Podivná obvinění III.

30. března 2009 v 11:56

Podivná obvinění III.

Jiří Brejcha a Marie Prchalová 2004

Léta 2001 a 2002 asi navždy zůstanou zapsána jako léta policejních omylů. Kdyby někdo napsal krvavý román manželů Stodolových, nikdo by tomuto příběhu neuvěřil a nakladatelé by ho nejspíš odmítli jako výplod chorobné fantazie. Takové věci se přece nemohou stát. A přece se staly.
Manželé Stodolovi dva roky loupili a vraždili staré lidi v okolí svého bydliště. Šest lidí postupně zavraždili pro peníze a všechny vraždy maskovali jako sebevraždy. Policisté ledabyle ohledali místa činu a aby neměli moc práce skutečně prohlásili, že se jednalo o sebevraždy.
Podobný lajdácký přístup kriminalistů není ničím neobvyklým. Možná to bylo ale tím, že se jednalo o úmrtí starších lidí na kterých už našim ochráncům veřejného zájmu příliš nezáleží.
Stodolovvi si byli už tak jistí, že u sedmé a osmé oběti se ani nezdržovali zakrýváním stop a tak se poprvé dostávají do okruhu podezřelých. Loupí ale dál a přitom jsou stále neopatrnější. Poslední loupež uskutečnili v únoru 2003, po které byli konečně zatčeni a skončili ve vazební věznici. Trvalo však ještě několik měsíců než se postupně přiznali i k vraždám, které policisté omylem považovali za sebevraždy.
Problém byl ale v tom, že na jednu z loupeží, která neskončila smrtí, ale jen okradením, si policisté našli náhradní pachatele, obvinili je a soudce je poslal do vazby. 11. srpna 2002 byli ve svém domku v Chabeřicích přepadeni manželé Hromasovi (ona 78 let, on 85 let). Byli brutálně fyzicky napadeni a paní Hromasová přiškrcena. Ze skříně si pachatelé odnesli 20 tisíc korun, oba naštěstí útok přežili. Vyšetřovatel a posléze i státní zástupkyně Vlasta Bláhová obvinili z tohoto trestného činu Jiřího Brejchu a Marii Prchalovou a soudkyně oba poslala do vazby.
Mezitím se k tomuto trestnému činu přiznala Dana Stodolová. Popsala dům i přepadené manžele i způsob přepadení.
Státní zástupkyni Bláhovou však přiznání nepřesvědčilo a trvala na obžalobě obviněných, které držela ve vazbě celých osm měsíců. Senát Okresního soudu v Kutné Hoře nakonec 4. listopadu 2004 oba domnělé viníky zprostil obvinění z loupežného přepadení v plném rozsahu. Státní zástupkyně se odvolala, protože prý přiznání Stodolové nevěří a věří důkazům, které nashromáždila policie.
Klíčovým důkazem přitom byly jen pachové stopy, které údajně Brejcha s Prchalovou zanechali na místě činu. Jak se tam pachové stopy dostaly nikdo neví. Jisté je, že cvičený pes se nemýlí, ale našim soudům tento důkaz, pokud je důkazem jediným nestačí. O tom již jednou rozhodl Nejvyšší soud.
Janíček se podle šetření svých kolegů oběsil ve sklepě paneláku kde bydlel. Smrt prý nastala oběšením, ale před tím se ještě stačil 29x pobodat a pořezat. Což o to, někteří sebevrazi se jistí, ale jak se pobodal na zádech, kam nedosáhl ani při mytí umí zdůvodnit jen opravdu velkorysý soudní znalec. Už ho vidím jak odborně popisuje, že dobře trénovaný hadí muž se dokáže snadno bodnout mezi lopatky, jenže Janíček byl obtloustlý v důsledku let vyseděných v policejních kancelářích.

Vojtěch Milko a Pavel Rychetský

V polovině devadesátých let se potkaly osudy Vojtěcha Milka a Pavla Rychetského. oba se podíleli na realizaci podnikatelského plánu Petra Borčányho, který byl nechvalně známým ústeckým soudcem Edwinem Svobodou prohlášen za podvod. Zatímco Vojtěch Milko spolupráci na společném obchodu zaplatil mnohaletým vězením, kariéra JUDr. Rychetského nerušeně pokračovala - stal se poslancem, posléze místopředsedou vlády a nakonec i předsedou Ústavního soudu.
JUDr. Pavla Rychetského zná dnes skoro každý. Před rokem 1968 komunista, po roce 1968 disident. Po dvaceti letech vstoupil opět do politiky a v barvách sociální demokracie se dostal až téměř na vrchol. Když socialisté vyhráli volby, stal se Pavel Rychetský ministrem spravedlnosti a prvním místopředsedou vlády.Na jeho občanském ani profesním životopise se nenajde kaňka. I ve vypjatých politických válkách bojoval korektně a neuchyloval se k populistické rétorice jako kašpárek Rath. Proto nebylo velké překvapení, když jej president Václav Kalus navrhl na místo ústavního soudce a v krátké době byl i jmenován předsedou této nejmocnější instituce u nás. Z toho, co je o něm známo jsem nabyl přesvědčení, že je slušný člověk.
Vojtěch Milko je cikán z ústeckého předměstí. Vyučil se číšníkem, byl chytrý, pracovitý a ctižádostivý. Na počátku devadesátých let si vydělal první větší peníze jako převaděč, byl chycen a v Německu si za to odseděl několik měsíců. Peníze mu ale zůstaly a tak začal podnikat. Vlastnil stavební firmu, stavebniny, obchodoval s realitami, uměl získat úvěry u bank, spolupracoval s rodinou Lobkowiců, která tehdy přebírala zpět své majetky.
Dělal všechno a nic. Když jsem se snažil vypátrat co vlastně dělal, nezjistil jsem nic co by stálo za to. Jediné co za nim bylo skutečně vidět, byla jeho záliba ve svém původním povolání. Postupně zařídil a provozoval v Ústí nad Labem tři perfektní restaurace, které v době kdy je vlastnil, patřily ke špičkám v gastronomii nejen provinčního města, ale zcela jistě by obstály i v Praze. Byly to jeho vlajkové lodě, na kterých ale musel dost prodělávat protože ceny byly ústecké a v Ústí v té době nebylo dost klientů, kteří by lepší standart ocenili..
Do širšího povědomí se dostal, když koupil fotbalový klub Chemičku Ústí se kterým chtěl postoupit z krajského přeboru do ligy. To se mu však nepodařilo protože skončil ve vazbě za údajné krádeže aut, a než se prokázalo, že byl obviněn neprávem, jeho manažer Hon mu za zády rozprodal celé mužstvo i s dresy (dodnes úspěšně působí v ústeckém fotbalu).
V krajském městě patřil k místním celebritám, i když místní politici se ho snažili stranit pro jeho problematickou minulost. Oblékal se do drahých obleků a uměl je nosit, nešetřil na botách ani na kvalitních hodinkách, voněl, jezdil v luxusním mercedesu a choval se noblesně. Měl vskutku reprezentativní kancelář, když si pronajal kancelář ve které do roku 1989 "úřadoval" poslední krajský komunistický papaláš Šípek.
V první polovině devadesátých let patřily krádeže aut a jejich export do států bývalého Sovětského svazu k výnosným odvětvím organizovaného zločinu. Na Ústecku tehdy operovala jedna z největších skupin zlodějů aut, do kterých byli zapojeni i vysocí policejní důstojníci z krajského policejního ředitelství v čele s plukovníkem Trejbalem. Není jasné, zda tento gang plukovník Trejbal přímo řídil, nebo jen nad ním držel ochrannou ruku, ale jisté je, že když to prasklo, tak uvízl v síti i on protože si ve své garáži nechal "opravovat" kradené luxusní BMW. V Ústí žije dost podnikatelů, kteří si od známých policistů výhodně koupili drahá auta a za pár měsíců jim je jiní policisté zabavili protože byla kradená. Náhradu pochopitelně nikdy nedostali a mohli být rádi, že neskončili ve vazbě jako spolupachatelé. Vojtěch Milko spolu s dalším podnikatelem a bývalým předním regionálním politikem Janem Pařízkem patřil mezi hlavní podezřelé. Milko se dostal mezi podezřelé ze stejného důvodu jako Trejbal, protože vlastnil několik aut, které pocházely z krádeží. Kriminalisté nakonec vypátrali i halu ve které se prý kradená auta upravovala a legalizovala na originální dokumenty pocházející z policejních zdrojů. Když ale halu, která patřila Pařízkovi obklíčila a dobyla policejní zásahová jednotka, nenašel se tam ani šroubek. Milko pak spolu s Pařízkem dalšími putoval do vazby, kde hnili déle než rok, zatímco podezřelí policisté byli vyšetřováni jako obvykle na svobodě. Milko i Trejbal se hájili stejně. Auta prý řádně koupili a nemohli vědět, že jsou kradená. Milko je navíc koupil v autobazaru jistého Dvořáka.
Obvinění se postupně hroutilo hlavně proto, že většina stop směřovala k samotným policistům a tak vyšetřovatelé potřebovali najít nějaký jiný zločin, který by Milkovi přišili, aby mohli odůvodnit jeho vazební stíhání a také mediální humbuk kolem gangu zlodějů aut, který z počátku sami živili úniky informací z policejních zdrojů. Podobný postup s "náhradním" obviněním používají policisté běžně.
Nejdříve svou oběť obviní a zavřou do vazby a potom se snaží vytěžit z domovní prohlídky další obvinění, které "náhodou" unikne na veřejnost. Je to průhledná taktika, ale pokud se nejmenujete Rychetský, Gross, nebo Trejbal, není proti ní žádná obrana, s tím prostě musí každý počítat. Bývalý politik ODS Jan Pařízek byl severočeskými policisty a státními zástupci šikanován ještě dalších deset let a teprve v březnu 2008 byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem zproštěn obvinění z podílnictví při obchodu s kradenými auty. Pro vysvětlení je třeba uvést, že Pařízek byl jedním z členů občanských komisí, které po roce 1998 posuzovaly způsobilost policistů pro další službu u policie a mnozí z nich se mu pak chtěli pomstít za své padlé kamarády.
Při prohlídce v Milkově kanceláři sice ukradená auta nenašli, ale našli podklady k podnikatelskému plánu na zakoupení zámku v Boru u Tachova, který chtěl Milko koupit a upravit na luxusní hotel pro německou klientelu. Ten kdo někdy navštívil restaurace, které provozoval mi dá jistě za pravdu, že pokud by tento záměr uskutečnil, měl slušnou naději na úspěch.
Jeho společníkem byl jistý Petr Borčány, který měl zámek koupil za úvěr od Komerční banky, která mu půjčila i na rekonstrukci. Zámek v té době vlastnila společnost Ekotrans Moravia, a ta ho koupila od místní radnice za pár milionů, které navíc ani nezaplatila a obratem ho prodala Borčánymu za čtyřicet milionů. Smlouvy připravil právník Pavel Rychetský, který s oběma podnikateli jednal a pomohl jim i se získáním úvěru. Borčány k tomu říká : " Půjčku ve výši 80 milionů korun nám poskytla pobočka Komerční banky ve Frýdku Místku. Jel jsem tam s panem Milkem s podklady pro náš podnikatelský záměr. Měli jsme i znalecký posudek na hodnotu zámku, který jsem dal bance do zástavy. Hodnota zámku byla v té době vyšší než částka půjčená od banky. Když jsme ale navštívili ředitele této pobočky nechtěl o tak velké půjčce ani slyšet, protože k tomu neměl kompetence. Pan Milko ho požádal, aby zavolal na číslo, které mu předal. Nevím kdo byl na druhé straně drátu, ale pan ředitel byl z hovoru zjevně vykolejený. Ukláněl se, koktal a slíbil, že všechno zařídí. Další jednání už bylo přátelské a hladké."
Není jasné co způsobilo obrat v jednání ředitele, který tak vysokou částku nesměl půjčit, jisté je ale to, že půl roku nato z banky odešel. Borčány dostal během týdne peníze na účet, stal se vlastníkem zámku, ale peníze na rekonstrukci použil za jiný podnikatelský záměr. Odletěl do Thajska, kde si koupil loď, absolvoval potápěčský kurz a dělal instruktora bohatým turistům, kteří toužili poznat podmořský svět. Rozhodl se, že zámek, jehož cena mezitím stoupla i bez stavebních úprav, nechá bance aby ho prodala a dostala tak své peníze zpátky. V tom se ale mýlil. V té době to legislativa ještě nedovolovala a přestože zámek byl zastaven u banky, ta s ním nemohla bez rozhodnutí soudu nakládat. A zatímco Borčány vozil v Thajsku turisty, policisté v Ústí ho obvinili z podvodu, protože prý peníze z banky vylákal a věděl, že svůj podnikatelský záměr neuskuteční.
Spolu s Borčánym byl z podvodu obviněn i Milko o jehož obvinění šlo především. Žalobcem byl v tomto podivném obvinění nechvalně známý státní zástupce Vaněk, který za komunistů působil v České Lípě jako soudce, na jehož pažbě bylo i několik zářezů z politických procesů. Po roce 1989 ztratil nervy, nebo měl výčitky svědomí a z justice dobrovolně odešel.Jenže za pár let se otřepal a začal opět pracovat v justici, tentokrát na Krajském státním zastupitelství v Ústí nad Labem jako žalobce.
Předseda senátu byl soudce Edwin Svoboda se později proslavil hlavně svou zapomnětlivostí, když "zapomněl" prodloužit vazbu dvěma vrahům, kteří se tak dostali na svobodu a zmizeli kdesi na Ukrajině. Na Borčányho však nezapomněl a vydal na něho mezinárodní zatykač. V Thajsku byl sice zatčen, ale tamní soud ho nemohl vydat protože obvinění neshledal jako důvodné. Nemohl totiž pochopit jak může někdo spáchat podvod, když dá bance do zástavy zámek, který hodnotou převyšuje poskytnutý úvěr. A tak Borčányho drželi rok ve vězení v Bangkoku spolu s vrahy a pašeráky drog a každý měsíc jej vozili v řetězech jako dobytče k soudu kde se pokaždé jen zeptali jestli se nechce vrátit do České republiky dobrovolně. Nakonec Borčány nevydržel kruté poměry tamní věznice a dobrovolně souhlasil s deportací v domnění, že se u soudu obhájí.
V té době platila právní definice podvodu, že se o podvod nemohlo jednat v žádném případě, protože v zákonu (§250 - podvod) bylo přímo zakotveno, že o podvod se nejedná v případě, že klient banky použije poskytnutý úvěr k jinému účelu než bylo uvedeno v úvěrové smlouvě.
Rozšíření trestného činu podvodu (§ 250) o §250a (pojistný podvod) a 250 b (úvěrový podvod) nastalo až novelizací z roku 1997. Agilní státní zástupci, pokud chtěli někoho stíhat, museli dokázat že v případě nesplacených úvěrů šlo o běžný podvod, tedy uvedení někoho v omyl, nebo, že už při uzavírání půjčky věděl, že ji nesplatí - viz judikát 54/67: Skutečnost, že vypůjčitel nesplnil svůj závazek k vrácení peněz ve sjednané lhůtě, ač tak mohl učinit, ještě nedokazuje, že uvedl půjčitele v omyl, aby se ke škodě jeho majetku obohatil ve smyslu § 250 odst.1 písm.a) tr.zák.
K naplnění znaků subjektivní stránky trestného činu podvodu se v případě tzv. úvěrového podvodu vyžaduje, aby bylo prokázáno, že pachatel již v době půjčky peněz jednal v úmyslu peníze vůbec nevrátit nebo nevrátit je ve smluvené lhůtě anebo jednat aspoň s vědomím, že peníze ve smluvené lhůtě nebude moci vrátit, a že tím uvádí zapůjčitele v omyl, aby se ke škodě jeho majetku obohatil.
Jestliže teprve po uzavření půjčky peněz vznikly překážky, které bránily vypůjčiteli splnit svůj závazek z půjčky a které nemohl v době uzavření půjčky ani předvídat, když jinak byl tehdy závazek splnit, nebo jestliže byl sice schopen peníze vrátit ve sjednané lhůtě, ale z různých důvodů vrácení peněz odkládal, nebo d o d a t e č n ě p o j a l ú m y s l p e n í z e n e v r á t i t, pak jeho jednání nelze považovat ze trestný čin podvodu podle § 250 odst.1 písm. a) tr. zák.
(Pravda judikáty nejsou u nás závazné pro každého soudce jako například ve Spojených státech, ale jsou rámcem podle kterého se občané orientují. Předvídatelnost práva je jednou z hlavních podmínek aby právní řád mohl plnit svou funkci a právo se nestalo jen libovůlí soudců).
Policisté, kteří nepochodili u Milka s obviněním z organizování krádeží aut však na nějaké to slovíčko nehleděli. Úmysl je ovšem v tomto případě právně obtížně prokazatelný protože do hlavy nikomu nevidíte,a tak policisté musí sehnat "svědka", který úmysl dosvědčí. Stalo se tak i v tomto případě a svědek byl jako obvykle podvodníček z místní galerky, kterému něco odpustili.
Podle našeho práva není nutnou podmínkou obvinění a odsouzení aby byl někdo poškozen (banka měla záruku v nemovitosti a na Borčánym, ani Milkovi dluh soudně nevymáhala). Dokonce je možné a často se to stává, že k žalobě státního zástupce se v případě podvodu, či zpronevěry, žádný poškozený nepřipojí, protože se necítí poškozený a přesto můžete být odsouzeni, protože o tom, že poškození jsou poškozeni, nerozhodují v trestném stíhání poškození, či objektivní stav věci, ale státní zástupci a soudy. Zdá se vám to absurdní? Možná pro laiky, ale těch je 99%. A aby toho nebylo málo, můžete být odsouzeni i z obohacení bez poškozeného. Že je to blbost? Ano, ale říkejte to někomu, který si za to odseděl osm let.
Dokázal bych za určitých okolností pochopit obvinění Borčányho, ale proč byl obviněn a odsouzen i Milko jsem nepochopil. Milko žádnou smlouvu s bankou neuzavřel. Borčány nikdy nepotvrdil, že ho k tomu někdo naváděl, nebo, že by pracoval v něčí prospěch. Po celou dobu mlčel a využil svého práva nevypovídat. A když už byl obviněn Milko, proč nebyl také obviněn JUDr. Rychetský?
Podnikatel Milko byl vůči Borčánymu ve stejné pozici jako právník Rychetský. Oba byli články jednoho řetězu, kterým byl podnikatelský záměr Petra Borčányho. Milko chtěl zrenovovaný zámek v budoucnu koupit a právník Rychetský dal tomuto záměru právní podobu.
Netvrdím, že měl být JUDr. Rychetský obviněn z podvodu, ale tvrdím, že Milko byl obviněn nezákonně. Soudce Svoboda v závěrečné řeči označil Milka za hlavního viníka a naložil mu devět let a Borčányho "jen" za bílého koně a tak dostal o rok méně. Nehledě na to, že náš právní řád nezná "bílé koně" stejně tak jako nezná tunelování a tuneláře, bylo právní zdůvodnění Edwina Svobody komické. Bohužel i komické a absurdní obvinění vás může dostat na dlouhá léta do vězení. Edwin Svoboda přežil kárný soud a v pohodě soudí v Ústí dodnes. A je to...

Primátorka Chomutova a pět radních

Typickou ukázkou manipulace s důkazy a volnými výklady paragrafů trestního zákona bylo obvinění šesti chomutovských radních včetně primátorky z porušení povinností při správě cizího majetku podle § 255, když dle názoru chomutovských detektivů poškodili město o 4,2 miliony korun. Jednalo se o bezprecedentní útok na suverenitu rozhodování zástupců samosprávy, které obvinili ze špatného rozhodnutí v otázce odkoupení výměníkové stanice. Není bez zajímavosti, že toto trestní stíhání zahájili na základě odlišného názoru zastupitelů za KSČM.
V prosinci 2003 vyvrcholil spor mezi chomutovskými radními a podnikatelem Petrem Svoreněm. Tento podnikatel odkoupil od města činžák, ve kterém se nacházel i výměník dodávající teplo do sousedních panelových domů. Představitelé města však byli přesvědčeni, že výměníková stanice patří městu. Rozhodčí soud pak rozhodl, že výměník je součástí zakoupeného objektu a patří podnikateli a podnikatel proto požadoval nájem, nebo odkoupení výměníku městem. Jednalo se o běžný obchodní spor. Svoreň, aby jednání urychlil, odstavil v prosinci na dva dny dodávku tepla a teplé vody do sousedních domů. Chomutovští radní (rada je ze zákona jediným řídícím orgánem organizací zřízených obcemi. V tomto případě jednali podobně jako dozorčí rada právnické osoby - společnosti Teplo, která je městem stoprocentně vlastněna.) jednali v zájmu občanů rychle a odkoupení výměníku za 4,2 miliony korun odsouhlasili. Policisté obvinění překroutili a zcela pominuli rozhodnutí rozhodčího řízení. I kdyby bylo toto rozhodnutí špatné a soudně napadnutelné, tak bezpečně vyvracelo zákonnou podmínku trestního stíhání - úmysl. Policisté ve snaze dodat svému jednání legitimitu, spustili obvyklou zastírací akci a proto radnici přepadlo maskované komando policejní zásahové jednotky. Po zuby ozbrojení policisté si pak odnesli materiály týkající se prodeje, které by bez problémů získali, pokud by o ně požádali. Pro občany a novináře to bylo vskutku působivé divadlo. Punc velké kauzy celostátního významu navíc dodala žádost policistů Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, aby poslanecká Sněmovna zbavila imunity poslance Jiřího Polanského (ODS), který byl v roce 2003 radním v Chomutově. Celá provokace vrcholila, prý čirou náhodou, těsně před volbami do Parlamentu v roce 2006.
Po volbách obvinění zrušil okresní státní zástupce Vladimír Kytner s odůvodněním, že obvinění neodpovídalo požadavkům zákona po stránce formální ani materiálové.
Křivě obviněná chomutovská primátorka Ivana Řápalová podala na vyšetřovatele trestní oznámení, které bylo rovněž odloženo jako nedůvodné. A je to...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 robert robert | E-mail | 23. září 2011 v 20:15 | Reagovat

musím vás pochválit za hezke a precizne vypracovane čteni a panu milkovi osobne jsem se s nim seznamil a dost jsem toho slysel mate velmi  dobre ten clanek zformulovany a napsany diky zdravim robert

2 P.Moudrý P.Moudrý | 19. dubna 2012 v 23:03 | Reagovat

P Milka jsem měl možnost poznat osobně-Je To férový člověk...Někteří lidé mají od narození dar...více štěstí než Ti druzí,to je pravda.Štastní lidé se narodili do bohaté rodiny,dostalo se jim dobré vzdělání a mají dobré styky....To všechno je staví do výhody oproti druhým,kteří takové výhody nemají....P.Milko jak jej znám Já.... se vypracoval Sám!!!!Určitě si prožil jedno pro něj z nejtěžších období svého života5.5 roku ve vězení,ale při setkání sním jsem necítil že by byl poznamenán...Je to silná osobnost!!! Je iteligentní,vyrovnaný stále se směje....chraní se od negativního myšlení...Je sebejistý...Zeptal jsem se jak to vše nesl...řekl  Svět Vám nic nedliží,vše si musíte zasloužit,zůstaňte sebejistí,i když se stane něco nepřijemného....je to jen hrbol na cestě a za chvíli to bude za vámi-))) a opět jeho smích.....

3 ZdenekZ ZdenekZ | E-mail | 17. ledna 2017 v 20:20 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na ervinca.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama