Milan Šrejbr

30. března 2009 v 10:28


Milan Šrejbr - sponzor ODS

Kauza, lépe řečeno štvanice na bývalého úspěšného tenisového reprezentanta Milana Šrejbra má přímou souvislost s procesem, který rozpoutal na politickou objednávku státní zástupce František Fíla. I v tomto případě se stal snaživý Fíla nástrojem politické moci a dokázal, že pro svou kariéru je schopen splnit každé přání nadřízených politiků.
Miloš Zeman vyhrál volby 1998 hlavně negativním hodnocením tehdejších poměrů. Byl tvrdým kritikem kupónové privatizace a většinu úspěšných podnikatelů, kteří na privatizaci zbohatli, označil za tuneláře. Jak posléze dopadly přímé prodeje netřeba komentovat. Stačí jen připomenout dvakrát prodaný Unipetrol. Miloš Zeman toho voličům nasliboval hodně, ale snad největším tahákem volební kampaně byla akce čisté ruce. Sliboval, že s "tuneláři" zatočí a oblékne je do tepláků. Slib to byl pochopitelně chvályhodný, kdo by nechtěl razantně postupovat proti lidem, kteří se obohatili nezákonným způsobem. Voličům se to líbilo, kdo by nechtěl důkaz, že ti bohatí nejsou jen schopnější a pracovitější, ale že jsou bohatí hlavně proto, že tunelovali naše ještě nedávno společné bohatství. A tak se po volbách rozběhla policejní mašinérie proti podnikatelům a zvláště proti podnikatelům podporujících poraženou ODS.
Odborníci na imaginární trestnou činnost přišli s novou strategií reinterpretace zákonů. Jak jsem se již zmínil v úvodu : co se dříve za trestné nepovažovalo, neboť panoval názor, že úmysl nelze prokázat, najednou se začalo přehodnocovat a vyšetřovatelé náhle nabyli přesvědčení, že o trestný čin jde. Jedna ze základních podmínek trestného činu stanoví §3 (3) - úmyslné zavinění. Tento paragraf se postupně potlačoval a ustupoval do pozadí. Úmysl nahradilo přesvědčení, že obviněný pachatel úmysl bezpochyby měl. Úmyslné zavinění je u některých trestních činů do značné míry imaginárním pojmem, který se dá vykládat různě a navíc úmysl lze při dobré vůli přiřknout prakticky každému. A právě tehdy zazářila hvězda státního zástupce Františka Fíli. Byl relativně mladý, ambiciózní, snaživý. Čerstvě jmenovaná Nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová v něm viděla velkou naději a zařadila jej mezi úzkou skupinu vybraných státních zástupců, kteří se měli zaměřit na velké případy ekonomické kriminality. Proč právě skupinu úzce specializovaných státních zástupců, když by to měli umět všichni kteří se cítí kvalifikováni v profesi žalobců? Ostatní jsou hloupější, nebo méně kvalifikovaní? Marie Benešová to vysvětlovala složitostí ekonomické kriminality. S tím lze do značné míry souhlasit, existuje však i názor, že do této zvláštní skupinky státních zástupců byli vybíráni hlavně lidé, kteří byli ochotni naslouchat politické objednávce a přizpůsobovat ji i nový výklad zákona.
Při vyšetřování kauzy Libora Nováka se obvinění s rozepsanými sponzorskými dary točilo hlavně kolem privatizace Třineckých železáren společností Moravia Steel, kde byl jedním ze spoluvlastníků Milan Šrejbr. Státní zástupce Fíla se snažil prokázat, že šlo o úplatek ODS za výhody při privatizaci, zcela opomenul fakt, že privatizaci v té době ovládali politici ODA. Šrejbr, ale odmítl přistoupit na tuto politickou hru a domněnky nadějného státního zástupce nepodpořil. Odjel na dlouhodobou služební cestu do USA, soudu posílal omluvenky až nakonec prohlásil, že vypovídat nebude, protože by svou výpovědí mohl přivodit nebezpečí vlastního stíhání. Takové odmítnutí výpovědi náš trestní zákon umožňuje §100(2)a jeho výklad nemohl zpochybnit ani Fíla.Státní zástupce tuto partii prohrál a proto se snažil Šrejbra dostat na jiná obvinění.
Věděl, že velká část jeho obchodů probíhá na burze. Byl jedním z úspěšných průkopníků kupónové privatizace a jím spravované fondy Šrejbr Tenis Investing a Šrejbrova Investiční patřily u nás k nejúspěšnějším - nejvíce dokázaly zhodnotit kupóny sedmdesátitisíc malých akcionářů. Tento úspěch do značné míry vyvracel Zemanovu teorii o neúspěšné a neprůhledné kupónové privatizaci.. Ovšem největší publicitu policejních novinářů v té době měl Harvard Found (Viktor Kožený), Terciér(Miroslav Hálek) ,Trend (Kocáb,Kratochvíl) a C.S. Fond (Matoulek), kde skutečně docházelo k neprůhledným obchodům a převodu kapitálu do kapes správců. Tyto tunely nebyly (až na jednu výjimku - C.S.Fond) navzdory specializovaným týmům státních zástupců dodnes dotaženy do konce (manažeři vytunelovaných fondů Tercier a Trend byli zatím odsouzeni neprávoplatně). O úspěchu Šrejbrových fondů se čtenáři dozvěděli až z průběhu soudního jednání.
Státní zástupce věřil, že kdyby se mu podařilo dostat Šrejbra za mříže, byl by zpochybněny pozitivní příklady privatizace a ODS by mohla být opět kriminalizována. Pochvala od pánů by ho jistě neminula.
Vyšetřovatelé hledali záminku k trestnému stíhání na ministerstvu financí. Dočkali se v roce 1999, kdy ministerstvo, které dohlíží nad burzovními obchody, stejně tak nad podezřelými finančními převody mezibankovního trhu (kupodivu mu ve stejné době unikl převod 1,23 miliardy korun z C.S. Fondu na Kypr - dodnes je akcionáři neviděli), udělilo ve správním řízení Šrejbrovi pokutu ve výši 10 mil. korun za údajné poškození drobných akcionářů o 13 mil. korun. A podivný trestní čin byl na světě. Policisté obvinili Šrejbra z trestného činu podle §128 (2) zneužití informací v obchodním styku. Jaké informace však zneužil se od policie, tím méně od státního zástupce Fíly nikdy nedozvěděl. Protože se jedná o poměrně složitou problematiku obchodování a předpisů, které se váží na společné obchody s personálně propojenými společnostmi dovolím si použít vysvětlení samotného Milana Šrejbra z rozhovoru s Dagmar Šístkovou (Hospodářské noviny) : " V první vlně kupónové privatizace jsem založil investiční společnost Šrejber Tenis Investing (ŠTI), který se v roce 1996 transformoal do holdingu. Změnil se předmět podnikání, ale akcionáři zůstali stejní. Akcie fondu se obchodovaly na burze a díky tomu jsem mohl získat podíl kolem 30%.
V druhé vlně jsem založil Šrejbrovu investiční společnost (ŠIS). Zákon tehdy umožňoval zakládání podílových fondů a tak jsem založil dva - růstový a dividendový. Musel jsem tedy podepisovat obchodní smlouvy za podílové fondy, stejně jako za ŠTI. To v té době nebylo zakázané. Nikdo nikdy neřekl, že by něco takového bylo v rozporu se zákonem. Jinak by tyto společnosti nemohly obchodovat mezi sebou. Fondy navzájem obchodovaly s akciemi. Vzhledem k cenovým pohybům nebylo nijak mimořádné, že jeden fond prodal akcie za vyšší cenu, než za jakou je koupil zpět. Kupujícím tak vznikla ztráta, o níž někteří tvrdí, že je škoda. Při takovém prodeji však nemohu způsobit škodu. To jsou dvě úplně jiné věci. Fondy spolu obchodovaly z různých důvodů. Mnohdy si dlužily peníze, protože dělaly společné akvizice. Často kupovaly akcie nad rámec povolených 20%, které nelze překročit u jedné společnosti. Pokud byla například poptávka po kontrolním balíku jedné společnosti, nakupovaly všechny fondy, ale některé neměly peníze. Aby tedy mohly nakupovat, prodaly například jiným fondům akcie ( s opcí). Ale vždy za aktuální cenu na burze - tak jako to nařizoval zákon. Škodu mohu způsobit jen tím, když od někoho nakoupím akcie za cenu vyšší, než je cena burzovní. Fondy mezi sebou mohly obchodovat s cennými papíry jen prostřednictvím makléře. Proto ŠTI holding založil makléřskou firmu ILCO, která obchody realizovala."
Z vysvětlení Milana Šrejbra je myslím dostatečně jasná podstata obchodů, které prováděl. Když prostě chtěl nakoupit více akcií než 20%, kupovaly i ostatní jeho společnosti a peníze na nákupy (pokud jich neměly dostatek) účetně vyrovnávaly prodejem akcií, které měly v portfoliu. Nakoupené akcie po čase se ziskem prodaly dalšímu zákazníkovi a využily opci na akcie, které kvůli tomuto obchodu potřebovaly prodat. Takže na společném nákupu akcií vydělaly, ale v některých případech byla část zisku krácena o prodělek ze zpětného odkupu, protože se mezitím zvedl jejich kurz na burze a makléřská firma i když byla součástí holdingu nemohla akcie prodat zpět za stejnou cenu, ale za cenu aktuální na burze. Jinak by porušila zákon ona. Vyšetřovatelé namítali, že si Šrejbrovy společnosti mohly půjčit hotové peníze na nákup akcií od banky, ale to by bylo časově tak náročné, že by mezitím z bleskových obchodů a pohybech cen na burze, z obchodu sešlo. Navíc by stejně musel ručit akciemi. O ceně takových peněz (úroky kolem 18%) ani nemluvě. Pokud by platilo to, co tvrdili vyšetřovatelé a státní zástupce Fíla, nemohlo by se na burze nikdy obchodovat, protože každá ztráta by byla posuzována jako škoda a zisk jako prospěch. To by museli za mříže všichni makléři. Nikdo by nikdy nevydělal ani neprodělal. Nemyslím, že by tomu František Fíla neporozuměl. On ale chtěl dostat Šrejbra za mříže, taková byla společenská objednávka. Právnickou řeči však tvrdil, že na obchody na burze má jiný právní názor.
Účelově tomu i přizpůsobil výklad pojmů škoda, úmysl, neoprávněný zisk. Důkazem pro toto tvrzení byla úporná snaha státního zástupce o zamítnutí jiných odborných posudků, než toho,který byl opatřen policií. U soudů jsou často soudní znalci důležitější než soudci, protože soudci z pochopitelných důvodů nemohou být odborníky na všechno i když se tak mnohdy tváří.
A kdo vypracoval policii odborný posudek? Ivo Strejc, který byl ve stejné době jako Šrejber vyšetřován policií a "náhodou" případy jeho podvodů vyšetřovali ti samí policisté. Nad objektivností takového posudku lze pochybovat. Navíc Šrejbrova obhajoba předložila dalších osm znaleckých posudků od osmi soudních znalců, které však státní zástupce, stejně tak i soudkyně Dana Pacholíková odmítli posoudit. Taková arogance soudní moci není u nás ničím mimořádným. Soudkyně Pacholíková i předseda odvolacího senátu Vrchního soudu Karel Beneš navíc odmítli obhajobou navržené znalce vyslechnout, čímž hrubě porušili trestní řád a hlavně Ústavou zaručenou rovnost před soudem.

§ 215 tr.ř. Součinnost stran před soudem
(2) Státní zástupce, obžalovaný a jeho obhájce mohou žádat, aby jim bylo umožněno provést důkaz, zejména výslech svědka nebo znalce. Předseda senátu jim vyhoví zejména tehdy, jestliže jde o důkaz prováděný k jejich návrhu nebo jimi opatřený a předložený: není povinen jim vyhovět jde-li o výslech obviněného, svědka mladšího než patnáct let, nemocného nebo zraněného svědka, anebo jestliže by provedení důkazu některou z uvedených osob nebylo z jiného závažného důvodu vhodné...
(4) Po provedení všech důkazů zjistí předseda senátu, zda strany nečiní návrhy na doplnění dokazování.

Ani jeden z navrhovaných znalců nebyl mladší patnácti let, nemocný, zraněný, nebo jinak indisponovaný...
Podivné okolnosti a nestandardní jednání státního zástupce Fíly a soudkyně Pacholíkové však předcházely už samotnému soudnímu líčení a dávaly tušit, že připravovaný proces nebude spravedlivý.
Šrejber v průběhu soudního procesu využíval svého práva nevypovídat, což jak se později ukázalo bylo úspěšné. Nutnost vysvětlení podstaty údajného trestného činu spočívala na žalobci a znalci Strýcovi. Tím, že obžalovaný nevypovídal, nemohl se ani zaplést do léček, které žalobce mohl přichystat. Většiny soudních líčení se ani nezúčastnil a zastupoval ho advokát Stanislav Balík, který jeho nepřítomnost omlouval pracovní zaneprázdněností ve Spojených státech amerických.
Čtvrtého ledna se však soudkyně Pacholíková rozhodla k nečekanému kroku a požádala policii, aby Šrejbra zatkla. Předseda Městského soudu Sváček to odůvodnil slovy : " Blížil se termín soudu a toto byl zřejmě jediný způsob, jak zajistit jeho zdárné konání." Proč ale až v době, kdy se již soud blížil ke konci? Svědci byli vyslechnuti, stačilo jen žádat záruku, že se k vyhlášení rozsudku dostaví, například složením kauce.
Skutečný důvod ulétl státnímu zástupci při jednom rozhovoru pro novináře. Podle jeho názoru se Šrejber nechtěl do vlasti vrátit, protože stahoval svůj majetek do zahraničí (když někdo obchoduje v zahraničí, musí tam mít pochopitelně i kapitál) a také nechtěl svědčit u soudu v případě obžalovaného Libora Nováka, kde byl žalobcem rovněž František Fíla. Bylo jasné, že Šrejbrův vlažný přístup ke spolupráci na usvědčení Nováka, byl hlavním důvodem. Státní zástupce mu rovněž nemohl odpustit, že se mu nedařilo prokázat politickou korupci při privatizace Třineckých železáren. Když nic neprokázal před soudem, ukázal alespoň moc.
Podivné zatčení a následné uvalení vazby soudcem Lubošem Vlasákem (je o něm zmínka v další části knihy) vzbuzuje další pochybnosti o spravedlivém procesu. Zatčení přišlo navíc v době, kdy se Šrejber vracel z USA, aby se k soudu dostavil. Zatčen byl již na letišti a jak jinak než před televizními kamerami. Šrejbrův právník vyjednal se soudcem výši kauce pět miliónů jako záruku, že se k soudnímu jednání osobně zúčastnil, navíc vrátil pas. Soud s takovou zárukou souhlasil, ale státní zástupce se odvolal a trval na tom, aby Šrejber zůstal ve vazbě. Od té doby byl k soudu přivážen vězeňskou eskortou v poutech a s bílou páskou na rukávu. Fíla dosáhl svého a
20.ledna 2001 byl Šrejber odsouzen senátem Městského soudu v Praze na pět a půl roku nepodmíněně na základě jediného znaleckého posudku Iva Strejce. V září zamítl odvolání i Vrchní soud v Praze. Akce "čisté ruce" slavila úspěch a Miloš Zeman hovořil o dalších, kteří jsou na řadě.
Šrejbrovi už zbývala poslední šance dovolání k Nejvyššímu soudu, nebo stížnost pro porušení zákona, kterou by ale musel podat ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš.
A zde do vývoje kauzy opět zasáhly politické zájmy. Bylo rok před volbami a bezpartijní ministr spravedlnosti Bureš veřejně prohlásil, že by rád pokračoval i v příští vládě, třeba i koaliční. Předseda opoziční strany Václav Klaus se jako jeden z mála politiků veřejně postavil proti kriminalizaci podnikatelů, naděje na vítězství ve volbách byly vyrovnané. Bureš možná kalkuloval i s posílením své pozice v očích ODS. Je však možné, že tak činil v zájmu spravedlnosti a to by jej ctilo. Jaroslav Bureš před tím než přijal nabídku ČSSD na místo ministra spravedlnosti za odstupujícího Motejla byl předsedou Vrchního soudu v Praze a měl za sebou dlouhou praxi soudce.
Dokázal rozpoznat falešné tóny, které zněly v průběhu Šrejbrova procesu. Vyžádal si spisy a prověřoval zákonnost soudního rozhodnutí.
Šrejbr to nehodlal vzdát a bojoval až do posledního míčku.Vyměnil obhájce Balíka (obhajobu vedl brilantně a nedopustil se žádných chyb) za specialistu na odvolání k Nejvyššímu soudu Tomáše Krále. V čem bylo jeho kouzlo ? Byl lepší, schopnější? Jeho největší předností je zkušenost s prácí Nejvyššího soudu a kontakty na některé soudce.
Věděl jak žádost napsat, co zdůraznit. Každý právník má trochu odlišnější chápání výkladů zákonů a slyší na jiné argumenty. Vnímá i politické klima v daném okamžiku a umí správně načasovat dovolání. V minulosti dokázal například zvrátit rozsudek nad Davidem Železným, který byl odsouzen za dvojnásobné znásilnění.
Šrejber mezitím onemocněl a počátkem března se v plzeňské vojenské nemocnici podrobil operaci nosních dutin, které byly příčinou jeho potíží. Z toho důvodu požádal jeho advokát o odklad nástupu do věznice. Žádost byla zamítnuta a Šrejbra policie zatkla na lůžku nemocničního pokoje. Policisté jej pak odvlekli i přes zamítavé stanovisko lékařů, protože stále ještě krvácel a nebyl doléčen.
"Je to velice neobvyklá situace. Něco takového jsem ještě nezažil," řekl ředitel plzeňské nemocnice Josef Vávra. Postup policie ve spolupráci s některými soudci připomínal řádění komunistické spravedlnosti z padesátých let.
Zatímco Šrejbra "doléčovali" v pankrácké věznici podal ministr Bureš stížnost pro porušení zákona k Nejvyššímu soudu i přes nesouhlas Nejvyššího státního zastupitelství. Ale i státní zastupitelství muselo poprvé veřejně přiznat, že zjistili některé nedostatky - prý ale nebyly závažné. Pravda je, že u nás se stává poměrně často, že soud odmítne důkazy svědčící ve prospěch obžalovaného a zdůvodnění jsou mnohdy tak krkolomná, že jim mohou věřit jen fandové našeho soudnictví.
V červnu 2002 zrušil senát Nejvyššího soudu za předsednictví soudce Pácala předchozí rozsudky nad Milanem Šrejbrem a vše vrátil zpět Městskému soudu aby doplnil chybějící důkazy. Jinými slovy řekl, že Šrejbr byl odsouzen bez důkazů. Senát Nejvyššího soudu nezpochybnil princip transakcí, ty probíhaly, tak jak tvrdila obžaloba a obhajoba ani nepopírala. Hlavní nesoulad se zákonem však spatřil v posuzování prospěchu, ztráty, poškození a úmyslu. Soudce Pácal v odůvodnění vysvětlil, že Šrejbrova společnost tím žádný prospěch nezískala, ceny byly přesně podle aktuálních cen na burze. Prospěch by vznikl až tehdy, kdyby následně byly akcie za vyšší cenu prodávány. Ale toto zjištěno nebylo a žádný ze znalců se tím nezabýval. Rovněž poukázal na to, že se soudy nevypořádaly s rozdílnými posudky soudních znalců v oboru ekonomie a nezajistily konečný posudek (takzvaný ústavní), který by nestranně posoudil zda prospěch vznikl a zda ztráta je prospěch. Rovněž uznal námitku, že nebyli vyslechnuti všichni svědci. Obviněný využil svého práva nevypovídat a je tedy nezbytné zjistit s jakým záměrem byly smlouvy uzavírány, jiným způsobem úmysl prokázat nelze.
Po 131 dnech strávených za mřížemi českobudějovické věznice byl Milan Šrejber propuštěn na svobodu. Bublina splaskla a státní zástupce František Fíla prohrál i svůj druhý politický proces. A je to...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 marek marek | 20. září 2010 v 10:25 | Reagovat

dobře...pokud je to takto, měl by jít sedět ten fíla ne?

2 Petr Petr | 20. prosince 2012 v 8:07 | Reagovat

Takže to celé vzniklo pro nic za nic, kvůli jednomu státnímu zástupci, který zrovna neměl koho obvinit, tak si projel telefonní seznam a co nevidí šrejbr?
Nebylo to náhodou tak, že se někdo dostal na kobylku pěknýmu grázlovi, který se bohužel pro něho, nehodil do politického krámu?

3 Fanda Fanda | 14. září 2013 v 10:34 | Reagovat

No a není to třeba tak, že malý úplateček od pana Šrejbra přes advokáta Krále, který byl dvorní advokát Hušáka, vše vyřešil. A pak Hušák, který měl taky v té době problém se zákonem a Král jej také za slušnou odměnu vysekal z maléru, dosadil Krála na předsedu českého hokejového svazu? Ten článeček o tom, že šlo o politický proces, je docela sranda a celkem účelový. Tím nezpochybňuji některá fakta celého případu, ale některá fakta nejsou vůbec řečena, je řečeno jen A a již nikliv B.

4 james james | 16. října 2013 v 8:39 | Reagovat

[3]:No nevím, nevím co si o tom myslet.

5 MARI MARI | Web | 8. září 2016 v 17:29 | Reagovat

nebankovní půjčka online plesná :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama