Policejní násilníci

30. března 2009 v 12:36

Policejní násilníci V.

Hlavní bitva proběhla na Vyšehradě, kde došlo k nejprudším střetům o přístupové cesty ke Kongresovému paláci. Elitní policejní oddíly, doplněné policisty z celé republiky zde tentokrát
obstály. V jejich řadách
byli i několik zraněných, protože na ně demonstranti házeli dlažební kostky a dokonce i zápalné lahve. Demonstranti se pokoušeli prorazit celé odpoledne, ale k večeru už bylo jasné, že policisté Vyšehrad ubrání. Střet byl tvrdý, bolel na obou stranách, na obou stranách byli zranění. Útočníci se stáhli a část z nich si zklamání z neúspěchu pokoušela vybít demolováním aut a výloh ve středu města. Rozptýlené povykující skupinky policisté postupně rozháněli a agresivní jedince zatýkali. Tvrdosti policejního zákroku veřejnost zatleskala protože byla oprávněná a chránila zájem občanů před nájezdem vandalů.
V samotném závěru, kdy proti sobě již nestály rovnocenné síly se policejní tvrdost změnila v brutalitu. Možná to byl jen výsledek stresu, možná se chtěli pomstít za rány, které schytali v průběhu dne. Jisté je, že se teprve tehdy projevila naplno jejich neprofesionalita. Policista, přestože je napaden, by měl udržet své emoce na uzdě a jeho zákrok by neměl být revanš, neměl by spoutané lidi fackovat a kopat do nich. Neměli by vláčet ženy za vlasy a šlapat po nich, neměl by zadržené házet do připravených antonů jako dobytek a neměl by zmlátit a zadržet náhodné chodce. Bohužel to nebylo všechno, to nejhorší na zadržené čekalo až za dveřmi policejních služeben, kde byla zjišťována jejich totožnost a sepisovány protokoly. Lidé přitom byli biti hlava nehlava. Na podlahách služeben byla krev zmlácených, někde i vyražené zuby. Jeden přeražený zub polského demonstranta se po půl roce dokonce vrátil majiteli. Ten podal na policisty žalobu, důkaz měl více než přesvědčivý, ale konkrétní viník se nikdy nenašel (na rozdíl od zadržených se policisté zásadně nepředstavují) a tak i ten přeražený zub šel na konto celé policie. Běžnou zábavou policistů byla ulička hanby, kterou byli zadržení bez rozdílu pohlaví hnáni do cel. Hrdinové v černých uniformách je kopanci postrkávali kupředu, fackovali a mlátili pendreky. Byla to surová policejní zábava. Policisté si vybíjeli zlost a léčili mindráky. Teprve v bezpečí policejních služeben, bez svědků a bez identifikačních čísel v přesile a proti spoutaným bezbranným lidem, ukázali svou pravou tvář.
Organizace Play Fair Europe, která monitorovala pražskou demonstraci přinesla o policejní brutalitě bezpočet zdokumentovaných případů za které by se nemuseli stydět ani předlistopadové mlátičky vedené nechvalně známým Přibylem. Jedna ze zahraničních návštěvnic Prahy, která se rovněž stala obětí policejní brutality skončila v nemocnici s vážným zraněním nohy. Sylvie Jolanda Machová
tehdy natáčela videokamerou v ulici Marie Cibulkové střet policistů s demonstranty. Doprovázel ji španělský přítel Sergio Oceranský. Žádné demonstrace se nezúčastňovala, nikoho neohrožovala, protože po celou dobu držela v ruce kameru, která zaznamenala i její napadení jedním z policistů. Na záznamu je vidět
jak k ní jeden z policistů přiskočil, chytil ji za ruku a za vlasy a táhnul ji k antonu. Přitom na ni řval samozřejmě česky : " Seš ožralá a zfetovaná." Tuto větu si zapamatujte, je často policejními vymlouvači používána, přestože ještě při žádném zákroku nebyla přítomnost drog měřena či věrohodně zaznamenána, ostatně dodnes přítomnost drog policisté neumí běžně zjistit. Je to prostě jen jedno z nedoložitelných tvrzení podobně jako rčení o tom, že zadržený byl drzý. Zadržená byla odvezena na policejní stanici a obviněna z účasti na demonstraci, což ovšem nebylo protizákonné. Při výslechu byla dle policejní verze vzpurná a při potyčce s vyšetřovateli si pořezala ruku. Protože byla cizinka dostali policisté strach a snažili se svůj zásah ospravedlnit agresivitou ženy. Odmítli jí spojit se s právníkem, rodinou, ani se svým zastupitelským úřadem, což odporuje mezinárodním úmluvám. Přestože neměli žádné důkazy, mimo to, že se nacházela v Praze v době demonstrace, dostala 500 korun pokuty, kterou obratem zaplatila. Policisté ji podle zákona po zjištění totožnosti a zaplacení pokuty měli pustit domů. Místo toho se ji pokusili nahnat do cely. Vyděšená a stresovaná cizinka se snažila vysvobodit skokem z okna policejní služebny. Při pádu na dlažbu si poranila páteř, hlavu a zlomila nohu. Ministr vnitra Gross namísto toho, aby se napadené omluvil a nařídil vyšetřování násilností, které se udály za zavřenými dveřmi policejních služeben jen trapně opakoval hypotézu o tom, že všechna hlášení o brutalitě jeho policie jsou vymyšlená a inscenovaná zahraničními tajnými službami. Neřekl sice jakými, ale v jeho projevu šlo snadno nalezl rukopis předlistopadových policejních expertů, kterými se mladý nezkušený politik
obklopil. Tehdy však říkali, že demonstrace organizují tajné služby imperialistů, aby rozvrátily socializmus. Cizinka podle Grosse vyskočila z okna jen proto, aby poškodila dobré jméno české policie. A je to...
Dvacetiletý Josef Kudlík se stal rovněž náhodnou obětí policejního zákroku v mezích zákona. Své zážitky oznámil členům Občanské právní hlídky.
Na Václavské náměstí se přišel podívat ze zvědavosti, aby viděl na vlastní oči co se děje. Byl však policisty zadržen a celou noc strávil na policejní služebně v
Ocelářské ulici. Sám sice dostal "jen" asi čtyřikrát obuškem a dvakrát mu nakopali, ale daleko hůře, podle jeho svědectví dopadli jiní, hlavně pak cizinci. Na chodbách viděl kaluže krve. Spolu s ním byl zadržen ještě osmnáctiletý mladík, kterému policisté dvakrát udeřili hlavou o mříž. Slyšel jen praskání zubů a viděl jak kaluž krve pod mučeným mladíkem utřel hadrem jeden z policistů. Policisté podle Kudlíkova popisu do zadržených kopali, bili je pěstmi i obušky. Všude kolem viděl kaluže krve. Místo řádného výslechu jim jen nadávali : " Prasata, demolujete Prachu. Ty dobytku zasranej, bydlíš tady a přitom to tu demoluješ. Kdyby bylo po našem, rovnou vás postřílíme." Kudlíka, ale i ostatní zadržené nutili klečet na chodbách s rukama za hlavou a přitom je bili. " Viděl jsem jak klečící, nebo do klubka schoulené ležící lidi policisté bijí obušky, nejméně dva na jednoho - a ostatní přihlíželi. Za celou dobu nikdo nedostal napít, nebyl ošetřen a nebylo vzneseno obvinění. Byl pouze vyfotografován, sejmuli mu otisky. Obvinění nebylo vzneseno. V šest hodin ráno byl propuštěn. Zapomeňte, nic se nestalo!
Nikdo ze zadržených včetně Kudlíka si nemohl stěžovat na konkrétního pachatele, protože policisté neměli, jak stanoví služební předpisy, služební číslu. Velitel pražské policie za toto "opomenutí" nebyl nikdy potrestán ačkoliv se zjevně jednalo o zneužití pravomoci veřejného činitele.
Tr. zák. § 158 zneužití pravomoci veřejného činitele
(1) Veřejný činitel,který v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch
c) nesplní povinnost vyplývající z jeho pravomoci, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti.
K tomuto paragrafu existuje judikát 25/66 : Trestného činu podle § 158 odst.l písm. c) tr.zákona se dopustí veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému jakýkoliv neoprávněný prospěch nesplní povinnost vyplývající z jeho pravomoci. Přitom se zde rozumí "škodou" nejen škoda materiální, nýbrž i škoda imateriální zejména např. poškození fyzické, nebo právnické osoby. Stejně tak "neoprávněným prospěchem" se rozumí nejen prospěch majetkový, nýbrž i jakákoliv výhoda na kterou nemá pachatel nebo jiná zvýhodněná osoba právo. Jinými slovy, když velitelé dopustí aby policisté zasahovali bez služebních čísel a tím znemožnili svou identifikaci, jedná se zcela jistě o neoprávněnou výhodu.
Polský aktivista Arkadiusz Zajackowski dostal při výslechu pěstí do obličeje a pak mu mlátili hlavou o desku stolu až mu zlomili zub. Ten se nějakým omylem nevymetl při úklidu kanceláře vyšetřovatele a tak se dostal mezi doličné předměty. Napadený Polák si na nepřiměřenou brutalitu stěžoval v tisku a tak se stal jedním z mála poškozených jehož napadení začala inspekce prošetřovat. Polák nejprve musel prokázat, že zbytek zubu patří jemu a tak se musel opět vydat do Prahy, kde se ukázalo, že mu ulomený zub skutečně patří. Bylo prokázáno, že zub skutečně policisté při "výslechu" Zajackowskému zlomili, ale nebylo prokázáno, který policista mu dal pěstí. Bez služebního čísla se to nedá zjistit a policisté, kteří vás fackují se také předem nelegitimují. Takže si to Polák vlastně zavinil sám, kdyby neuhýbal fackám a více se snažil zapamatovat vizáž policisty mohl svého fackovatele poznat - a fackující policista by určitě dostal důtku.
Celkem bylo podáno 389 stížností na brutalitu, mučení, bití a ponižování lidské důstojnosti zadržených demonstrantů. Pouze u jednoho případu, který se odehrál na policejní stanici v Lupáčově ulici, policisti připustili, že se tam použily nezákonné a nepřiměřené prostředky "výslechu". Byli zjištěni policisté, kteří tam v té době řádili, ale konkrétní viník se nezjistil.
Naopak obviněn byl dánský student Mads Traerup za napadení veřejného činitele protože podle obvinění napadl dřevěným klackem policistu Kuncela a chtěl hodit dlažební kostku na policistu Libora Hrušku. To, že policisté Traerupa mlátili obuškem a pěstmi se pochopitelně neprojednávalo. Možná právě to bylo důvodem, že ho svědčící policisté u soudu neidetinfikovali. Prý ho zadrželi proto, že měl podobné oblečení jako ten který je napadl. Dánský student nicméně strávil na základě takto věrohodného svědectví dva měsíce ve vazbě. Po půl roce jej předsedkyně senátu obvodního soudu Praha 1 Dana Šindelářová zprostila obžaloby v plném rozsahu.
A pan ministr Gross? " Pokud jde o zadržené osoby, nemám potvrzeno, že by došlo k sebemenšímu porušení zákona."
Pro lepší porovnání výroků pana ministra, mimochodem vystudovaného právníka, či vyšetřovatelů Inspekce ministra vnitra, předkládám k posouzení nejméně tři paragrafy, ze kterých si mohli vybrat. Pravda, kdyby chtěli. Všimněte si, že většina napadení provedených policisty se posuzují jako drobné přestupky a nebo se jako pochybení neposuzují vůbec. Pokud někdy slýcháváme vyjádření armády policejních výmluvčí, vždy se jednalo o použití hmatů a chvatů v souladu se zákonem. Viděl někdo někdy seznam těchto použitých chvatů? A co to chvat je? Kopanec, nebo jen zkroucení ruky.
Tr.zák. § 221
(1) Kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta
Tento na první pohled jednoduchý a jasný zákon má však nekonečné množství výkladů a judikatur vždy podle toho kdo žaluje, koho žaluje a kdo nakonec soudí. Jedna z judikatur 11/65 dokonce připouští, že ani délka pracovní neschopnosti není jediným ani rozhodujícím kritériem. Což je pochopitelné. Můžete dostat facku a od té doby vás bude stále bolet hlava, či ucho, ale marodit s tím nebudete, stejně tak na vás nemusí být patrné objektivní následky takového ublížení na zdraví. Jenomže subjektivně můžete být postiženi na dlouhá léta. A to nehovořím o psychických poruchách, které nejsou z pohledu současné medicíny objektivně uchopitelné.
Tr. zák. § 259a
Mučení a jiné nelidské a kruté zacházení
(1) Kdo v souvislosti s výkonem pravomoci státního orgánu, orgánu územní samosprávy, nebo soudu jinému mučením nebo jiným nelidským a krutým zacházením působí tělesné, nebo duševní utrpení, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci l jako veřejný činitel.

Pro porovnání praxe v rozdílném přístupu k pachatelům stejných činů a výkladu stejného zákona mohu uvést například soud s Davidem Křížkem a Tomášem Myslivečkem. Oba byli vyhazovači v baru Limonádový Joe v pražské Revoluční ulici. Jejich práce je podobná práci policistů - jsou vyhazovači v baru. Mají dohlížet na pořádek a starají se o to, aby hosté nebyli obtěžováni. V baru byl jedním z návštěvníků policejní rada Machala, (oblíbenec samotného pana ministra vnitra, nechvalně známý z činnosti v nezákonném policejním týmu Mlýn), který byl podle výpovědi svědků opilý, obtěžoval hosty, padal jim na stoly. Prostě velký pán policista, který může všechno. K klubu odnesl židli a
nechtěl ji vrátit. Nevím zda ji chtěl ukrást, co se děje v hlavách opilců těžko hádat, ale jisté je, že se mu v tom snažili vyhazovači zabránit. Machala je slovně napadal, choval se velkopansky. Zřejmě k nějaké potyčce došlo, ale s výjimkou obsluhy baru nikdo jiný nesvědčil. A obsluha potvrdila verzi vyhazovačů, kteří tvrdili, že se opilý Machala houpal na židli, až z ní spadl na zem a natloukl si (kolik podobných " vysvětlení" zranění vlastní vinou podali policisté? Snad neznámějším sebepoškozovatelem byl na Sokolovsku jistý pedofil, který zavraždil malé dítě
a poté se prý ve vazební věznici vrhal proti mřížím tak intenzivně až umřel na vnitřní krvácení ).
Machalova verze byla, jak jinak, zcela odlišná. Nebyl opilý, choval se slušně, ale vyhazovači ho slovně uráželi a chtěli ho z neznámého důvodu vyvést ven. Machala samozřejmě bez odmlouvání šel, ale byl napaden pěstí, dostal ránu do spánku až spadl na zem a tam jej vyhazovači byli a kopali po celém těle. Machala dokonce naznačoval, že byl napaden na objednávku kvůli vyšetřování Vladimíra Železného. To se však nepotvrdilo. Neumím posoudit co je pravda, ale jedno je jisté, kdyby Machala v případné bitce vyhrál a zkopal někoho z obsluhy, zcela jistě by nebyl obviněn a už vůbec by nebyl držen ve vazbě jako David Křížek, který nakonec u soudu dostal šest měsíců s ostrahou a jeho kolega 200 hodin veřejně prospěšných prací. Nechci policii napadat, ale porovnejte přístup orgánů činných v trestním řízení k případu Machala a podobným v Ocelářské ulici. Tam nedostal nikdo ani důtku.
Tehdy brutalita Grossových podřízených prošla celkem bez povšimnutí veřejnosti. Sice tu a tam prosákly informace o tom co se dělo za dveřmi v Ocelářské ulici, ale veřejnost byla spíše na straně policistů. Lidé chtějí mít klid a pořádek i za cenu tvrdého policejního zákroku.Sotva si však veřejnost dokáže představit jak tvrdý policejní zákrok ve skutečnosti vypadá. V dalších kapitolách ukáži, že taková benevolence se nevyplácí, za pár let si policisté a vyšetřovatelé troufnou mnohem víc a třeba si jednou "podají" i vás. Policie se stává postupem času všemocnou nedotknutelnou institucí podobně jako za Gottvalda, či Husáka. Těch pár pacifistů a bojovníků za lidská práva snadno umlčí. Zatím na všechno stačil nevinný kukuč ministra vnitra, který tvrdě hájil jakýkoliv policejní přehmat. Teprve mnohem později začínalo vyplývat na povrch, že k tomu měl skutečně vážné důvody.
Nepodařilo se mu však ututlat zmlácení vysokoškolského asistenta na Karlově Universitě Byeogije Jeonga, který podal stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.
Jihokorejského profesora ekonomie také bezdůvodně zatkli policisté při pražských protestech proti zasedání MMF. Jeho proviněním bylo, že se tehdy vracel pozdě večer z práce a byl cizinec. Profesor si stěžuje u Evropského soudu na to, že ho policisté mučili a ponižovali. To víte, klečet hodiny na chodbě policejní stanice a ještě k tomu být zkopán a zmlácen není zrovna humánní postup. Byl tak naivní, že si stěžoval na policejní násilí Inspekci ministra vnitra.
Dopadl dobře, v klidu ho vyslechli a tentokrát ho nikdo mu nenakopal do zadku. Kroucení rukou, pár pohlavků a kopanců se v pohodě vešlo do právní kvalifikace povolených hmatů a chvatů a tak se korejský profesor satisfakce nedočkal. Pan ministr vnitra pravil, že to byla jen jedna z mnohých zahraničních provokací s cílem poškodit dobré jméno České republiky.
Zlaté Hory na Jesenicku.
V květnu roku 2002 seděli v zahrádce před restaurací Lyra Petr Gregorovský společně s přítelem Jaroslavem Salíkem a popíjeli pivo. Podle svědectví majitele restaurace se chovali slušně a nedělali žádnou výtržnost, když k nim přistoupili místní policisté a žádali je, aby se legitimovali. Než však stačili vytáhnout doklady byli policisty napadeni a surově zbiti. V žargonu policejních mluvčích: byly na ně použity povolené hmaty a chvaty. Jenže tvrdý chodník není žíněnka v tělocvičně a některé chvaty se jaksi nepovedly a výsledkem byla četná zranění a pohmožděniny. Spoutané je odvezli na policejní služebnu odkud vzápětí putovali do místní nemocnice na ošetření. Na žádost policie ošetřoval oba zraněné primář chirurgie. S největší pravděpodobností jejich dobrý známý, protože po vyšetření napadených žádné poranění nezjistil a poslal je zpět do policejní cely jako zdravé. Ráno byli propuštěni bez sdělení jakéhokoliv obvinění, bez sepsání protokolu, bez udělené pokuty. Policisté je prostě jen seřezali preventivně, protože se divně tvářili. Proč se policisté na ně vrhli a použili síly k tomu aby jim nasadili pouta a zadrželi je na policejní stanici na více než 12 hodin, už žádný policejní mluvčí nevysvětlil. Oficiální zdůvodnění znělo, že mladíkům dlouho trvalo než vyhrabali doklady z tašky a byli vzpurní a vulgární. Pokud by to byla pravda, potom nechápu velkorysost policistů, kteří je ani neobvinili z urážky veřejného činitele. Oba mladíci si však policejní šikanu nechtěli nechat líbit, stejně tak jako podivné
lékařské vyšetření v Jesenické nemocnici a proto hned po propuštění zamířili na pohotovost v Albrechticích. Zdejší lékař poslal Sadílka na odborné vyšetření do krnovské nemocnice, kde lékaři diagnostikovali podezření na zlomeninu očnice, což je ovšem poranění, které utržíte pouze ranou pěstí a nebo, když vám někdo praští hlavou o obrubník. Napadený Gregorovský dostal na levou ruku dlahu, protože ji měl podvrknutou od povoleného hmatu a kromě toho lékaři nalezli a zdokumentovali u obou mladíků mnohačetné podlitiny, které jesenický primář jaksi "přehlédl".
Velitel oddělení Zlaté Hory "prošetřil" zadržení a konstatoval, že neshledal porušení předpisů a nařízení ze strany zakročujících policistů. Nic se nestalo. A je to...
Naprosto stejně dopadli i dva sourozenci kuvajtského diplomata. Ti měli navíc tu nevýhodu, že byli zjevně nečeského původu a vypadali divně. O incidentu, dá-li se tak nazvat výprask v mezích zákona, hovoří opět dvě verze - policejní a kuvajtská. Policejní je samozřejmě víc, byť ta kuvajtská byla podpořena i svědectvím náhodného chodce. Ten, když policisty upozorňoval, že by se neměli chovat hrubě k dívce, byl vyzván, aby nemařil úřední výkon a odešel. Když
neodešel, dostal pár pendrekem a byl obviněn z neuposlechnutí rozkazu a urážky policisty.
Policejní verze tvrdila, že děti kuvajtského diplomata byly drzé a hrubě uráželi policisty, kteří prý byli dlouho trpěliví a více než čtvrt hodiny snášeli urážky. Docela by mě zajímalo jak poznali, že je urážejí, když neznali jinou řeč než mateřštinu. Mladá dívka prý jednomu z hlídky dala pěstí, tak museli zasáhnout a povolenými hmaty a oba spoutali. Důvodem zásahu bylo špatné zaparkování auta s diplomatickou značkou.
Verze mladých Kuvajťanů i náhodného chodce však byla jiná. Jediná shoda byla v místě zákazu parkování. Kuvajťané česky nerozumí a proto nereagovali dostatečně uctivě na policejní upozornění, že stojí na špatném místě. Kuvajťané ve snaze zjistit co po nich policisté chtějí zkoušeli různé jazyky, avšak marně. Nakonec se policisté dopálili a začali sourozence vytahovat z auta. Upozorňuji, že se jednalo o prostor chráněný diplomatickou imunitou. Kuvajťané se bránili a tak dostali pěstí. První dostala dívka. Když se neohroženým policistům podařilo vzpurné cizince spoutat, ještě jim naložili pár pohlavků a muže nakopali do rozkroku, aby si pamatoval, že na české policisty nemá. Neměla na ně ani Kuvajtská ambasáda se svou stížností.
Slovo proti slovu, toť základní otázka ve všech sporech s policií a vždy prohraje civil. Vyšetřovatelé jsou rovněž policisté, neboť trestné činy policistů vyšetřují policisté.Kanceláře vyšetřovatelů s oddělením stížností často sousedí, nebo jsou umístěny ve stejném patře policejního ředitelství. Policejní funkcionáři by namítli, že veřejnost - veřejný zájem zde zastupují státní zástupci, ti však pracují až s důkazy, které jim předloží policisté a zase jste na začátku kruhu. Pokud nejste těžce zraněni, nebo dokonce zabiti nemáte šanci, že se ublížením na zdraví bude někdo zabývat. Případů, které vyšuměly do ztracena bych mohl jmenovat další
desítky a tisíce by jich mohli vyprávět napadení občané jejichž případy se nedostali ani na veřejnost.
Pokud jsem sledoval průběh šetření napadených občanů za dveřmi policejních služeben lze v naprosté většině vystopovat stejný průběh. Nejdříve je podána stížnost, která se šetří. Když se stížnost do roku nevyšetří, je odložena, protože uběhla příliš dlouhá doba. Dostane-li se stížnost přes oddělení stížností až na Inspekci ministra vnitra, dozvíte se prostřednictvím nějakého policejního mluvčího, že zatím nebude podávat žádné informace, aby se neovlivňovalo vyšetřování. Policisté, kteří dále slouží s odvoláním na presumpci neviny, zatím ovlivňují a zastrašují svědky, či přímo napadené. Nezjistil jsem jediný případ uvalení vazby na policisty obviněné ze surového zmlácení občana. Nejen, že mohou ovlivňovat vyšetřování, ale mohou i v trestné činnosti pokračovat. Za měsíc či za dva se dozvíte, že se stále šetří a vyslýchají se svědci ( policisté). Za půl roku je situace stejná a za pět let si už nikdo na nic nevzpomene. A je to...

Czech Tech Gross
V posledních letech se k nám v létě sjíždí tisíce mladých vyznavačů technohudby
z celé Evropy. K nim se přidají další tisícovky českých technotanečníků a nevázané hopsání trvá několik dní. Česko si oblíbili hlavně proto, že u nás neexistují zákony, které by podobné akce zakazovaly, nebo
alespoň usměrňovaly nějakými pravidly. Pokud u nás chce kdokoliv organizovat cokoliv na veřejných prostranstvích musí splnit pouze ohlašovací povinnost u místní obce, nebo města. Ohlášení je pouze formální akt a obec nemá žádné zákonné nástroje k tomu, aby různé demonstrace, manifestace, průvody, nebo happeningy zakázala. Policisté obvykle akce, při kterých hrozí porušení zákona monitorují a zasahují jen zřídka. Rizikové jsou hlavně mítinky anarchistů, fašistů, nebo komunistů. Zpravidla však nezasahují proti tomu co hlásají, ale proti demokratům, kteří se snaží takové akce zmařit. Technaři ale milují svobodu, volnost a k tomu město není vhodné. Navíc technohudba je značně hlučná a rytmické dunění je slyšet na kilometry daleko, což by obyvatele měst pěkně otrávilo. Organizátoři těchto srazů proto vyhledávají odlehlá místa, kde nikomu nepřekáží a kde se mohou dosyta vyřádit. Prý se tam opíjejí, ale na které zábavě se účastníci neopíjejí, prý konzumují drogy při kterých se dostanou do transu a vydrží křepčit dlouhé hodiny, či dny. To se říká, ale zatím nikdo nepředložil jediný důkaz, že tomu tak opravdu je. Policie a média to však rok, co rok tvrdošíjně opakují, takže se to už bere jako fakt. Technaři jsou prostě jiní než většina z nás, mají podivné účesy, poslouchají podivnou hudbu, které nerozumíme, nepotřebují žádné dodavatele občerstvení, sponzory, reklamy, vystačí si prostě sami.
Až do roku 2005 se technoparty pořádaly v přírodě a na loukách bez souhlasu majitelů pozemků, což byl také jediný problém se zákonem, který pořadatelé měli. Postupem času se v organizaci natolik zdokonalili, že zajistili dovoz
suchých záchodů, vody a po akci i úklid pozemků. Rozhodně se k přírodě chovají ohleduplněji, než vodáci, kteří v letní sezóně vystelou břehy řek odpadky a výkaly a opileckým hulákáním o táborových ohňů obtěžují domorodce celé noci. Ještě jsem nezaznamenal policejní akci, která by tyto soukromé pozemky chránila.
Policie nemá koncepci ani strategii jak při podobných masových akcích postupovat. Staří policejní matadoři na velitelských postech znají jen dva možné způsoby zásahu. Buď dělají mrtvého brouka a vymlouvají se, že nemají prostředky na rozehnání deseti tisíc tanečníků, nebo nasadí tisíce těžkooděnců s vodními děly a bavící se lidi zmasakrují tak, jak je učili kdysi v socialistických policejních školách. Těžko říct, který způsob je horší.
V roce 2004 se pořádala obří technoparty na pozemku u Boněnova na Tachovsku..Tehdy se tam sjelo přibližně patnáct tisíc tanečníků a obsadili pole, o které se nájemce léta nestaral. Poté, co o technoparty informovala média začaly na účastníky padat stížnosti ze všech stran a najednou bylo zle. Chudák nájemce chtěl odškodnění za úrodu, která tam ani nebyla vypěstována a Grossova policie se zase vymlouvala, že podobné akci nemohla zabránit, protože do poslední chvíle nevěděla, kde se bude konat. Patnáct tisíc účastníků si to v pohodě přečetlo na internetu a bezpečně zamířili na inzerovaný sraz, jen policejní analytici neobjevili nic. Prostě venkov není Praha, tam se povýšení a odměny nesbírají.
Oproti pražským zásahům při konferenci MMF však byl postup policistů diametrálně odlišný. Policejní zákrok přišel sice s týdenním zpožděním, ale byl na české poměry korektní, slušný a prakticky nedošlo ke krvavým incidentům z pražských ulic. Ukázalo se že i proti velkým skupinám, na první pohled nezvladatelným lze postupovat v mezích zákona a s respektem k lidem proti kterým zakročují. Možná to bylo také proto, že po týdnu byli mladí tanečníci již unaveni a stejně se již chystali k odjezdu a zbylo jich jen asi patnáct set. Tehdy policii kritizoval kde kdo, hlavně však proto, že policie dlouho nebyla schopna žádné akce. Pod tíhou kritiky slíbil tehdejší minstr vnitra Gross, že urychleně předloží návrh zákona, který by podobné akce reguloval a vymezil jim zákonný rámec. Jak ale bylo u tohoto sociálně demokratického ministra obvyklé, nevypracoval nic. Jeho hlavní zájem byl soustředěn spíše na privatizaci zbytků lukrativních podniků, které prodával stát a kde se točily velké peníze a práce na zákonech přinášela jen mizerný plat ministra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Francesco Francesco | E-mail | Web | 24. října 2011 v 20:08 | Reagovat

Díky za info, hledám informace, poněvadž co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.:-)

2 capricorn capricorn | Web | 27. září 2016 v 21:02 | Reagovat

pujcka ihned tabor :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama