Korupce policejních důstojníků II.

30. března 2009 v 12:53


Korupce vysokých důstojníků policie II

Dobře utajené vyšetřování podplukovníka Petra Vojtěchovského z elitního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (nevím proč jej novináři nazývají elitním útvarem), probíhalo od května 2003. Žalobci ho vinili z toho, že bral úplatky za zastavení trestního stíhání, předával citlivé informace ze spisů konkurenčním podnikatelům, kteří byli policií vyšetřováni a informacemi ze spisů zásoboval i podsvětí.V jednu chvíli byl tento důstojník mediálním hvězdou televizních pořadů zaměřujících se na odhalování nepoctivosti státních úředníků
Opoziční poslanec za ODS Ivan Langer, který byl tehdy stínovým ministrem vnitra, veřejně hovořil o podplukovníkovi Vojtěchovském jako o jednom z největších policejních mafiánů. Náznaky, které pronášel před novináři hovořily dosti jednoznačně a zasvěceně. Jak to bylo opravdu se už asi nikdy nedozvíme, ale jisté je, že jeho činnost v řadách policie byla velmi rozporuplná a soudní proces vzbuzoval značnou nedůvěru.
Podplukovník Vojtěchovský byl buď gangsterem v uniformě, nebo obětí spiknutí jeho kolegů. Mohl se stát i obětí omylu, ale tato verze je velmi nepravděpodobná.
Všechny tyto možnosti jsou však pro veřejnost špatným signálem o stavu naší policie a justice. Dlouho unikal obvinění díky svému vysokému postavení. Měl kontakty, kamarády, na mnoho policistů toho dost věděl. Velel týmu Mari , který vyšetřoval zřejmě nerozsáhlejší spolupráci policistů s gangstery za posledních patnáct let. Ve sdělovacích prostředcích se o tomto gangu vyděračů, lupičů a vrahů neprávem hovoří jako o gangu vedeném Berdychem, ve skutečnosti se jedná o policejní mafii, která prostřednictvím Berdycha řídila své nezákonné operace. Těžko říct, zda právě podplukovník Vojtěchovský byl šéfem celého spiknutí, jisté však je, že nemohl při vyšetřování nenarazit na jména svých kolegů, kteří byly ve zločineckém žebříčku nad Berdychem. Ti zase vyšetřovali kauzy, kde mnohé důkazy ukazovaly na Vojtěchovského.
Kdo by si také dovolil obvinit důstojníky elitních policejních jednotek.
Podplukovník Vojtěchovský místo toho aby vyšetřoval podezřelé, nechával si od nich platit a za to jim předával informace ze spisů, aby věděli co na ně policie má. Jenže někteří z vydíraných si to nenechali pro sebe a počínání podnikavého kriminalisty nahlásili Inspekci ministra vnitra. Ta shromáždila další důkazy a výpovědi. Když si to přečetl žalobce, podal okamžitě návrh na uvalení vazby. Obával se, že by pan podplukovník mohl ovlivňovat svědky a pokračovat v trestné činnosti. Kdo jiný než vysoký policejní důstojník by mohl působit na svědky. Soud však žádosti o vazbu nevyhověl a tak obviněný Vojtěchovský pokračoval ve službě.
Podplukovník Vojtěchovský byl šikovný, mimo jiné dokázal získat od soudce, povolení k telefonním odposlechům vytypovaných podnikatelů, které jakoby podezříval. To bylo skutečně geniální, protože za pomoci legálně povolených odposlechů získával citlivé informace o majetku obětí a jejich obchodní činnosti na pomezí zákona. Následně je vydíral a sliboval zastavení stíhání. Kdo by takové velkorysosti odolal?
Na základě fiktivního obvinění například získal povolení k odposlechů podnikatelů Krásného a Syrového a následně jim nabídl, že je za pět set tisíc zbaví odposlechů i obvinění.
Horší však bylo, když pan podplukovník musel přece jen nějaký případ vyřešit a přitom současně chránit své klienty z ruskojazyčné mafie, kteří si jej prý rovněž platili. Tak byl v roce 1995 namísto mafiánů obviněn i nevinný podnikatel Hernych, který byl díky manipulacím ve vyšetřování, vedeném tehdy ještě kapitánem Vojtěchovským, odsouzen na 6 let do nejpřísnějšího vězení za loupežné přepadení benzinové pumpy v Kostelci.
Vojtěchovský rovněž ukradl automatickou pistoli, kterou na policejní ředitelství odevzdal majitel protože ji získal nelegálně. Pan podplukovník ji ale nezaregistroval a prodal známému. U soudu pak tvrdil, že mu ji jen půjčil, aby se mohl bránit.
Když vyšetřoval podnikatele Karla Kapra z finančních deliktů nabídl mu za
úplatu 400 tisíc osobní údaje jeho konkurenta Jiřího Syrovátky, který mohl proti němu svědčit.
Prodej informací sledovaným podnikatelům to byla jen jedna z obchodních činností, kterými se šikovný podplukovník živil.

Tři sta tisíc vydělal na Petrovi Mandíkovi, o němž věděl, že byl za vykonstruované obvinění pravomocně odsouzen do vězení. Kontaktoval jej nabídkou, že za určitou finanční úplatu mu zajistí presidentskou milost ( president Václav Havel). Milost sice nevyšla, ale peníze pan Mandík už nikdy neviděl. Proč taky, když se pan podplukovník tolik snažil.
Mandík se později obrátil na Inspekci ministra vnitra, která tehdy už šetřila desítky obvinění a trestných oznámení na podplukovníka Vojtěchovského.
Vyšetřování však z neznámých důvodů postupovalo hlemýždím tempem. Po celou dobu byl pan podplukovník ve službě, ovlivňoval svědky a monitoroval průběh vyšetřování. A začaly se dít podivné věci. Zkušení policejní vyšetřovatelé najednou kupili jednu chybu za druhou. Nestandardních "chyb" se dopouštěl i středočeský státní zástupce. Všechny tyto údajné chyby měly za následek, že důkazy proti Vojtěchovskému se nedaly z procesních důvodů použít u soudu.
Vyšetřovatelé Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, kterému šéfoval plukovník Kubice, například zjistili, že jimi navrhovaný svědek nevypovídal policistům z Inspekce ministra vnitra tak, jak vypovídal jim. Prostě nevypovídal jinak, než chtěli. Dva důstojníci ÚOOZ pak žalovali spřízněnému státnímu zástupci o nestandardním výslechu jednoho ze svědků, aby tak šetření inspekce zpochybnili. Pro jistotu neinformovali svého nadřízeného, ani ministra vnitra. Věřte potom Kubicemu, nebo jeho hochům. Policisté ÚOOZ potom začali sledovat kolegy z inspekce a připravovali prý falešnou diskreditaci důstojníků IMV Michaely Hýbnerové a Dušana Brunclíka. Podle tohoto plánu měl každý z těchto důstojníků přijmout od podplukovníka Vojtěchovského 500 tisíc Kč jako úplatek za zmaření jeho vyšetřování. Zda peníze skutečně vzali, či nikoliv se už nedovíme, protože někdo z policistů informaci o šetření možné korupce, nebo křivého obvinění z korupce, vynesl středočeskému státnímu zástupci a ten, aniž by kohokoliv informoval, začal oba podezřelé důstojníky inspekce vyslýchat. Tím bylo další vyšetřování zmařeno. Těžko říct, kdo vynášel víc, kdo bral větší úplatky a kdo přispěl nejvíc k tomu, že vyšetřování bylo prozrazeno a výslechy svědků se u soudu nedaly použít. Vyšetřování bylo nakonec pro nedostatek důkazů zastaveno.
Nadřízený oněch upovídaných důstojníků ÚOOZ jejich počínání označil za chybné a řekl, že je mu to líto...
Přesto byl podplukovník Vojtěchovský nakonec v roce 2003 obviněn z podvodu, braní úplatků, zneužití pravomocí veřejného činitele, krádeže, nedovoleného ozbrojování a zneužití osobních dat z policejních databází.
Řekl bych, že byl obviněn z více trestných činů, než Radovan Krejčíř a zcela jistě byla Vojtěchovského trestná činnost společensky mnohem nebezpečnější, nicméně pan podplukovník nestrávil ve vazbě ani den, nikdo mu neudělal razii v bytě, nezablokoval účty, a nešikanoval příbuzné.Nikdo se ho neptal na původ jeho rozsáhlých nemovitostí, a na další movitý majetek. K soudu, který byl zahájen v listopadu 2004 chodil v civilu bez pout a s úsměvem, byl stále ve služebním poměru protože když nic neudělal, jak stále tvrdil, nemohl nikoho ovlivňovat. To je logika, kterou nelze vyvrátit, ale mimo policisty ji nelze použít.
Senátu městského soudu předsedal soudce Petr Franc. Svědci postupně ztráceli paměť, odvolávali svá svědectví na policii, měnili výpovědi, některé se z procesních důvodů nedaly použít. To všechno se zdálo soudu normální. Změněné výpovědi se braly jako věrohodné a tak postupně padalo jedno obvinění za druhým. Pozoruhodné je, že nikdo nebyl obviněn z křivé výpovědi na policii. Prostě se jen spletli. Spletli se i vyšetřovatelé a státní zástupce Jan Binka, spletli se novináři i Ivan Langer.
Votěchovský byl nakonec tvrdě potrestán k jednomu roku podmíněně se zkušební lhůtou tří let a to za prodej, či zapůjčení pistole z policejního presidia. Z hlediska trestně právního postihu je to vlastně jedno. I kdyby se žalobci podařilo prokázat Vojtěchovskému všechna obvinění, která vznesl, dostal by u soudu stejně podmínku, možná o něco delší. A je to...
Za pár let si na tento případ nikdo ani nevzpomene. Zůstanou jen jeho miliónové majetky pořízené z důstojnického platu. Pro porovnání připomínám příklad devatenáctiletého studenta Vojtěcha Žižky z Prachatic, který si přinesl do školy otcovu brokovnici, kterou chtěl údajně zastřelit svého soka v lásce. Žižka si to ale rozmyslel a svůj čin neuskutečnil. Spolužák jej ale udal a nastalo exemplární vyšetřování. Vrchní soud nakonec studenta odsoudil k půlročnímu vězení nepodmíněně za nedovolené ozbrojování.
Zločiny policistů, jak známo, u nás vyšetřují policisté z Inspekce ministra vnitra. Kdo koho kryje víc, kdo víc manipuluje vyšetřování, důkazy či svědky se nedá říct. S určitostí však lze tvrdit, že ani policejní důstojníci z inspekce nejsou tak čistí jak by mělo plynout z povahy jejich práce.
Jaké peníze se točí v úplatcích a jaké intriky jsou součástí "práce" na těch nejvyšších místech policejního presidia ukazuje dosud neuzavřený případ inspektora Klimši z Inspekce ministra vnitra, který prosákl na veřejnost v roce 2006.
Celý případ začal ve společné firmě Vietnamců Kiena a Hoana s českým podnikatelem Milanem Vránou. Firma dovážela kontejnery zboží z Asie a obchodovala s ním v Česku. Současně provozovali i několik asijských restaurací. Na první pohled se jednalo o seriozní podnikání. Firma však vykazovala extrémně vysoký obrat. Peníze se převáděly do zahraničí a protože Vietnamci nevěří bankám, které by mohly přesuny vyšších nahlásit, převáželi peníze v hotovosti. Účetně byly pohyby peněz pokryty navenek solidní firmou. Měsíčně tak mizelo do zahraničí přes 100 mil. Kč. Zatím není jasné zda o této pračce na peníze věděl i český společník. Rozeznat bílého koně od podvodníka je oříšek i pro soudy. Firma s největší pravděpodobností ošetřovala peníze celé skupině vietnamských obchodníků, kteří mají vysoké zisky a nechtějí se státem dělit.Při dovozu obvykle deklarují supernízké nákupní ceny a tak se vyhýbají odpovídajícímu zdanění. Čínské a Vietnamské restaurace nejsou narvané hosty, kteří by přinášeli stamilióny.
Podnikání běželo v klidu až do doby, než český spolumajitel zjistil, že do zahraničí zmizely i jeho peníze uložené na kontech firmy.Vietnamci chtěli zřejmě firmu opustit. Aby mohli převést peníze bez vědomí Milana museli použít falešné plné moci a podpisy na převodních příkazech. A to byla chyba, protože to se dalo poměrně snadno prokázat. Oškubaný podnikatel své společníky udal na policii a začal s ní spolupracovat. Podvod vyšetřoval por. Filip Kraus. Vietnamce Kiena zatkl a požádal o uvalení vazby.
A to neměl dělat. Vietnamská mafie má u nás dlouhé prsty, které sahají od místních policistů až na Inspekci ministra vnitra.
Další sled událostí má několik výkladů. Jisté je, že v Libanonské obchodní bance byl založen účet na jméno Filipa Krause na který přicházely poměrně značné částky dolarů od plátců z okolí vietnamské komunity. Kraus tvrdil, že o tomto kontu nevěděl a ani ho nezaložil. Jeho verzi podpořil Milan Vrána, který prý věděl o tom, že konto založili Vietnamci, aby mohli poručíka ve vhodný okamžik diskreditovat. Z konta mělo být jakoby náhodou zaplaceno zboží pro Krause a tak by se provalil jeho nečekaný zdroj příjmů. Slabinou Krausova příběhu je shoda zájmů jeho i podnikatele Vrány, který byl s Vietnamci ve sporu. Oficiální policejní verze se přiklonila k výkladu policisty Krause, ale inspekce začala potichu Krause vyšetřovat z možného spolčení s vietnamskou mafií a dokonce padlo i obvinění, že diskreditace pomocí Libanonského konta připravil právě jeden i inspektorů Inspekce ministra vnitra.
Inspekce vyšetřovala Krause a major Hynek z ÚOOZ zase nechal monitorovat důstojníky inspekce. Z odposlechů zanedlouho zjistil, že Vietnamce pravidelně informuje někdo z inspekce, který se nechal oslovovat René. Dozvěděl se čas i místo předání odměny (říkali tomu daň) a schůzku policisté z ÚOOZ natočili na video. V okamžiku, kdy Vietnamci předali Renému - Richardu Klimšovi 100 tis. Eur byli všichni zatčeni. Zatímco Vietnamci putovali do vazby, Klimša byl vyšetřován na svobodě a sloužil dál. Klimša se pochopitelně hájil tvrzením, že vše bylo součástí plánu za odhalení nepoctivého policisty Krause a že by peníze odevzdal jako důkaz, ale věřte tomu. Jisté je, že se informace o tomto spiknutí se zčásti dostaly na veřejnost, ale to bylo tak všechno. Nějakou dobu celý příběh visel na internetových stránkách TV Nova a časem vše utichlo. Mezi vzájemně se vyšetřujícími policejními skupinami zavládlo příměří. Jisté je, že podnikatel Milan Vrána o své peníze nenávratně přišel a Vietnamci, ani žádný z policistů před soudem nestanul. A je to...
Policisté se nechávají uplácet hlavně od movité klientely, kterou rádi vyšetřují a je nepochybné, že tento trend v posledních letech prudce stoupá navzdory lepším výsledkům Inspekce ministra vnitra. Tato nemoc pomalu ale jistě požírá zbytky zdravého akceschopného policejního organismu.
V průzkumech veřejného mínění jsou policisté bezkonkurenčně první na žebříčku úplatných profesí. V malé míře důvěry jim šlapou na paty jen politici a soudci.
Policisté cizinecké policie Radek Kocáb z Andělské Hory u Karlových Varů a Pavel Kábrt patří v braní úplatků zcela jistě do první policejní ligy. Když Kocába v roce 2000 přeložili od pořádkové policie k cizinecké, byl ještě průměrným vzorkem českého policisty s průměrnou životní úrovní. Bydlel ve dvoupokojovém paneláku na okraji města a do práce jezdil deset let starým autem. Za čtyři roky po svém přeřazení se stal multimilionářem. Takový malý český zázrak. Pracovití policisté pomáhali Vietnamcům, kteří potřebovali legalizovat svůj pobyt v České republice. Vystavovali jim potvrzení k trvalému pobytu na základě falešných dokladů. Na cizineckou policii se Vietnamci sjížděli z celé republiky, chodili k nim pro razítka i domů jak na poštu pro známky na dopisy. Rychlost a pružnost však byla drahá - jednoduchý případ přišel na devadesát tisíc, složitější až na dvě stě tisíc. Během čtyř let si policista Kocáb takto vydělal na nový dům a ještě mu při domovní prohlídce našli přes čtyři milióny korun, další miliónek v cenných papírech a v garáži mu stálo nové auto za další milión. Jeho majetek byl odhadnut na třináct až patnáct miliónů a Kábrtův byl ještě vyšší. Do toho nejsou zahrnuty výdaje na nákladný velkopanský život, odměny pro slečny a prohry v kasinech. Sousedé si náhlé majetkové změny všimli a Kocába udali. S Kocábem se svezl i Kábrt. Inspekce ministra vnitra celkem snadno zjistila zdroj jejich nebývalých příjmů a záhy je obvinila ze zneužití pravomocí veřejného činitele.
Podobných případů úplatkářství je mezi policisty mnoho a proto by nebyl případ Radka Kocába a Pavla Kábrta ničím pozoruhodný, výjimečný je však tím, že dle mluvčí cizinecké policie Heleny Fertšákové byli úplatní policisté propuštěni ze služebního poměru ještě před vynesením rozsudku, což je v Čechách postup naprosto ojedinělý.
Vyšetřování však probíhalo na svobodě a tak naši policisté měli dost příležitostí, aby případným svědkům domluvili. Svědci se začali vykrucovat, měnit a odvolávat výpovědi, až nakonec zbyl jediný, který byl ochoten svědčit a toho museli hlídat, aby ne mu nic nestalo.
Vietnamci se pochopitelně obávali, že by mohli přijít o svá povolení a museli by jet šupem domů. Domů by ale měli jet i tehdy, když odmítají spolupracovat s úřady hostitelské země.
Po dvou letech vyšetřování usoudil státní zástupce JUDr.Královec, že důkazů je málo a obvinění vrátil k došetření policii a má v úmyslu stíhání zastavit. Kocáb tak dostane zpět i svou krabici se čtyřmi miliónky a může si požádat o vyplacení ušlé mzdy. Mít peníze přece není trestné, trestné je pouze jejich nezdanění. To už kupodivu pan státní zástupce nezkoumal a nezkoumal to ani finanční úřad. Problém je v tom, že státní zástupce uvěřil, že si je policisté uspořili ze svých výdělků. Vypočítal, že roční výdělek 250 tisíc krát šest jsou čtyři milióny. Po dvou letech bylo vyšetřování zastaveno. A je to...
To, že udělovali povolení k trvalému pobytu na základě nepravdivých údajů cizincům z celé republiky, na což neměli právo, je podle pana státního zástupce jen porušením pracovních předpisů, prostě jen bordel. V Karlových Varech se sice šušká, že nemalá část poctivých výdělků jmenovaných policistů se přesunula do úschovy pana státního zástupce, ale takovým pomluvám nevěřte.

S největší pravděpodobností se budeme muset těmto obětavým policistům omluvit.
Podpraporčík Jiříh Čermák , kriminalista z Prahy 7 si rovněž důrazně řekl o zapsání do knihy policejních úplatkářů. Přestože měl poměrně nízkou šarži, dovedl také ze svého postavení těžit. Nevíme kolikrát svou fintu použil, ale víme jaká byla jeho taxa při poslední ráně. Před vánocemi (příhodná doba) roku 2003 si dojel služebním vozem pro Marka Vodňanského přímo na pracoviště, kde pracoval jako manažer. Zacházel s ním jako se zločincem, aby zdůraznil vážnost situace. Vodňanského znal z vyšetřování podvodu za 170 milionů korun, kde manažer vystupoval jako poškozený. Věděl, že má vysoký plat a může se vykoupit. Většina lidí při zatčení znejistí a začne přemýšlet zda opravdu něco nevědomky neprovedla. Prostě pro vyšetřovatele ideální kořist. Při výslechu mu Čermák odebral osobní věci a řekl, že půjde do vazby. To je před vánocemi zvláště nepříjemné a proto se Vodňanský zeptal, co by měl udělat, aby do vazby nešel. A právě na ten okamžik Čermák čekal. Skromně si řekl o pět set tisíc korun. Prý pro soudce, žalobce a pro něho, aby nebyl nikdo škodný.
Nevím, zda se s nimi opravdu dělil, ale u soudu to vzal jen na sebe. Vodňanský jako správný obchodník začal smlouvat a podařilo se mu sumu za svobodu stlačit na desetinu. Dobrák policista ho naložil do služebního vozu a pro jistotu odvezl do banky, aby peníze hned vyzvedl. Nevyšlo to, v bance už končili a tak měl Vodňanský přinést peníze následující den. Jenže nepřinesl nic a navíc celý incident nahlásil Inspekci ministra vnitra. Na schůzku s Čermákem, který peníze již několikrát telefonicky upomínal, se dostavil vybaven nahrávacím zařízením a označenými bankovkami. Klec spadla. Ne však úplně, protože soud ohodnotil jeho trestnou činnost (zneužití pravomoci veřejného činitele a úplatkářství) podmíněným trestem, přestože mu hrozilo až 8 let natvrdo. Ale to už je při posuzování trestné činnosti policistů běžné.
Snad k mírnému trestu pomohlo i plné doznání a lítost, kterou u soudu dobře zahrál. Jediné co uvedl na svou obhajobu byl jeho nízký plat - jen 2I tisíc korun. Chudák, a navíc bylo před vánocemi. Ještě štěstí, že od roku 2005 dostanou policisté přidáno, snad s platem přes 30 tisíc nebudou vyžadovat tak velké úplatky a sníží taxy.
Zařadit kriminalistu Michala Vránu podle trestních činů, které páchal je obtížný úkol, protože tento pracovitý policista nejen, že úplatky přijímal, ale také je na druhou stranu dával. Navíc byl také specialistou na vymáhání pohledávek. Někdo by řekl - vyděračem podobně jako kolega Čermák, či Vojtěchovský.
Vrána pracoval u kriminální policie v Praze 9. Kolegové jej chválil jako pracanta, kterému nebylo zatěžko pracovat i přesčas. Na pracovišti s ním byli nadmíru spokojeni až do
doby, než se dověděli, že jejich obětavý kolega chodí na přesčasy pro vyděračské gangy, které policisty často zaměstnávají. V únoru 2001 společně s dalšími čtyřmi komplici chtěli vymlátit ze dvou lidí sto tisíc korun. Kopali do nich a aby se náhodou nezmohli na odpor, mířili na ně pistolí a vyhrožovali zastřelením. Trvalo více než půl roku, než se o tomto incidentu dozvěděl Vránův policejní šéf Jiří Šalda, který obviněného policistu okamžitě propustil ze služebního poměru. Zde bych si dovolil připomenout, že za daleko menší vyhrožování spojené s požadavkem navrácení dlužných peněz bychom my civilové s velkou pravděpodobností strávili několik měsíců a možná i let ve vazbě. Znal jsem člověka, který přijel k dlužníkovi svého šéfa pro dluh a přitom mu pohrozil, že když peníze do druhého dne nevrátí, tak dostane " do dršky", což ostatně obviněný ani nepopíral. Druhý den přišel na schůzku pro peníze, byl však na základě udání dlužníka policií okamžitě zadržen a skončil ve vazbě v Litoměřicích. Trvalo půl roku, než okresní soud žalobu zamítl a propustil jej na svobodu. Dlužník, který na něho poslal policisty byl známým drogovým dealerem, což bylo pro vyšetřovatele známkou důvěryhodnosti.
S policejními vyděrači se ale zachází jinak. Vránovi se zdál postup jeho nadřízeného příliš tvrdý a odvolal se. V lednu 2002 mu komise dala za pravdu a bez bližšího vysvětlení nařídila policejnímu veliteli, aby obviněného Vránu vzal zpět do služby. Inu rozkaz je rozkaz a tak jeho nadřízenému nezbývalo, než vzít vyděrače zpět do policejní služby, ale protože byl obviněn nemohl sloužit a byl postaven mimo službu. Policie, potažmo stát, mu vyplácel 60% mzdy a Vrána se mohl v klidu dál věnovat svému vedlejšímu zaměstnání vyděrače. Ještě téhož měsíce vyrazil se svými parťáky za další zakázkou do Brandýse na Labem. Zdejšího podnikatele se snažili bitím přesvědčit, aby zaplatil 410 tisíc korun. Prý se jednalo o dluh. Když se však Vránovo mlátící komando přesvědčilo, že peníze opravdu nemá, donutili ho podepsat smlouvu o převodu jeho dvou aut. Vrána takto pracoval ještě dalšího půl roku, než byl teprve zatčen skončil ve vazbě. Osudné se mu stalo až podplácení kolegů z kriminálky, které se snažil čtyřmi tisíci korunami přesvědčit, aby ho vynechali z vyšetřování případu, kde opět figuroval jako podezřelý z vydírání.
Policisté s úplatkem na oko souhlasili, ale vzápětí vše oznámili Inspekci ministra vnitra. Policejní zásahová jednotka zatkla čilého kriminalistu v okamžiku, kdy předával dohodnutý úplatek. Soud jeho počínání ohodnotil jako obvykle podmíněným trestem, který až odvolací soud změnil na skutečné vězení po dobu pěti let a označil jeho jednání za společensky vysoce nebezpečné. Docela by mě zajímalo, jak by asi hodnotil Vránovo počínání soudce, který ho odsoudil jen k podmínce, kdyby byl sám v situaci poškozených, dostal nakládačku a poté by byl nucen vydat své kreditky i hotovost.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 zucastneny zucastneny | 1. června 2014 v 2:24 | Reagovat

to sou ale kecy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama