Policejní násilníci VI.

30. března 2009 v 12:28



Policejní násilníci VI

Lukáš Nováček ze Strakonic odnesl výslech na strakonické policejní služebně průstřelem obou noh a bude do konce života kulhat. Střela jednu nohu prostřelila a u druhé roztříštila kost. Podle šéfa inspekce Mikuláše Tomina byl zákrok policistů vyhodnocen jako oprávněný a v mezích zákona.
Svědci byli jen policisté a tak není pochyb o tom, že dvacetiletý mladík neměl šanci se stížností uspět. Podle policejní verze jej odvedli k výslechu, protože na něho přišlo udání, že vyhrožuje svým příbuzným. Asi zcela nechápal co od něho chtějí a tak v afektu převrátil stůl, což také Nováček nepopíral. Strhla se potyčka. Nováček líčil, že k němu policisté přiskočili a bili jej. On se jen bránil. Policisté naopak tvrdili, že je fyzicky napadl on. Kdo začal není tak důležité, zarážející je však skutečnost, že čtyři policisté nedokázali eliminovat údajného útočníka dovoleným mírnějšími prostředky. Nováček neměl žádnou zbraň, ani nůž a střelba do neozbrojeného útočníka je přece jen poněkud nepřiměřená obrana, odmyslíme-li si nepoměr sil ve prospěch policistů. Marně jsem pátral v rozsudcích našich soudů po podobném právním výkladu.
Co se odehrává uvnitř policejních služeben při výsleších se můžeme jen dohadovat z kusých informací, které čas od času proniknou na veřejnost. Jedinými svědky jsou jen policisté a lékaři ošetřující zranění vyslýchaných. Jeden z nejznámějších případů mučení lidí při výsleších prosákl na veřejnost v březnu 1999.
V listopadu roku 1998 sestavil jihomoravský policejní ředitel Břetislav Břečka speciální vyšetřovací tým Return který měl vyšetřovat krádeže aut organizované gangy zlodějů na Moravě. Osmičlenný tým byl sestaven z kriminalistů různých okresů a byl dislokován v Rajhradu u Brna.
Během několika měsíců se dostavily první výsledky a Return se stal obávaným protivníkem zlodějů aut. Po půl roce, však podalo několik obviněných na policisty trestní oznámení ve kterých si stěžovali na surové bití při výsleších. Vyslýchaní měli být biti obušky přes chodidla, břicho i záda, byli kopáni a páleni cigaretami, podobně jak to před lety dělával i Grebeníček. Po takovém přesvědčování podepsali cokoli. Na základě trestního oznámení bylo všech osm členů týmu Return obviněno ze zneužití pravomoci veřejného činitele a ublížení na zdraví. Jeden z vyšetřovatelů byl vzat do vazby a dva, kteří se včas dozvěděli o hrozícím obvinění , se stačili ukrýt a byl na ně vydán zatykač. Vyšetřování obviněných policistů bylo vedeno neobvykle razantně, což dávalo tušit, že ani tak nejde o prošetření surových vyšetřovacích metod, ale spíš na vyřizování účtů Jihomoravské policejní mafie. Vyšetřování provázela řada nejasností a žalob vyšetřovaných vyšetřovatelů proti vyšetřujícím. Vyčítali jim, že se na nich dopouštějí psychického nátlaku, vyhrožovali jim a snažili se je přimět k přiznání pomocí falešných záznamů o výpovědích svědků (jaký to rozdíl proti fackám a kopancům). Začalo se mluvit o válce policajtů podobně jako v Olomouci, či Plzni. Členové speciálního týmu postupně dobrovolně odcházeli z řad policie s tučným odchodným a celé šetření kolem obvinění pozvolna utichlo. Jeden policista odsouzen k podmínce. A je to...
Žďár nad Sázavou 2004. Dva policisté z okresního ředitelství se snažili získat přiznání z muže, kterého podezírali z trestné činnosti nejen fackami, ale též střelbou ze služební pistole. Zadrženého odvezli za město, spoutaného zbili a potom mu vyhrožovali zastřelením do zátylku. Naštěstí tentokrát vystřelili jen do vzduchu. Zadržený se psychicky zhroutil. Inspekce ministra vnitra oba kriminalisty obvinila ze zneužití pravomoci veřejného činitele a z vydírání.
Oba obvinění vyděrači však byli až do rozhodnutí soudu i nadále ve službě. Obavy z případného ovlivňování svědka, či pokračování v trestné činnosti zřejmě nehrozilo. Odsouzeni nakonec nebyli, ale byli přísně pokáráni ústní důtkou. A je to...
V březnu 2001 stavěli policisti při běžné dopravní kontrole Oldřicha Kiliána. Zapomněl si doma doklady od auta a navíc se jim vůbec nelíbil. Měl na hlavě učesané dredy. Pravda, je to poněkud nezvyklý účes, který trochu připomíná vetřelce, avšak seřezat kvůli tomu člověka je poněkud neadekvátní reakce. Při exekuci zlomili řidiči ruku a do policejního vozu jej táhli za vlasy a přitom mu "nechtěně" skalpovali hlavu. I tento "zákrok" byl vyhodnocen jako oprávněný v rámci povolených hmatů. A je to...
Praha 2003. Možná ještě horší zkušenost z práce policistů si odnesl Pavel Cabrnoch z Prahy. Ten se v roce 2003 dopustil vážného dopravního přestupku, nezastavil na červenou. Poblíž křižovatky však stáli policisté a mladíka okamžitě pronásledovali. Asi po pěti kilometrech jej dostihli a požadovali doklady. To by samozřejmě nebylo nic neobvyklého, na červenou se jezdit nemá, avšak trestat ho fyzicky bylo poněkud přehnané. Chápu, že policisté mohli být naštvaní, protože ho museli pronásledovat, ale od toho jsou přece pokuty. Policisté byli v početní převaze, řidič nebyl ozbrojen a přesto proti němu použili služební zbraň a postřelili ho do nohy. Aby mohli zdůvodnit použití zbraně, obvinili postřeleného muže z útoku na veřejného činitele. Útok prý byl veden verbálně, prý jim nadával.
Když dáte psychopatům do rukou moc je to nebezpečné a když mu dáte navíc zbraň, je to životu nebezpečné.
Praha Bohnice 18.září 2005
Hlídka policistů z Prahy 8 ve dvě hodiny ráno kontrolovala na křižovatce Lodžské a Těšínské ulice třiadvacetiletého Litevce. Dokumenty měl v pořádku, přesto ho přinutili nastoupit do služebního auta a odvezli jej na služebnu. Tam jej prošacovali a protože nic podezřelého nenašli, tak ho po čtvrt hodině propustili. Cizinci se to ale nelíbilo ( asi se domníval, že v Evropské unii nemohou policisté bezdůvodně odvážet lidi na policejní služebny a šacovat je) a tak se vrátil a chtěl si na jejich šikanu stěžovat. To však byla chyba, které se často dopouštějí i našinci. Policisté se na stěžovatele vrhli a seřezali ho co se do něj vešlo. Bili ho pěstí, obušky a na zemi po něm šlapali a kopali. Mladý Litevec byl samá krev a podlitina, strachy se klepal před dalším výpraskem a tak policisté usoudili, že se ho zbaví. Dovlékli jej do auta a odvezli do ulice V Zámcích, kde ho vyhodili z auta. Zbitý muž hledal zoufale pomoc u místních lidí a ti protože mu nerozuměli zavolali na policii. Jenže to byla chyba. Na místo dorazila stejná hlídka policejních sadistů. Mladík je okamžitě poznal a snažil se ukrýt v nedalekém křoví. Marně. Muži zákona ho vytáhli a znovu brutálně seřezali. Naložili ho opět do auta a tentokrát, aby už neotravoval ho odvezli až k Vltavě, kde ho opět vyhodili ven. Zkrvavený, zmlácený a v šoku se chtěl zachránit skokem do řeky. Nakonec mu pomohli místní lidé a zavolali mu taxíka, který jej odvezl do Kobylis. Tam naštěstí sloužili normální policisté, kteří mu přivolali záchranku. V nemocnici lékaři zjistili mimo četných modřin a zhmožděnin i zlomenou ruku. Od té doby Inspekce ministra vnitra celý případ šetří "intenzivně" šetří. Policisté se hájí obligátní výmluvou, že cizinec byl vzpurný a tak použili povolené donucovací hmaty a kopance...
A je to...
Dolní Vysoké na Litoměřicku. Jednadvacetiletý řidič Jiří Javůrek neuposlechl výzvy policejní hlídky a nezastavil. Neměl u sebe řidičský průkaz navíc nebyl zcela střízlivý.a tak se pokusil ujet. Za svou nerozvážnost mohl zaplatit životem. Rozběsnění policisté pronásledovali ujíždějícího žigulíka a neustále po něm stříleli. Auto bylo zasaženo celkem šestnáctkrát, kolikrát se netrefili policejní zdroje neuvedly. Jednoznačně nestříleli na pneumatiky, protože zásahy na vozidle pronásledovaného byly ve výšce hlavy. Jiří Javůrek byl nakonec donucen zastavit, policisté jej vytáhli za vlasy z vozu (povolený hmat) a přímo na vozovce povoleným způsobem, zbili a zkopali. Žádná výzva : Pane řidiči vystupte si, předložte doklady. Byl pro ně "zasranou sviní", které museli ukázat zač je toho loket. Teprve po exekuci je překvapilo neobvyklé množství krve na mladíkově ústech a posléze zjistili, že mlátil do polomrtvého člověka, který byl postřelen do plic. Zásah byl vyhodnocen jako oprávněný. A je to...
Most rok 2002 . Středně těžké zranění způsobil střílející policista mladé dívce, která byla spolujezdkyní v automobilu čtyřiadvacetiletého řidiče, který jel v sobotu kolem půlnoci mosteckými ulicemi a nezastavil na jedné z křižovatek jak mu přikazovalo dopravní značení. Přestupek maximálně za tisíc korun se stal spolujezdkyni málem osudný. Auto neřídila, žádného přestupku se nedopustila a přesto se stala obětí policejní zběsilosti.
Podle policejní verze policista nejprve vystřelil do vzduchu výstražný výstřel a potom mířil na pneumatiky ujíždějícího vozu. Dívka však byla střelena do krku, což svědčí spíše o střelbě na posádku. Mluvčí mostecké policie Ludmila Světáková prohlásila, že dle předběžného šetření byla střelba v souladu s předpisy. S tímto případem pochopitelně vyvstává otázka o jaké předpisy se policie opírá. Možná jsou nějaké tajné, které veřejnost nezná, ale podle zákona o policii smí policista použít zbraň jen v krajním případě : v nutné sebeobraně, když mu utíká nebezpečný zločinec, nebo když prchá řidič v autě a ohrožuje motoristy a chodce. Těžko lze za zločince považovat řidiče, který se dopustí banálního dopravního přestupku. Rovněž lze pochybovat o tom, že o půlnoci jsou v Mostě ulice plné aut, či chodců. A o sebeobraně se už nedá hovořit vůbec.
Postřelená dívka může být nakonec ráda, že vyvázla jen s těžkým zraněním. Takové štěstí neměla její devatenáctiletá vrstevnice, kterou čtyři roky předtím rovněž v Mostě zastřelil opilý policista v baru.
Před policejními psychopaty si nemůžete být jisti nejen v autě, doma,ale ani na rušné křižovatce. Když jim to v hlavě přeskočí mohou vás bezdůvodně zastřelit třeba na ulici. Všichni adepti práce u policie prý skládají psychotesty. Jenomže psychotesty skládají jen před nástupem a během desítek služby je už nekontroluje nikdo. Práce policistů je náročná nejen po stránce fyzické, ale též psychické. Lidé se mění, u mnohých se až v průběhu služby projeví poruchy o kterých nemají tušení.
Plzeň rok 2004.
V červenci přecházel Klatovskou třídu na vyznačeném přechodu chodec. Nikoho neohrožoval, jen si nevšiml, že mu už naskočila červená. Šel v ústrety čtyřiačtyřicetiletému praporčíkovi plzeňské policie Radomírovi Mecnerovi, který ho chtěl za tento přestupek pokutovat. Muž ho však minul a utíkal před ním. To ovšem plzeňské rameno spravedlnosti pořádně dopálilo. Tasil zbraň a po varovném výstřelu do vzduchu chtěl neukázněného chodce zastřelit. Netrefil se a místo něj málem zastřelil náhodně projíždějícího řidiče Jiřího Hece. Tento případ byl kupodivu vyhodnocen jako zneužití pravomoci veřejného činitele. U soudu se pak policista hájil tvrzením, že mu chodec připadal podezřelý. Prý ho považoval za hledanou osobu na útěku. A protože se chodce nepodařilo najít, nikdo mu to nemohl vyvrátit. Mecner byl nakonec odsouzen za nedovolené použití zbraně k obligátnímu podmínečnému trestu dvou let se zkušební dobou tří let.
V Plzni mají zřejmě policistů popletů více a proto bych vám radil abyste se v tomto městě pohybovali obezřetně. Rok před touto událostí se zde přihodil poněkud úsměvný zásah proti údajnému zloději v hostinci U kata. V noci se tam rozezněl alarm a k místu se sjelo hned několik policejních hlídek. Jednalo se však o planý poplach, který vznikl závadou na bezpečnostním zařízení. Jediný, kdo se v té době zdržoval v prostorách hostince byl spící hostinský Miroslav Svoboda se svou družkou. Když uslyšel z chodby podezřelé zvuky, vstal a s plynovou pistolí chtěl chránit svůj majetek. Policisté se báli vstoupit do tmy a tak začali řvát : Tak vylez ven! Hostinský rozsvítil, takže byl dostatečně osvětlený, odložil pistoli a jen v trenýrkách a tričku šel policistům v ústrety. V tom začal jeden z policistů pálit. Hostinského trefil do nohy a další kulky zasáhly dva kolegy, kteří střelce zajišťovali. Policejní vyšetřovatelé vedli nejdříve šetření proti hostinskému, protože ho podezřívali z toho, že se svým chováním dopustil trestného činu a policisty ke střelbě vyprovokoval. Když však zjistili, že spát v hostinci s družkou není trestným činem, obvinili střílejícího kolegu z trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti. Vedení plzeňského policejního ředitelství střílejícího podpraporčíka ponechalo ve službě, neboť moudře usoudilo, že se obžaloba u soudu rozplyne. Nakonec byl ale šílený střelec odsouzen k jednoročnímu podmíněnému trastu, kdy se trefil, odseděl by si ten rok zcela jistě natvrdo.
Policisté v Plzní jsou ostří hoši a nějaký zákon je nemůže vyvést z míry. Bude o nich ostatně řeč v dalších dosud neobjasněných případech.V souvislosti se střelbou se nemohu se nezmínit o tragické smrti policisty Jiřího Hrubého, který padl v přestřelce s Fehimem Hanušou a jeho synem Fatmirem v červnu 1998.
Případ se zdá jasný. Alespoň podle novinových zpráv, které policie oficiálně poskytla. Fehim Hanuša se synem Fatmirem si chtěli v Plzni zatelefonovat z veřejného automatu. Byl však obsazen a horkokrevným Srbům se zdálo, že telefonující muž zbytečně protahuje hovor. Proto prý vytáhli pistole a překvapeného muže vyhodili z budky a ještě mu přidali pár facek. Prý. Svědkové, kteří se nacházeli v blízkosti však žádnou zbraň nezaregistrovali, tím méně incident s telefonujícím mužem. Jiní svědkové, jejichž jména policie neuveřejnila, policejní verzi údajně potvrdili.V té době byli navíc Hanušové podle policejních mluvčích na útěku za přestupek, který policie nikdy blíže neupřesnila. Zřejmě měli propadlé razítko na nějakém povolení k pobytu.
Jistý je jen tragický závěr tohoto incidentu. Během několika vteřin se odkudsi vynořili policisté a chtěli údajné útočníky zadržet. Hanušové však okamžitě naskočili do auta a z místa incidentu rychle ujeli. Záhy však zjistili, že je pronásledují policejní auta. Policejní verze tvrdí, že pronásledující policisté stíhali mercedes s Hanušovými na základě operativního hlášení o přestupku. Během pronásledování se neúspěšně snažili prchajícím Jugoslávcům prostřelit gumy. U obce Letkov na Plzeňsku se mercedes na chvíli ztratil z dohledu pronásledovatelů a zmizel pod horizontem.Vzápětí odbočil do lesa. Otec se synem zalehli a strhla se divoká přestřelka při které byl zasažen syn Fatmir, vážně postřelen i otec Fahim a dva policisté. Jeden z nich vážné zranění nepřežil. Jiří Hrubý byl zasažen do srdce a na místě zemřel. Přestřelka jak z amerického filmu skončila pro mladého policistu tragicky.
Tento nešťastný incident však měl prolog již před třemi lety. Tehdy Fehim Hanuša pokojně žil a podnikal v České republice. Bydlel v Chlustině se svou družkou. Vlastnil na svou ochranu legálně drženou zbraň. Policejní podsvětí na něj mělo spadeno, protože prý podnikal v jejich teritoriu a neplatil za přimhouření oka. Nevím, jsou to neověřené informace. Dokonce i policejním informacím lze věřit jen s notnou dávkou naivity. Prý na něj podala udání ještě nezletilá dívka za znásilnění. Policejní detektiv místo toho, aby Hanušu vyslechl na něj zavolal rovnou zásahovou jednotku s brokovnicemi. Bylo to zjevně v rozporu se zákonem i značně neobvyklé vzhledem k povaze údajného trestného činu. Hanuša, když uviděl na svém pozemku blížící zakuklené ozbrojence, se bránil střelbou. V následné přestřelce byl brokovnicí ošklivě postřelen do břicha. Trvalé následky potrhaného břicha jsou na něm patrné dodnes. Později se ukázalo, že obvinění bylo falešné a přestřelka vyprovokovaná policisty. Hanuša policii zažaloval za způsobenou újmu a žádal odškodnění. Policie se naopak snažila Hanušu dostat stůj co stůj za mříže, protože si nechtěla připustit blamáž a musela nějak ospravedlnit své jednání. A nálepka brutálního zločince byla v jejich sporu tou nejlepší obhajobou. Hanuša po této zkušenosti měl všechny důvody nedůvěřovat českým policistům a proto bylo logické, že předpokládal podobné jednání i v Plzni. Obával se, že by se mohl stát obětí policejního "přehmatu" a tentokrát by už nemusel přežít. Proto se bránil.
Jiří Hrubý se stal rovněž obětí této podivné policejní partie, kterou nemohl ovlivnit a jejíž pozadí neznal. Chtěl jen dobře plnit svou povinnost. Ale nepřímými viníky tragédie byli jeho kolegové stojící za chlustinskou přestřelkou. Hanuša byl odsouzen na 25 let a jeho syn, který ani nestřílel dostal 14 let natvrdo. Tresty jsou to přísné, zda jsou spravedlivé vzhledem k okolnostem posuďte sami. Pokud však policista zastřelí civila, tedy vás daňového poplatníka, bude odsouzen maximálně k podmínečnému trestu, pokud bude vůbec souzen. Nepodmíněný trest odnětí svobody za zastřelení člověka je naprostou výjimkou.
Podivné vyšetřování Fehima Hanuši svědčí i fakt, že byl obviněn ještě v plzeňské nemocnici téměř v bezvědomí na jednotce intenzivní péče, kde ležel s prostřeleným břichem. Soudce Přemysl Špicar musel proto zrušit obvinění i uvalenou vazbu a všechny policejní úkony musely být opakovány.
Vyšetřující policisté dokáží manipulovat důkazy i fakty tak, že se jejich kolegové většinou vyhnou trestu. Některé důkazy zatají, jiné znehodnotí, aby se u soudu nedaly použít vůbec. Říká se tomu omyl, lajdáctví, chyba, bordel, přehmat, nevědomost, jak chcete. Státní zástupci tyto "omyly" obvykle nechávají bez povšimnutí a dokonce je berou jako polehčující okolnost, která vylučuje úmyslné zavinění.. Znám jen jeden případ, kdy se manipulace s důkazy dostala až před soud a to ještě s mírnější kvalifikací trestného činu - případ Budíků z Karlových Var.
Podíváme-li se zpět zjistíme, že bezdůvodně zastřelených civilistů je více a u všech se přistoupilo na účelovou argumentaci provinilých policistů.
V Příbrami v roce 1994 zastřelil omylem ranou do týla policista Pavel Šach německého turistu. Tehdy byla veřejnost prostřednictvím médií masírována v tom smyslu, že zastřelený Markus Rankel byl arogantní opilec, který si myslel, že si u nás může dovolit co chce. Večer, když šel na taneční zábavu zaparkoval své auto na zeleném pásu, kde se parkovat nesmí. Nebyl jediný, kdo tam zaparkoval, ale jediný, který měl německou poznávací značku. U auta trpělivě čekali na svou oběť místní policisté. Když se Rankel přiblížil, okamžitě byl policisty napaden a mlácen hlava nehlava. Opilý Rankel se nebránil, jeho stav mu to ani nedovoloval, byl snadno povalen na zem a policista Pavel Šach mu skočil na záda a v jakémsi amoku jej střelil do zátylku. Později se hájil tvrzením, že jej naopak napadl opilý Němec, chytil jej pod krkem a škrtil, protože nechtěl zaplatit pokutu. Výstřel prý padl omylem v okamžiku, když chtěl policista v sebeobraně udeřit ležícího Rankela pažbou do hlavy. Skutečně kuriózní vysvětlení bylo vzato kupodivu vážně. Jednak proto, že mrtvý se nemohl bránit, ale také proto, že vyhovovalo policistům. Šach měl pochopitelně potíže s vysvětlováním skutečnosti, že chtěl útočníka udeřit do hlavy v rozporu s fyzikálními zákony, protože kdyby jej chtěl udeřit pažbou, tak by střela musela směřovat na opačnou stranu a nikoli do hlavy oběti. Skutečnost, že výstřel padl ze zajištěné a nenatažené pistole, která neměla v komoře náboj již řadí policejní vysvětlení do říše bajek. Vyšetřovatelé s přispěním soudních znalců tyto rozpory "vysvětlili" jednoduše. Zbraně, které používá policie jsou zastaralé a pojistka není vždy spolehlivá. Soudní znalec s policejními vazbami je v takových případech k nezaplacení. Tezi o nespolehlivosti zajišťovacích pojistek nelze prakticky vyvrátit. Žádný mechanizmus není stoprocentně spolehlivý a i kdyby byla pravděpodobnost jedna ku deseti miliónům, nelze ji vyloučit. Postupem času se smrtící útok na německého turistu zúžil do diskuze o nutnosti zakoupení nových spolehlivých zbraní pro policii, které o deset let později konečně dostala, ale ani údajně spolehlivější zbraně nezabránily dalším nešťastným náhodám.
Na policejním oddělení v Čerčanech si policisté chtěli jejich spolehlivost vyzkoušet a namířili je proti sobě. Prý z legrace a prý byly zajištěny. Oba stiskli spoušť. Jedna byla zajištěna správně, druhá ne. Ta kterou držel policista Josef Zubík vystřelila a kolega padl mrtev k zemi. Ruská ruleta tentokrát nevyšla. Nevím co vyšetřování vyšetřilo, ale jisté je, že proti blbosti žádná mechanická pojistka nefunguje. Trest obou policejních střelců za zmařené životy byl jen symbolický. Pavel Šach dostal za zastřelení němce 8 měsíců nepodmíněně ve fešáckém kriminále s dohledem. Po čtyřech měsících byl již natolik napraven, že mu byl zbytek trestu prominut a změněn na podmínku. Josef Zubík do vězení nemusel vůbec. Soudce usoudil, že varování podmínečným trestem je dostatečné. Podmínka za zastřelení kolegy vskutku není příliš přísným trestem. Polovina vrahů u soudu rovněž tvrdí, že šlo jen o nedopatření, či nešťastnou náhodu. Někomu prostě omylem padne na nůž člověk, jiný omylem zapomene, že má nabitou zbraň. Výsledek těchto omylů je ale stejný. Musím však přiznat, že soudce v tomto případě měřil v souladu s obecným posuzováním smrti zaviněné policisty na civilistech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ing. Rémi Simeón Ph.D. Simeón Ing. Rémi Simeón Ph.D. Simeón | 21. září 2010 v 0:48 | Reagovat

Je celkem jedno , jestli se zabijí navzájem dva fízlové, hlavně že není zabit nefízl. O jednoho či dva zmetky méně .
Ale je mi líto těch dvou mladých policistek , co se zesebevraždily , asi něco na své morálně pokleslé kolegy věděly a místo , aby odešly od firmy s falešným logem , odešly ze života .

2 Michael Michael | 28. února 2013 v 23:08 | Reagovat

Ty jsi ale kunda autore!

3 encaged encaged | Web | 18. června 2015 v 17:52 | Reagovat

krátkodobá půjčka brno ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama