Policejní novináři II.

30. března 2009 v 12:04

Policejní novináři II.

Konkurence za kterou se ctihodné dámy bily, chtěla jen dodávat hotové léky a to ještě ze směsky plazmy, kterou nakoupili bůhvíkde. Pro osvětlení zapálenosti primářky Vorlové je třeba připomenout, že za socialismu třicet let spolu se soudruhy z ministerstvu rozhodovala o tom jaké léky na nemoci krve se dovezou a kolik se jich přidělí na jednotlivé kraje. Jinou firmu než Immuno neznala.
Ministr Bojar začal otáčet a lhal, že výběrové řízení nebylo výběrové řízení, ale jen poptávkové řízení. Jenže mu to nebylo nic platné, protože transfuzní stanice už rychle rozjížděly obchod se Šťávou na základě vlastních smluv na které ministerstvo nepotřebovaly.
Smutnými hrdiny likvidace nadějného plánu byli : ministr zdravotnictví Martin Bojar, hlavní odborník ministra, ředitel ústavu pro hematologii a krevní transfuzi, docent Jan Neuwirth, primářka tohoto ústavu a ministerská rádkyně MUDr. ZdenaVorlová a jeden z největších intrikánů a podvodníků na tomto ministerstvu, mladý a ctižádostivý ministerský "zvláštní" radil MUDr. Petr Turek, a MUDr Melicharová z motolské nemocnice, která byla na výplatní pásce rakouské firmy Immuno.
Zmíněná skupinka doktorů rozhodovala prakticky o všem a na podporu svých zájmů si najala tak zvané investigativní novináře z MF Dnes. Proč? Protože se jednalo o miliardový obchod a byly v něm milionové provize, kterými Immuno nešetřila. Oficiální zástěrkou se stala ryze ušlechtilá proklamace, že s krví dobrovolných dárců se nekšeftuje. A tak bojovali za to, aby se znehodnocená plazma raději vylévala do kanálu, než aby se prodala a drahé léky se koupili od zahraničních firem. Že se kupovalo od firem, které nabídly větší provizi (úplatek) je nabíledni.
Ministerští spiklenci dobře věděli, že v lékařském prostředí je nejdůležitější důvěra (I špatný lékař dokáže zázraky, pokud má důvěru pacienta).A tak se zaměřili na to, aby zpochybnili důvěryhodnost obchodníka Josefa Šťávy. K tomu aby byli úspěšní angažovali začínající policejní novinářky MF Dnes, kterým prý za tuto defamační kampaň zaplatila rakouská společnost Immuno šest milionů korun. První desinformační akcí byla aféra s nelegálním vývozem psychotropní návykové látky matachalon, která se v Československu běžně vyráběla a podávala nemocným jako účinný lék proti nespavost pod názvem Dormogen. Metachalon chtěla koupit švýcarská společnost Gelando a požádala o nákup a obstarání potřebných vývozních povolení Šťávovu firmu Conneco, která byla u nás registrována. Celou desinformační akci zorganizovala ministerská úřednice doktorka Eva Marešová (na ministerstvu pracuje dodnes), která ve své zprávě pro ministra Bojara bezostyšně tvrdila, že švýcarská firma Gelando, která měla o metachalon zájem, neexistuje. Byla to lež jako věž a následně z této lži vyvodila závěr, že když Gelando neexistuje, tak musí být potřebné povolení švýcarského ministerstva zdravotnictví zfalšované. O tom, že svému ministrovi lže věděla, ale kalkulovala s tím, že než se na to přejde, bude Šťáva zdiskreditován. A také, že ano.V novinách se okamžitě objevily titulky o nelegálním pokusu o vývoz drog společností Conneco a případ na popud ministra Bojara začala vyšetřovat policie a FBIS (Federální bezpečnostní informační služba). Veškeré potřebné desinformace poskytl policejním novinářkám ministrův radil doktor Turek. Ministr Bojar pak následně použil titulky z novin jako podklad k "odůvodnění", kterým zrušil původní výběrové řízení a nazval ho pouze orientačním poptávkovým řízením. Byl to klasický ministerský blábol, ale platil. Později vyšlo najevo, že aféra s metachalonem byla zinscenovaná švýcarskou firmou Gelando, která k tomu použila mezinárodní podvodníky z Lesotha. Není pochyb o tom, kdo tuto desinformaci připravil. O tom by mohli zasvěceně vyprávět právě ministerský radil Turkek s doktorkou Melicharovou a doktorkou Marešovou. Conneco s aférou nemělo nic společného, postupovalo podle českých zákonů a předem žádalo o všechna potřebná povolení naše ministerstvo zdravotnictví, jednalo jen se švýcarským partnerem a o nějakém Leshotu nemohlo vědět. Jak se mohlo jednat o nelegální obchod s drogami, když předem o všem informovalo ministerské úředníky, "investigativní" novinářky taktně pomlčely. Policie ještě téhož roku udání na Conneco odložila s odůvodněním, že se firma nedopustila žádného porušení zákonů. Bublina sice splaskla, ale ministr Bojar přesto stále napadal Šťávovu společnost z pokusu o obchod s drogami.
Jenže ani cílená defamační kampaň proti Connecu ministrovi a jeho družině tehdy nepomohla. Zatímco pan ministr vyhlašoval nový konkurz podle "evropských standardů" s "vyhodnocením" podle standardů českých, podepisovaly nemocnice, které nebyly řízené ministerstvem zdravotnictvím smlouvy s Connecem na modernizaci transfuzních stanic a splácení dodávkami krevní plazmy. Během jednoho roku do těchto projektů nalil Josef Šťáva téměř dvě stě milionů korun. Nemocnice byly se spoluprací spokojeny, ale nikoli ministr Bojar. Později se vymlouval na to, že tomu moc nerozuměl, a že to bylo pod jeho rozlišovacími schopnostmi, protože se zabýval mnohem důležitějšími problémy. A protože Šťávou modernizované transfuzní stanice začaly vyrábět tisíce litrů kvalitní krevní plazmy, zorganizoval nevědomý ministr legální krádež plazmy, která byla vyrobena na nesplaceném zařízení Conneca, aby ji pak prodal ministerskými úředníky oblíbené rakouské firmě Immuno. Ani tato bezprecedentní krádež (kdeže jsou ty řeči o neetickém obchodování s krví dobrovolných dárců) ze zbraslavského meziskladu však Conneco nezastavila. Na okresní a krajské nemocnice bylo ministerstvo krátké.
Bojarovým lidem se nepodařilo ukrást všechnu vyrobenou plazmu a tak v listopadu 1991 putovaly první dvě zásilky mražené plazmy dánskému výrobci léčiv Novo Nodrisk a zpět měly přijít první dodávky léků. Šťávův projekt fungoval a na ministerstvu opět zavládlo zděšení. Provize byly v ohrožení.
A tak poctivý nevědomý ministr a jeho radilové připravili podraz, ke kterému se později pochopitelně neznali. Akce byla nazvána "nelegální vývoz krevní plazmy z České republiky" a technicky ji organizoval opět radil pana ministra MUDr. Turek.
A právě zde sehrály hlavní úlohu smutné hrdinky z Mladé fronty Dnes Pecháčková, Slonková, Maxová a Kratochvílová. Dnes už se k tomu také nehlásí, ale jejich pracovní metody desinformačních kampaní se dosud nezměnily. Pracovní postup je jednoduchý : fama crescit eundo. Pro začátek stačí oživit staré odložené kauzy, které opět vrhnou na cílovou osobu špatné světlo a oživí pochybnosti. Novinářky pochopitelně pochybnosti nemají. V podstatě opíší nepodložená obvinění tak jak je napsaly před rokem. Co na tom, že policie obvinění označila za nepodložené. Vlastně to je krystalická pomluva. Oběť nemá šanci se bránit protože nedostane žádný prostor k vyjádření, to je základní pravidlo úspěšné pomluvy.
Holky z Mladé fronty oprášily kauzu s metachalonem. Protože věděly, že jejich verzi policie zamítla, odhodlaly se k nebývalému kroku, který do té doby, ani poté, žádný solidní novinář neučinil.Po sérii článků zpochybňující závěr policie a dozorujícího prokurátora, napsaly se souhlasem vedení redakce udání na Generální prokuraturu, aby prošetřila lajdácké šetření svých podřízených včetně policie. O svém podnětu ( jak hezký výraz pro udání) okamžitě informovaly čtenáře svého deníku. Než prokuratura tuto fantasmagorii odmítla a podruhé odložila, stačily psavkyně z Mladé fronty napsat proti Šťávovi další tendenční články plných nepravd a fabulací, které měly jediný cíl : poškodit jeho pověst. A aby jim téma vydrželo co nejdéle přidaly k metacholanu i běžnou krádež firemního mikrobusu Conneca, či zájem o privatizaci (jako by to bylo zakázané) manažera firmy Waldhausera.
S ohledem na to, co víme dnes, snad ani nemá cenu se k úrovni této novinářské práce vyjadřovat. Zůstává jen otázka, zda fabulovaly na základě neověřených informací vědomě (byly finančně motivovány), nebo byly tak hloupé a nepochopily o co vůbec jde.
Sled podvodů a podrazů ministerských úředníků včetně ministra Bojara zůstal dlouho veřejnosti utajen a tak za všechny uvedu přiznání jedné z klíčových hráček boje s Connecem primářky Zdeny Vorlové. Bohužel přišlo až v roce 2006, kdy už bylo Conneco vyřízeno a jí protlačovaná firma protlačena a státní pokladna bude chudší o deset miliard. V roce 1992 však tato dáma mlčela.
"My jsme se dozvěděli, že Šťáva vyváží plazmu i přes rozhodnutí ministerstva. Tehdy za mnou přišla doktorka Melicharová z Motola, která zastupovala Immuno, a dostala se Šťávou do sporu. Znala jsem ji velmi dobře, protože dříve dělala v našem ústavu a sama jsem ji pomohla k místu v Motole získat. Přišla za mnou do ústavu a řekla, že na Zbraslavi je uskladněna plazma pro Conneco. A tak jsme to - především doktor Turek -
z a r a n ž o v a l i."
Jak to zaranžovali? Doktor Turek ani doktorka Melicharová nemohli říct svému ministrovi , že jsou ohroženy jejich provize a tak nabulíkovali ministrovi Bojarovi, že je ohroženo zdraví tisíců hemofiliků u nás, protože ve Zbraslavi je ilegálně skladována plazma pro Conneco bez patřičné dokumentace a atestů a odtud směřuje ke zpracování do Novo Nordisk. Jednalo se o ryzí pomluvu. Na Zbraslavi byl právě kvůli transportům krevní plazmy do zahraničí vybudován komorový mrazicí mezisklad kam posílaly všechny okresní transfuzní stanice vaky se zmraženou krevní plazmou, odkud si ji pak přebírali smluvní partneři. Byla tam skladována plazma pro Conneco, stejně tak jako pro španělskou firmu Coyco - Grifols, či Immuno. Veškerá skladovaná plazma ve zbraslavském meziskladu pochopitelně měla všechny atesty a papíry v pořádku. Za plazmu i papíry až do okamžiku předání odběrateli ručily okresní transfuzní stanice a měly je pod kontrolou. Tato praxe probíhala bez problémů léta. Navíc mezisklad ve Zbraslavi podléhal Fakultní nemocnici, která byla řízená ministerstvem zdravotnictví a je těžko uvěřitelné, že by ji neznal žádný z ministrových radilů včetně pana ministra.
Ministr Bojar tomu uvěřil, protože uvěřit chtěl. S největší pravděpodobností se na tomto postupu se svými radili domluvil předem, včetně napsání "anonymu" o čemž svědčí jeho aktivita měsíc před tím než na základě anonymního udavače poslal na Zbraslav ministerskou kontrolu v čele s radilem doktorem Turkem. Samotná kontrola trvala asi minutu a "odhalila", že je tam skladována plazma z transfuzní stanice ve Frýdku Místku, která měla uzavřenou smlouvu s Connecem. Stejně dostatečně-nedostatečně byly skladovány i vaky s plazmou z jiných okresů, které se ale nechali ukřičet ministerstvem a dodávaly plazmu pro Grifols a Immuno. Za pár dní potvrdil primář frýdecko-místecké transfuzní stanice Bubeník, že všechny potřebné certifikáty a testy jejich plazmy jsou v pořádku a kdykoliv připraveny ke kontrole. Nikdo je ale nechtěl vidět a za pár měsíců byl primář Bubeník ze svého místa vyhozen, stejně tak jako ředitel nemocnice ve Frýdku Místku. Turkova kontrola ostatní uskladněnou plazmu nekontrolovala a letěla na ministerstvo se zápisem kde se to hemžilo podezřeními na nezákonnou manipulaci a vývozu krevní plazmy za hranice. Sotva přijela ministerská komise na Palackého náměstí podat raport, už píše ministr Bojar udání náčelníkovi Policie České republiky plukovníku Zelenickému. K dopisu přibalí i zápis z kontroly zbrasavského meziskladu a další obvinění, která policie už dávno odložila, celkem 49 příloh. Kopie je zatepla předána i novinářkám z Mladé fronty. Kontrola i dopis policejnímu plukovníkovi Zelenickému byla provedena 13.2. 1992 a v tom samém dopisu se ministr Bojar
jen tak mimochodem přiznává, že o "podezřelých" aktivitách několikrát jednal s ministrem vnitra Sokolem. To, že ministr Bojar lhal a dělal překvapeného, když obdržel anonymní udání na jehož základě poslal do Zbraslavi přepadovou kontrolu dosvědčuje jeho dopis ze dne 12.2. 1992, tedy den před obdržením anonymního dopisu a následnou kontrolou zbraslavského meziskladu, tehdejšímu řediteli FBIS ( tajná služba) Štefanu Bačínskému ve kterém žádá o prošetření operací firmy Conneco ve spojitosti s vývozem krevní plazmy z České republiky, i tento dopis náhodou obsahoval 49 příloh...
Další špinavou práci za pana ministra Bojara už vykonaly zmíněné novinářky z Mladé fronty, když začaly chrlit rádoby zasvěcené reportáže o podezřelém, nelegálním vývozu krevní plazmy do Dánska, podezřelou firmou Conneco.

Stručný přehled článků policejních novinářek:

12.2.1992 , zdroj MF DNES, novinářky Slonková, Kratochvílová, Pecháčková, Maxová.
Pod palcovým titulkem na titulní straně "Metachalon", se reportérky pohoršovaly nad tím, že Generální prokuratura ČR po roce šetření zastavila trestní stíhání společnosti Conneco z pokusu o vývoz psychotropní látky z České republiky. Namísto toho, aby vysvětlily důvody proč byla firma očištěna, vyslovily pochybnosti nad nestranným vyšetřováním policie.
Úvodní článek byl jen krátký a jeho účelem bylo uvést společnost Conneco opět do povědomí veřejnosti v souvislosti s obchodem s drogami. Co na tom, že o nic takového nešlo, což potvrdila i Generální prokuratura.

13.2.1992, zdroj MF DNES, novinářky Slonková a spol.
Pod palcovým titulkem "Cesta za miliony" pečlivě popsaly celou kauzu kolem metachalonu a opět vyslovily podezření, že se nejednalo o legální vývoz. Jednalo se o klasickou ukázku postupu najatých policejních novinářů, kteří v polovině článku opakují své předešlé články a úvahy, které chtějí veřejnosti vnutit. Není důležité, zda se jedná o pravdu, nebo lež, nebo o kauzu, která už byla policií dávno odložena. Důležité je neustálé opakování a zdůrazňování pochybností.
Reportérky píší: " Jak jsme již psali, objednal si František Waldhauser výrobu opiátu metachalonu, který chtěl - tehdy coby ředitel a.s. Conneco - vyvést do království Leshoto. Za 121,5 kg metachalonu by měl zaplatit kolem 15 tisíc korun. S výrobcem byl dohodnut - jak se zmiňuje v objednávce slibující v dalších měsících odběr 4000 kg metachalonu. Takové množství by prodal za několik desítek milionů korun. Nepodařilo se ( i když kdoví, co ukradli v Maďarsku s mikrobusem pojištěným na 50 milionů korun) někdo ale výrobu opiátu anonymně nahlásil policii."
Na druhé straně tentýž den pod palcovým titulkem " Dlouhé prsty Conneca" popisuje historii a zaregistrovanou obchodní činnost Conneca, který zahrnuje obchod s turbínami, deriváty, krví, až po kosmetiku. Zde žurnalistky nenápadně naznačují, že Conneco není dceřiní firma za kterou stojí Diag Human s dlouholetou tradicí zaměřující se na obchod s krví a krevní plazmou, ale jen obchodní společnost obchodující s kdečím. V závěru článku teprve nastíní proč vlastně článek sesmolily: " Prsty pánů Waldhausera, Šťávy a jejich společníků dosáhly i jinam, to za ministra zdravotnictví Jana Prokopce se pokoušeli získat povolení k vývozu krve do Švýcarska".
V této fázi dosáhly novinářky svého cíle: podezřelá firma Conneco kšeftuje s kdečím a dokonce se plete i do obchodu s krví, jen když je z toho zisk. Josef Šťáva byl dán do souvislosti s podezřelou společností. Ani jednou Mladá fronta nezmínila jeho světové renomé v obchodu s krví.

14.2.1992 zdroj MF DNES, Slonková a spol.
Titulek: "Neznalost zákonů neomlouvá" V tomto článku opět přiživují pochybnosti o zastavení trestního stíhání Conneca v souvislosti s objednávkou na výrobu metachalonu. Píší, že pracovníci Výzkumného ústavu pro farmacii a biochemii mohli být ředitelem Conneca Waldhauserem uvedeni v omyl, když jim slíbil, že všechny legislativní záležitosti opatří. Opět lehce zamlčí fakt, že v době objednávky nemohl Waldhauser tušit, že objednávka z Leshota je mířená provokace a podvod, což později potvrdil i Interpol. Tento fakt nemohl být Slonkové a spol. neznámý, ale nehodil se do režie defamační kampaně. Současně i vyvrací jejich pozdější ospravedlňování, že nevěděli, že byly uvedeny v omyl a tak dále.

15.2.1992 zdroj MF DNES, Slonková a spol.
Na titulní straně palcový titulek: " Milionové souvislosti" ve kterém píší: " Zvláštní zapojení řidiče ukradeného mikrobusu Františka Waldhausera do kuponové privatizace. Do kuponové privatizace se v Teplicích zapojil bývalý ředitel Conneca založením a.s. ČeVis, která získala už 10 000 klientů. Když se lidé v Teplicích ptali, kdy by ČeVis vzala na vyplacení klientů peníze, kdosi odpověděl: za námi stojí švýcarský kapitalista a ten má v kapse l5 miliard korun."
V článku byl jasně patrný podtext spojení Waldhauser - Conneco - Diag Human - Šťáva, a opět je naznačován případný podvod v souvislosti s kupóny občanů, kteří se rozhodli svěřit svá práva do rukou a.s. ČeVis. ČeVis totiž na rozdíl od jiných fondů nabídla dikům jistou formu akcionářské účasti a pokud chtějí odstoupit od smlouvy, tak možnost vykoupení jejich práv z kuponových knížek podobně jako Harvardské fondy.

18.2.1992 zdroj MF DNES, Slonková a spol.
Palcový titulek na titulní stránce: " Léky v kanále" . Slonková a její parťačky opět hloupým čtenářům opakují informace z předešlých článků a opět naznačují osu Waldhauser - ČeVis - Conneco - Diag Human. Nová je jen informace o tom, že Waldhauser se uvolil pro Diag Human převést léky ze Švýcarska do Bělahradu a naznačují, že je podivné, když se ředitel Conneca uvolil přijmout práci řidiče - kurýra pro převoz léků. A opět temné narážky na to o jaké léky se asi mohlo jednat, když se zásilka pojistila na tak vysokou částku (50 milionů). Podezřelou podivnost spatřovaly investigativní pokojové žurnalistky hlavně v tom, že byl mikrobus v Maďarsku ukraden z parkoviště před hotelem, kde Waldhauser spal. A ještě podezřelejší bylo, že maďarská policie našla zbytky zásilky vysypané v kanále. Normální nezaujatý člověk pochopí, že zloději chtěli hlavně ukrást dodávku a léky je nezajímaly a proto se jich zbavili, ale článek je psán tak, že se z něj dalo usoudit, že se jednalo o fingovanou krádež kvůli vysoké pojistce.

19.2.1992 zdroj MF DNES, Slonková a spol.
Přichází vrchol kampaně proti Connecu, naplánovaný ministerským radilem Turkem,
který zkreslenou informaci o kontrole meziskladu krevní plazmy na Zbraslavi (patřil pražské transfuzní stanici FN I) okamžitě předal najatým novinářkám Mladé fronty.
Celá reportáž je opět typickou ukázkou cíleného útoku policejních novinářů proti někomu, koho považují za nepřítele. Informace jsou zčásti pravdivé, ale podstata je čtenáři zatajena, takže nabude dojem, že se opět jedná o pašeráckou akci podezřelého Conneca.
Článek nejprve popisuje ministerské vyhlášky, které vyžadují na vývoz krve povolení ministerstva obchodu, nebo formou celního záznamu, která spočívá v tom, že se evidované množství plazmy vyveze do zahraničí, tam se zpracuje na léky, které se dovezou zpět do Československa. Potud je informace pravdivá. Druhá část reportáže novinářky rozvádějí vlastní, ničím nepodloženou úvahu, že tuto formu pravděpodobně využívá Conneco a hned jedním dechem dodávají, že to nese nebezpečí, že produkty nebudou z téže plazmy, která byla vyvezena. Zástupce Conneca ani Diag Human pro jistotu ani neoslovily. V závěru obratně naznačí, že doktor Waldhauser, bývalý zaměstnanec Conneca prý strávil včerejší dopoledne horečným vyřizováním celních záznamů pro vývoz do ciziny. Naprosto nezajímavá informace, článek napohled "nic proti ničemu" má však podtext, ze kterého plyne podezření, že Conneco opět připravuje nějaký celní podvod. Novinářky opět zatajily podstatnou část informace, že takto se plazma z transfuzních stanic se skladuje v meziskladu na základě ministerské směrnice deset let, a že v témže skladu byla uložena i plazma pro rakouskou společnost Imunno a španělský Grifols. Novinářky pochopitelně ve zbraslavském skladu nebyly a pracovaly jen s informacemi, které jim naservíroval radil Turek v kavárně Slávia.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama