátem Krajského soudu v Českých Budějovicích k osmi letům vězení, patří zcela jistě mezi podivné rozsudky našich soudů za imaginární zločin.
Spoluobvinění Eva Tomšovicová a Michal Novotný, kteří obstarali vykonavatele vraždy dostali rovným dílem šest let. Pokud se vše odehrálo tak, jak soudce Cirhan zdůvodnil ve svém rozsudku byli Tomšovicová s Novotným spolupachatelé z pokusu o vraždu prominentní novinářky poprávu odsouzeni. Byl zde objednavatel vraždy (údajně Srba)a byli zde i prostředníci (Tomšovicová, Novotný). V případě vraždy Jandy a Pokoše však spolupachatelé údajného vraha Kajínka (Ďurči a Hegedüs) včetně objednavatele Vlasáka nebyli za spolupachatelství souzeni nikdy a u soudu vystupovali jen jako svědkové.
Karel Srba byl příkladem podivné kariéry generálního sekretáře podivného ministra zahraničí Jana Kavana.
Slonková jak známo ve svých reportážích hojně využívá zdroje blízké policii. Ve skutečnosti to jsou samotní policisté, kteří ji dávají, či prodávají i ty nejdůvěrnější informace. Říká se, že tato šikovná novinářka s jedním vysoce postaveným policejním důstojníkem dokonce žila a má s ním nemanželské dítě. Možná, že kauza Srba vznikla právě z tohoto spojení.
Slonková s Kubíkem byli v té době na vrcholu novinářské mafie úzce spolupracující s policií, politiky a podnikateli. Koho si vybrali za oběť svých cílených útoků, toho spolehlivě dehonestovali. V roce 2001 dostala tato dvojce novinářů objednávku na dehonestaci Karla Srby, který začínal příliš mlaskat a stával se tak nebezpečný pro jeho kumpány z řad šibalů ČSSD. Útok zahájili 25.dubna 2001 reportáží "Muž se špatnou pověstí", a následovaly další a další reportáže (celkem jich bylo sedm ). Pokaždé se drželi stejného schématu. V první třetině článku zopakovali vše podstatné z článků předešlých, poté smíchali drby s domněnkami a vlastní fabulací. Výsledkem byla působivá reportáž, která Srbu očernila. V závěru kampaně se zaměřili na jeho majetek. Nemovitosti, milióny, to byla pastva pro závistivce. V podtextu naráželi na machinace při zadávání zakázek při opravách našich zastupitelských úřadů v zahraničí. Jednalo se vesměs o lži a fabulace, v lepším případě o nepodložená obvinění, která však v tvářila jako odhalení kriminálních činů. Novináři tom říkají investigativní publicistika. Policie na základě článků Slonkové s Kubíkem Srbu skutečně obvinila. Zřejmě se jednalo o předem připravenou hru a kriminalisté čekali jen na mediální úvod. Karel Srba byl pod tlakem a podle policie se chtěl novinářky nějak zbavit. Prý. Sám říkal, že měl na mysli jen likvidaci profesní. A lavina se dala do pohybu. Jeho známá Eva Tomšovicová, která si na kontaktech se Srbou založila dobře prosperující živnost, chopila do svých rukou běh dalších událostí.
Eva Tomšovicová, korunní svědek žalobce Barnabáše Lišky byla pětatřicetiletá ambiciózní žena, která chorobně lhala. Vystudovala střední zemědělskou školu ale vydávala se za doktorku práv. Tvrdila o sobě, že pracuje na Wall Streetu, má nemovitosti ve Francii a ovládá spoustu jazyků, je členkou rytířského řádu, má za manžela bohatého Angličana, vyučuje na policejní škole v Českých Budějovicích (žádná tam není) - to jí věřil i Srba. Nic z toho nebyla pravda. Pro Tomšovicovou bylo lhaní prostředkem v podnikání. Měla však i další chybičky, strašně měla ráda chlapy a chorobně toužila hlavně po těch, kteří měli vliv a peníze. Nebyla však žádná modelka aby si nabrnkla fotbalistu, nebo bohatého bankéře a tak se snažila své vyvolené ulovit na své rozsáhlé styky, hlavně pak na styky s Karlem Srbou. Nevím jak je možné, že s ní jinak velmi inteligentní Srba vůbec bavil. Ale takových dam pracovalo na ministerstvu zahraničí víc. Například pravá ruka ministra Kavana, náměstkyně Opolecká šéfka protokolu bez níž ministr neudělal krok, neuměla jediný cizí jazyk a o diplomatickém protokolu nevěděla nic. Vedle ní se Tomšovicová jevila jako docela normální ženská.Podle žaloby se Tomšovicová rozhodla zorganizovat vraždu nepohodlné novinářky na přání Karla Srby protože ho ohrožovala psaním o jeho mnohamiliónovém majetku, který získal za úplatky na ministerstvu zahraničí. Požádala kamarády, vimperské podnikatele Michala Novotného a Petra Volfa, aby sehnali někoho, kdo by provedl vraždu Slonkové. Novotný se domluvil se známým recidivistou Karlem Rziepelem alias Citronem, který projevil ochotu zavraždit nepohodlnou novinářku za půl miliónu korun. Není jasné proč oslovil právě Rziepela o kterém věděl, že je policejním informátorem, ale zřejmě to bylo součástí novinářsko - policejní akce. Rziepel je notorický recidivista, který strávil ve vězení celkem 14 let, typický vězeňský modrák na kterém byste těžko hledali bílé místečko kůže. Vskutku důvěryhodná osoba pro takovýto úkol. A Rziepel skutečně nezklamal, hned za tepla letěl na policii a celý plán prozradil. Od té doby policisté údajně celou přípravu vraždy monitorovali, aby získali důkazy proti všem členům spiknutí. Rziepel měl novinářku zabít dynamitem, který mu prý Novotný předal.
Na první pohled jednoduchý případ. Srba, který mimo jiné byl i agentem vojenské rozvědky se zbláznil (podobně jako Kajínek) a na vraždu novinářky, která ho pomlouvala (jiný důvod neměl) najal prostřednictvím notorické lhářky amatéry a ti najali provařeného niemanta Citrona. Budiž. Srba byl obviněn a putoval do vazby. Jenže policisté s výjimkou svědectví samotné organizátorky vraždy Tomšovicové neměli v rukou důkaz, který by Srbu s plánováním vraždy, nebo jenom s přáním zabít Slonkovou, spojoval. Policisté pomohli Slonkové sehrát působivou show, když ji z obavy o její život, vzali pod policejní ochranu a ubytovali na neznámé místo, odposlouchávali telefony a tak se dostali až k Srbovi (to už s nimi spolupracovala i Tomšovicová), který byl v době přípravy vraždy mimo republiku. Jediným výsledkem jejich snažení byl v podstatě vyprovokovaný rozhovor Tomšovicoví se Srbou, kde mu tato dáma oznamovala, že už je to hotovo. Co je hotovo však neřekla a ani Srba to nekomentoval. Prostě něco bylo hotovo a policie, státní zástupce a soud usoudili, že hotovo znamená vražda novinářky. Komplic Novotný potvrdil, že Tomšovicová prý před ním s nějakým vysoce postaveným člověkem z ministerstva zahraničí po telefonu mluvila a také mu říkala, že je to vyřízeno a že si vydedukoval, že se jednalo o Srbu. Zda skutečně hovořila se Srbou, nebo to jen před Novotným hovor předstírala nebylo ověřeno.
Poté co všichni skončili ve vazbě, se ke svým podílům na plánování vraždy Sabiny Slonkové svorně doznali až na jednoho - Karla Srbu. Navíc doznání učinili ještě v době, kdy Srba nebyl obviněn a nebylo proti němu zahájeno trestní stíhání, takže se vlastně toto "přiznání" nemělo u soudu ani objevit. Ale objevilo a bralo se za rozhodující. Obžalovaní totiž po řádně zahájeném stíhání Srby uvedli do protokolu, že se nemělo jednat o zavraždění novinářky, ale jen vystrašení a že likvidací nebyla míněna likvidace fyzická. Věřte ale notorické lhářce. Rozhodně však popřela, že by Srba po ní chtěl výslovně vraždu.
Státní zástupce Barnabáš Liška a soudce Cirhan, mluvili před soudem jako jeden muž, oba však měli stejný problém - neexistoval motiv který by stál Srbovi za vraždu.Korunní svědkyně byla viditelně chorobná lhářka. Tento nedostatek sice vyřešil soudce Cirhan nařízeným psychiatrickým posudkem. Znalec zjistil, že Tomšovicová sebestředná osoba s psychopatickými sklony, ale že je schopna v určitých momentech mluvit i pravdu. Soudce to vyhodnotil tak, že pravdu mluví právě před soudem. To, že soustavně lhala všem ze svého okolí vyhodnotil jako vytahování. Pro žalobce ani pro soud nebylo přijatelné uznat Tomšovicovou jako notorickou lhářku. Někdo lže, někdo jen přehání, někdo se jen vytahuje - vyberte si.
Soudce Cirhan se snažil přesvědčit veřejnost (sám byl přesvědčen dávno), že motiv k vraždě Srba měl, obával se prý o majetek. Téměř v celé soudní řízení se soudce soustředil na dokazování toho, že Srba majetek nezískal poctivě a že tedy mohl mít strach z článků nepohodlné novinářky, což bylo zcela v rozporu se skutečností a zavánělo vědomým vymýšlením, protože jiné poznatky o nepoctivě nabytých penězích, než od novinářů neměl. Tomšovicová navíc přidávala pikantní detaily o tom jak nosila Srbovi v taškách miliony za úplatky. Srba však v té době nestál před soudem aby se zpovídal z toho kde vzal více než 30 miliónů na které počtář Cirhan vyčíslil jeho majetek. Soudce působil dojmem závistivého čecháčka, navíc nedokázal ovládnout svou averzi vůči jeho obhájci Kříženeckému, který argumentoval sice racionálně, ale v rozporu s míněním pana soudce. Nakonec Karla Srbu odsoudil k osmi letům žaláře.
Následné soudy potvrdily Křiženeckého obhajobu o neexistenci motivu, protože Srbu v plném rozsahu zprostily všech obvinění z manipulací při zadávání státních zakázek a rovněž neuvěřily tvrzení Tomšovicové o milionových úplatcích, které mu nosila v taškách na ministerstvo. Srba byl soudem zproštěn obvinění jak v kauze Českého domu v Moskvě, tak z předražených oprav našich ambasád v zahraničí i v kauze Střižín kterou Slonková zahájila štvavou kampaň proti Srbovi. V podstatě tak jiní soudci uznali, že korunní svědkyni nevěří ani slovo a že Srba se ve skutečnosti nemusel článků Sabiny Slonkové obávat, protože fakta byla překroucena.
Zůstalo tak u toho, že milión dolarů našel v krabici od bot, kterou objevil kdesi ve skříni po smrti svého otce, který byl ministerským úředníkem s platem osm tisíc. Ostatně nevysvětlitelných miliónových majetků mají u nás stovky lidí včetně politiků a přesto kvůli tomu nikoho nevraždí. Stačí jen zablokovat zákon o přiznání majetku. Jedním z velkých bojovníků proti tomuto zákonu byl i pozdější ministr financí Jiří Kalousek za jehož úřadování (ekonomický náměstek) na ministerstvu obrany byl systém úplatků při zadávání veřejných zakázek propracován k naprosté dokonalosti. I když v jeho případě k jedné vraždě skutečně došlo.
Existuje však i jiná verze na kterou marně upozorňoval jak Karel Srba, tak i jeho obhájce - spiknutí policie, novinářů a Evy Tomšovicové.
Eva Tomšovicová byla totiž protřelá podvodnice, která se chtěla již jednou se stejnými kumpány zbavit nepohodlného podnikatele Petřeka, kterého společně s Novotným obrala o firmu (Srba tvrdil, že se jednalo asi o 40 milionů). I v tomto případě najal Novotný vykonavatele Citróna. I v tomto případě vše prasklo dřív, než k vraždě došlo. I zde to policii napráskal Sziepel-Citrón.
Policie vše prošetřovala, ale tehdy neputoval nikdo z objednavatelů vraždy do vazby. Na policii vypovídal Petřek i Novotný, stejně tak i "vykonavatel" Rziepel. K obvinění však z dosud nejasných důvodů nikdy nedošlo. Na první pohled je zarážející, jak mohl být poletovaný, věčně napitý recidivista Rziepel úspěšným provokatérem - nájemným vrahem. Normální člověk by mu nesvěřil ani vypuštění ventilku sousedova kola. Proč stejní policisté jedno Citrónovo přiznání odložili a druhé vedlo k uvěznění Karla Srby? Policie se z celkem pochopitelných důvodů se o plánu na Petřekovu vraždu policie nikdy nezmínila a nerozmazávali to ani policejní novináři.
Tomšovicová měla deset let jistých za plánování vraždy Patřeka, proč by nepřistoupila na dohodu s policisty? Vypadala sice jako žárlivá husa, ale čtyři roky ušetřila. Na Srbovi ji nemuselo záležet, protože ten její milostné návrhy odmítl. Novotný také ušetřil pár let. Vyhlédnutá "oběť" Sabina Slonková posloužila jako atraktivní návnada pro veřejnost. Vsadil bych se, že dobře věděla o tom, že ji Srba nikdy nechtěl zavraždit. Měla ale mezi policisty důvěrné kontakty a proto ji nebylo těžké přesvědčit ke spolupráci. Srba by rozhodně nebyl první obětí války policejních klanů o moc a o pozice. Pozoruhodné je, že soudce Cirhan uvěřil jedinému důkazu, svědectví Tomšovicové, ale další soudci, kteří Srbu soudili z manipulaci se zakázkami ministerstva zahraničí svědectví stejné svědkyně neuvěřili.
Sám Srba si po odsouzení trpce stěžoval, že kdyby svědčil proti Šloufovi ( zapojen do několika kriminálních kauz, nikdy však nebyl souzen), tak by nebyl obviněn. Je sice těžko uvěřitelné, že by byl Srba tak čestný a solidní, že by pro svou svobodu neobětoval nějakého sociálně demokratického šibala, ale je možné, že prozřel příliš pozdě a vlak už byl v pohybu.
Karel Srba motiv neměl, měla ho ale Tomšovicová, Novotný i Slonková. Kdyby chtěl Srba vraždit proto, aby odstranil ty, kteří o něm psaly nepravdy a spekulovali o jeho "kauzách" na stránkách MF DNES, musel by objednat i vraždu Jiřího Kubíka, který všechny tyto články dělal společně se Slonkovou.
V únoru 2002 dostali oba cenu Ferdinanta Peroutky za investigativní publicistiku (reportáže o Srbovi psali od roku 2001). Tím, že byla vybrána jako oběť Sabina Slonková, stala se na čas mediální hvězdou. Po jedenácti letech psaní do novin ( v drtivé většině se jednalo o imaginární kauzy si ji veřejnost konečně všimla, odešla z mateřské redakce a dnes vede internetové zpravodajství Aktuálně cz., Jiří Kubík se stal šéfem redakce publicistiky MF DNES, Karel Srba o majetek nepřišel a odpykává si svůj trest. A je to...
Pro porovnání rozdílného hodnocení stejného trestného činu si dovolím uvést případ objednavatele nájemné vraždy Jana Lochmana, který se chtěl zbavit svého nadřízeného z firmy Aqvatest. Vykonavatel nájemné vraždy hledal tři měsíce na internetu, až uspěl u bezpečnostní agentury. Aby znemožnil svou identifikaci se vydával za Dagmar Řezníčkovou (jak vtipné) a mailoval z veřejných internetů ke kterým mělo přístup více lidí. Šéf bezpečnostní agentury vzal objednávku vraždy vážně a vše oznámil na policii. Policisté pak zahájili pátrání a Lochmana chytli při činu, když ukládal do schránky na holešovickém nádraží v Praze dohodnutou zálohu 50 tisíc korun. Lepší důkaz už snad soud nemůže dostat na stůl.
Lochman se hájil jako dítě z první třídy přistižené při nevinné lumpačině, prý to byla jen legrace. Svého šéfa má prý rád a dobře spolu vycházejí.
Nebudete tomu věřit, ale za legraci to považoval i senát městského soudu v Praze a šprýmaře Lochmana osvobodil. Já bych to za dobrý vtip nepovažoval, naproti tomu zdůvodnění osvobozujícího rozsudku soudcem Petrem Braunem považuji za vtip roku : " Není pochyb o tom, že se skutek stal a pan obžalovaný se ho opravdu dopustil, máme však důvodné pochyby, zda chtěl celý čin dovést do konce. Je to možná jeho styl černého humoru. Tak inteligentní člověk, jakým je vědec Lochman, by nezvolil tak naivní způsob přípravy vraždy." Státní zástupkyně Margita Kralická si ponechala lhůtu na odvolání, nakonec byl šprýmař Lochman odsouzen k podmínečnému trestu. Oba objednavatelé vraždy zaplatili zálohu předem, oba jednali jako naivní hlupáci. Rozdíl byl hlavně v nebývalém nasazení policejních novinářů Slonkové s Kubíkem. Poté kdy byl Srba soudem očištěn a zbaven obvinění z přijímání úplatků, které mu prý nosila Tomšovicová v pytlích, Slonková ani Kubík už o svých nepodložených obviněních nenapsali ani řádku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 StantonGlenna28 StantonGlenna28 | E-mail | Web | 24. března 2012 v 20:43 | Reagovat

One remembers that life is not cheap, but we require cash for different issues and not every person earns big sums cash. Thus to get quick <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/home-loans">home loans</a> and small business loan will be a right way out.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama