Polcie s.r.o. I. Pitr, Mrázek, Krejčíř

30. března 2009 v 11:51

Policie s.r.o. I

Pitr, Mrázek, Krejčíř

Je těžké označit některé podnikatele za zločince, pokud není jejich vina jednoznačně prokázaná, ale je velmi snadné je účelově obvinit a dát jim nálepku zločince. Podobně jako u diskreditace nepohodlných policistů, fungují osvědčené mechanizmy diskreditace i u podnikatelů. Nakonec nemusí být ani odsouzeni, ale prostřednictvím médií (policejní novináři) jsou s nálepkou kontroverzních podnikatelů postupně vytlačování z lukrativních obchodů o kterých rozhodují státní úředníci a politici. Takovou nálepku dostal například zavražděný František Mrázek, který byl všeobecně považován za jednoho z šéfů podsvětí, byly mu přisuzovány objednávky nájemných vražd (Běla, Šebesta, Dvořák, Kubín, pokus o vraždu Lhotského), nicméně nikdy nebyl po roce 1989 souzen, natož pak usvědčen z nějakého trestného činu. Pravomocně byl odsouzen pouze v roce 1986 k podmínce za obchodování s valutami.
Jeho společník Tomáš Pitr byl ve vykonstruovaném procesu sice "usvědčen" a odsouzen, ale obvinění včetně odsouzení má znaky politické objednávky, která vyústila v nebývalou štvanici na nepohodlného podnikatele. Podobně dopadl i Radovan Krejčíř, kdysi vlivný podnikatel, dnes politický emigrant. Tomáš Pitr je v současnosti rovněž v nedobrovolném exilu.
O korektnosti těchto účelových obvinění vypovídají i rozhodnutí soudů v zahraničí. Pokud naše justice na základě podkladů policie vydá na tyto podnikatele mezinárodní zatykač protože se ukrývají v zahraničí, jsou v drtivé většině zamítnuty. Soudci v zahraničí tak nepřímo zpochybnili obvinění našich orgánů činných v trestním řízení. Důvod je prostý, nikde jinde než v Čechách by s takovými důkazy nebylo možné někoho obvinit, natož pak odsoudit. Tomáš Pitr začínal po roce 1989 jako prodavač zeleniny. Neměl ani dokončené středoškolské studium. Byl ale mladý, inteligentní a mimořádně podnikavý. Ostatně ani Bill Gates nedokončil studia a místo toho se pustil do podnikání aby neztrácel čas studiem teorie, která však v praxi neplatí.Ten kdo zažil socialismus ví, že tehdy byli bohatí hlavně penězoměnci, řezníci, hostinští a zelináři. Ti byli jedni z mála, kteří měli na počátku devadesátých let nějaký kapitál do podnikání. Pitr se v těchto kruzích přirozeně pohyboval a brzy usoudil, že bude vydělávat podobně jako hostinští jenže ve velkém. Majitelé restaurací nakupovali pro své podniky alkohol v Tuzexu ( platilo se bony, nebo valutami, kdo si ještě dnes vzpomene co to bylo). Tuzex byl podnik zahraničního obchodu ( rozuměj socialistického obchodu), který přežíval i několik let po roce 1989. Podle daňových zákonů měl Tuzex výjimku a jeho zboží nepodléhalo dani z obratu. Bylo tak levnější než v tuzemských obchodech. Alkohol byl až o 40%. Pitr od veksláků kupoval bony, či spekuloval se zahraničními měnami a ve velkém nakupoval v Tuzexu alkohol, který pak prodával zpět státním velkoobchodům. Tak si vydělal první miliony. Později vydělané peníze investoval do nákupů prodejen (samoobsluh), které pronajímal zahraničním řetězcům, které u nás ještě neměly postavené dnešní supermarkety. Budovy kupoval hlavně z konkursů
neúspěšných podnikatelů z malé privatizace, takže byly často hluboko pod odhadními cenami. V roce 1994 vstoupil do podnikání v potravinářském průmyslu. Začínal na koleni. Jeho skupina firem koupila komunistickými manažery vytunelovanou firmu Balírny ( kde jsou dnes tito manažeři, mimochodem žádný nebyl nikdy ani obviněn. Prostě jen špatně hospodařili). V hale zůstaly jen zbytky zařízení na balení kávy, které dávali Pitrovi lidé pracně dohromady. Později vznikla z této balírny uznávaná značka levné kávy Marila, která zaujímá asi pětinu českého trhu s kávou a dokáže úspěšně konkurovat věhlasným zavedeným zahraničním značkám, které mají nesrovnatelně větší finanční zázemí. Z konkursu koupil i krachující konzervárnu Seliko, kterou rovněž postavil v krátké době na nohy. Není to spíš sen o úspěšném českém podnikateli?
V roce 1994 však udělal i jedno špatné podnikatelské rozhodnutí. Tehdy potřeboval investora,
který by mu pomohl na zahraniční trhy a náhodou se setkal s Čechoaustralanem Romanovským, který se vrátil do bývalé vlasti a šířil kolem sebe aureolu úspěšného podnikatele. Kdo tu dobu nezažil, neuvěří. Tehdy bylo ale naprosto běžné, že těmto lidem byly otevřeny dveře nejen bank, podnikatelů, ale i ministerských kanceláří. Romanovský dokonce kandidoval na předsedu Českého fotbalového svazu, prostě spása pro všechny ( podobně jako Čekan a mnozí další jejichž dluhy jsou už dávno odepsané). Pitr, Provod a Syrovátka byli v té době podnikatelsky propojeni ve společnostech Centrum a Balírny Praha uzavřeli s Romanovským smlouvy na zajištění reklamy pro jejich výrobky a dokonce i vývoz celých technologických celků na výrobu a balení kávy. Romanovský chtěl zálohy a vystavil na ně faktury, které byly prokazatelně zaplaceny (notářský zápis při předání peněz), jednalo se o desítky milionů korun. A zase, kdo tu dobu nepamatuje těžko uvěří, že se tehdy platilo převážně v hotovosti. Dokonce i banky takto vyplácely půjčky v desítkách milionů..
Dle platných daňových zákonů nastává daňové plnění v okamžiku vystavení faktury. Vystavíte fakturu na základě smlouvy za milion a musíte zaplatit daně jako byste skutečně dostali peníze a vytvořili zisk. Pro státní kasu je to výhodné, riziko, že podnikatelé nedostanou zaplaceno nesou sami podnikatelé. Stát bere daň i z obchodů, které nebyly nikdy zaplaceny a tudíž z nich podnikatel neměl zisk, ale ztrátu. Na druhou stranu, když podnikatelé zaplatí, požádají stát a navrácení daně z přidané hodnoty. Tehdy se vyrojilo mnoho podvodníků, kteří mezi sebou uzavírali fiktivní smlouvy, neplnili, ani ve skutečnosti nezaplatili, ale od finančního úřadu inkasovali miliony na vrácené DPH. A právě z toho byli Litr, Provod a Syrovátka obviněni.
Policisté je obvinili z podvodu, který prý spočíval v tom, že jejich firmy požadovaly navrácení daně od finančního úřadu za 23,5 milionů korun za obchod, který se nikdy neuskutečnil. Spolu s nimi byl obviněn Romanovský. Jenže ten sebral vyinkasované miliony a zmizel v Austrálii ( k výkonu trestu nebyl australskými úřady vydán).
Senát městského soudu v Praze v čele s předsedou senátu JUDr. Petrem Novákem usoudil, že je to ptákovina a obviněné s výjimkou uprchlého Romanovského osvobodil. Zdálo by se, že tento pokus o kriminalizaci Pitra skončil. Nestalo se tak. Obvinění a soudy se táhly celých třináct let. Po celou tu dobu byl pronásledován, šikanován a očerňován, což ho pochopitelně poškozovalo v podnikání. Dnes je odsouzen, na útěku a podnik, který se snažil postavit na nohy v konkursu
Na tomto místě si dovolím krátké odbočení od samotné Pitrovy kauzy abych poněkud osvětlil pozadí propletenců zájmů policistů, politiků, podnikatelů, které ve svém důsledku vyústily nejen k odsouzení samotného Tomáše Pitra, ale možná i ke smrti Františka Mrázka včetně kriminalizace podnikatele Radovana Krejčíře.
Pitrova a Mrázkova podnikatelská skupina začala křížit zájmy mnohem mocnějším rodinám podnikatelů se státním majetkem kolem mocného dona Stanislava Grosse. Tento mladý politik (píši o něm na jiném místě) byl jedním z hlavních, ne-li hlavním režisérem hry zvané: prodej tuzemského petrochemického podniku Unipetrol. Gross jako správný šibal to hrál na více stran, ale jeho hlavním koněm byla famiglie velkopodnikatele Andreje Babiše bývalého agenta StB s krycím jménem Bureš (první miliony si vydělal zpronevěrou státních peněz ještě v Bratislavě, trestní stíhání bylo ale zastaveno).
Jisté je, že šibal Babiš koupil na základě zmanipulovaného výběrového řízení Unipetrol. Hlavním nahrávačem byl Stanislav Gross, který lepší nabídku kazašské petrochemické společnosti označil za bezpečnostní riziko (za tu loboval Radovana Krejčíře), nikdy však na vládě nevysvětlil o jaké riziko se jednalo. Vláda pro jistotu nepořídila z jednání žádný záznam, takže později nebylo co vyšetřovat. Babiš pak rok vodil Zemana za nos a licitoval o zaplacení a přitom odsával z Unipetrolu desítky milionů korun, a co bylo ještě důležitější, získal velké množství informací o Unipetrolu, které později dobře zpeněžil. Zemanův poradce Šlouf to odhadl na dobrých sto milionů. Nakonec Unipetrol vrátil a zase s pomocí šibala Grosse loboval pro polský PKN Orlen.Andrej Babiš podniká hlavně v potravinářském a chemickém průmyslu a proto měl přirozeně zájem i o ústeckou Setuzu. A Setuza se stala rozbuškou, která uvedla do pohybu lavinu, která smetla nejen Pitra, ale i Mrázka a možná smete i další.
V devadesátých letech nebyla Setuza příliš lukrativní podnik. Vyráběla a modernizovala stárnoucí zařízení na dluh. Hlavním věřitelem byla IPB. Pitr si ale věřil a první balík akcií tohoto polostátního podniku koupil od Jana Gottwalda ( později odsouzeného k poměrně mírnému trestu za porušování povinností při správě cizího majetku. Byl obviněn z mnoha milionových podvodů a zpronevěr, a však s pomocí podnikatele Mrázka a jeho kontaktů na elitní policisty si zajistil stažení většiny obvinění ). V roce 2000 Pitrova skupina prostřednictvím různých spřátelených akcionářů Setuzu ovládla. Babiš s Grossem tomu nemohli zabránit.
Koncem devadesátých let podobným způsobem ovládla IPB japonská Nomura a začala z ní vysávat aktiva do daňových rájů na Kajmanských ostrovech, tak aby se vymkla kontrole tehdy už menšinového vlastníka - státu. Úspěšně tak vyvedla majetek za 45 miliard korun (ohleduplný výraz pro ukradla) s podporou státem dosazených manažerů ( Klacek, Blaas, Fabián,Šebek, Fárek, Onderka a Procházka) ve vedení banky ( dodnes za to nebyl nikdo odsouzen). Z portfolia banky například vyvedli i celý pivovar Prazdroj, způsobem který by jim záviděl i David Copperfield. IPB tak rychle ztrácela majetek a dál bezstarostně půjčovala spřízněným firmám. Ty ale zas nebyly natolik spřízněné, aby své půjčky vracely a tak se banka dostala do platebních potíží. Zprávy o jejím nedobrém stavu pronikly na veřejnost a za týden bylo po bance. Banku tehdy socialistická Zemanova vláda prodala za kačku ČSOB a říkala jak to bylo výhodné. Výhodný prodej nás přišel na 130 miliard, pominu-li Prazdroj a miliardy na Kajmanských ostrovech. S Pitrem to souvisí tak, že když banka padla, padly i původní dohody o půjčkách. Nový majitel chtěl peníze hned zpět, a pokud by je nedostal, tak požadoval balík akcií Setuzy (zástava za úvěry asi za 800 milionů), které skončily ulité v kajmanských společnostech. Ty však ovládala Nomura a neměla se k tomu aby je vrátila. A tak se bankéři z Nomury potichu domluvili s Pitrem a akcie mu za 500 milionů prodali. Pitr tak získal akcie, ale neměl na financování výroby a dostal se do potíží. ČSOB se naštvala podala na Pitra trestní oznámení, nevím za co, a oznámila mu, že Setuze přestane půjčovat peníze.
Pitr s Mrázkem sice ovládli zadluženou Setuzu prostřednictvím své společnosti Český olej, ale neměli zdaleka vyhráno. Potřebovali peníze na výrobu a navíc s akciemi koupili i dluhy vyrabovaného polostátního podniku. Setuza měla dluh 1,8 miliardy, který za korunu zdědila ČSOB po násilném převzetí IPB. ČSOB chtěla dluh zpátky a vyhrožovala konkursem. A opět vstoupily do děje ulité kajmanské fondy. Když manažeři IPB vymýšleli fintu s kajmanskými společnostmi, aby obelstili stát, bankovní dozor i menšinové akcionáře a aby to nebyl čistý podvod, najali známého právníka Věslava Németha a ten měl vymyslet právní krytí celé operace. Normální člověk by řekl podvod, ale JUDr.Németh z toho udělal legální obchodní transakci na které někdo vydělal a mnozí prodělali. Nemeth je umělec a aby si svá autorská práva pojistil, vsunul do smlouvy s IPB doložku, že kdyby IBP jeho dílo nevyužila, nebo je pozměnila musí mu zaplatit odškodné ve výši 10% částky která měla být vyvedena na Kajmanské ostrovy. Později bankéři Nomury tvrdili, že použili jiný model a Németovi nechtěli zaplatit. Németh však nečekal na soud (o šest let později mu soud dal skutečně za pravdu) a dluh, který uplatňoval prodal obchodníkům s dluhopisy. Cena byla úměrná vymahatelnosti dluhu, ale pro některé zájemce byla nadmíru výhodná. A tehdy Tomáš Pitr prokázal svůj talent - výhodně koupil 1,8 miliardový dluhopis a uplatnil ho u ČSOB oproti dluhu Setuzy. Zdálo by se, že to mohlo být státu jedno, vždyť šlo o spor soukromých subjektů, ale ve skutečnosti, díky nevýhodné smlouvě, kterou Zemanova vláda uzavřela s ČSOB, by dluh bance zaplatil stát protože se při prodeji za kačku zavázal, že nedobytné pohledávky ČSOB zaplatí. Paroubek, který se mezitím stal předsedou vlády zuřil, protože tak padl stín korupce a neumětelství na vládní sociální demokracii, což se také později za aktivního přispění tehdejšího ministra zemědělství Palase potvrdilo, když prostřednictvím Garančního lesnického a rolnického podpůrného fondu (PGRLF), prodal za zády ministerstva financí akcie Setuzy držené státem, Českému oleji, za 100 milionů korun. Ministr Palas se vymlouval, že on nic, že za to může Česká konsolidační agentura, protože nepřevedla podle smlouvy do patnácti měsíců pohledávky za Setuzou (sporných 1,8 mil. korun) na PGRLF. Chybička se prý vloudila. Půl roku poté byl Palas obviněn německým občanem W.Smithem z braní úplatků, které si prý nechává posílat na účet banky v Peru. Výsledek vyšetřování Vrchního státního zastupitelství není znám, zřejmě bylo udání odloženo jako nedůvodné, nicméně nový předseda socialistické vlády Paroubek ho za to vyrazil z křesla ministra a na podnikatele Pitra poštval policii, tajné služby a soudy.
Paroubek a jeho hoši použili všechny páky na to, aby podnikatele zničili. Kdo se při převodu akcií "spletl", kdo nesl odpovědnost za porušování povinností při strávě cizího majetku (§ 255)? Nikdo. Ze strany ministerstva i Garančního fondu bylo vše v pořádku, alespoň podle policie.
Policie začala stíhat právníka Németha a začala prošetřovat Pitra, Mrázka a jejich společníky. Policejní novináři psali jakoby byli mluvčími policejního presidia. Proti podnikatelům Pitrovi a Mrázkovi stál soupeř, kterého nemohli porazit. Politici z ČSSD, kteří byli tehdy u vesla dokázali umně vodit policisty, zvláště pak elitní útvar pro odhalování korupce a závažné ekonomické kriminality. Nepamatuji se, že by tento útvar nějakou korupci spojenou s politiky ČSSD někdy odhalil, a že příležitostí měli dost a dost.
Dodnes se mi nepodařilo zjistit proč takový hon na podnikatele, kteří chtěli, aby česká firma prosperovala. Žádný rozumný důvod totiž nebyl. I kdyby byl Pitr skutečně vinný z deset let starého daňového úniku, Setuza se pod jeho vedením dostávala z nejhoršího a úvěry byly použity na modernizaci a oživení výroby. Sanace bank stála nesrovnatelně více a přitom všechny banky dohromady nedávaly práci tolika lidem jako Setuza.
Jediné vysvětlení je, že Paroubek ztratil soudnost, což dokládají i policisté, kteří odešli do civilu. Koncem roku 2006 opustil řady policistů důstojník z ÚOOZ Luděk Žákovec, který pracoval ve skupině vyšetřující vraždu Františka Mrázka společníka Tomáše Pitra. Žákovec nemohl říct všechno protože je vázán mlčenlivostí, ale přesto to co vyslovil stačilo: " Z toho, co jsem zažil mohu říct, že za vlády sociální
demokracie pracovaly některé útvary policie, protikorupční a finanční, ale i inspekce ministra vnitra jako zakázkové krejčovství pro zalátání řady skandálů. Všechny Pitrovy kauzy byly uměle živeny. Pitr měl problémy proto, že dělal obchody se Setuzou o kterou měl zájem někdo jiný. Na Pitra byla společenská objednávka."
Víc ani říkat nemusel. Státní zástupci mají ze zákona chránit oprávněný zájem společnosti a socialistická vláda premiéra Paroubka byla přesvědčena o tom, že společnost jsou oni. Přesněji řečeno famiglie kolem Grosse, Paroubka, Kočky, Krause, Babiše a mnohých dalších.
A tak se našlo dost státních zástupců, kteří vycítili příležitost k dělání kariéry a ještě na tom vydělat. Jedním z nejhorlivějších vykonavatelů Paroubkovi vůle byl nechvalně známý státní zástupce Jaroslav Dolejší. Ten se proslavil organizováním slavného odchodu Radovana Krejčíře z domovní prohlídky a z přijímání milionových úplatků za zbavení různých obvinění, která předtím sám vyrobil. Zřejmě si chtěl napravit pošramocenou pověst a tak se snažil získat kompromitující informace o Tomáši Pitrovi prostřednictvím mediálního poradce Jiřího Paroubka Petra Dimuna. Věděli, že Pitr po jistý čas žil s bývalou redaktorkou TV Nova Janou Peterkovou, s níž se Pitr po půl roce rozešel. Ucítili příležitost a pokusili se ji přimět k sepsání udání na svého bývalého milence. Peterková toho ale moc nevěděla protože Pitr nic nezákonného neprováděl a navíc nebyl hlupák. A tak se Dolejší snažil získat písemně alespoň křivou výpověď. Koncept udavačského dopisu předestřel Peterkové Dimun a obsahoval přiznání, že Peterková věděla o tom, že Pitr uplácel důstojníky ÚOOZ a že rovněž uplácel ministra financí Tlustého. Kubiceho zpráva prý byla padělaná Pitrem a že Pitr společně se Starkou organizovali vraždu Františka Mrázka. Peterková to skutečně udělala a mail v tomto smyslu zaslala státnímu zástupci Dolejšímu. Navíc přišel Dolejší s "nápadem", že by mohla Pitrovi doporučit, aby dal Dolejšímu úplatek za beztrestnost. Ubohost, ztráta soudnosti a bezskrupulozní chamtivost, ale také názorná ukázka toho jak také získávají někteří státní zástupci svědky a jejich "věrohodná" svědectví.
Po odeslání mailu Dimun Peterkové řekl, že státní zástupce ještě doladí některé detaily a poté nechá Pitra zatknout. Chtěl ho dostat do vazby a tam nátlakem získat udání na Radovana Krejčíře, protože žalobci trpěli akutním nedostatkem důkazů. Navíc jí Dimun vyhrožoval v případě, že by nepostupovala podle návodu státního zástupce Dolejšího. Prý by pro něho nebyl žádný problém "přišít" jí nějakou trestnou činnost a v teplácích by mohla skončit ona, anebo by se jí také mohlo něco stát. Peterková se v tomto polosvětě pohybovala a věděla, že leckterý státní zástupce, či policista, by toho byli schopni. Policisté věděli své a výhružky Dolejšího vyhodnotili jako reálné nebezpečí a okamžitě jí poskytli policejní ochranu a ukryli ji na neznámém místě. Dovedete si představit lepší důkaz toho, čeho jsou schopni někteří státní zástupci?
A jakou hodnotu mají důkazy proti podnikatelům o kterých se následně píše jako o velkých rybách podsvětí? A patří do tohoto podsvětí i státní zástupci, či policisté, a co soudci? A jaký je rozdíl mezi podsvětím a orgány činnými v trestním řízení? Jistě, ne všichni státní zástupci, policisté a soudci jsou takoví, ale jak je máme rozeznat?
Nevím, zda je Peterková dodnes střežena policií, vím však, že Dolejší, ani Dimun nebyli nikdy trestně stíháni, policejní novináři se přestali o celou záležitost podezřele rychle zajímat. Státní zástupce Jaroslav Dolejší byl v tichosti odvolán z funkce ředitele šestého odboru Vrchního státního zastupitelství, důvodem prý byla normální obměna kádrů. Jisté je, že důvody k odvolání tohoto státního zástupce si mohli vybrat z široké palety. Zajímavé je, že u těchto lidí je nejvyšším trestem odvolání z funkce a trestně právní odpovědnost se na ně nevztahuje.
Tomáš Pitr měl společníka v podnikání Františeka Mrázka a ten byl nepříjemný soupeř i pro Grosse s Paroubkem a jejich policejní marionety. O Mrázkovi jako o zločinci a mafiánovi se toho napsalo hodně, ale žádný policejní novinář nevysvětlil, jak je možné, že za své údajné zločiny nikdy nestál před soudem. Byl zločinec, nebo úspěšný podnikatel, který věděl jak to chodí a proto si platil policejní důstojníky, aby si chránil své podnikání. V zemi kde politici s policisty sami podnikají, ovlivňují obchody, výběrová řízení se to jeví jako nezbytnost. Z toho co je o Mrázkovi známo, plyne, že sbírání informací o politicích, policistech a jejich vzájemných vazbách a dalších vazbách na podnikatele byl jeho koníček. Nutno podotknout, že velmi náročný koníček protože informace kupoval poměrně draho. Často je ale se ziskem dokázal i prodat. Informace a servis od policistů kupoval i Radovan Krejčíř. Možná, že si je někdy i vyměňovali jako známky. Jisté je, že například "elitní" policisté Kopp s Dvořákem prodávali informace a často i kopie celých spisů oběma.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama