Manipulace s důkazy II. Policie

30. března 2009 v 12:21

Manipulace s důkazy II.

§ 158 Zneužívání pravomocí veřejného činitele
(1) Veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu, nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch
a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu,
b) překročí svou pravomoc, nebo
c) nesplní povinnost vyplývající z jeho pravomoci

Za škodu se přitom dle výroku nejvyššího soudu z roku 1975 rozumí nejen škodou materiální, ale i imateriální zejména poškození práv fyzické nebo právnické osoby.
Přesto stížnost nemá šanci na úspěch. Dozorující státní zástupce dostane maximálně ústní pokárání a už i to můžete považovat za velké vítězství práva, které vám však není k ničemu ( listiny hovořící ve váš prospěch jsou prostě pryč). A stížnost na policisty? Tak to je vrchol naivity. Státní zástupci porušení vašich zákonných práv odpálí "vysvětlením", že se jednalo pouze o přestupek (policisté jsou lajdáci - obvyklé vysvětlení) a navíc stěžovateli vysvětlí, že nemůže prokázat jaké listiny se ztratily, neboť nebyl o zabavených listinných důkazech pořízen řádný zápis. A je to...
Po malém nahlédnutí do trestního zákona mohu pokračovat v kauze ředitele SPOKu.
Šéf bezpečnostního oddělení ekonomické kontrarozvědky okamžitě o krádeži (zabavení) informoval Inspekci ministra vnitra. Ve svém oznámení uvedl, že v "zabavených" souborech byly vysoce citlivé informace o všech osobách i firmách, které měla ekonomická kontrarozvědka rozpracované. Dále tam byly údaje osob, které byly lustrovány pro potřeby Národního bezpečnostního úřadu. Na discích byly i informace právě o šetření miliardových podvodů v České spořitelně ( dodnes nebyly vyšetřeny a ztrátu zaplatil stát) a také šlo o výsledky šetření nelegálního sponzorování ČSSD. Nezapomeňme, že Šírek byl na své místo dosazen ministrem Rumlem a tak šetřil hlavně trestné činy politických oponentů. Podle pracovníků bezpečnostního odboru Šírkovi služby se policisté snažili dostat i k dalším citlivým údajům, ale k nim už se nedostali, protože je měl ředitel zamčené v tresoru. Neevidovaný počet disket navíc nebyl odnášen z pracoviště v předepsaných bezpečnostních schránkách. Tím jednoznačně ohrozili utajované skutečnosti a zneužili své pravomoci a měli by být stíhání. Nebyli. Vše se "vysvětlilo" jako obvykle lajdáctvím a opomenutím, což bylo hodnoceno maximálně jako kázeňský přestupek. Za pár let se většina zabavených disket včetně policejních odposlechů objevila v redakci MF DNES, kolik za to redakce zaplatila je novinářské tajemství. Tehdy tam pracoval ještě nepříliš známý redaktor Klíma, podle zdrojů blízkých novinářům figuroval na výplatní listině podnikatele Františka Mrázka jako jeho prodloužená ruka v médiích.
Trestní oznámení vedoucího bezpečnostního oddělení ekonomické kontrarozvědky nešetřila Inspekce ministra vnitra jak by se předpokládalo, ale nepochopitelně putovalo na stůl vyšetřovatele Šírkova případu. Snad už nikoho nepřekvapím sdělením, že to byl právě on, který z dvěma dalšími pracovníky Inspekce odnesl disky z kanceláře ředitele Evžena Šírka. A je to...
Oficiální šetření údajného protiprávního jednání ředitele ekonomické kontrarozvědky však uvízlo na mrtvém bodě. S výjimkou faktu, že Šírek byl napojen na svůj služební počítač, což ostatně ani nepopíral, nebyl k dispozici jediný relevantní důkaz o tom, že toto připojení sloužilo ke stahování tajných informací. A právě z ohrožení utajovaných skutečností byl obviněn. Vyšetřovatel se tedy rozhodl, že si potřebný "důkaz" obstará podvodem. Počítač, který byl Šírkovi zabaven při domovní prohlídce nechal zaměnit za jiný, který pocházel z Policejního prezídia a na jeho harddisk nechal nahrát část tajných dokumentů, které se odnesl ze Šírkovi kanceláře - a bylo to. Veřejnost se v červnu dozvěděla, že posudek Kriminalistického ústavu potvrdil podezření, že ředitel Evžen Šírek si do domácího počítače stahoval tajné informace z pracoviště. Celkem měl údajně stáhnout 140 utajovaných dokumentů z roku 1995-1996. Celý podvod manipulace s hlavním důkazem by hravě prošel proti běžnému civilovi, ale Šírek tyto metody dobře znal ( vždyť je také používal) se nenechal zaskočit. Byl jistý, že v jeho počítači nemohou být žádné tajné informace a tak si mohl dovolit předat ještě úředně zapečený počítač soudnímu znalci v oboru elektronika a kybernetika Vladimíru Šmejkalovi. Z posudku jednoznačně vyplynulo, že policisté nechali "prověřit" jiný počítač, než ten, který zabavili. Navíc vyšlo najevo, že vyšetřovatelé, kteří měli za úkol Šírka potopit, odvedli svou "práci" povrchně, protože záhy prasklo i to, že ve spisu kde byly založeny fotografie údajně dokumentující zabavený počítač v kanceláři obviněného, byly prokazatelně naaranžovány v jiné místnosti na Úřadu vyšetřování. Obvinění se zhroutilo a státní zástupce je musel záhy zastavit.
Cíle však bylo dosaženo. Vyšetřování ohrožující policejní špičky, politiky a jejich propojení s podnikateli, kteří neplatili své půjčky polostátním bankám se zastavilo. Krakatice putovala do trezoru, a je tam dodnes. Později, když Kmenta povýšil v novinářské mafii na caporegime, byl už podnikatel Mrázek po smrti a tak začal čas od času pouštět do tisku přepisy zkopírovaných záznamů a svého bývalého mecenáše označil za hlavu podsvětí.
Obvinění Evžena Šírka sice bylo zastaveno, ale policejní ředitel Jiří Kolář mu dal alespoň důtku. Za co dostal důtku ? To je celkem jedno. Důležité bylo, že tato důtka posloužila řediteli Národního bezpečnostního úřadu Kadlecovi (dosazený Stanislavem Grossem) k negativní prověrce Evžena Šírka pro práci s přísně tajnými informacemi. Bez této prověrky nemohl Šírek zastávat funkci ředitele SPOKu - a o to šlo.
Šírkův případ podobně jako mnohé další jsou typickými příklady toho jak se u policie zbavují nepohodlných lidí. Nejprve je obviní, dočasně postaví mimo službu, nebo donutí odejít od policie. Později, když se ukáže obvinění jako "mylné", nemají už očištění policisté šanci. Jejich místa jsou dávno obsazena. Navíc na každém z nich ulpí špína z vyšetřování. Novináři zpravidla podrobně popisují průběh vyšetřování, krmí veřejnost informacemi, které jim vyšetřovatelé předhodí, ale málokdy už napíší, že obvinění byla vymyšlená, nepravdivá a policií zmanipulovaná.
To, že na policisty platí jiné zákony, které nikdo nikdy nečetl je všeobecně známo. Opravdu bych jednou rád "ty dobře utajené housle" našel.
Evžen Šírek se nakonec satisfakce dočkal. Po neúspěšném odvolání proti důtce, kterou jak se dalo očekávat zamítl samotný padrino Gross se obrátil na soud a po čtyřech letech soudních tahanic dosáhl u Vrchního soudu zrušení kázeňského trestu. Soud ve svém výroku řekl, že kázeňský trest nebyl v souladu s kázeňským řádem.
Pozoruhodné je, že všichni aktéři štvanice na Šírka, kteří manipulovali nejen s důkazy, ale i se zákony, se cítili morálně čistými. Šéf inspekce Mikuláš Tomin, který nezákonné obvinění rozběhl a měl odpovědnost za své podřízené, kteří manipulovali s počítači i dalšími důkazy prohlásil : " Já jsem s panem Šírkem žádný problém neměl. Ani zpětně nevím o ničem v čem bych postupoval protiprávně." Asi jste pane Tomine protiprávně postupoval, když vámi ušité trestní stíhání zastavil státní zástupce. Čisté má svědomí i další čestný muž - policejní president Kolář : " Já nic, já jsem jen president. Vyšetřování tohoto případu šlo mimo mne. Já jsem ho dostal ke kázeňskému vyřešení v situaci, kdy už byl ten skutek zdokumentovaný. Nevím o žádném pochybení z naší strany..." A ministr Gross, který zamítl odvolání? Ten se ani nenamáhal s vyjádřením. Ministr se přeci nemusí zabývat takovými maličkostmi jako je dodržování kázeňského řádu. Nepochybně má i on svědomí čisté.
Šírka dostali jeho kolegové metodami, které Evžen Šírek sám používal a schvaloval v době, kdy byl na výsluní a byl neomezeným pánem nad paragrafy a osudy jiných. Za všechny mohu uvést příklad z roku 1997, kdy jeho muži z ústecké expozitury inscenovali obvinění na tehdejšího starostu Cermana Ten tehdy vyhrál první kolo senátních voleb a v týdnu před druhým kolem na politickou objednávku tamních policejních špiček, provedla skupina policistů SPOKu pod vedením majora Chramosty (komunistický policejní mazák předlistopadové éry) více než hlučnou razii na Okresním úřadu. Chtěli informace o nadacích, které starosta zakládal. Místo aby si pro ně došli na příslušný odbor, kde takové informace poskytnou každému občanovi, vtrhli s ozbrojenými kolegy do kanceláře okresního hejtmana Cihláře a hrubě se dožadovali vydání veškeré dokumentace. Svou agresivitu poněkud přehnali. Chramosta tehdy hejtmanovi ve strkanici natrhl mu rukáv. Byla to scéna jako z padesátých let. Účelem celé akce bylo nepochybně jen to, aby se o policejní razii dozvědělo co nejvíce lidí a tak ovlivnit jejich rozhodování v druhém kole, což se také podařilo. Hejtman se však nechtěl smířit s neomaleností a arogancí "elitních" policejních důstojníků a stěžoval si u nadřízeného ministra vnitra Rumla - právě toho, který Šírka do funkce dosadil. Ruml jako každý ministr se snažil hájit svého člověka ale nakonec musel uznat hejtmanovy námitky na jednání Šírkových lidí a vzkázal, aby to pan ředitel prošetřil. Pochopitelně neprošetřil nic a místo omluvy celý exces svých lidí bagatelizoval. Později se ve společnosti chlubil jací jsou jeho hoši tvrďáci. Byl nahoře a mohl si to dovolit. Teď se ale drali k moci jiní a mohli si to také dovolit. Šírek byl natolik chytrý, že uznal změnu mocenských poměrů a nakonec si alespoň vyjednal místo na ministerstvu vnitra. O tom co věděl, se už nikdo nedozvěděl. Rozpracovaná vyšetřování se pomalu ukládala k ledu a nový ministr vnitra mohl směle spřádat plány na privatizaci a nákupy nových stíhaček. Kriminalisté ukončili i šetření v České spořitelně - nesplacené dluhy se převedly do rizikových a prodaly za desetinu soukromým zájemcům. A je to...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama