Manipulace s důkazy IV.

30. března 2009 v 12:09

Manipulace s důkazy IV.

Aby byla akceptovatelná verze žalobce museli být z plánování trestného činu vraždy logicky postaven před soud podle §7 tr. zák - příprava trestného činu nebo § 10 (organizátor trestného činu) i objednavatel Antonín Vlasák, zprostředkovatel vraždy Alexadr Hegedüs (podle žaloby i jeho výpovědi před soudem) předal Kajínkovi 100 tisíc korun a také Jaroslav Ďurči - vrahův šofér. Všichni sice zpočátku obviněni byli, ale do vazby z pochopitelných důvodů neputoval žádný z nich. Ďurčiho obvinění bylo zakrátko staženo protože prý o tom, že veze Kajínka vraždit nevěděl a protože Kajínek vypovídal, že z Ďurčim nikam nejel. Logické co?
Pro obžalobu důležitý svědek Hegedüs, který údajně najal Kajínka, nebyl rovněž souzen jako spolupachatel vraždy, protože prý Kajínka nenajímal na vraždu ale jen na zastrašení a Kajínek to prý popletl.
Údajný objednavatel vraždy Vlasák také nebyl souzen za přípravu vraždy se stejným odůvodněním. Sám tvrdil, že Kajínka nezná a nic takového nikdy nežádal.
Před soudem pak nakonec stál samotný popleta Kajínek a jeho spolupachatelé vystupovali v postavení svědků. Tato varianta patří mezi oblíbené triky žalobců. Pokud by stanuli před soudem všichni jako obvinění nemohlo by se k jejich výpovědím přistupovat s takovou vážností jako v případě svědectví údajně nezaujatých svědků. Svědectví obviněných nemá takovou váhu, protože se mohou podle zákona hájit jakýmkoliv způsobem a lhaní obviněných není trestným činem podle § 175 - křivá výpověď. Naopak u svědků soud předpokládá, že mluví pravdu, protože v případě vědomé lži by si sami přivodili trestní stíhání za křivou výpověď. Proklamovaná rovnost stran před soudem je prostě i z tohoto důvodu fikcí.
Někdy se sice stává, že jsou spolupachatelé souzeni v oddělených procesech, ale hlavně tehdy, když je některý z nich na útěku. To však nebyl případ Vlasáka a spol. Soudce Pravoslav Polák si s tím hlavu nelámal, oddělil případ Vlasáka, Ďurčiho a spol. a nechal je v procesu s Kajínkem vypovídat z pozice svědků.
Kajínek byl na základě těchto svědectví odsouzen za dvojnásobnou nájemnou vraždu na doživotí. Mimořádný trest odůvodnil mimo jiné i znaleckým posudkem, který pravil, že Kajínek je nenapravitelný zločinec. Po deseti letech u soudu o obnovu řízení předložila obhajoba posudek jiného znalce, který posudek prvního znalce vyvrátil. Jenže soudce Bouček, který rozhodoval o obnovení procesu znalci neuvěřil a jiného znalce pro jistotu neurčil.
Objednavatel vraždy Vlasák byl z organizování a podílu na vraždě žaloby zproštěn.
Soudu zbyl jen nájemný vrah bez najímatele. Antonín Vlasák byl odsouzen k podmíněnému trestu pouze za vydírání. A je to...
Druhá verze nájemných vražd v plzeňských serpentinách nebyla nikdy policií seriózně vyšetřována a přitom měla a dosud i má logičtější vysvětlení a sled důkazů i přes úpornou snahu policie tvoří ucelený řetěz, který nemá zdaleka tolik chybějících článků jako ta dosud platná soudní. Často je v různých obměnách zmiňována v tisku či v televizních publicistických pořadech. Pohříchu však naše soudnictví dosud nemá tolik sebereflexe aby se alespoň pokusilo obnovou procesu tyto domněnky, možná i fakta, vyvrátit. Podnikatel Janda byl plzeňský mafián okresního formátu, kterého živil zločin ( v tom se tato verze shoduje s verzí soudní). Janda byl zločinec a oprávněně se bál zločinců z řad konkurence. Všude ho doprovázeli bratři Pokošové, mlátičky, kteří si říkali bodyguardi. Chránili ho, ale hlavně mu sloužili jako nástroje pro vydírání.
"Podnikatel" Janda, aby si své podnikání pojistil, pásl hned několik důležitých vysokých policejních důstojníků, kteří jeho aktivity kryli. Jak? Jednoduše, prostě je nevyšetřovali. Mimo jiné pásl i šéfa plzeňské kriminálky majora Ladislava Kadeřábka a jeho kolegu majora Jaroslava Kronďáka.
Jeho konkurent Antonín Vlasák rovněž podnikající za hranou zákona (kde ale ta hrana vlastně je?) nebyl také jen tak někdo, i on si pásl své policajty v čele s velitelem zásahové jednotky plzeňské policie majorem Jiřím Kreuzerem a instruktorem této jednotky kapitánem Janem Mikešem. V počtu uplacených policistů byly síly zdánlivě vyrovnány, jenže někteří z policistů pracovali i pro konkurenci. Domy, auta, chaty přece něco stojí. Nemlčí podsvětí, nemlčí ani policisté. Informace o podivné symbióze plzeňských policistů a zločinců prosakovaly stále víc a stále víc se o ní veřejně mluvilo a to nejen v Plzni. Plzeňští strážci zákona dostali varovné echo z pražské inspekce, kde měli také své spřátelené duše a proto museli jednat. Nejvíce je ohrožoval Janda, protože o jejich levárnách zdaleka nejvíc věděl a co víc, Janda byl podezřívavý a proto si většinu hovorů se svými policajty tajně nahrával, to sice praktikoval i Vlasák, ale ten byl chytřejší a o svém archivu kompromitujících nahrávek veřejně nemluvil. Proto se plzeňští policejní bossové rozhodli, že se Jandy zbaví. Uvažovali o nájemném vrahovi, ale nakonec se rozhodli, že ušetří a vraždu zorganizují, provedou a přikryjí sami. Hlavním organizátorem byl major Kadeřábek, který mohl při následném vyšetřování tahat za nejdůležitější nitky a vyšetřování navést na někoho jiného. Provedení vraždy musel naplánovat narychlo protože se termín chystaného zatčení Jandy dozvěděl až na poradě vedení plzeňské policie, která se konala v pátek 28.května 1993. Zatčení chtěla provést zásahová jednotka, které velel Vlasákův muž major Kreuzer tentýž den. Kdyby za Jandou spadla klec, byl by to s největší pravděpodobností i konec kariéry mnohých plzeňských policejních důstojníků. Jak se později ukázalo, nezachránila je ani vražda Jandy. S Jandou šla do hrobu i jejich kariéra, s výjimkou jediného - majora Kadeřábka. Ten jediný přežil své kumpány a dokonce byl povýšen na podplukovníka a dnes pracuje na policejním prezídiu ve funkci zástupce ředitele Úřadu kriminální policie. Kadeřábek byl zaskočen rychlostí jakou se podařilo Kreuzerovi stáhnout své muže z jiných akcí, aby mohl provést Jandovo zatčení, neztratil však hlavu a v klidu zpola žertem pronesl onu památnou větu, která stála Jandův život : " V pátek to nejde, pátek se nezatýká, ten je jako malá sobota, nechme to na pondělí..." Bylo rozhodnuto, celá akce se odložila o tři dny a Kadeřábkovi lidé získali čas na uskutečnění svého záměru. Major Kronďák okamžitě prásknul připravovaný termín zatčení Jandovi a doporučil mu, aby se raději neozbrojoval. Na policistu to byla dobře vymyšlená lest, která vypadala na první pohled logicky. Kronďák projevil obavy, aby jeho chlebodárce nepřišel při možné přestřelce k úhoně. Ve skutečnosti však byl jeho záměr jiný, chtěl aby se při popravě nemohl bránit. Pokud by totiž byli Pokošovci ozbrojeni, určitě by stačil aspoň jeden z nich střelbu opětovat a to by nebylo pro vrahy dobré.
Major Kronďák potom vylákal Jandu na schůzku v borských serpentínách. Řekl mu, že mu tam Vlasák vrátí dluh, nebo že peníze pošle po Mikešovi, který pro Vlasáka pracoval. Kapitán Mikeš však pracoval i pro Jandu, který mu slíbil levně prodat jednu z posiloven, pokud se mu podaří přesvědčit Vlasáka, aby mu rychle vrátil dluh. Proto nebyla případná Mikešova přítomnost na schůzce s Jandou překvapivá.Vše ale nešlo podle plánu protože Janda si neodpustil ještě dvě hodiny před schůzkou zavolat Vlasákovi, že ví o připravovaném zatčení, které právem přičítal Vlasákovi a znovu mu připomněl vrácení dluhu 1,6 mil. korun. Vlasák mu vrácení dluhu opravdu slíbil, ale celý hovor si pro jistotu nahrál. Zda mu chtěl peníze opravdu vrátit či zda věděl o chystané vraždě policisty se už nedovíme. Jisté však je, že na schůzku s Jandou se nechystal ani náhodou a udělal vše pro to, aby si zajistil na nedělní večer neprůstřelné alibi.
Oficiální verze pravila, že setkání s Jandou přislíbil, ale místo sebe poslal vraha Kajínka. Problém je však v tom, že Kajínek byl Pokošem identifikován jako profesor Lebeda a ten neměl k vracenému dluhu žádný vztah. Proč by jel Janda na schůzku s Labedou i s Vlasákem či jeho emisarem současně? Proč by jel Janda na schůzku s Lebedou někam na okraj Plzně a ještě k tomu za asistence policistů. Spojení Lebedy a možná přítomnost policistů je slabý bod oficiální verze. S přítomností policistů totiž Janda v osudný den počítal a dokonce tím uklidňoval své bodyguardy : " nic se neděje to jsou moji policajti..." Jisté je, že Janda na schůzku v uvedený čas skutečně přijel, zastavil, stáhl okénko, což bylo jasným důkazem toho, že muže kteří tam čekali, znal a nebyl jejich přítomností překvapen. Útok nečekali ani bratři Pokošové.
Z několika na sobě nezávislých svědectví byli vrazi Mikeš s Kronďákem. V některých výpovědích z druhé ruky padlo i jméno majora Kreuzera, který však alespoň podle toho co víme neměl na vraždě zájem a navíc to byl on, kdo navrhoval zatčení už v pátek.
Vrazi stříleli ze dvou různých zbraní a jak bylo uvedeno i v oficiální zprávě, obě zbraně nepatřily k nejnovějším modelům. I to neodporuje verzi policejních vrahů, kteří měli dostatek možností zatajit některé z neevidovaných zbraní, které zabavili, nebo jim je někdo odevzdal dobrovolně, podobně jako to udělal o pár let později podplukovník Vojtěchovský.
Po střelbě utekl vrah z místa činu na opačnou stranu než tvrdila policejní verze. Koho v tom případě identifikovali svědci?
Předpoklad jednoho mimořádně obratného střelce je nanejvýš nepravděpodobný.
Svědek Oros ( přihlásil se až po šesti letech) pozoroval průběh tragédie z okna umývárny plzeňské věznice Bory, kde byl tehdy ve vazbě. V inkriminovanou dobu se koupal společně s dalšími šesti spoluvězni. Všichni slyšeli sérii výstřelů a okamžitě se nahrnuli k oknu Vyšetřovacím pokusem bylo potvrzeno, že z okna koupelny mohli místo činu vidět. Záznam vězeňské služby potvrdil i dobu koupání. Je však možné, že vzdálenost (150 m ), šero a nedokonalý výhled neumožnily sledovat všechny aktéry vraždy a druhý vrah mohl skutečně utíkat z místa činu opačným směrem. Jisté je to co Oros při jednání o obnově procesu potvrdil, že byl u okna první a viděl střelce utíkat na opačnou stranu, než bylo tvrzeno před soudem. Vrah podle svědka utíkal asi 200 metrů směrem dolů po pěšince a posléze se obloukem vrátil k místu činu. Poté kdy přijela výjezdová skupina kriminalistů se mezi ně nenápadně vmísil. Kajínek po kterém bylo v té době vyhlášeno celostátní pátrání by asi těžko unikl jejich pozornosti, ledaže by byl jejich komplicem.
Policisté, kteří vyšetřovali vraždy na místě, potvrdili, že mezi prvními byli na místě také Mikeš s Kronďákem a dokonce i major Kreuzer. Ani jejich nenadálá přítomnost na místě činu nikoho nepřekvapovala. U soudu o tom nepadlo slovo.
Jisté je, že vyšetřování vraždy, ať již byla spáchána Kajínkem nebo policisty provázela celá řada nejasných pochybení, mizení důkazů, ovlivňování svědků, podivně sestavených vyšetřovacích týmů či špatně provedených rekognicí (nedají se už opakovat).
První vyšetřování a ohledání místa činný vedl šéf výjezdové skupiny nadpor. Jan Falcman. Osobně vyslechl bezprostředně po vraždě sedm svědků z nichž ani jeden včetně svědka Nováka (vypovídal nakonec i před soudem, kde už svou původní výpověď poněkud změnil) nepopsal vraha tak aby se jen vzdáleně podobal Kajínkovi. Jejich popisy však sedly jako ulité na Kronďáka. Zajistil také pásek s nahrávkou rozhovoru Jandy s vrahem. Existenci záznamu připustil i Pokoš. V následujícím týdnu však byla sestavena zvláštní vyšetřovací skupina policistů a začaly se dít věci. Major Kadeřábek jakoby chtěl sestavením týmu ukázat, že žádná válka mezi policisty v Plzni neexistuje. Do týmu jmenoval vyváženě z obou táborů policistů. Mezi nimi i Jandova Kronďáka (co na tom, že prozradil přísně tajnou policejní akci) a Vlasákova muže Jiřího Kreuzera (Kreuzer byl do té doby velitelem zásahové jednotky).
Major Kronďák, přítel rodiny zavražděného mafiána, přivezl necelou hodinu po vraždě na místo činu manželku Štefana Jandy. Šetřením však bylo zjištěno, že mu nikdo z operačního centra plzeňské policie nevolal, že se nějaká vražda stala a místo vraždy znali jen policisté z výjezdové skupiny, Kronďák v té době neměl službu. Mobilní telefon tehdy ještě nebyl běžný a signál ani nepokrýval celé území Plzně. Přesto Kronďák zamířil neomylně k mísu činu. Když se ho na tuto záhadu ptal reportér TV Nova Janek Kroupa major Kronďák se zprvu zakoktal a potom použil osvědčenou taktiku - žádal vypnutí kamery a odmítl se dál bavit.
Detektiv Felcman se nestačil divit jakým tempem mizely důkazy, které nashromáždil. U soudu doslova vypověděl, že z toho byl v šoku. Po krátké době znechucen, možná však z obavy o život od police odešel. Postupně z policejních služeb mizeli i další hrdinové policejní galerky. Někteří po dalších přehmatech, které už nešlo zaretušovat (Kreuzer), jiní, například Mikeš to zabalil už po roce. Paradoxně prý proto, že měl v plzeňskou policii absolutní nedůvěru... Dokonce se nechal slyšet, že plzeňské policejní špičky (Kadeřábek) páchají organizovanou trestnou činnost a k tomu využívají své podřízené. Pravda to mohla být, ale není moc pravděpodobné, že by Mikeše k tomu někdo nějak zvlášť nutil. Za pár let byl obviněn a následně i odsouzen za zpronevěru sedmi miliónů korun z účtů bytového družstva Zvonek. V dubnu 2004 mu rozsudek sedm let vězení s ostrahou potvrdil i Vrchni soud v Praze. Mikeš je od té doby na útěku, praskla na něj i další zpronevěra a navíc i krácení daní. Mikeš se hájí tím, že se jedná o odplatu policistů za jeho roli v Kajínkově kauze. Mikeš, který je s největší pravděpodobností i jeden z vrahů ví o čem mluví. Nejlepší komplic je mrtvý komplic. Podobně se skrývá na neznámém místě i Kreuzer, který tvrdí, že i jemu jde o život. Všichni dohromady se zase bojí o život Kajínka. Když ho přivážejí k soudu spoutaného jako zvíře je obklopen střelci v neprůstřelných vestách, v přilbách a se zbraněmi v pohotovosti. Neobávají se, že by jim Kajínek utekl, chrání ho, aby ho nezastřelili kolegové z plzeňské policejní rodiny...
Nejsou to bezdůvodné obavy o tom není pochyb. O život šlo i důstojníkovi inspekce ministra vnitra Přemyslu Valachovskému, který jel do Plzně prověřit informace, které se na inspekci donesly o trestné činnosti plzeňských policistů. Stěžovali i svědci z Kajínkova procesu, že je policisté nutili k nepravdivým výpovědím. Jediné co se podařilo Valachovkému zjistit bylo, že v Plzni už uklízeli. Spisy byly vykradené, protokoly pořízené Felcmanem chyběly, chyběly i nahrávky, dokonce nebyl k nalezení ani magnetofon, který policisté půjčili Vlasákovi. Na první pohled normální policejní bordel (tak to "vysvětlují" dodnes policisté z inspekce), ve skutečnosti se však jednalo o normální manipulaci s důkazy a maření vyšetřování. Viník "ztrát" nebyl nikdy odhalen, odpovědnost nenesl nikdo a šéf kriminálky Kadeřábek byl za to povýšen.
Jenomže i vykradené spisy ohrožovaly kariéru těch, kteří zůstali v policejních službách. Primárně pak plzeňského kmotra Kadeřábka. Když ne z vraždy, tak přinejmenším z nehorázných nepořádků a nedodržování služebních předpisů. O tom, že Kadeřábek měl v Praze své lidi svědčí i jeho následné povýšení na Policejní prezídium (policejní president gen.Kolář). Na vyšetřovatele Valachovského, který se vracel do Prahy s torzem dokumentace o vyšetřování vražd, začal nedaleko za Plzní najíždět řidič těžkého terénního vozu a pokoušel se ho v plné rychlosti vytlačit z vozovky. Naštěstí Valachovského řidič včas zareagoval a přibrzdil. Tento útok nebyl nikdy objasněn a Valachovský vyjádřil názor, že za útokem mohli stát lidé blízcí policistům, nebo samotní policisté. Byl to pokus o likvidaci nepohodlného vyšetřovatele, nebo jen výstraha?
Kajínkovi se podařilo nemožné - 29.října 2000 uprchl z nejstřelenější české věznice Mirov. Jak se mu podařilo dostat na celu diamantový provaz na přeřezání mříží a pevné silonové provázky, se kterými vězni pracovali na výrobě žaluzií je další záhadou. Stejně tak je záhadou, kde sehnal peníze a kdo mu zajistil odvoz ze Šumperska do Prahy.
Kajínek byl na útěku celých 40 dní, ale typ na jeho možný úkryt dostal shodou "náhod" podplukovník Kadeřábek už necelý týden po jeho útěku od Martina Vlasáka, vraha, který si na Mirově odpykával doživotní trest s Kajínkem. Proč zrovna Kadeřábek? Opět je znána jen verze Kadeřábka, který tvrdil, že si ho vybral sám Vlasák. A tak stanul možný organizátor vraždy a člověk odpovědný za mizení důkazů proti Kajínkovi podruhé v centru dění a podruhé mohl tahat za nitky. Podplukovník Kadeřábek, tentokrát už obávaný pražský padrino, nebyl členem týmu vyšetřovatelů, který byl sestaven pro pátrání po uprchlém vězni, přesto informaci o možném Kajínkovu úkrytu před svými kolegy tajil. Vlasák však nemlčel a to, že Kadeřábkovi řekl o úkrytu Kajínka už pět dní po útěku nepsal novinářům a dokonce vypovídal i na kameru TV Nova.
Podplukovník Kadeřábek byl obviněn a jeho počínání začala řešit Inspekce ministra vnitra se souhlasem státního zástupce Martina Omelky. A zase se začaly dít věci na kterými zůstával rozum stát, které však patří ke standardům policejního vyšetřování Inspekce ministra vnitra. V tomto případě se však dokumenty neztrácely, ale nově nalézaly. Kadeřábek tvrdil, že Vlasák je lhář a vrah, že mu u úkrytu neřekl pět dní po útěku ale až osm (ve skutečnosti sedm). Jenomže Kajínka hledali čtyřicet dní a protiteroristická skupina vyšetřovatelů dostala od Kadeřábka a jeho kriminalistů informaci o tom, co věděl od Vlasáka až tři dny před zásahem. Dokonce jeden člen z této jednotky řekl, že s definitivní jistotou jim to podplukovník Kadeřábek oznámil až pár hodin před chystaným zásahem. Kadeřábek a jeho lidé prý museli celých 37 dní Vlasákovu informaci prověřovat. Byt Černé, kde se Kajínek skrýval údajně monitorovali. Jak ho hlídali a monitorovali aniž se o tom dozvěděla protiteroristická pátrací skupina se veřejnost nikdy nedozvěděla. Hlídání to bylo podivné. Kajínek aniž by byl nějak maskován (podle výpovědi Marie Černé) chodil téměř každý den na nákupy, dokonce si zajeli i do Globusu koupit činky, do Teska pro oblečení, do nedalekého hypermarketu pro potraviny a to ještě Černá nevěděla kam chodil, když nebyla doma. Večer se prý procházel po sídlišti. Jaké to tedy bylo monitorování? Kajínek byl ozbrojen (kdo mu opatřil zbraň se také nezjistilo), co kdyby ho někdo poznal a upozornil na něho v nákupním středisku plném lidí? Kaděřábek se hájil tvrzením, že o tom určitým policistům řekl, ale to může být stejně důvěryhodné jako jeho zdůvodnění proč odložil zatčení Jandy o tři dny.
Tři hodiny po zatčení Kajínka zásahovou jednotkou (8.12.2000) vystoupil podplukovník Kadeřábek v České televizi. Hovořil jako zástupce ředitele kriminální služby, která se zasloužila o jeho dopadení. Tehdy ale mluvil úplně jinak.
Jak se policie dozvěděla, že je právě v bytě Marie Černé?
Policie v podstatě analytickou činností shání poznatky a dospěla k závěru, že by mohl mimo jiné být v tomto bytě. Probíhalo určité analyzování, monitorování, až jsme nabyli přesvědčení, že je v tomto bytě.
Oznámil vám nějaký konkrétní člověk?
Ne.
Takže někdo jiný?
To neoznámil nikdo, k tomu se policie dopracovala na základě svých získaných poznatků.
Jak dlouho jste to věděli?
Já to nebudu říkat jak dlouho jsme to věděli. V každém případě tam určitý čas na monitorování byl.
Byl po celou dobu těch 40 dnů v Praze?
Jestli ne 40, tak bych to typoval na 39.
Výpověď v televizním studiu sice není jako výpověď při vyšetřování, ale je zřejmé, že v televizi lhal. Jaký je rozdíl mezi lhaním Hegedüse, Ďurčiho, Pokoše, Vlasáka, Mikeše, Kronďáka, Kajínka a Kaděřábka? Velký. Oni lhali a Kadeřábek jen změnil výpověď.
A tvrzení policistů, že některým o tom řekl? Ti si dosvědčí cokoliv.
A jak to dopadlo? Jako obvykle. Kadeřábek byl vyšetřován inspekcí, ta spis předala státnímu zástupci Omelkovi s návrhem na obvinění, ten šetřil a šetřil, potom spis vrátil Inspekci k došetření, objevovaly se nové důkazy o tom, že Kadeřábek nic neporušil a jednal naopak v souladu s předpisy, až nakonec Omelka dospěl k názoru, že pan podplukovník jednal vlastně správně, jen trochu nešikovně a obvinění nepadlo. Jediná, která byla obviněna a nakonec i odsouzena byla Marie Černá. A je to...
Policejní novinářka Slonková z Kadeřábkova případu vytloukla několik článků, ale ani v jednom neuvedla hlubší souvislosti možné Kadeřábkově účasti na vraždách u borské věznice.
V podstatě psala jako jeho advokátka a připravila tak půdu pro to, aby i tento Kadeřábkův zločin zůstal bez potrestání.
Na stránkách MF DNES vytvářela hned několik možných teorií, ale všechny ve svém podtextu stranili mocnému podplukovníkovi (byl jejím policejním informátorem?).
V první uváděla, že Kajínek věděl o podílu Kadeřábka na vraždách a proto Kadeřábek chtěl aby vězeň nebyl dopaden. Jako hlavní argument toho, že tato verze je velmi nepravděpodobná uvedla :
Verze č.1 - Kadeřábek se podílel na Kajínkově obvinění a uvěznění. Kajínek ho chtěl podle Vlasáka zavraždit (tomu bych se ani nedivil). Slonková tím naznačila, že poctivec Kadeřábek už jednou dostal Kajínka za mříže a snažil se ho tam dostat znovu.
Toto je však nejabsurdnější tvrzení, které naprosto postrádá logiku. Pokud je pravda, že tehdejší šéf plzeňské kriminálky organizoval vraždu Jandy a jeho bodyguardů a poté zavíral oči nad záhadným mizením důkazů včetně brutálním nátlaku na vytypované svědky a vykonstruoval obvinění na Kajínka, je naopak logické, že by se snažil o to aby mu Kajínek
zmizel jednou provždy z cesty. Jen tak si dokáži vysvětlit jeho zdánlivě opatrné nakládání s Vlasákovou informací.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 PetrK PetrK | 1. července 2014 v 13:20 | Reagovat

Dovolil bych si malou opravu, z ostatních dostupných informací na internetu vyplývá, že posilovnu nechtěl prodat Janda Mikešovi, ale Mikeš Jandovi. Údajně Mikeš Jandu na tu nedělní schůzku navnadil tím, že mu posilovnu prodá za polovinu, pokud sežene peníze do dvou dnů. Janda, posedlý vizí mít monopol na plzeňské posilovny proto neváhal a s vizí, že ten den večer dostane od Vlasáka v borských serpentinách peníze, tam bezhlavě jel.
Druhá nesrovnalost - je zde psáno, že Janda údajného střelce znal, čemuž nasvědčuje stažené okénko u řidiče. Pokud se ale člověk podívá na fotografii z místa činu, tak na nich je okénko u řidiče zavřené a prostřelené (vysypané). I tak je ale v horním pravém rohu vidět místo, kudy střela prolétla skrz sklo do vozu...

2 PetrK PetrK | 1. července 2014 v 13:22 | Reagovat

Jinak dle mého soudu velmi dobrý článek!
Škoda, že už usnula kauza s odposlechy tohoto případu...

3 Mirek Mirek | E-mail | Web | 29. srpna 2014 v 1:09 | Reagovat

Tohle to už jsou záležitosti pro právníky. Já osobně mám s nimi jen ty dobré zkušenosti, obzvláště pak s advokáty, kteří se staly mojí oporou a mými rádci, když si nevím rady ve světě práv a zákonů

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama