Libir Novák ODS

30. března 2009 v 10:29


Libor Novák ODS

V roce 1996 vyhrála ODS podruhé volby a spolu se dvěma menšími stranami ODA a KDU-ČSL vytvořila vládu v čele s Václavem Klausem. Poměr ministerských křesel odpovídal volebnímu výsledku, ale obě menší strany, zvláště pak lidovci pod vedením Josefa Luxe dělali všechno proto, aby se zviditelnili a tak každé vládní hlasování glosovali jako opozice. Ostatně dělají to dodnes. Vztahy v koalici byly napjaté a pnutí se přeneslo i do ODS. V samotné ODS panoval neklid. Ne snad kvůli programu, ale někteří jedinci chtěli odstavit Václava Klause aby se dostali na jeho místo, domnívali se, že bez něho získají větší přízeň voličů a strana se pak obejde bez nespolehlivých lidovců.
V čele nespokojenců stál místopředseda ODS a ministr zahraničí Josef Zielenec. Léta byl korunním princem strany a současně i šedou eminencí zákulisní politiky. Nabalil na sebe i některé další ambiciózní politiky v čele s Janem Rumlem a bezskrupulózním Ivanem Pilipem. Skupinka vzbouřenců však postrádala program, kterým by porazila Klause na stranické půdě a tak jako všichni revizionisté bez vize se zaštítili morálkou.
Jako záminka jim posloužil skandál s financováním ODS. Politické strany tehdy i dnes jsou financovány ze tří zdrojů : z příspěvků vlastních členské základny, ze státního příspěvku, který se odvíjí od volebního výsledku a ze sponzorských darů. Část sponzorů však chce z různých důvodů zůstat v anonymitě a tak posílají peníze buď přes prostředníky a nebo pod vymyšlenými jmény.
To však trestné není, trestné je, když příjemce nezaplatí z těchto darů daně v plné výši, což lze zjistit obtížně. V případě daru od Milana Šrejbra přišlo na účet ODS 7,5 mil korun, ale dar byl oficiálně veden od dvou příznivců ze zahraničí - Lajose Bacse a Radžíva Sinha. Šrejbr prostě nechtěl oficiálně figurovat na seznamu dárců ODS. Jenže rozložení daru na dvě částí mělo za následek, že daň spadla do nižšího pásma a státní pokladna přišla o peníze.
Podobně postupovali i sponzoři, kteří darovali ODS dalších 7,5 mil korun prostřednictvím Jarmily Mlejnkové (Mlejnková později legračně vysvětlovala, že peníze jí dal Pepa z Hongkongu). V té době bylo konto strany veřejně známé s těžko se zpětně dohledávalo kdo a jak velký finanční příspěvek poslal. Někteří sponzoři dokonce oznamovali svá jména jen telefonicky a na účtu se objevily peníze. To ovšem nebyl pro účetní přehledné.
Na konci roku zveřejňují politické strany zdroje svých příjmů a mezi dárci ODS figurovala i jména exotických dárců Lájoše Bácse a Radživa Sinha. Někdo z vedení ODS ( říká se, že Jan Ruml) upozornit na tyto dárce policejní novináře a těm nedalo velkou práci, aby zjistili, že nebohý Lájos je dávno po smrti a Radživa Sinha na udané adrese na ostrově Mauritius nikdo nezná. Bylo jasné, že tito lidé nemohli nic darovat a dárcem musel být někdo jiný. Novináři spekulovali o tom, že dar je ve skutečnosti úplatkem za privatizaci nějakého velkého průmyslového podniku.
Lidé kolem Zielence to pochopitelně věděli. Do té doby jim však nevadilo, že byli za údajně pochybné a neprůhledné peníze zvoleni do parlamentu a dostali ministerská křesla. Místo toho aby odstoupili, což by bylo bolestivé, usilovali o to, aby raději odešel předseda Klaus, kterého prostřednictvím tisku obvinili z toho, že o všem věděl a přesto nic nedělal. Byla to krystalická lež protože takové drobnosti byly skutečně pod rozlišovacími schopnosti premiéra. Ten měl v té době jiné starosti než aby kontroloval účetní knihy vlastní strany. Za to nesl odpovědnost výkonný místopředseda Libor Novák. Přehnaná ctižádost ambiciózních politiků vyvrcholila prohlášením před televizními kamerami, kde svého předsedu vyzvali k rezignaci kvůli nejasnému financování strany. Pro jistotu to udělali v době, kdy byl Klaus na státní návštěvě v bosenském Sarajevju a nemohl se hájit. Zieleniec navíc živil i mnohem nebezpečnější fámu o tom, že strana prý má ve švýcarských bankách ulité miliardy nejasného původu.Tak propukla známá aféra, která vedla až k pádu vlády. A protože byl obviněn místopředseda vládní strany, mohli se policejní novináři Slonková, Kubík, či Hořejší přetrhnout, aby dodali každý den nové a nové úvahy na téma možného zločinu. A když nové nebyly, tak je vymýšleli. Vytvářeli teorie, vyslovovali soudy. Fabulace novinářů neznala hranic.
Kauza sponzorování ODS zatím žila jen na stánkách tisku a politických prohlášeních opozičních politiků, avšak předseda Sociální demokracie Miloš Zeman z ní chtěl vytěžit ještě větší politický kapitál pro nadcházející předčasné volby, kde se očekávalo jeho vítězství.
ODS, aby předešla dalším nepříjemnostem, si nechala vypracovat forezní audit ( dodnes ji žádná další politická strana nenásledovala) a výsledky auditu zveřejnila. Zjištěné nedostatky odstranila a doplatila ztrátu na daních finančnímu úřadu. V průběhu vyšetřování navíc vyplynulo, že účetní ODS žádné dary nezatajila a všechny měla řádně zaevidované. Dárce však podrobně nelustrovala. Pravda je, že tehdy to tak dělaly všechny strany a nikdo je nekontroloval.
Počátkem volebního roku 1998 byl však obviněn místopředseda ODS Libor Novák z trestného činu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby a tato událost se udržena na předních stránkách tisku až do termínu předčasných voleb - a o to hlavně šlo..
To bylo v době, kdy státní a polostátní podniky dlužily státu na daních přes 80 miliard ( hlavně v sociálních a zdravotních odvodech za zaměstnance) a nepamatuji se případ, že by byl jediný z těchto státních manažerů obviněn.
V případě Libora Nováka se advokáti přeli s vyšetřovateli a finančním úřadem o škodě v řádu statisíců nikoliv miliónů. V listopadu roku 1999 po dlouhých tahanicích rozhodl Vrchní soud v Praze, že Libor Novák zavinil krácení daně nad milión korun a bude proto souzen v přísnější právní kvalifikaci. Soud přitom vycházel hlavně z informací finančního úřadu. Později se ukázalo, že výpočet byl chybný a finanční úřad musel přeplatek, který mezi tím ODS zaplatila, vrátit. V tu chvíli to ale stačilo, policie dosáhla svého.
Režie tohoto navýsost politického procesu se ujal nechvalně známý státní zástupce František Fíla, ze kterého později udělali vládní Sociální demokraté jakéhosi superžalobce pro svou proklamovanou akci "Čisté ruce". Kdo si dnes na ni vzpomene?
V únoru byl za asistence snad všech televizních štábů Novák zatčen (odkud se asi o zatčení novináři dozvěděli?) V okamžiku zatčení se chystal odcestovat s rodinou na dovolenou do teplých krajů. Státní zástupce Fíla to využil k žádosti o uvalení vazby. Obával se, aby neuprchl a neovlivňoval svědky. To bylo kuriózní zdůvodnění, protože tyto důvody si vzájemně odporovaly. Nevím jak by obviněný mohl ovlivňovat svědky z Dominikánské republiky a už vůbec nechápu jak došel státní zástupce k úvaze, že se Libor Novák nevrátí z dovolené.
Libor Novák skončil za mřížemi a policisté postupně obviňovali významné sponzory a podnikatele, kteří sympatizovali s ODS. Snažili se je nátlakem donutit k tomu, aby řekli něco co by podepřelo obvinění Nováka, ale hlavně se chtěli dopátrat k údajnému tajnému kontu ODS ve Švýcarsku, o kterém do omrzení psali policejní novináři.
A tak se vedlejšími oběťmi stali i podnikatelé Šrejbr, Otto, Běhounek a další, kteří ODS poskytli dary, či s ní jen sympatizovali. Mimochodem ani jeden z nich nebyl nakonec odsouzen, ale o všech psali policejní novináři jako o jistých zločincích.
Policejní novinář Jaroslav Kmenta dokonce v MF DNES napsal "zasvěcenou" analýzu s palcovým titulkem : " Podvody v ODS byly organizovány, nešlo o chyby jednotlivců ," kde s výjimkou přípravy třetí světové války obvinil ODS snad ze všeho. Svou úvahu dokonce opíral o takové zločiny jako bylo zapůjčení kopírky sekretářce hlavní kanceláře ODS podnikatelem Běhounkem. .
V takovéto atmosféře zahájil v dubnu 2000 soudce Michal Hodoušek ostře sledovaný proces s Liborem Novákem.
Státní zástupce Fíla se cítil jako na divadle. Chtěl veřejnosti předvést další viníky. Čím výše postavené, tím lépe. Když je nemohl obvinit přímo, zval je alespoň jako svědky. A tak u soudu vypovídal předseda sněmovny Václav Klaus, primátor Kondr, diplomat Kolář a další. V jednu chvíli to vypadalo tak, že obviněným není Libor Novák, ale Václav Klaus.
Za povšimnutí však stojí naprosto mlhavá a pro státního zástupce bezcenná výpověď exministra Zielence, který celou kauzu odstartoval. Nevěděl prakticky nic. Všechny jeho odpovědi na otázky soudce Hodouška zněly stejně : " nevím, slyšel jsem od někoho, hovořilo se o tom v obecné rovině, jedna paní povídala..."
Jediným svědkem, který konkrétně obvinil předsedu ODS (ten však souzen nebyl) z toho, že o skutečných sponzorech od počátku věděl, byl Petr Kolář. Potvrdil, že svému nadřízenému (ministr zahraničí Zielenec) řekl informaci o tom, že za jmény Bács a Sinh se skrývá Milan Šrejbr a že to pan ministr prý tlumočil předsedovi vlády už v roce 1996. Ani ten však své tvrzení nemohl ničím konkrétním doložit protože Václav Klaus domněnku nepotvrdil. Zajímavé bylo, že o tom poprvé promluvil až když to ODS oficiálně přiznala na tiskové konferenci. Od tohoto politického procesu ve kterém hrál jednu ze záporných rolí velvyslanec Petr Kolář uběhlo deset let a odepsaný Klaus se stal presidentem, vládla stále sociální demokracie a diplomat Kolář byl vládou zřejmě za odměnu navržen na velvyslance do USA, což je považováno za nejprestižnější diplomatickou misi. Média do té doby představovala Václava Klause jako ješitného arogantního politika a do značné míry se jim podařilo tento názor vsugerovat do podvědomí veřejnosti. Velvyslance sice vláda vybírá a navrhuje, ale jmenuje je president. Většina policejních novinářů včetně Kmenty tehdy spekulovala s myšlenkou Klausovy pomsty, že toto jmenování odmítne. President však ukázal, že je nad věcí a Petra Koláře bez problémů jmenoval a tím do značné míry vyvrátil smyšlenky, které jsou kolem jeho osoby vytvářeny. Málokdo by dokázal něco podobného, tím méně ješitný a arogantní člověk.
Ale zpět k soudnímu procesu. Pro žalobce Fílu dopadl žalostně, alespoň co se týče verdiktu senátu.
Libor Novák byl v plné míře zproštěn obžaloby a očištěn. Státní zástupce nedokázal, že Novák úmyslně rozepsal dary tak, aby ošidil státní pokladnu.
Soudce Hodoušek si sice neodpustil politování nad tím, že jej nemohl odsoudit, ale objektivitu v rozhodování mu nelze upřít. Potvrdil to, co obhajoba tvrdila od samého počátku. Libor Novák sice inkriminovaná daňová přiznání v dobré víře podepsal, ale nemohl tušit, že jsou dárci rozepsány na více subjektů.
Policie se ještě několik let poté snažila alespoň prokázat tajné konto ODS ve Švýcarsku, ale i tato snaha skončila fiaskem, když došla zamítavá odpověď ze Švýcarska. Dieter Jann z okresního státního zastupitelství v Curychu odmítl spojitost mezi privatizací Telecomu (policie se domnívala, že konto Ludvíka Otta sloužilo k převodu úplatků za privatizaci Telecomu) a účtem Ludvíka Otta u banky Credit Suisse. Neshledal žádnou vazbu mezi vyšetřováním financování ODS a účtem Ludvíka Otta. Bublina splaskla. Policejní novináři, sice ještě nějaký čas spekulovali a vytvářely
nové teorie, ale k žádnému výsledku se nedopátrali. Přesto však tento první politický proces skončil vítězstvím těch, kteří ho zinscenovali. Vláda Václava Klause skončila a ODS byla odstavena od moci. Důsledkem tohoto procesu byla osmiletá vláda sociálních demokratů, která v úplatcích, podezřelých privatizacích a spoluprací s organizovaným zločinem překonala i ty nejodvážnější sny policejních novinářů.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 andys andys | Web | 30. března 2009 v 10:45 | Reagovat

ahojky, máš moc hezkej blog, dobrý články i design :) mrkni se prosím na můj :) díky

2 jsreza jsreza | E-mail | Web | 8. května 2009 v 16:47 | Reagovat

9wt6mX  <a href="http://mucrcihfuzgr.com/">mucrcihfuzgr</a>, [url=http://htigkcyqjmow.com/]htigkcyqjmow[/url], [link=http://eklgizmpwssy.com/]eklgizmpwssy[/link], http://fnmwfzmyhigs.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama