Policejní násilníci VII.

30. března 2009 v 12:26

Policejní násilníci VII

Praha Opatov 1997
Major Zdeněk Krejčí důstojník Inspekce ministra vnitra je ostrý hoch, rád nosí zbraň, rád ji používá a rád se napije což není dobré. V lednu 1997 na pražském sídlišti Opatov popíjel v baru a choval se k hostům agresivně. Když se ho konečně hosté s personálem zbavili, odcházel podnapilý policejní lampasák domů a přitom hulákal jako na lesy. Shodou náhod se stejnou cestou vraceli z vedlejší hospody policisté z místního oddělení Roman Kuchař a Michal Vávra. Oba byli mimo službu a v civilu. Přesto ho vyzvali aby se ztišil a nebudil celé sídliště svými opileckými výlevy. A to neměli dělat. Krejčí v záchvatu amoku po nich, z ochozu vedle kulturního střediska Mamut, vystřelil ze své služební zbraně a řval na ně, že se jich nebojí protože má zbraň. Později tvrdil u soudu, že to byl jen varovný výstřel do vzduchu. Nevím koho chtěl varovat a před čím, ale policisté to jako varovný výstřel nepochopili a rozhodli se nebezpečného střelce odzbrojit a zadržet. Jenže Krejčí se nechtěl jen tak vzdát a začal utíkat. Utíkat je zřejmě přehnaný výraz pro klopýtání opilce a tak byl záhy dostižen. Při následné potyčce se oba policisté snažili Krejčího odzbrojit. Pro nezaujatého diváka to musela být scéna jak z nějaké grotesky. Policisté v civilu křičeli, že jsou policisté a vyzývali Krejčího, aby se vzdal jménem zákona. Krejčí zase křičel, že je také policista a navíc důstojník Inspekce ministra vnitra, nadávky vynechám. Při potyčce se ale Krejčímu podařilo vystřelit a trefil policistu Vávru do hlavy. Kulka naštěstí nepronikla lebeční kostí a způsobila jen středně těžké zranění. Jeho kolega opilce nakonec přemohl a odzbrojil. A začalo vyšetřování inspekce. Krejčí když vystřízlivěl se snažil celý incident bagatelizovat. Tvrdil, že se vlastně nic nestalo. První střela byla varovná a druhá náhodná. Patrně by se mu to podařilo zaretušovat, ale celému incidentu přihlíželo půl sídliště a tak Krejčího musel státní zástupce obvinit. Obvinil ho z pokusu o vraždu.
Neuplynulo ani půl roku a Krejčí, který byl dočasně přeřazen k hospodářské k
kriminálce, se opět porval na diskotéce a opět to bylo s policisty.

Tentokrát to byli příslušníci speciální jednotky, kteří tam plnili služební povinnosti a jednomu z nich dokonce nalomil zápěstí. Odsouzen byl k tříleté podmínce. V říjnu téhož roku měl ale kliku na soudce a byl pražským městským soudem zproštěn obžaloby z pokusu o vraždu pro nedostatek důkazů o úmyslu způsobit někomu smrt. Krejčí se hájil tím, že pistole vystřelila sama. Vrchní soud tento podivný rozsudek potvrdil. Směšný rozsudek se nelíbil ministru spravedlnosti, který podal dovolání k Nejvyššímu soudu a Krejčího kauza putovala opět k Městskému soudu v Praze s doporučením aby soud vyslechl patnáct svědků, kteří incident viděli a které soud zapomněl vyslechnout. Státní zástupce pro jistotu přehodnotil svou dřívější právní kvalifikaci a navrhoval Krejčímu jen pokus o ublížení na zdraví což je nejnižší právní kvalifikace trestného činu, který se mu podařilo nalézt v trestním zákoně, v prvním odstavci tak Krejčímu hrozily maximálně dva roky. Není mi jasné jak státní zástupce zdůvodnil střelbu do hlavy jen jako pokus o ublížení na zdraví, a nikoli jako pokus o vraždu. Při střelbě na hlavu je prakticky vyloučeno, aby byla oběť jen lehce zraněna, naopak lze mluvit o zázraku když nebyla zabita. Od samého počátku bylo jasné, že střelec dostane maximálně podmínku, bude-li vůbec odsouzen. Dovedete si představit situaci, že by normální občan vytáhl na policisty zbraň a začal po nich střílet, jednoho zasáhl a potom se hájil, že pistole vystřelila sama a státní zástupce tomu uvěřil a požadoval jen trest za pokus o ublížení na zdraví? Myslím, že takový případ byste v archivech těžko hledali. Po výslechu dalších patnácti svědků se Krejčího obhajoba náhodného výstřelu sesypala a státní zástupce měl možnost (spíše však povinnost) navrhnout změnu kvalifikace trestného činu na pokus o vraždu, ale neučinil tak. Neudělal to ani předseda senátu Kamil Kydalka. Nové svědecké výpovědi ho alespoň přesvědčili, že se trestný čin stal, ale střelbu do hlavy považoval také jen za pokus o lehké poranění a Krejčímu vyměřil jen podmínečný trest
Krejčímu se to ale zdálo nespravedlivé a odvolal se. Státní zástupce se práva na odvolání vzdal a tak Vrchnímu soudu nezbylo nic jiného než potvrdit rozsudek soudce Kydalky. Ve zdůvodnění rozsudku předseda senátu Jiří Lněnička litoval, že se státní zástupce neodvolal a vyslovil politování nad tím, že trestný čin Krejčího nepřekvalifikoval na pokus o vraždu už soud prvního stupně. Jinými slovy : pokus o vraždu se stal, ale teď už se s tím nedá nic dělat. Jak se na takový trest dívá třeba takový Karel Srba.
V roce 1998 policisté pronásledovali v pražské Blanické ulici řidiče, který na znamení nezastavil. Spustili za prchajícím palbu a zastřelili ho. Zákrok byl po dlouhém šetření vyhodnocen jako oprávněný, protože policejní střelci shodně vypověděli, že prchající na ně najížděl svým vozem. Mrtvý nevypovídal vůbec. I kdyby však vypovídal, těžko by přebil policejní verzi.

Mělník 2001
Mělník se stal svědkem další tragédie v červenci 2001.Tehdy dopravní policisté prováděli běžnou silniční kontrolu. Řidič projíždějícího volkswagenu Passat však na výzvu k zastavení nereagoval a pokračoval v jízdě. Proto jej policisté pronásledovali. Policejní mluvčí později tvrdila, že šlo pravděpodobně o kradený vůz protože vozidlo mělo odcizenou poznávací značku. Řidič se provinil tím, že nezastavil na znamení a jel rychleji než dovolují dopravní předpisy. Na nikoho nenajížděl, nikoho neohrožoval víc než kterýkoliv jiný řidič překračující omezení rychlosti. Policista Vladislav Patera se však rozhodl, že neukázněného řidiče zastřelí ( u soudu obligátně tvrdil, že mířil na kola). V divoké honičce se vyklonil z okna pronásledujícího služebního vozu a zahájil palbu. V tom okamžiku byl ujíždějící Passát vzdálen od střelce 80 metrů a jel kolem sta kilometrů v hodině. Nebylo divu, že se netrefil. To by nezvládl ani mistr světa ve střelbě. Nešťastnou náhodou však zastřelil chodkyni - šestačtyřicetiletou matku dvou dětí Jaroslavu Svobodovou. Při vyšetřování vyšlo najevo, že to nebyl jeho první případ neúspěšného použití zbraně. Kriminalisté vše dlouho a důkladně šetřili, protože střílející policisté líčili střelbu jinak než náhodní svědci. Dopravní policisté totiž tvrdili, že kolega zahájil střelbu v okamžiku kdy byla vozidla zhruba na stejné úrovni a střelba směřovala na kola, jenomže auto se zhouplo a proto šla střela místo dolů vodorovně. Dráhy střel však imitovali laserem vzdálenosti propočítával speciální počítačový program a znalci dali na konec za pravdu svědkům. Patera lhal a vyšetřovatelé vyhodnotili užití zbraně jako nezákonné. Státní zástupce obvinil střílejícího policistu z trestného činu ublížení na zdraví s následkem smrti. Patera se vykrucoval a vyšetřování protahoval. Celou dobu pobíral plat a až těsně před vynesením rozsudku dobrovolně od policie odešel, aby neztratil nárok na odměny za výsluhu a doživotní rentu. Pozůstalým se nikdy neomluvil on, ani žádný z policejních funkcionářů. Jako odškodnění za smrt nabídlo pozůstalým ministerstvo vnitra částku která byla nižší než součet prebend odcházejícího policisty Vladislava Patery, který byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. To je flastr jako hrom. Když zastřelíte psa, nebo se dobře nestaráte o domácí zvířata, můžete očekávat podobný trest. V poslední době se ale hodně mluví o tom, že za týrání zvířat by měly být častěji ukládány tresty nepodmíněné…
Policie své oběti neeviduje. Pokud se o zastřelených, nebo umlácených obětech nedoví veřejnost prostřednictvím médií, neobjeví se ani v žádné statistice. Odhady se různí. Podle některých se jedná o pětadvacet až třicet mrtvých za deset let, jiní uvádí jen 16 obětí. Mezi ně však nezapočítává oběti z kriminální činnosti policistů a ani ty, které policisté "úspěšně" navlékli na jiné, jako například na Kajínka.
Podobným způsobem byl v roce 1994 nedaleko Františkových Lázní
zastřelen další německý turista Matthias Poser. I zde policisté tvrdili, že vůz stavěli dokonce červeným světlem a před střelbou na auto nejprve vystřelili varovný výstřel do vzduchu. Řidič i spolujezdci však žádné světlo, tím méně stavějícího policistu neviděli a tvrdili, že přehlédli i policisty stojící u krajnice. Obě strany mohly vypovídat ze svého pohledu pravdivě. Viditelnost byla téměř nulová (noc,mlha) a silný vítr mohl snadno přehlušit i varovný výstřel. To ale zastřelenému mladíkovi už nepomůže. Zůstává otázkou proč někteří policisté po řidičích, kteří nezastaví na znamení hned zahájí palbu jako po nebezpečných zločincích. Vždyť řidiči dokáží přehlédnout i výstražné znamení na přejezdu a nevěnují pozornost ani nákladnímu vlaku, který se na ně řítí. Přehlédnout dopravní hlídku proto nemusí být natolik neobvyklé, aby tito hříšníci byli hned považováni za teroristy, pašeráky heroinu, či jiné nebezpečné zločince.
Podle posuzování Inspekce ministra vnitra je naprostá většina zmlácených, či zabitých občanů policisty oprávněná a v souladu se zákonem. V dalších případech se jedná o nešťastnou náhodou, či drobné překročení policejních předpisů, které se řeší kázeňsky.
Jindřichův Hradec 1999
Podobně bylo posouzeno i postřelení civilisty na jindřichohradeckém sídlišti Vajgar, které se stalo v září roku 1999. Nešťastné náhodě nebyl přítomen žádný svědek a byla popisována pouze prodavačkou z obchodu s potravinami. Osudný den asi v deset hodin dopoledne si u ní koupil dvacetiletý mladík Tomáš Barták cigarety a vzápětí po něm policista, který údajně střežil vchod sousedního domu, koupil balíček žvýkaček. Mladík s kriminalistou opustili obchod téměř současně a za několik vteřin poté uslyšela prodavačka výstřel. Mladík se skácel k zemi a z hlavy mu proudila krev. Zástupce policejního ředitele v Jindřichově Hradci ppl. Jaroslav Bárta okamžitě potvrdil, že kriminalista číhal na blíže neupřesněného zločince, který mohl být ozbrojen a jedním dechem dodal vysvětlení policejních směrnic, které v takovém mimořádném případě povolují, aby byl náboj v komoře připraven k rychlé střelbě. Ještě pozoruhodnější vysvětlení nešťastné náhody, kterou mladík jen zázrakem přežil, podala krajská tisková mluvčí v oficiální policejní zprávě : " Kriminalistovi, který číhal na nejmenovaného zločince, vyskočila náhodou zbraň z pouzdra a po dopadu na chodník sama vystřelila a trefila mladíka do hlavy." Nevíme jak bylo počínání vrtošivé zbraně dále šetřeno, avšak vztah kriminalisty ke služební pistoli nebyl hodnocen v přímé souvislosti s neštěstím, které způsobila.
Praha 2.září 2005
Ten den se v půl třetí ráno se z hospody vracela domů v Rokycanské ulici Eva Benešová. Měla pocit, že ji pronásleduje jakýsi muž. A když se v chodbě blížila ke svému bytu, měla pocit, že otevřeným oknem kdosi skáče do domu. Z bytu tedy neprodleně zavolala na policii. Policisté dorazili na místo asi za půl hodiny, jenže si spletli byt a vnikli do bytu o poschodí níž. Povolení ke vniknutí do soukromého bytu neměli, ale situaci vyhodnotili tak, že zásah nesnesl odklad, protože se paní Benešová cítila ohrožena. Dveře bytu nabyly zamčené a uvnitř byla tma. Na pohovce odpočíval dvaadvacetiletý Ukrajínec Vasil, kterého zasahující policista okamžitě zastřelil.
Sousedé, kteří zásah sledovali se vyjádřili : " Zastřelili ho jako psa, neměl žádnou šanci..." V místnosti byl ještě jeho krajan Vitalij, který v šoku této vraždě přihlížel a posléze celou tragédii vylíčil přispěchavším sousedům. Policie jako obvykle uvalila na celý případ informační embargo, přesto jakoby náhodou začaly prosakovat zprávy o tom, že zastřelený muž se snažil policistu odzbrojit a při následné potyčce vyšla rána. I kdyby to byla pravda, o čemž silně pochybuji, byla by obrana Ukrajince zcela legitimní. Vždyť byl ve svém bytě bezdůvodně přepaden a nemohl tušit kdo na něj míří. Ale to mu už život nevrátí. Dalo se předpokládat, že policie bude svého muže hájit důvodným podezřením, že mohlo jít o nebezpečného násilníka. A také uhájila: "Šetření neprokázalo, že by se jednalo o trestný čin," vysvětlil mluvčí ministerstva vnitra Petr Vorlíček počínání policisty, který bez povolení a bez důvodu vstoupil omylem do cizího bytu a zastřelil v "rozrušení" člověka. Dozorový státní zástupce Michal Zachystal se s výsledky "šetření" inspekce ministra vnitra ztotožnil a stíhání policisty za vraždu bylo zastaveno. A je to...
Praha 10.června 2007
Na Proseku byl policisty zastřelen dvaatřicetiletý taxikář Pavel Vopěnka. Policisté ho zastřelili jako vzteklého psa. Zdůvodnění jejich zásahu bylo stejné jako v případu kontumace nebezpečného zvířete. Vopěnka prý byl psychicky nemocný, mohlo jít o aktuální psykotonický stav, prý byl agresivní a nebezpečný a v prvním prohlášení policejního mluvčího - zfetovaný. Psal prý esemesky, kde se sám označoval za blázna. To všechno údajně policie zjistila a uvedla na obhajobu zasahujících policistů.
Tragédie se udála v neděli. Mladý taxikář, podle policejní verze údajně napadl mladou ženu se kterou ani neznal. Jak ji napadl policie nezveřejnila. Napadení ženy prý náhodou viděl strážník, který nebyl ve službě a zavolal kolegy kteří náhodou hlídkovali nedaleko. Strážníci nelenili a ač napadení neviděli, jeli údajného násilníka zadržet. Později tvrdili, že ho chtěli jen uklidnit a legitimovat. Poklidné legitimování a uklidňování se nepodařilo a došlo ke rvačce. Podle policejní verze si pochopitelně začal Vopěnka. Klíčovým svědkem celého incidentu byl jejich kolega (jak jinak), který se koukal z okna svého bytu. Nikdo jiný se v neděli na Proseku ve 14.19 na místě incidentu nenacházel - prý. Vopěnka prvního strážníka srazil k zemi, druhý vytáhl dřevěnou tonfu (obušek) a začal s ní mladíka mlátit. Já nevím jak vy, nebo policejní psycholog, ale já bych se také naštval. Vopěnka ve vzteku strážníkovi obušek vytrhl a několikrát ho přetáhl. Strážník při výprasku upadl a z pouzdra mu vypadla služební zbraň, kterou Vopěnka sebral. Podle verze policistů ohrožoval mladý taxikář strážníky i dorazivší policisty ukořistěnou zbraní a křičel, že je všechny postřílí.
Nevím jak to mohl někdo na padesát metrů slyšet, ale budiž. Jisté však je, že Vopěnka zbraň držel ale měl ji zajištěnou. Možná byl sám překvapený jak k ní přišel. Jisté také je, že státní policisté aniž by Vopěnku vyzvali aby se vzdal, nebo vystřelili varovný výstřel, začali pálit okamžitě po příjezdu na místo incidentu a mladého muže zastřelili. Později tvrdili, že jim šlo o život a na varování nebyl čas. Prý na jejich auto Vopěnka střílel. Expertiza však prokázala, že si auto při zběsilé střelbě prostřelili sami.
Jak jsem v úvodu uvedl, policie prý vyslechla Vopěnkovy známé a kamarády a podle nich se choval divně a zjevně byl psychicky vykolejený. Nevím koho kriminalisté vyslýchali, ale jeho kamarády určitě ne. Vopěnka byl sportovec, aktivně hrál dlouhá léta národní hokejbalovou ligu. Mezi spoluhráči byl velmi oblíbený, klidný, čestný a férový kluk. Poslední léta dělal i trenéra mládeže. V osudný den byl dopoledne na hokejbalovém hřišti na Palmovce. Nehrál a klábosil s kamarády. Vrátil se od své nové přítelkyně z Kolína a novou známost si pochvaloval. Pil jen colu a kamarádům se brzy omluvil, že musí jet za svou bývalou přítelkyní se kterou měl schůzku na Proseku, kde mu měla vrátit dluh. Několik let s ní žil, živil ji a pomáhal vychovávat její dítě. Půjčil ji i peníze, dohromady asi sto tisíc korun na zařízení bytu. Byla to velká láska, která skončila poté co se začala scházet s městským strážníkem. Ano s tím strážníkem, který byl náhodou nedaleko a který chtěl Pavla Vopěnku legitimovat.
U mrtvého Vopěnky se žádné peníze nenašly, takže lze usuzovat, že mu je bývalá přítelkyně nevrátila. Zda došlo k hádce, nebo dokonce ke strkání ví jen ona. Jisté je jen to, že schůzku měli v Litvínovské ulici a poté šel, neutíkal, poklidně domů do nedaleké Litoměřické ulice, kde byl napaden a posléze i zastřelen.
Kriminalisté udělali všechno možné i nemožné, aby své kolegy očistili a zbavili podezření, že jejich střelba byla oprávněná. Provedená rekonstrukce se svědky, které pozvali, prý potvrdila verzi o pomateném agresivním mladíkovi.
Za zastřelení mladého sportovce nebyl nikdo potrestán ani kázeňsky. Vše prý proběhlo v mezích zákona, prý. A je to...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jenik Jenik | E-mail | Web | 24. října 2011 v 13:37 | Reagovat

Souhlas

2 Krejčí Krejčí | 13. října 2013 v 1:14 | Reagovat

Pan Krejčí je můj otec a Vaše verze je dost zkreslená a neůplná.Nebaví mě číst takovouhle slátaninu a nepravdu.Lepšího člověka než je můj otec neznám a v jakékoli situaci za něj těžce vyšlapuji.Nepřeji si,aby to zde očerňovalo jeho osobu a pochybuji,že jste se tohohle činu zůčastnil,aby jste to veřejně shrnoval.S pozdravem Krejčí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama