Manipulace s důkazy I. Policie

30. března 2009 v 12:22

Manipulace s důkazy I.

Manipulace s důkazy je u nás běžnou policejní praxí, která v kombinaci s dalšími nezákonnými postupy (např.odposlechy, nastrčení svědci - policejní konfidenti, posudky "znalců") dostanou za mříže každého koho chtějí. Takové pasti se neubránil ani miliardář Krejčíř. Těžko se ze sítě lží a polopravd vymotají i samotní policisté, kteří upadnou v nemilost, nebo jen překáží momentálně vládnoucí politické straně. Policisté však mají určitou výhodu protože jejich obvinění, byť i zmanipulovaná, ve většině případů končí patem. Buď se k soudu vůbec nedostanou a nebo jsou soudem osvobozeni. Maximálně jim hrozí obligátních osmnáct měsíců podmínečně. U těchto policejních kauz však jde zpravidla jen o to, aby byl nepohodlný policista propuštěn a nahrazen někým, kdo je ochoten plnit jiná politická zadání nového ministra vnitra. Takovým ideálním ministrovým mužem na špinavou práci byl svého času vyšetřovatel, dnes kriminální rada Machala.
Je zcela nemožné, aby si policejní vyšetřovatel vzal za své heslo "padni komu padni", které před lety hlásali politici ČSSD. To platí jen směrem k opozici.
V následujících řádcích uvedu hned několik zmanipulovaných vyšetřováních policistů, která proběhla za šéfování sociálně demokratických politiků Grulicha a Grosse (oba ČSSD).

Zajímavé je, že vykonstruovaná stíhání policistů spojená s manipulací důkazů se dějí častěji ve vyšších patrech policejní hierarchie, než mezi řadovými policisty. Asi je to dáno tím, že policisté z nižších pater toho tolik nevědí, nebo tolik nepřekáží.
Dodnes není spolehlivě objasněno zda důstojníci elitního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Zdeněk Macháček (33) a Milan Mikeš (30) jsou jen obyčejní vyděrači a policisté, kteří berou úplatky, nebo oběti zmanipulovaného vyšetřování svých kolegů, kteří tak činili na politickou objednávku.
V roce 1998 údajně požadovali po podezřelém zaměstnanci celní správy Petrovi Balínovi rovnou milion a dvě stě tisíc marek. Petr Balín pracoval jako celník na hraničním přechodu v Rozvadově. A právě tudy vedla cesta ilegálního dovozu lihu do České republiky. Pašeráci pracovali pro rozsáhlou síť výrobců napodobenin značkových lihovin. Že se jednalo o opravdu lukrativní činnost svědčí i výše požadovaného úplatku na celníkovi, který si měsíčně vydělával sotva 17 tis. korun. Mnozí celníci u nás jak známo pracují podobně jako číšníci, nedostávají sice tuzéry, ale hlavní část výdělku získávají právě za spolupráci s pašeráky. Macháček s Mikešem zatkli Balína a převezli jej k výslechu do Opavy. Tam jej střídavě vyslýchali a přitom mu servírovali poznatky z přísně tajných spisů, které byly vedeny proti celé lihové skupině. Prý obvyklý postup. Postupně mu nastínili co všechno proti němu mají, aby už nezapíral a pochopil, že jen oni jej mohou "zachránit". Co si pod takovou záchranou představovali mu řekl natvrdo Zdeňěk Macháček : " Nechceš přece skončit jako Motýl?" To ovšem byla pro Balína smrtelná výstraha, neboť Motýl byla v podsvětí známá přezdívka Radovana Slováka, který byl do ilegálních obchodů s lihem rovněž zapleten a za záhadných okolností zmizel. Možná to Balín špatně pochopil, možná, že mu tento výklad dal do úst vyšetřovatel z Inspekce ministra vnitra. Jisté je, že Balín udal Macháčka a Mikešem, že mu vyhrožovali smrtí a že mu nabídli obchod. Klidně však mohla platit i Macháčkova verze, který tvrdil, že jej chtěl jen varovat před spoluprácí s podsvětím , aby raději spolupracoval s policií, která jej může ochránit. Záleží na tom, jak se to řekne, jakým tónem, takové jemné nuance žádný policejní protokol nezachytí. Návrhu obou kriminalistů, kteří mu mimo ochranu údajně nabídli i vyčistění vyšetřovacího spisu tak, aby v něm Balín nefiguroval, nemohl odolat. Požadovaná sumička však Balína srazila do kolen. Třicet pět milionů korun neměl ani dobře situovaný celní referent - úplatkář po ruce a tak začal smlouvat. Nakonec byl úspěšný a s detektivy usmlouval úplatek na "pouhé" tři miliony korun, což byl i tak do té doby nejvyšší známý úplatek. A s výslechem byl konec. Pro jistotu prý hned jeli s Balínem do bytu, vyinkasovali tři miliony a celníka Balína propustili. Bylo jim to však málo a s podobným návrhem se obrátili i na další obviněné. Jenomže tentokrát už narazili. Ne, že by zločinci nechtěli zaplatit svou beztrestnost, ale mizení důkazů ze spisů už bylo natolik nápadné, že neušlo pozornosti jejich kolegů. I zde však existuje možnost vysvětlení obviněných kriminalistů, kteří tvrdili že spisy pouze dočasně ukryli, aby je policisté napojeni na podsvětí nedostali do rukou a nemohli zasahovat do vyšetřování. Potichu se rozjelo vyšetřování proti "vyšetřovatelům." Oba důstojníci byli Inspekcí ministra vnitra obviněni z vydírání a zneužívání pravomoci veřejného činitele a v srpnu 1999 byla na ně uvalena vazba, aby nemohli ovlivňovat svědky. Soud s oběma obviněnými se táhl podle podobného scénáře jako s podplukovníkem Marešem. Navíc se soudilo za zavřenými dveřmi, takže se veřejnost nic nedozvěděla a nikdo nemohl posoudit jaké jsou skutečné argumenty žalobkyně. I zde se vyskytly dohady o tom, že šlo o zinscenované vyšetřování policistů napojených na lihové obchodníky napojené na sociálně demokratické šibaly, dokonce se vážně hovořilo o manipulacích s důkazy Inspekcí ministra vnitra, křivých svědeckých výpovědí a podobně. Uvnitř policejního světa je totiž možné vše. Těžko poznáte kdo je opravdovým zločincem, nebo jen obětí kolegů, kteří se cítili ohroženi postupem vyšetřování Macháčka s Mikešem.
Mezi sebou nebojují o sféry vlivu jen osamocení policejní zločinci, ale konkurenční policejní klany. Například na Policejním prezídiu Útvar pro odhalování organizovaného zločinu s Útvarem pro odhalování korupce a ekonomické kriminality a Inspekce ministra vnitra kde se o vliv přetahuje hned několik policejních klanů.
Macháček s Mikešem pobyli ve vazbě sotva tři měsíce a potom byli v tichosti propuštěni. Oba u policie skončili a o to zřejmě šlo. Soud totiž neuznal důkazy žalobkyně a Macháčka osvobodil. Mikeše ještě chvíli soudili za jiné delikty, ale nakonec vše pomalu utichlo . Kauza to však byla podivná s jediným výsledkem - oba byli zdiskreditování a museli svléknout uniformy. Macháčka v průběhu "vyšetřování" opustila manželka, manželství se rozpadlo. Frustrace a pocit bezmoci ho natolik poznamenaly, že byl postižen srdečným infarktem a musel bojovat o život.
Útvar bojující proti organizovanému zločinu byl oslaben a dostal za vyučenou a konkurenční policejní klany mohly v tichosti ututlat své obchody s podsvětím.
Pokud lze u případu Macháčka s Mikešem pochybovat o tom, zda byli vinni oni, nebo to na ně jen navlékli jejich "kolegové", u bývalého důstojníka BIS Romana Hrubanta takové pochybnosti zjevně nejsou. Na základě politické objednávky byl nejprve vyhozen z BIS, následně obviněn a uklizen do vazební věznice.
Roman Hrubant byl řadovým pracovníkem Bezpečnostní informační služby.
Ředitel BIS měl delší dobu signály o tom, že z bezpečnostní služby unikají citlivé informace, které jsou používány v polickém boji proti oponentům ČSSD. Pověřil proto šetřením úniků nenápadného agenta Romana Hrubanta. Hrubant byl sice nenápadný, ale současně i velmi zdatný odborník, který v tichosti pracoval na svěřeném úkolu. Nastražil síť pastí, kterou byly hlavně tajné informace o aktivitách politiků ODS. Jednalo se vesměs o dobře připravené desinformace a kterých věděl, že pokud se k nim dostanou lidé blízké vedení ČSSD, skočí po nich jak kapr na knedlík. Zrádci z vedení BIS přestali být časem ostražití a netrvalo dlouho a Hrubant měl dostatek důkazů o lidech, kteří vynášeli citlivé informace vedení ČSSD. Ve své zprávě označil za " vynašeče", či donašeče přísně tajných informací jednoho z ředitelů odboru BIS Tomáše Kadlece, který byl za své služby později povýšen na místo ředitele Národního bezpečnostního úřadu. Tam rovněž věrně sloužil politickým zájmům ČSSD až do nechvalně známé roztržky s tehdejším ředitelem BIS Růžkem, kterou neustál ani jeden z nich.
Dalšími usvědčenými donašeči byl tehdejší bezpečnostní ředitel BIS Martin Hejl, šéf rozvědky Petr Zeman a Ivan Tříska. Citlivé a velmi tajné informace donášeli politikům ČSSD Grossovi a Baštovi. Hrubantova zpráva u lidech, kteří hrubým způsobem porušili zákony, přísahu a ohrozili ve svém důsledku i bezpečnostní situaci v zemi byla na světě, ale nic se nedělo. Přestože se v tomto případě jednalo o páchání trestného činu podle §106 - Ohrožení utajované skutečnosti, nebyl nikdo nikdy vyšetřován ani obviněn. Stačilo, když všichni obvinění řekli, že to není pravda a tím to bylo vyřízeno. Postupně byli za své zásluhy povýšeni na jiná důležitější místa. Hůře dopadl ředitel BIS, který upadl v nemilost špiček ČSSD, zvláště pak samotného Grosse. Nakonec byl nucen odejít protože si prý koupil ze služebního fondu whisky a nechal si od sekretářky koupit i několik krabiček olejovek.
Mnohem hůř však dopadl snaživý agent Hrubant. Záhy po své zprávě vyletěl z BIS a následně byl i obviněn ze zpronevěry dvou a půl miliónů korun a blíže nespecifikovaného vydírání podnikatele Pavla Kotouče, který svědčil v jeho neprospěch. Jak už to u imaginárních obvinění bývá, žádný jiný svědek to potvrdit nemohl a jiný důkaz nebyl. To však bohatě stačilo na to aby skončil v litoměřické vazební věznici odkud jej vozili v poutech k pražskému soudu. Jaký to rozdíl oproti zacházení s podplukovníkem Vojtěchovským. Soud s Romanem Hrubantem proběhl prakticky utajen a bez zájmu médií. Soudce Braun to neměl lehké, protože další svědci, kteří byli ochotni svědčit proti Hrubantovi byli značně nedůvěryhodní a někteří z nich byli sami trestně stíháni. Těžko uvěřit, že jejich spolupráce s policií byla nezištná. Často se ve výpovědích pletli a měnili je podle potřeby žalobce. Navíc proti jejich výpovědím stály výpovědi lidí, kteří jejich svědectví vyvraceli.
BIS pro jistotu odmítla odtajnit informace, které Kadlec a jeho kumpáni vyzrazovali a proto se soud musel odehrávat bez účasti veřejnosti. Paradoxem bylo, že tajné informace mohli klidně předávat politikům ČSSD, ale veřejnost je slyšet nesměla.
Mimořádně nedůvěryhodný byl jeden z hlavních svědků obžaloby jakýsi Rudolf Javornický - normální gangster, který se živil vydíráním a podvody i obstaráváním nájemných vražd a současně byl pod ochranou policistů u nichž byl veden jako policejní informátor. To byl také jediný důvod proč nikdy nebyl obviněn. Pracoval přímo pro podplukovníka KarlaTichého, který tehdy velel odboru odposlechů a sledování Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality.
Javornický ale nepracoval jen pro policii ale informace z podsvětí donášel i na BIS se kterou rovněž úzce spolupracoval. Komu je donášel? Martinu Hejlovi a řediteli jednoho z odborů BIS Tomáši Kadlecovi, který byl Hrubantovým sledováním nejvíce ohrožen.
Rudolf Javornický patřil do rodiny šéfa pražského podsvětí Běly (rozstřílen samopalem 1996) jeho kamarádi byli i Jakub Konečný (nezvěstný od roku 2005), Šebesta (zastřelen 2003), Hříbal (zastřelen 1998), Hájek (nezvěstný od roku 2001), Petr Kác ( zastřelen 2004). Vlastně každý, kdo v pražském podsvětí něco znamenal byl kamarádem, nebo "obchodním" partnerem Javornického, a každý včetně Běly byl policejním informátorem spolupracujícím hlavně podplukovníkem Tichým a jeho podřízenými Koppem a Dvořákem. Pozoruhodné je, že policii informoval skoro každý významnější gangster v Praze a přitom policisté jejich zločiny nikdy neodhalili, pozoruhodné také je, že většina informátorů podplukovníka Tichého zemřela násilnou smrtí, anebo se vypařila, včetně Javornického, který byl rozstřílen samopalem. Všechny tyto podezřelé okolnosti nemohou být jenom náhoda, ale vše nasvědčuje spíše tomu, že skutečnou hlavou pražského podsvětí je právě kmotr Tichý a jeho caporegimové podplukovník Kopp s poručíkem Dvořákem (policii opustili v roce 2006, nikdy nebyli stíháni ani obviněni). Předpokládám, že i oni zanedlouho zmizí, nebo budou zastřeleni.
Proti takovým přátelským vazbám a "pravdivým svědectvím" byl Hrubant bezbranný a tak putoval do vazby kde byl držen sedmnáct měsíců v izolaci, zatímco policisté mohli se svými "svědky" klidně pracovat. Hrubant byl nakonec soudem zproštěn obžaloby v plném rozsahu a soudce Braun ve svém zdůvodnění rozsudku poukázal hlavně na naprostou nedůvěryhodnost policejních "svědků - informátorů" a dokonce vyslovil názor, že celé obvinění policisté zinscenovali a zmanipulovali. Nikdo z "vyšetřujících policistů však nebyl obviněn.
Důstojníci BIS, kteří vynášeli přísně tajné informace Zemanovým lidem nebyli nikdy za tuto zradu přísahy souzeni ani vyšetřováni. A je to...
Nedá se říct, že by akce "Čisté ruce" začala šťastně a už vůbec se nedá tvrdit, že by se měřilo každému stejně - padni komu padni...

Ing.Evžen Šírek ředitel Služby pro odhalování korupce a závažné hospodářské kriminality se stal rovněž obětí politických čistek, které rozpoutala ČSSD aby si upevnila moc a současně si kryla záda oddanými úředníky, kteří by nešťourali ve vazbách mezi politiky a podsvětím.. Šírek důvěru neměl protože pracoval ve službách ministra Rumla od roku 1995 a plnil hlavně jeho politická zadání. Jeho profesní likvidace byla přímo ukázková a měla by se vyučovat na policejních školách! Služba pro odhalování korupce a ekonomické kriminality (SPOK), ekonomická kontrarozvědka patřila k nejvlivnějším policejním složkám. Šetřila ožehavé skandály, nelegální financování politických stran (všechny strany měly nějaký škraloup s financováním a jen na SPOKu záleželo, která bude obviněna), velké bankovní podvody, tunelování podniků a podobně.
Šírkovým hlavním proviněním bylo, že se snažil odkrýt daňové úniky a podezřelé financování ČSSD, a to byla chyba. O tom, že to myslí vážně svědila i návštěva u bývalého ministra Iva Svobody ve vazební věznici. Svoboda měl tehdy na starosti financování strany a právě jeden z dárců (Lhotský) byl umlčen kulkou do hlavy.
Evžen Šírek nebyl jiný, ani lepší, než ti, kteří na něj ušili boudu, věděl o co jde. Ze stejných důvodů proč byl jmenován Rumlem ( sloužit jeho zájmům) byl po pěti letech odvolán sociálně demokratickým ministrem vnitra Grossem.
S aroganci s jakou řešil Evžen Šírek přehmaty svých podřízených bylo zameteno i s ním.
V podstatě by nebylo nad čím plakat. Jednoho slouhu vládnoucí klaky vystřídal jiný. Za zmínku však stojí způsob odstranění Šírka, který představuje klasickou metodu likvidace nepohodlných policistů.
V únoru roku 1999 byl Evžen Šírek obviněn z ohrožování utajovaných skutečností podle § 106 trestního zákona. Utajované skutečnosti měl ohrozit tím, že se z domova napojil na svůj počítač v kanceláři.Důvod, který Šírek při "vyšetřování" uvedl byl prostý - chtěl se lacino připojit na internet. Ostatně proč by ředitel protikoropční služby stahoval utajené informace ze svého počítače tak krkolomně, když si mohl diskety v pohodě přehrát v práci a odnést kdykoli domů.
Jednají-li vyšetřovatelé účelově jde veškerá logika stranou, o zákonech ani nemluvě.
Skutečným důvodem obvinění a následných prohlídek bytu a kanceláří bylo zastavení pátrání kolem podnikatelů sponzorující politiky ČSSD, kterou vedl Šírkův útvar pod názvem Krakatice. Ohroženými muži byla zejména parta politiků a vysokých úředníků kolem budoucího ministra vnitra Grosse - šéf Národního bezpečnostního úřadu Tomáš Kadlece, jeho vnitřní bezpečnosti Hejl, generál Kolář a další vysocí policejní důstojníci jako například Tichý, Kopp, Dvořák a celá řada dalších, kteří byli na výplatních listinách podnikatelů na pomezí zákona, ale i někteří Zemanovi lidé jako například Miroslav Šlouf a v neposlední řadě i různé skupiny bojující o moc uvnitř ČSSD (ty zase sbírali kompromitující materiály na přátele kolegy). Vyšetřovatelé ekonomické kontrarozvědky monitorovali v roce 1999 pohyb podezřelých podnikatelů k nimž směřovaly nadstandardní vysoké úvěry České spořitelny, IPB a Komerční banky, které nebyly spláceny ( vlastně byly - z našich daní). Jednalo se hlavně o skupinu podnikatelů vlastnících bývalý komunistický oddechový ráj na Vystrkově u Orlické přehrady v čele s Miroslavem Provodem, Syrovátkou a dalšími kteří byli obchodně propojeni s partou podnikatele Pitra a Mrázka. Již tehdy s těmito kontroverzními podnikali spolupracovali důstojníci útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Kopp s Dvořákem, kteří nejen jim, ale i Krejčířovi prodávali za tučné honoráře citlivé informace, které jim pomáhaly v jejich podnikatelských aktivitách. Při získávání důkazů proti úvěrovým podvodníkem byla pořízena i videonahrávka tajné schůzky policejního presidenta Koláře a ředitele Inspekce ministra vnitra Miluláše Tomina, kterak se domlouvají se sledovanými podnikateli. Detektívové SPOKu museli být už blízko a měli nashromážděno dost důkazů, jinak by si netroufl připravit razii v České spořitelně. Jen čirou "náhodou" byl ředitel ekonomické kontrarozvědky obviněn den před chystanou kontrolou.
Takové "náhody" se při vyšetřování policejních zločinů stávají pravidelně. Současně s obviněním ředitele Šírka vtrhli vyšetřovatelé do jeho kanceláře a odnesli si disky v neoznačených krabičkách, které jako zabavené neevidovali.

§79 tr.řád.. Odnětí věci

(5) Protokol o vydání a odnětí věci musí obsahovat též dostatečně přesný popis vydané věci, který by umožnil její totožnost.
(6) Osobě, která věc vydala, nebo jí byla odňata, vydá orgán, který úkon provedl, ihned písemné potvrzení o převzetí věci nebo opis protokolu.

§ 85 tr.řád.. Výkon prohlídek a vstupů do obydlí, jiných prostor a pozemků
(1) Orgán vykonávající domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor je povinen umožnit osobě, u níž se takový úkon koná , nebo některému dospělému
členu domácnosti, nebo v případě prohlídky jiných prostor též jejímu zaměstnanci účast při prohlídce. O právu účasti při prohlídce je povinen tyto osoby poučit.
(2) K výkonu osobní a domovní prohlídky je třeba přibrat osobu, která není na věci zúčastněna. Orgán vykonávající prohlídku prokáže své oprávnění.
(3) V protokolu o prohlídce je třeba též uvést, zda byla dodržena ustanovení o předchozím výslechu, popřípadě označit důvody, proč dodržena nebyla. Došlo-li při prohlídce k vydání, nebo odnětí věci, je třeba pojmout do protokolu také údaje uvedené v §79 ods. 5.
(4) Osobě, u které byla prohlídka vykonána, vydá orgán, který takový úkon vykonal ihned a není-li to možné do 24 hodin také písemné potvrzení o výsledku úkonu, jakož i převzetí věcí, které byly přitom vydány nebo odňaty, anebo opis protokolu.

Trestní řád poměrně přesně stanovuje pravidla jakými se musí řídit policisté vykonávající domovní prohlídky a jak musí odňaté věci evidovat. Policisté se však těmito paragrafy často neřídí a tak mohou následně manipulovat s výsledkem prohlídky a odňatými věcmi. Protokol buď nevyhotoví vůbec a dodají ho až dodatečně náležitě upravený podle potřeby vyšetřovatele, nebo ho sepíší nepřesně s mlhavým popisem zabavených věcí. Obvykle používají obecných výrazů jako například - nezjištěný počet CD disků a pokud už uvedou počet v protokolu se objeví obecný popis obsahu a opět mají prostor pro manipulaci. Zabaví-li listinné důkazy a obvykle v soupisu uvedou - zelené desky se založenými listinami s nápisem účetnictví 1999 (barvu uvedou přesně), ale to podstatné jaké listiny v nich byly se už nedozvíte. A opět mohou listiny podle libosti mizet nebo se zase objevovat. Pokud jste ve vazbě, například proto, abyste neovlivňovali vyšetřování, dozvíte se o manipulaci s důkazy až třeba po půl roce, často i déle, protože dokud nejste seznámeni se spisem a ten dostanete až těsně před soudním jednáním nemůžete vědět co mezi zabavenými listinami je. Pochopitelně se jedná o znevýhodnění obžalovaného, o nerovné podmínky obhajoby při soudním jednání, což je sice chráněno zákonem, ne však dodržováno. Stalo se to i řediteli Šírkovi, který mimochodem takovéto postupy sám schvaloval - ale u jiných. Můžete si sice stěžovat, ale kam? Státnímu zástupci, který by měl dohlížet na zákonnost? Ten by na to musel přijít už na první pohled a stejně neudělal nic, takže mu nezbývá nic jiného, než stížnost na lampárnu Západního nádraží..
Už na první pohled je patrné, že se jedná o zneužití pravomoci veřejného činitele.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama