Opilci v talárech

30. března 2009 v 9:48

Opilci v talárech

Lidé v talárech jednají často farizejsky. Pro obviněné neznají omluvu a jen výjimečně přihlédnou k jejich složité životní situaci, když se však sami dostanou do potíží, vymýšlí si neuvěřitelná zdůvodnění, vzácné choroby, žádají shovívavost, pochopení, slibují, že už to víckrát neudělají a kárné senáty většinou na takovou trapnou obhajobu slyší. V poslední době stoupá počet mužů a žen práva, kteří si v hledání pravdy pomáhají alkoholem. Pokud však přímo v soudní síni někoho nepozvrací, či hrubě neurazí, většinou jim to projde. V našich justičních palácích pijí často a rádi, ale jen nepatrná část opilců v talárech končí u kárného senátu. V posledních letech projednávají kárné senáty ročně jeden až dva případy soudců, či státních zástupců, kteří se opili v práci.
Pár skleniček na pracovišti se nepovažuje za porušení pracovní kázně, ale jen za společenskou nutnost. Vždyť alkohol otevírá srdce, pomáhá navazovat, či utužovat přátelství. Snad je to tím, že pobratření u vodky má u našich ochránců práva hlubokou tradici ještě z dob kdy se bratřili se sovětskými okupanty.
Příkladem by mohl být vzestup a pád soudce Petra Hermana, který měl za sebou dvacetiletou praxi v socialistickém soudnictví a desetiletou v KSČ. Tehdy soudil většinou trestné činy a po roce 1989 pokračoval v souzení dál. V roce 1990 se stal dokonce předsedou Okresního soudu v Blansku. Pamětníci tvrdí, že za rychlý postup vděčil hlavně rychlé reakci na změněnou politickou situaci. Ve funkci předsedy okresního soudu vydržel celých devět let. Byl prý družný a ve své kanceláři měl vždy nějaký kvalitní mok na připití. Občas se prý napil i víc, ale nikdy se nemotal po chodbách soudu opilý a na jeho práci to prý nemělo vliv. Blanenská okresní státní zástupkyně Ivana Šmídová se o něm vyjádřila, že ho vnímala jako erudovaného zkušeného soudce s dlouholetou praxí v trestném řízení. Po devíti letech v čele blanenského soudu se s ním počítalo na postup ke Krajskému soudu v Brně, kde absolvoval dlouhodobou stáž. Brno je proti Blansku velkoměsto s lákadly, kterým neodolal. Víc lidí, víc přátel, víc hospod a víc pití. Už nepil jen na pracovišti, ale často z budovy soudu mizel. Jednou dokonce bez omluvy nepřišel na tři soudní jednání za sebou a opilý se naboural na okraji Brna. Předseda brněnského krajského soudu na něj proto podal kárnou žalobu a kárný senát ho přísně potrestal návratem na Okresní soud v Blansku a snížením platu na tři měsíce. Pil však dál a přestával se kontrolovat. Střízlivý byl jen výjimečně, motal se už když se blížil k soudní budově. Lidem, kteří ho viděli byl pro smích, horší to bylo s těmi, které v tomto stavu soudil. Na soudních jednáních, které vedl opilý ( měl agresivní opici) urážel svědky i obviněné, blábolil nesmysly, někdy vyhrožoval i obhájcům. Přesto mu to procházelo několik měsíců a kdyby si na něho nestěžoval Vojtěch Vašek, kterého při soudním jednání před svědky urazil, možná by soudil dodnes.
V očích silně podnapilého soudce se Vojtěch Vašek provinil tím, že svou totožnost prokazoval namísto občanským průkazem, cestovním pasem : " Takovýmto dokladem se prokazují jen pochybné existence," hřímal jak feldkurát Katz.
Kárný senát ho za to zbavil funkce, ale soudce Herman se odvolal k Nejvyššímu soudu. Svou nápravu zřejmě myslel vážně protože se podrobil i ústavní protialkoholní léčbě. Měl však smůlu na soudce Nejvyššího soudu, kteří mu druhou šanci nedali a zbavení funkce potvrdili. Předseda kárného senátu Oldřich Jehlička v odůvodnění rozsudku řekl: : Soudce musí umět ovládat své osobní jednání, aby výkon jeho funkce byl důstojný. Fakt, že podstoupil léčení a abstinuje, na tom nic nezmění. Kdyby léčení nastoupil dříve, nemuselo k tomu dojít." Bylo to spravedlivé rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího soudu. Jiné kárné senáty téhož soudu však ve stejných kauzách rozhodly opačně.
Rozsudky, které soudce Herman vynesl pod vlivem alkoholu platí dodnes.
Hitparádu opilců v talárech zatím s převahou vede ostravská státní zástupkyně Petra Tittková, která se k tomuto titulu "prochlastala" už v roce 2004 a dodnes patří mezi české opilecké celebrity.
Paní státní zástupkyně jela ráno svým vozem ráno do zaměstnání totálně opilá. A nebylo to poprvé. Před budovou státního zastupitelství v centru Ostravy stačila zlikvidovat dopravní značku a nabourat dva parkující služební vozy ostravských policistů. Škody na poškozených vozidlech a dopravní značce činily podle prvních odhadů více než 110 tisíc korun. Státní zástupkyně vrávorala a těžkým jazykem přivolaným policistům vysvětlovala, že žádný alkohol nepila. Prozradilo ji však charakteristické pijácké aroma a tak byla nucena dýchnout do detekčního přístroje. Přístroj naměřil 3,08 promile alkoholu. Nechybělo mnoho a paní státní zástupkyně mohla na otravu alkoholem zemřít. Lékaři považují už 2,5 promile alkoholu za těžkou opilost.
Policisté byli překvapeni, protože tak vysoké hodnoty nenaměří každý den a tak nechali pro jistotu zkoušku opakovat. Původní měření se s minimální odchylkou opakovalo. Přístroj vadný nebyl, paní státní zástupkyně toho opravdu tolik vybumbala. Lékařské vyšetření spojené s odběrem krve však rezolutně odmítla. U lidí mající pocit beztrestnosti takové jednání příliš nepřekvapuje, spíše mě překvapilo, co chtěla tak opilá dělat v práci a jak je možné, že místo toho, aby jí nadřízená ostravská krajská státní zástupkyně Andělová poslala v takovém stavu domů a dala ji neomluvenou absenci, tak ji dodatečně umožnila čerpat dovolenou.
Druhý den, když vystřízlivěla se začaly dít věci. Na televizní kameru tvrdila, že nebyla opilá, a se zručností právníka upozorňovala na to, že naměřená dechová zkouška není průkazná. Prý naměřené hodnoty mohly způsobit léky. Na dotaz jaké léky tedy brala, neuměla odpovědět . A lhala dál : " Odběr krve jsem neodmítla. Nebyla jsem k němu vůbec vyzvána," což ovšem policejní mluvčí Klézl kategoricky vyvracel tvrzením, že k tomu vyzvána byla, ale bez udání důvodů odběry odmítla. Hrozilo jí pochopitelně hned několik paragrafů trestního zákona, ovšem jen v tom případě, že by na majetku způsobila větší škodu. Trestní zákon za takovou škodu považuje dle § 89 (11) škodu nejméně 50 tisíc korun. Týden byl klid, státní zástupkyně si užívala zaslouženou dovolenou, možná vyřídila pár telefonátů se spřízněnými policisty a ejhle - původní odhad škod na nabouraných policejních vozech klesl na 30 tisíc korun o přeražené značce se už nemluvilo, vždyť to byla jen prkotina. Možná si to policisté opravili sami, nebo sehnali opraváře z levného kraje, ale seknout se v odhadu škod o 300% je možné jen při odhadech, které jsou zkreslené. Optimista by řekl, že odhad škod je v rámci průměru. To nepochybně souhlasí, protože ve vašem případu bude škoda zase nadhodnocena, aby bylo možné trestní stíhání zahájit. V průměru se to vyrovná. Někdo si to odsedí, jiný dostane dovolenou, či pokárání.
Kvůli uklidnění veřejnosti bylo s opilou žalobkyní zahájeno kárné řízení. V novinách jsme se mohli dočíst, že za takový přístup k práci hrozí paní státní zástupkyni i propuštění ze státních služeb. Pravda, když někdo jezdí do zaměstnání opilý pod obraz bylo by to logické, to by ale mezi soudci nesměla existovat stavovská solidarita a nebývalé pochopení pro vlastní poklesky. Za půl roku celá bublina splaskla a jen pozorný čtenář denního tisku si mohl přečíst drobnou zprávičku o výsledku kárného řízení - půl roku snížen plat o 20%. Státní zástupkyně Tittková může dál zastupovat stát a u soudu poučovat plebejce o zákonech, které je třeba dodržovat.
Minimálně stejný "výkon" se podařil v listopadu 2006 i její kolegyni ze státního zastupitelství pro obvod Prahy 5 Michaele Mixové. Ve stavu těžké opilosti upadla na chodbě soudu a nemohla se postavit ani na nohy. Její nadřízený, náměstek obvodního státního zástupce Martin Černý, který ji pomáhal, to později před kárným senátem nazval lehkými problémy s balancováním a pohybem. Poté, kdy ji uklidil do kanceláře, nechal ji dýchnout do detekčního přístroje, aby zjistil zda se může zúčastnit soudního jednání. Těžce dezorientovaná soudkyně místo toho, aby foukala do přístroje, nasávala vzduch z přístroje do sebe, zřejmě ve snaze vysát z něj ještě nějaký alkohol. Přístroj přesto naměřil 3,25 promile, čímž by překonala svou ostravskou kolegyni Tittkovou, ale opakované měření ukázalo jen 2,15 promile, takže její výkon nemohl být uznán za rekord.
O Mixové lásce k pití se vědělo nejméně šest let. Z její kanceláře nevyprchal odér alkoholu, ani po důkladném větrání a někteří její kolegové se mylně domnívali, že koňak používá místo parfému. Po chodbách soudu se často nejistě potácela a policistům dávala v opilosti nesmyslné úkoly, kterými jednání jen protahovala. Pro opilství stanula před kárným senátem už v roce 2000 a vyvázla jen s peněžitým trestem.

Po šesti letech se ke Kárnému senátu pražského Vrchního soudu propila podruhé, ale i tentokrát vyvázla jen s peněžitým trestem, který soudce Lněníčka vysvětlil polehčující okolností, že opilost na ní nebyla při veřejném jednání znát a tak neohrozila vážnost soudu na veřejnosti. Michaela Mixová žaluje dodnes.
U soudu na Praze 5 se asi pije více než jinde. Možná je to tím, že soudce kárného senátu Lněnička má pro opilé kolegyně pochopení.
Státní zástupkyně Táňa Knutská se opíjela na pracovišti stejně jako kolegyně Mixová. Také ona patřila mezi opilé přízraky klopýtající v prostorách pražského soudu a také ona ve stavu snížené příčetnosti dávala policistům nesmyslné pokyny a psala "nekvalitní" žaloby. Její nadřízený státní zástupce Julius Lachnit ji proto opakovaně napomínal, ale Knutská s pitím nepřestala. Když jí ale dal nadřízený dýchnout do detekčního přístroje nadýchala jen 1 promile alkoholu, což na překonání výkonu kolegyně Mixové nestačilo. V červnu 2004 ji kárný senát, kterému předsedal opět soudce Lněnička "odsoudil" k půlročnímu snížení platu. Městský státní zástupce Martin Omelka poté prohlásil, že alkoholismus na pracovišti je ojedinělým jevem. A je to...
Asi to nebyla tak úplně pravda, protože o dva roky později propila svůj talár i státní zástupkyně obvodu Praha - západ Iveta Týcová. Kárný senát ji překvapivě zbavil funkce, protože při jednom hlavním líčení byla tak opilá, že nedokázala srozumitelně přečíst obžalobu.
Když se napila, nepřišla ani k soudu a tak způsobila několik průtahů v trestních kauzách.
Podobně si vedla i státní zástupkyně z Uherského Hradiště Radka Blaháková. Původně pracovala na státním zastupitelství ve Zlíně, ale protože byla v práci často nalitá, tak se ji zbavili přeložením do Uherského Hradiště. Tam ale s pitím nepřestala a její pracovní indispozice v důsledku alkoholu byly stále častější. V červnu 2006 se opila vodkou tak, že usnula v kanceláři a zmeškala soudní jednání. To se ji v průběhu dvou měsíců stalo čtyřikrát. Když se opila a nemohla dojít ani do práce, brala si zpětně dovolenou, nebo volno. Za co si brala volno mě není jasné, když většinu pracovní doby propila, nebo prospala. Její nadřízený Pavel Hruška ji proto musel často kontrolovat a nechával ji dýchat do detekčního přístroje. Marně. Alkohol naměřil skoro pokaždé. Před kárným senátem ji však hájil tvrzením, že opilost neměla na její pracovní výkon vliv. No, u soudů se to asi nepozná, protože mnohá obvinění, či rozsudky jsou psány jakoby pod vlivem návykových látek. Blaháková se hájila klasicky, prý ji bolely zuby a měla zdravotní problémy. Kárný senát tomu uvěřil přihlédl i k tomu, že opilost prý neměla na její pracovní výkonnost vliv, tedy pokud se do práce vůbec dostavila. Kárný senát ji "odsoudil" ke srážce z platu patnácti procent po dobu pěti měsíců. A je to...
V lednu 2002 opilý soudce Libor Cink z Králova Pole vytáhl na rušné ulici pistoli, nabil ji a vyhrožoval chodcům zastřelením a přitom jim sprostě nadával.Teprve přivolaný policista jej odzbrojil a v poutech dopravil na policejní oddělení. Jeho nadřízená, předsedkyně soudu Marcela Komárková sice verbálně požadovala trestní stíhání za násilí proti skupině obyvatel a výtržnost, ale nakonec zůstalo zůstalo jen u výtržnosti, která se řešila u přestupkové komise. A je to…
Jako doma je před kárným senátem soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 Miroslava Trčková. Ze svých prohřešků se zpovídala už třikrát, ale ani to na zbavení funkce soudkyně nestačilo. Kolegové na soudu jí říkali houba, nebo násoska. Poprvé zapomněla napsat rozsudek, což by se při dobré vůli dalo nazvat procesní chybou, podruhé už za opilství na pracovišti. Několikrát byla při soudním líčení natolik opilá, že usínala a když se probrala, nebyla schopna diktovat zápis. Při běžné silniční kontrole odmítla zkoušku na alkohol a oháněla se imunitou soudkyně. Důvodem ale nebyla imunita, ale alkohol. Policisté napsali do zápisu, že byla zjevně pod vlivem alkoholu. Vrcholné číslo předvedla 31.října 2005 kdy se tak opila, že tvrdě usnula v jednací síni a "zmeškala" tak plánované soudní jednání. Opilou soudkyni pak křísil jeden z obhájců, protože se domníval, že je nemocná, když ale zjistil, že je jen opilá, nahlásil to vedení soudu. Trčková se přesto pokusila zahájit jednání, ale nepodařilo se ji ovládat diktafon a těžkým jazykem nedokázala ani vyvolat účastníky řízení. Předseda Obvodního soudu Prahy 10 pak podal na opilou soudkyni kárnou žalobu a požádal ministra spravedlnosti, aby ji dočasně zbavil funkce. Kárný senát Vrchního soudu pak soudkyni Trčkovou zbavil taláru navždy, ta se ale odvolala k Nejvyššímu soudu, protože se domnívala, že zas tak opilá nebyla a hájila se podobně jako státní zástupkyně Tittková, že její opilost nepotvrdil žádný objektivní test. Stejně tak jako Tittková zatajila, že test na alkohol bez udání důvodu odmítla. Zřejmě by foukání do trubičky znevážilo její pověst soudkyně. Prý nebyla opilá, ale jen pod vlivem uklidňujících prášků. Zajímalo by mně, zda by jako soudkyně přijala podobnou obhajobu. Stoprocentně by ji označila za účelovou a nevěrohodnou.
Opakovaně opilá soudila i soudkyně rokycanského okresního soudu Jana Sládková, kterou proto ministr spravedlnosti na základě žádosti předsedy soudu dočasně zprostil funkce.
Nebylo to jen kvůli opilosti na pracovišti, ale také proto, že po autonehodě odmítla dechovou zkoušku i odběr krve. Policisté přesto uvedli do zápisu, že z ní byl cítit alkohol a při chůzi silně vrávorala. Je to škoda, protože se tak připravila o možnost překonání rekordu, který drží státní zástupkyně Tittková. Zřejmě nadměrné pití bylo příčinou některých zmatečných rozsudků a neúměrného protahování kauz, které soudila. Její nadřízený ji hodnotil jako nejhorší soudkyni na okresu.
Na podzim roku 2006 ji kárný senát vrchního soudu uznal vinou z porušení povinnosti soudce a ze znevážení důstojnosti soudcovského stavu. Také Sládková se domnívala, že zas tak často opilá nebyla, aby tím ohrozila vážnost soudu a odvolala se k Nejvyššímu soudu.
V době kdy rozsudek vrchního soudu nebyl pravomocný, udělala Sládková bezva fintu, kterou s oblibou používají i policisté, aby si zachovali výhody při odchodu ze služby. Sama napsala presidentovi, že "dobrovolně" vzdává funkce soudkyně a tím se vyhnula právoplatnému odsouzení. Talár svlékla čistá jako lilie a zachránila tím všechny výhody plynoucí z ukončení pracovního poměru.

Smutnou postavou našeho soudnictví na kterou můžete narazit u Vrchního soudu v Praze je soudce Zdeněk Sovák.
Sovák byl soudcem Nejvyššího soudu v Brně. Soudil a přivydělával si publikováním odborných právních textů. V době své největší slávy patřil mezi nejvlivnější soudce a náležitě svého postavení využíval, vlastně zneužíval.
Sovák s prorektorem vysoké školy Vladislavem Větrovcem (jeden z členů klanu podvodníků kolem soudce Berky) a státním zástupcem Nejvyššího státního zastupitelství v Brně Liborem Nedorostem a soudkyní Krajského soudu v Brně Alenou Knapilovou si vypůjčili část odborných textů svých kolegů (celkem 150 stránek) a publikovali je ve své "vědecké" publikaci. Celý podvod praskl v lednu 2004 a policie je začala vyšetřovat z podvodu a porušení autorských práv. Ministr spravedlnosti Čermák proto soudce Sováka zprostil výkonu funkce soudce do vyšetření celé kauzy. Rok byl doma a bral jen 45 tisíc měsíčně. Po roce mu ministr Němec talár zase vrátil, protože se prý vyšetřování policie dlouho táhlo a pan soudce pak byl na vlastní žádost přeložen k Vrchnímu soudu v Praze. K odsouzení nakonec ani nedošlo protože se prý nepodařilo prokázat úmysl někoho poškodit. Obvinění se bránili tvrzením, že chtěli v odkazech upozornit na skutečné autory použitých textů, ale nějakým nedopatřením to z publikace "vypadlo". Vskutku originální obhajoba v duchu mého šestiletého syna.
V listopadu 2003 měl soudce, tehdy ještě Nejvyššího soudu, havárii nedaleko Litoměřic. Nezvládl poměrně přehlednou zatáčku a značně poškodil plot domu stojícího u silnice. Policisté tehdy zjistili, že soudce Sovák byl ve značně podroušeném stavu. Následná zkouška prokázala 2,46 promile alkoholu v krvi a na krátkou dobu se usadil na čele opilců v talárech. O pár měsíců později ho ale sesadila Titková, která sedla za volant a měla v sobě ještě o pár panáků víc. Naštěstí se nikomu nic nestalo, škoda byla jen na autu a na plotu. Normálně by přišel o řidičský průkaz minimálně na rok a zaplatil 10 tisíc pokuty, ale soudce Sovák měl kamarády. Brnknul kámošovi
Větrovcovi, ten zas brnknul kámošovi soudci Knotkovi z Okresního soudu v Litoměřicích a ten zas brnknul kámošovi Závadovi (místostarosta Lovosic) a navíc ještě přidal radu jak se z toho dostat aby to moc nebolelo a nakonec ještě Větrovec brnknul Závadovi a slíbil obálku s odměnou a ten za to brnknul zaměstnanci téže radnice, který má na starosti přestupky, aby Sováka co nejrychleji, avšak přitom co nejmírněji potrestal. Vzájemné brnkání vedlo nakonec k tomu, že soudce Sováka rychlostí blesku "odsoudili" v přestupkovém řízení k pokutě celých 1500 Kč. Rychlost to byla vskutku příkladná, kdyby tak rychle soudil i soudce Sovák, určitě by to bylo ku prospěchu našeho soudnictví. Bleskové přestupkové potrestání však bylo jen ku prospěchu soudce Sováka.
Policie však dostala udání a nechala spiklencům kamarádům odposlouchávat telefony. Dozvěděla se o slíbené odměně i doporučeních a radách soudce Knotka. Nakonec to sice prasklo, ale Sováka už nikdo podruhé potrestat nemohl. Z úplatkářství byli obviněni Větrovec, Závada i snaživý úředník, párkrát se o tom napsalo v novinách, párkrát se pár reportérů rozčilovalo v televizi, ale karavana šla dál. Dnes už soudí Knotek i Sovák, oba jsou zkušení a dobří soudci s čistým trestným rejstříkem. A je to...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 007 007 | 4. února 2014 v 20:16 | Reagovat

Nevím na co si tady hrajete . Přiznávám, jeden se jmenovaných je můj příbuzný. Ale někteří lidi za to nemůžou že mají tento problém!

2 008 008 | 13. listopadu 2014 v 20:55 | Reagovat

To je mi ale špíny. Jsou to lidé jako všichni ostatní. Neobhajuji jejich činy a omyly, ale nechápu, proč tu prostě a normálně hrabete špínu. Kdyby se to stalo policistovi, poslancovi, nebo třeba elektrikářovi či kadeřnici, to by bylo taky takových hemzů? Prostě nechápu. Tehdy asi velká nuda v pracovní době, že??!
Ostuda.

3 008 008 | 13. listopadu 2014 v 20:58 | Reagovat

Nehledě na to, že tenhle naprosto ubohý článek nesmyslně shazuje povolání soudce. Je to jedno z nejnáročnějších zaměstnání vůbec, víte vy kolik žalob si kdejakej tydýt podá, často naprostejch nesmyslů?? A víte vy, že soudci se tím MUSEJÍ zabývat? Asi těžko. Jak si můžete dovolovat takhle kritizovat a trapně hodnotit něco, čemu naprosto nerozumíte, resp. znáte problém jen ze jedné - té své - strany? Ubohost a tak dále.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama