Policejní zločinci za volantem I.

30. března 2009 v 13:09

Zločinci za volantem I

Jestliže některé zákony policisté překračují jen výjimečně jako například § 217 Ohrožování mravní výchovy mládeže, tak porušování předpisů o provozu na pozemních komunikacích č.361/2000 Sb. a z toho následně § 223 a 224 trestního zákona ( ublížení na zdraví) jsou u policistů zcela běžné jak ve službě, tak i mimo ni. Navíc tyto přestupky jsou nejvíce přehlíženy a pokud jsou přece jen nahlášeny, tak je "řeší" nadřízení oněch delikventů v rozporu se zákonem a místo trestní odpovědnosti svých podřízených, nebo alespoň sankcemi vyplývajících z porušení dopravních předpisů, se v drtivé většině případů omezí pouze na kázeňské potrestání, častěji je však neřeší vůbec, protože by se tím zhoršil jejich obraz úspěšných velitelů. Svým ostentativním nedodržováním dopravních předpisů dávají návod i ostatním řidičům a potom se diví, že se silnice pomalu, ale jistě mění v nebezpečnou džungli. Ministr Gross s generálem Kolářem se svého času namísto systémových kroků, uchylovali jen k populistickým akcím typu Kryštof. Bohužel při takové monstrózní akci, která měla přesvědčit veřejnost o akceschopnosti policie byli šikanováni opakovanými prohlídkami i ti kteří dopravní předpisy striktně dodržují. Vedlejším produktem byla krádež dvou dopravních policistů na Brněnsku, kteří si přihráli do vlastní kapsy 4000 Kč za zatajené pokuty. Při tomto zátahu se sice vybralo hodně peněz na pokutách, ale to hlavní - zlepšení řidičské kázně se nedostavilo ani náhodou. Nasazení policisté honili celý týden řidiče a chyběli na svých pracovištích, což ocenili hlavně zloději a samozřejmě generál Kolář. Statistika úspěšnosti akce Kryštof porovnaná s nárůstem trestních činů ve sledovaném období zveřejněna nebyla. Nicméně v něčem přínosná byla - panu ministrovi Grossovi stoupla popularita o čtvrt procenta.
Frýdek Místek : Jak si velitelé dopravní policie představují každodenní práci v terénu prokázal dokument vedoucího dopravního inspektorátu ve Frýdku Místku Jaroslava Byrtuse, který detailně úkoluje své podřízené kolik a jaké přestupky musí na silnicích odhalit. Nezapomíná ani na přestupky chodců, či cyklistů, jen přestupky policistů nejsou v žádné kolonce plánu práce.
Jihlava : řadoví policisté prokazují v každodenní praxi svou nadřazenost vůči zákonům i občanům. Jihlavští policisté zaparkovali svůj vůz přímo na přechodu pro chodce, na jedné z nejfrekventovanějších ulic v Jihlavě. Jaroslava Slavíková z jihlavského okresního ředitelství policie sdělila, že vůz skutečně patřil policistům, což bylo ostatně vidět i na fotografii, kde nápis POLICIE nešlo přehlédnout. Obratem však přestupek omlouvala tvrzením, že policisté jeli k zákroku. Skutečnost, že na přechodech nesmí parkovat nikdo, už nevysvětlila.
Brno : V brněnské Štefanikově ulici měřili dopravní policisté rychlost jízdy. Policista jihomoravské policejní správy ( jméno utajeno) překročil rychlost povolenou ve městě o 42 km. Krajská policejní mluvčí Dagmar Bartoníková: " Policista plnil úkol zvláštní povahy, který nelze zveřejnit. Zákon o provozu na veřejných komunikacích to umožňuje. Policista jednal v souladu s tímto zákonem." To je samozřejmě pravda a pochopitelné. Když pronásleduje lupiče, vraha, nebo zloděje aut nemůže jet padesátkou, ale jak odlišit obyčejného piráta silnic od služebního úkonu?
Vedoucí brněnského dopravního inspektorátu Karel Pospíšil uvedl : " Policisty při plnění zvláštních úkolů lze poznat podle speciálně označeného vozidla. Policista se může prokázat služebním průkazem a zmocněním, které může hlídka následně prověřit." Bohužel neprozradil jak takové označení vozidla vypadá a nevysvětlil proč se policista plnící úkol zvláštní povahy neprokázal výše uvedeným zmocněním při policejní kontrole. V tomto případě se jedná možná o prkotinu, nikomu se nic nestalo, jen policejnímu referentovi jihomoravské správy hrozila pokuta. Za zaznamenání stojí jen to, jaké množství energie a mlžení vydali policejní funkcionáři jen na to, aby zamaskovali jednu rychlou jízdu. Jak asi postupují při objasňování závažnější trestné činnosti policejních důstojníků ?
Veřejnost stále častěji upozorňovala na přehlížení dopravních předpisů policisty, avšak policejní presidium se stále snažilo podíl dopravních přestupků svých zaměstnanců vysvětlovat jen selháním jednotlivců.V březnu 2003 po další sérii dopravních přestupků uniformovaných policistů se rozhodli redaktoři MFD provést vlastní šetření. Stačila jen půlhodina na to, aby v centru Prahy zdokumentovali celou sérii učebnicových přestupků. Jízda v kolejišti tramvají, parkování pod značkou zákazu zastavení a nejfrekventovanějším přestupkem byla jízda v protisměru, kdy si policejní vozy zkracovaly cestu.
Samotní policisté, pokud jsou dotázáni na dodržování dopravní kázně, většinou odpoví záporně.
Značky je nezajímají, jsou pro blbce - tedy pro nás. V lepším případě se snaží jen o to, aby někoho v protisměru neohrozili. Velkou měrou k tomu přispívají jejich velitelé, kteří dopravní přestupky podřízených, pokud jsou vůbec nahlášeny, trestají většinou jen "seřváním" delikventů. Navíc stálé změny předpisů například v používání majáčků nahrávají výmluvám, že ani neví, který z nich momentálně platí. Jednou si musí k použití majáčku vyžádat svolení, jindy stačí podle předpisu vlastní uvážení. To jsou však chyby systému, které nevyřeší nárazové akce zaměřené na dopravní kázeň policistů které čas od času nařizují policejní ředitelé. Při jedné takové akci bylo zaznamenáno přes 400 přestupků proti silničnímu zákonu. Tehdejší ministr Gross, který se rád ukazoval před televizními kamerami, komentoval tento tristní výsledek v "Kotli" Michaely Jílkové optimisticky: "Ukázalo se sice, že policisté nedodržují téměř žádné dopravní předpisy, jezdí na červenou a řídí opilí, ale jsou za to tvrdě postihováni. Padni komu padni. Je-li přistižen policista za volantem služebního vozu opilý, je okamžitě od policie propuštěn." Pokud by to bylo myšleno upřímně a také se realizovalo, byl by to skvělý výsledek celé akce. Bohužel pan ministr neřekl celou pravdu. To co se říká do televizních kamer je pro hlupáky, kteří mu dávají hlasy, ve skutečnosti je to jinak.
Pan ministr záhy přesvědčil veřejnost o neupřímnosti svých slov o nulové toleranci neukázněných řidičů 2. června 2004, kdy byl novináři MF DNES usvědčen z celé série dopravních přestupků. Na devíti kilometrech, když jel z bydliště na Barandově do úřadu vlády překročil jeho řidič dopravní předpisy nejméně pětkrát. A nebyly to nějaké drobnosti. Ve městě, kde je omezena rychlost na 50 km v hodině jel stovkou. Na Strakonické ulici dokonce 120 km v hodině. Nerozpakoval se přejet i dvě plné čáry. Prostě všichni z cesty, veze se pán. Po celou dobu jízdy nemělo auto zapnutý výstražný majáček, který by alespoň řidiče varoval, že jsou v ohrožení ministerským vozem. Co na to mladý sympatický ministr? Nic, co by vysvětloval. Přes svou mluvčí jen vzkázal, že za jízdu nese odpovědnost řidič. A je to. Jenže řidiči se také nic nestalo, protože vyhodnotil bezpečnostní ohrožení pana ministra a proto musel uhánět rychleji než dovolují předpisy. A je to...
Podobnou zběsilou jízdu předvedl v červenci 2006 nový policejní president Vladislav Husák. Novináři jej dva dny sledovali na jeho cestě z domova (Lány na Rakovnicku) do Prahy. Obcemi kterými projížděl ani jednou nedodržel povolenou padesátku. Na dálnici to vytáhl až na 190 km za hodinu. Bravurně kličkoval mezi slušnými řidiči, kteří dodržovali předpisy, občas při změně směru nevyhodil ani blinkr. První den prudce odbočil z dálnice na Unhošť a riskantní jízdou ve spleti zatáček zmizel sledujícím novinářům z dohledu. Druhý den jel stejně jako přes kopírák. Jenže to už řidič novinářů znal jeho zvyky a udržel se mu v závěsu i po odbočení na Unhošť. Okraj Hostovic střihne stotřicítkou. Bylo mu ale podezřelé, že se za nim drží podobný šílenec a tak odbočil a zjistil, že je sledován. Kontrolní akce tím byla ukončena. Přesto stihl během třicetikilometrové jízdy nasbírat za přestupky 13 trestných bodů v hodnotě 22 500Kč. Jeho nadřízený ministr Bublan jej po zveřejnění jeho jízdy pokáral. Policejní president se však potrestal sám. Řidičák si zavřel doma do šuplíku a dal si závazek, že tři měsíce neusedne za volant a navíc věnoval 15 tisíc na charitu. Někdo by se nad tím mohl pousmát, ale pro jiné je Mirkem Dušínem v policejní uniformě. V našich končinách se jednalo o mimořádnou sebereflexi a pokud se pamatuji, nikdo další z policistů se podobně nezachoval. Většinou zatloukali a zatloukali.
Ministr František Bublan, který ho káral o pár dní uháněl z domova služebním vozem z Veverské Bitýšky, kde bydlí, do Prahy stosedmdesátikilometrovou rychlostí. Při předjíždění agresivně najížděl do hlupáků dodržující předpisy. Jeden z řidičů, který jen tak uhnul, se naštval a uhánějícího ministra sledoval. Bublanovo auto nemělo ani zapnutý výstražný majáček, který by signalizoval, že jede pán a kmáni mají uhnout z cesty. A výsledek? Nestalo se nic. Vlastně stalo - šéf Ochranné služby Ministerstva vnitra Lubomír Kvíčala požadoval aby byl stíhán řidič, který jízdu pana ministra zdokumentoval, protože jel nedovolenou rychlostí také a navíc rychlou jízdu zaznamenal na mobilní telefon, což je proti předpisům. A je to...

Mnohem závažnějšími přestupky, které by měly být téměř vždy posuzovány trestným zákonem, je řízení pod vlivem návykové látky - alkoholu § 201.
Policejní opilci nejsou na našich silnicích zvláštností a dle statistiky dokonce překračují celostátní průměr. Bohužel opilí policisté stále častěji způsobují dopravní nehody, které končí smrtí, nebo těžkým poraněním.
Brno : ( 2000) náměstek břeclavského policejního ředitele Vítěslav Klusák přejel svým vozem sedmasedmdesátiletou chodkyni. Žena byla namístě mrtvá. Po dechové zkoušce, která prokázala alkohol se pan náměstek vymlouval, že si přihnul, až po nehodě, protože byl ve stresu. Neumím si dost dobře představit, jak si nad mrtvou chodkyní ještě než přijedou dopraváci někdo přihne z lahve, kterou má náhodou u sebe. Jedná se o účelovou obhajobu a jen dokazuje úroveň myšlení vysokých policejních důstojníků. Dokud se nic nestane jsou králové a zákony pro ně neplatí, když jsou však přistiženi vymýšlí si výmluvy jak absolventi pomocné školy. Málokterý se postaví ke svému provinění čelem, jako například vedoucí severomoravského dopravního inspektorátu Bohdan Šindler , který rovněž v podnapilém stavu narazil do automobilu , který řídila žena. Zranil ji a sám požádal o uvolnění z funkce. Možná, že byl tak čestný kvůli vysokému odstupnému a následné rentě - kdo ví?
Alespoň z místa nehody neujel, což je také u chybujících policistů častým jevem.
V Peci pod Sněžkou ( 2003) opilý devětadvacetiletý policista srazil chodce a z místa nehody ujel, aniž by umírajícímu poskytl pomoc. Zraněný muž po převozu do nemocnice zemřel.O necelých dvanáct hodin později v Havlíčkově Brodě nedal šestadvacetiletý policista na přechodu pro chodce přednost a z přechodu smetl mladou matku se čtyřletým synem, který na následky zranění zemřel.
Větší štěstí měla cyklistka, kterou srazil opilý policista v Olomouci ( 2002). Nehodu přežila.
V Klatovech 2003) opilý policista za volantem srazil jedenáctiletého chlapce na kole. Neposkytl mu pomoc a z místa nehody ujel. Za čtvrt hodiny se vrátil, ne však proto, že by se v něm hnulo svědomí, ale proto, aby zahladil stopy. Zjistil totiž, že mu nárazem upadla poznávací značka. Tentokrát se mu nehodu nepodařilo zamaskovat, protože na místo už dorazili jeho kolegové.
Dechová zkouška prokázala 0,6 promile alkoholu v krvi ( asi litr jedenáctistupňového piva). Byl odsouzen pouze k podmíněnému trestu. Nebyla to první nehoda opilého policisty a tak policejní president Kolář sliboval jako obvykle tvrdé postihy a ukončení služebního poměru.
Ve skutečnosti však policejní presidium přistupuje k těmto případům diferencovaně. Většinou tvrdě potrestá mladého strážmistra, ale u vysokého policejního důstojníka se při trestání přistupuje mnohem mírněji. Na to může částečně odpovědět následující případ z Domažlic : vysoký důstojník domažlické kriminální služby Petr Rett v roce 1997 si vzal bez povolení ( v normální řeči by se řeklo - ukradl) policejní vůz, opil se a pod vlivem návykové látky viz. § 201 havaroval. Žádné vyšetřování, žádný soud, žádné veřejné ohrožení, nebo černá jízda. Pan Rett byl potrestán kázeňsky a za hrubé porušení přísahy byl propuštěn do civilu. Ke cti jeho nadřízeného je třeba uvést, že skutečně použil ten nejtvrdší kázeňský trest, kterému se většina přistižených policejních opilců zpravidla vyhne, přesto nelze neuvést, že i tak byl tento policejní důstojník oproti normálním lidem zvýhodněn. Kdyby byl obviněn a odsouzen, stejně by musel od policie odejít. Policejní solidarita v praxi jako vystřižená měla ale další pokračování. Neuplynuly ani dva roky, pan expolicista Rett se oklepal a opět nastoupil do policejní služby. Tentokrát však zamířil rovnou do Prahy, kde byl přijat na druhý odbor kriminální policie v Praze 3. A je to...
Nebýt náhodného odhalení a zveřejnění jeho alkoholového "přestupku", nic by se nestalo. Přesněji řečeno, ono se nestalo nic i tak, jen mluvčí pražských policistů Eva Brožová musela celou trapnost vysvětlovat novinářům. Vysvětlovala nevysvětlitelné a podle toho to také vyznělo: " Pan Rett požádal o znovupřijetí do služebního poměru policisty České republiky s umístěním do Prahy, protože v Praze je málo policistů. Před přijetím prošel řádným výběrovým řízením jako každý jiný. Po úspěšném přijímacím řízení nebyl žádný důvod, aby tento muž nebyl přijat." Nikde nepadlo slovo , že by byl od policie dříve vyhozen. Že by v Praze na policejním ředitelství neměli telefon, aby se na bývalého důstojníka přeptali lze pochybovat. Stejně tak můžeme pochybovat o tom, že o důvodech odchodu z Domažlic nikdo nic nevěděl. Pan Rett to mohl zatajit, ale staronový zaměstnavatel si to měl prověřit. Vždyť policistů, kteří se hlásí znovu do služebního poměru zas tolik po ulicích neběhá. Výmluvná Eva Brožová ukončila sérii výmluv rčením : " Zřejmě se to bude muset prošetřit." Jak se to prošetřilo se už nikdo nevěděl.
Kolín - Jaroslav Svoboda šéf protikorupčního oddělení byl v listopadu 2002 kontrolován hlídkou dopravní policie. Řídil služební vůz a při kontrole dopravních policistů byl z něho cítit alkohol jak ze sudu. Proto ho hlídka dopravila k odběru krve. Na výsledek se čekalo několik dnů a mezitím pan náčelník onemocněl (obvyklá finta policistů přistižených při přestupcích, či trestných činech). Alkohol v krvi byl potvrzen a mluvčí policejního presidia Blanka Kosinová předvedla rutinní mediální výstup, který měl za účel uklidnit veřejnost. Vyslovila názor, že jestliže bude alkohol prokázán, musí opustit řady policie a stane se tak bez finanční náhrady. Nebyla to pravda.
Alkoholu naměřili 1,33 promile. To odpovídá tak pěti pivům, slušná opička za volantem. Policisté však "vyhodnotili" řízení opilého šéfa jen jako přestupek. Od policie sice odešel, ale na vlastní žádost, což mu jeho nadřízení z kolegiality umožnili a pan policejní důstojník Svoboda dostal nejen slušné odstupné, ale bude mu vyplácena renta až do důchodu. K tomu snad ani není nutný další komentář. Bohužel ani to nebyl ještě konec. Jaroslav Svoboda si najal šikovného právníka, který přestupkové řízení protahoval tak dlouho, až nakonec došlo k promlčení. Jakou roli sehrála neschopnost městských úředníků, kamarádské vztahy mezi policisty a vedoucím přestupkové komise se už nikdo nedoví. V každém případě vyvázl policejní důstojník bez trestu.
V Kolíně ohrožuje alkohol vysoké důstojníky České policie zřejmě víc než samotní zločinci. Rok předtím totiž musel kvůli stejnému prohřešku odejít z funkce kolínský policejní ředitel Miloš Tolma. Pan podplukovník bumbal na mysliveckém večírku a když se vracel, tak si zapnul majáček, aby mu všichni uhnuli z cesty- Jenže stromy a patníky uhnout z cesty neuměly a pan ředitel naboural. Policistu Romana Kubelku, který nehodu šetřil poslal rozkazem domů a společně se svými kamarády od policie režíroval zametání stop. Avšak to se mu zcela nepodařilo. Když dorazila na místo nehody záchranná služba byl k osádce značně agresivní a alkohol z něj táhl jak ze sudu. Záchranku však nemohl poslat domů rozkazem a tak alespoň tvrdil, že se nikomu žádné zranění nestalo. Tím se vyhnul dechové i krevní zkoušce na přítomnost alkoholu. Nehodu neměl kdo vyšetřovat a druhý den, když vystřízlivěl si na nic nepamatoval. Totálně ztratil paměť údajně poté co utrpěl při nehodě poranění hlavy a krční páteře. Výhodou ztráty paměti bylo, že si nepamatoval ani kdy k úrazu přišel a tím vysvětlil i rozpor, proč doktorovi záchranné služby tvrdil, že mu nic není. Dopustil se hned několika trestních činů, ale vzhledem k tomu, že alkohol nebyl spolehlivě zjištěn měl slušnou šanci vyváznout bez trestu. Nakonec byl po třech letech kličkování odsouzen k podmíněnému trestu za zneužití pravomoci veřejného činitele. Soud ale konstatoval, že požití alkoholu nelze prokázat. Svatá pravda, když odmítl krevní zkoušku.
Od policie vlastně neodešel proto, že by zneužíval pravomoci veřejného činitele,
nebo za řízení v podnapilém stavu, ale proto, že ztratil paměť. To by samozřejmě nebylo nic mimořádného, zvláště u vysokých policejních funkcionářů se to stává poměrně často, hlavně když si mají vzpomenout na svou činnost v řadách normalizační policie. Potíž byla v tom, že o ztrátě paměti veřejně promluvil. Jinak by mohl i s vymetenou hlavou řídit nějaké policejní ředitelství až do důchodu.
Šanov u Rakovníka - zatím absolutní rekord v požití alkoholu před jízdou drží policista, který usedl za volant náklaďáku a nabořil se do rodinného domku. V krvi mu bylo zjištěno 2,64 promile. Jméno policie nikdy nezveřejnila.
Olomouc - kapitán Pavel Charvát vedoucí 1. odboru expozitury severomoravské kriminální služby v Olomouci dne 28. srpna 2000 na silnici mezi Lipníkem nad Bečvou a Olomoucí silně podnapilý neubrzdil své služební vozidlo a naboural do Felície řidiče z Turnova Škoda 40 000 Kč. Naštěstí postižený řidič přežil bez vážnější újmy za zdraví.
Havárie byla standardně vyšetřována. Alkohol zjištěn, oproti jiným policistům si pan kapitán nechal odebrat krev. Následně mu byl zadržen řidičský průkaz. Major Jan Borek velitel skupiny dopravních nehod dal písemný příkaz, aby nehoda nebyla zveřejňována. Takový zákaz většinou poruší hned první policista, který má na kapitána Charváta vztek a tak zatepla kdosi poskytl kopii zákazu novinářům Týdne. Jistě si dovedete představit co by se stalo obyčejnému řidiči z jehož daní je živen kapitán Charvát. Přestože tentokrát byla opilecká havárie kapitána Charváta zdokumentována vyvázl bez větších následků. Nadřízení mu údajně snížili plat a rok prý nesměl zasednout za volant. A milý pan kapitán slouží jako nepostradatelný dodnes, možná již s hvězdou majora. A je to...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama