Policie s.r.o.

30. března 2009 v 11:20

Policie s.r.o. IX
Radovan Krejčíř

V roce 2008 začali policisté prostřednictvím vybraných policejních novinářů šířit informaci o novém přelomovém důkazu, který prý získali z tajného deníku plánovaných zločinů Krejčíře, zabaveného při domovní prohlídce jeho domu. Prý si tam Krejčíř zapsal všechno tak, jak policisté předpokládali od samého počátku vyšetřování. Potíž je v tom, že tyto "důkazy" měl jihoafrický soudce také (osobně je tam dovezl major Novák) a příliš jej nepřesvědčily. K těmto údajným důkazům z deníku Radovana Krejčíře by přistupoval s krajní nedůvěrou každý soudný člověk, který se jen trochu zajímá o dění kolem tohoto případu. Těžko uvěřit tomu, že by Krejčíř psal o svých zločinech a plánech na vraždy knížku, kterou by navíc nosil stále u sebe, vždyť ho policisté v posledních letech zatýkali kdy se jim zachtělo. Mohl být zatčen a poslán do vazby i za odhozený nedopalek cigarety.
Když už byli všichni unaveni a prohlídka se chýlila ke konci, policisté zjistili, že Krejčíř odešel. Následně se z toho udělala aféra a velká mediální kauza, kterou dmýchal policejní novinář Jaroslav Kmenta. "Krejčíř utekl policistům, Krejčíř na útěku, uprchlý mafián" a dalšími podobnými nesmysly krmil čtenáře půl roku, televizní reportéři referovali v podobném duchu. Ochotný soudce ochotně vydal zatykač a po Krejčířovi pátraly snad všechny tajné služby co máme. Nikde jsem ale neviděl jediný důkaz útěku, možná proto, že ho ani nikdo nechtěl vidět. Takovým důkazem by mohlo být třeba sdělené obvinění z nějakého trestného činu.
A takové obvinění si musí podle zákona obviněný nejdříve přečíst a potvrdit, že byl s obviněním seznámen. Ale takový dokument policie nemá a pokud nebyl obviněn, nemohl být bezdůvodně zadržen a omezován ve svých právech, a jestliže před ukončením prohlídky odešel, tak odešel svobodně a od nikoho neutíkal. Všechny ty zatykače byly vystaveny až po jeho zmizení a dodatečných obvinění, které vyplynuly z fabulace majora Nováka. Jestliže Krejčíř skutečně utíkal, tak jen z obavy o život.
Jeho zmizení je pochopitelně interpretováno různě. Verzi útěku v podstatě formuloval státní zástupce Dolejší : Prý to bylo tak, že v 8.30 chtěl jít čůrat policejní technik poručík Petr Bláha, a protože prý nevěděl kde je záchod (v domě jich je pět), žádal, aby mu někdo ukázal cestu. Nikdo se k tomu neměl a tak se zvedl Krejčíř, který se právě převlékal a doprovodil ho na ono místo. A zatímco Bláha čůral, Krejčíř se vracel zpět do místnosti, kde policisté pořizovali závěrečný protokol z prohlídky. Všimněte si jak čůrání často způsobí kauzy s nedozírnými následky. Po vyprázdnění šel Bláha stejnou cestou zpět,nebo zabloudil, to neví ani on sám a zjistil, že dveře, kterými prošel Krejčíř jsou zamčené. Obešel tedy dům a přes zahradu se vrátil do domu, trvalo mu to asi čtvrt hodiny.Krejčíř tam ale nebyl a tak ho začali hledat. Později někoho napadlo aby si prohlédli záznam kamer umístěných v domě. Nevím proč, když je hned na začátku prohlídky vypnul sám státní zástupce Dolejší. Ze záznamu vypnutých kamer prý poznali, že Krejčíř v pohodě odkráčel k bočním dveřím objektu a odtud k horní brance zahrady. Záznam prý ukazoval 8.51. Od začátku čůrání poručíka Bláhy, je-li pravda co tvrdí policisté, uplynulo 21 minut...
Krejčířova verze se téměř shoduje s verzí policistů až na to, že Krejčíře k odchodu vyzval státní zástupce Dolejší. Vzal si Krejčíře stranou a přiznal barvu. Chtěl po něm materiály týkající se Čepra, které nikde nenašli, včetně odkoupených pohledávek za 2,8 milionů korun a navrch ještě Grossovu směnku na 60 milionů. Krejčíř mu řekl, že je v domě nemá, ale že jsou v domě u kamaráda nedaleko odtud, tam ale policisté nemohli vpadnout protože neměli povolení. A tak mu Dolejší nabídl obchod : přestane se o něj zajímat, na dnešní akci zapomenou, když mu požadované dokumenty přinese. Na důkaz svých "dobrých" úmyslů mu vydal pas s americkým vízem i občanský průkaz. Proto také nebyly mezi zabavenými věcmi. Navíc si prý řekl o pár milionů za zamhouření očí. Bylo by to sice drahé zamhouření, ale Krejčíř to bral jako normální věc protože policisté i státní zástupci na něm pod různými záminkami tahali peníze několik let. Právě na základě této dohody se začal Krejčíř oblékat, když ho požádal poručík Bláha o doprovod na záchod. Krejčíř bral jeho žádost za součást Dolejšího plánu.
Po odchodu z vily šel do nedalekého domu svého kamaráda Gavendy a požádal ho o vydání dokumentů, které měl u něho v úschově. Gavenda to později potvrdil i do policejního protokolu : "Krejčíř zazvonil u mého domu asi v devět hodin, byl klidný a zdržel se asi hodinu, umyl se a nasnídal. Chtěl po mě tašku s dokumenty, které měl u mně v úschově. Chystal se k odchodu, když zazvonil Krejčířův bodyguard, chvíli spolu mluvili venku a potom se Krejčíř vrátil a chtěl odvést k hotelu Slánka v Černošcích. Cestou mi v rychlosti vysvětlit důvod změny. Odvezl jsem ho tam svým autem a nechal ho tam samotného. Od té doby jsem o něm neslyšel."
Krejčíř pak vysvětloval změnu chování zprávou, kterou dostal od bodyguarda. V domě bylo pozdvižení z jeho zmizení. Policisté se sesypali a zmatkovali a jeden z nich - major Kubát jeho manželce vyhrožoval, že když ho chytí, tak by ho mohli také zastřelit protože je ozbrojen. Byla to jasná hrozba protože Kubát moc dobře věděl, že Krejčířovu zbraň zabavili hned na začátku prohlídky. Tuto verzi také potvrdila Krejčířova manželka do policejního protokolu. Vysledované telefonáty rovněž potvrdily spojení mezi Krejčířovou manželkou a jejich bodygouardem, stejně tak jako další telefonáty Krejčíře. Rovněž zmatek policistů potvrzuje, byť jen nepřímo, že o chystaném odchodu nic nevěděli. Major Špitálský později vypovídal, že jediný, který zůstal klidný byl státní zástupce Jaroslav Dolejší, který je uklidňoval slovy : " nezmatkujte, to se za chvilku vyřídí..." Krejčíř ze změněné situace usoudil, že na něj Dolejší ušil boudu. Kdyby mu přinesl tašku s požadovanými dokumenty mohl být klidně zastřelen a potom by to policisté vysvětlili, že byl zastřelen na útěku. A proto změnil plán a rozhodl se zachránit. Do jaké míry se mýlil a kdo lže si udělejte obrázek sami. Jisté je, že pro Dolejšího, policisty i politiky z famiglie ČSSD byl Krejčířův útěk možná lepší, než kdyby ty dokumenty získali. Krejčíř na útěku je Krejčíř vinný. Je to mafián a nikdo mu už nebude věřit. Státní zástupce Dolejší poté zapřel, že s Krejčířem o dokumentech nikdy nemluvil. Svědectví čtyř lidí - Krejčířovy ženy, bodyguarda, Gavendy a Krejčíře odbyl tvrzením, že je to hovadina a pro jistotu je začal stíhat také. A je to...
Kdo by se teď ptal na jeho názor. Utekl a tak je vinný. Následné výsledky vyšetřování mu daly za pravdu. Zasahující policisté byli do jednoho obviněni a postaveni mimo službu, po čase ale byla obvinění stažena a zůstal jediný obviněný - major Špitálský. Vsadím se, že bude soudem zproštěn obžaloby s odůvodněním, že se nejednalo o trestný čin, ale jen o běžný policejní zmatek, prostě bordel. Státní zástupce Dolejší nebyl nikdy obviněn a státní zastupitelství spěchalo s jeho očištěním tak rychle, že předběhlo i důkazy, které poskytl Krejčíř.
Renáta Vesecká, vrchní státní zástupkyně rozjela v nebývalém chvatu vyšetřování tvrzení uprchlého Krejčíře, že neuprchl, ale byl propuštěn státním zástupcem Dolejším i s pasem a občankou. Výsledkem "šetření" bylo zjištění, že není pravda, že by státní zástupce Jaroslav Dolejší vyzval Krejčíře k odchodu a ještě mu dal na cestu pas s americkým vízem a občanku. Zjistili to tak, že to Dolejší popřel. Chvatné šetření mělo jen jednu malou chybičku : Krejčíř se o cestovním pasu a občance nikomu nezmínil. Začal o tom mluvit až týden po "šetření". Radovan Krejčíř, jak mu velí občanská povinnost, chtěl pomoci našim orgánům činným v trestném řízení a zaslal jim zmíněný občanský průkaz, aby si z něj policie pořídila otisky prstů. Pokud by bylo pravdivé tvrzení Dolejšího ( " je to hovadina"), neměl se čeho obávat protože by tam jeho otisky nebyly. Policie však tento důkaz neprovedla s poukazem na nadbytečnost - vždyť měla prokázáno z výpovědi Jaroslava Dolejšího, že to není pravda.
O nepředaném obvinění proti Krejčířovi od té doby už nepadlo ani slovo.
Jaroslav Dolejší přežil Krejčířův odchod o rok, a ač prý nic neprovedl byl ze své funkce odvolán. Prý se jednalo o běžnou obměnu kádrů. Jedinou obětí tohoto policejního "zásahu" byla rezignace policejního presidenta Jiřího Koláře. Ten však měl na hlavě tolik másla, že nebylo jasné jaký důvod k odchodu si vybral. Nedopadl špatně, stal se diplomatem. Možná nás jednou bude zastupovat v Rusku a tím se naplní jeho stará láska k Sovětskému svazu, kde má dodnes plno přátel z KGB..
Zatímco po Krejčířovi pásly naše tajné služby na Seychelách, jeho majetek v Čechách postupně rozkrádali státní úředníci. Útok na majetek rodiny Radovana Krejčíře odstartoval státní zástupce Ondřej Šmelhaus z klanu Okresního státního zastupitelství Praha, když obvinil manželku Radovana Krejčíře Kateřinu z trestného činu podle § 251 Podílnictví

(1) Kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede věc nebo užívá
(a) věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou

Na základě tohoto paragrafu obvinil státní zástupce Kateřinu Krejčířovou z podílnictví protože se domníval, že získala peníze na zakoupení a renovaci černošické vily z trestné činnosti svého manžela a okamžitě jí obstavil veškerý majetek včetně vily (79 tr.řádu).
Krejčíř namítal, že paragraf o praní špinavých peněz u nás platil až od roku 2002 a vila v Černošicích byla kolaudována už v roce 2001 a tudíž se na ni nemohla vztahovat novelizace § 251a, ale k obvinění stačil i starý § 251protože vila je věc a peníze vlastně také. Sporná je však i úvaha, že peníze na pořízení vily musely pocházet z trestné činnosti jejího manžela. Jednak byla paní Krejčířová úspěšná obchodnice s cennými papíry, měla movité příbuzné a měla možnost úvěrování, hlavně však Radovan Krejčíř nebyl do té doby ani z jednoho trestného činu odsouzen. A pokud nebyl odsouzen, byl nevinný a Šmelhaus se nemohl domnívat, že peníze Kateřiny Krejčířové pocházely z nějaké trestné činnosti. Státní zástupce tak předjímal rozhodnutí soudů. Ustanovení § 79 tr. ř. o obstavení majetku lze snadno zneužít, protože výklad tohoto paragrafu je nekonečně široký. Státní zástupce Šmelhaus usoudil, že je Krejčíř zločinec a tudíž, že všechen jeho majetek pochází z trestné činnosti. Podle důvěryhodných zdrojů přišel k tomuto přesvědčení po přečtení řady článků policejního novináře Kmenty.
Po obstavení vily odešla ochranka a začal ji "spravovat" stát (Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových). Na vnitřní zařízení se vzápětí vrhly rabovací party státních úředníků, kteří ji požírali jako termiti. Státu to nevadilo a státní zástupce Šmelhaus za to nikoho nestíhal, možná, že i on má nějaký ten kohoutech z vily.
Policie se souhlasem státního zástupce se vrhla i na matku Radovana Krejčíře a zabavila jí 30 milionů korun, které si chtěla převést do Johannesburgu. Nutno zdůraznit, že Naděžda Krejčířová nebyla nikdy z ničeho obviněna, dokonce ani z podílnictví, po zmizení manžela vlastní prosperující tiskárnu v Českém Těšíně a původ peněz mohla prokázat mnohem snadněji než Paroubek s Grossem dohromady. Policisté anonymně přiznali, že to má jediný účel, aby matka nemohla finančně podporovat syna. Zákon ale takový paragraf nezná, jednalo se o čistokrevnou šikanu, možná i mstu.
Kdyby se ustanovení § 79 takto důsledně uplatňovalo na jiné podezřelé, třeba na státní úředníky, policisty či politiky, měl by s tímto paragrafem potíže kde kdo. Celníci, policisté, Gross, anebo soudce Berka atd, atd. Většina těchto podnikatelů má své majetky napsané pro jistotu na manželky, příbuzné a podobně. Například ministr Kalousek bydlí v bytě, který je napsán na manželku a ta si ho pořídila za směnku podepsanou mrtvým bratrem, který zbohatl na stavebních zakázkách příbramské radnice, kde vládli lidovci. Náhoda, že? A co dělal státní zástupce Šmelhaus, když jiný státní zaměstnanec Jan Šik společně s Milošem Skořepou a Františkem Savovem zpronevěřili půl miliardy korun ze státní firmy Galileo Real a ulili si je do Švýcarské banky UBS? Dva roky nebyl schopen žádný z policistů, ani státních zástupců sepsat obvinění, o nějakém obstavení majetku ani nemluvím. A Skořepa? Žije spokojeně v Dubaji. Možná, že své policisty lépe zainteresoval, a zřejmě nejen je, protože policejní novináři o této druhé největší krádeži v České republice prakticky vůbec nepsali. Ze zpronevěry půl miliardy nebyl nikdo obviněn a obviněn už nebude, prostě stalo se, zapomeňte... Stovky lidí si u nás odpykávají tresty za zpronevěry stokrát menší.
V červenci 2008 mohl pozorný čtenář zaznamenat kratičkou informaci o tom, že soud pro Prahu-západ očistil Kateřinu Krejčířovou od vymyšleného obvinění státního zástupce Šmelhause a žalobu zamítl. Soudce Pavel Vosmanský ve zdůvodnění rozsudku použil stejné argumenty, kterými se bránil Radovan Krejčíř. Veřejnost se teprve tehdy dozvěděla, že vila byla zakoupena již v roce 1998, kdy byl Krejčíř prokazatelně bezúhonným občanem. Pravda, šikanován loupeživými policisty byl už tehdy, z toho však jeho manželka nemohla poznat zda finanční prostředky rodiny pocházejí z trestné činnosti manžela, jak tvrdí policisté, a proto také nemohla úmyslně prát špinavé peníze. Státní zástupce Šmelhaus u soudu prohrál, odvolal se, a dá se očekávat, že odvolací soud vrátí věc k novému projednání a tak ještě několik let bude státní zástupce šikanovat Krejčířovu rodinu. Zprávu o výsledku soudního jednání nepřinesl žádný ze známých policejních novinářů, kteří se týdny živili fabulacemi kolem údajných zločinů podnikatele Krejčíře. Prostě se jen spletli. Například MF Dnes uvedla miničláneček pod titulkem "Soud očistil Krejčířovu ženu. Vila jí patří" podepsaný (jp). Kdo nahradí škody na majetku způsobené řáděním policistů, státních zástupců, a zlodějíčků - úředníků už článek neřešil.
Útěk Radovana Krejčíře bude ještě dlouhá léta patřit mezi záhady a troufám si tvrdit, že nikdy nebude spravedlivě vyšetřen. Naše tajné služby zjistily, že Krejčíř vycestoval do Jihoafrické republiky a prostřednictvím Interpolu ho nechaly hned po přistání zatknout, podle skromných odhadů to přišlo na 15 milionů korun.
Ministr vnitra Langer byl sice v úřadu jen měsíc, ale před televizními kamerami si natřásal péra jakoby Krejčíře chytil sám a ministr spravedlnosti Pospíšil ujišťoval veřejnost, že zločinec spravedlnosti neunikne, a že ho čeká spravedlivý proces. Měl pravdu, bohužel se nedočkal u nás, ale v Africe.
Našim justičním orgánům nestačilo ani čtyřicet dní na to aby doložili obvinění z údajné Krejčířovy trestné činnosti.
Když ministerstvo spravedlnosti konečně dodalo potřebné materiály zahájil soudce Holzen v Johannesburgu soudní jednání o případném vydání Radovana Krejčíře do rukou české spravedlnosti. Před soudem tři dny vypovídal vyšetřovatel major Jiří Novák, který vedl obvinění Krejčíře z přípravy vraždy. Poté co si soudce vyslechl historku o poctivém svědkovi, silném celníkovi, roztržitém notáři a bankovkách do dětských her a nešetřil kritikou českých policistů. Prohlásil, že vyšetřování údajné Krejčířovy trestné činnosti trvá podezřele dlouho a důkazy které přivezl major Novák ho nepřesvědčily a rozhodl o propuštění Krejčíře na svobodu.
Postupem času vznikají stále větší pochybnosti o tom zda naše orgány činné v trestním řízení mají skutečný zájem dostat Krejčíře před náš soud, aby se tyto rozpory vyjasnily.
Je to celkem pochopitelné, protože případný soudní proces by mohl odhalit trestnou činnost celé řady policistů, soudců, státních zástupců a politiků. Ministr vnitra Langer se k nepovedenému vystoupení majora Nováka nevyjádřil (později jej ale povýšil) a ministr spravedlnosti Pospíšil se podivil nad tím, že soudce v Johannesburgu nepřesvědčily důkazy předložené našimi policisty, vždyť u nás by byl Krejčíř dávno odsouzený aspoň na dvacet let, zvláště kdyby ho soudil soudce Vlasák, či Šemík.
Pozoruhodný je ještě jeden zdánlivě zanedbatelný detail, o Krejčířovi a jeho jihoafrické anabázi již nepíší první hvězdy policejních novinářů, ale jen vojáci z nižších pater novinářských famiglií, a tak jsme se z pera začínajícího policejního novináře Jakuba Pokorného dozvěděli, že soudce Steven Holzen v Johanesburgu 1.2. 2008 zamítl žádost českých úřadů o vydání. Své rozhodnutí zdůvodnil tak, že v řadě Krejčířových obvinění se jednalo a politicky motivovanou zakázku. Skutky pro které ho naše soudy stíhají v Jihoafrické republice neznají. Poukázal i na řadu osvobozujících rozsudků českých soudů, účelovou šikanu policie a neodůvodněné domovní prohlídky včetně nezákonně opatřených důkazech. Největší pochybnost však vyjádřil nad obviněním z přípravy vraždy celníka. To, že soudce Holzen připustil politické tlaky na průběh Krejčířových kauz dává nedobrovolnému emigrantovi reálnou šanci na udělení statutu politického uprchlíka. Český stát se nepochybně zahojí rychlosoudy a zabavením majetku, který mu ještě neukradl, ale to snad Radovan Krejčíř přežije. Mluvčí ministerstva spravedlnosti Zuzana Kuncová prohlásila, že s rozsudkem jihoafrického soudu nesouhlasíme a dokonce si ho dovolila napadnout za to, že nevzal v úvahu výpovědi českých "svědků" policistů. Ministři Langer s Pospíšilem se už před kamery ani nepostavili.
26.9. 2008 zastavilo pražské státní zastupitelství, na návrh policie, vyšetřování údajného čtyřmiliardového Krejčířova podvodu na Čepru. A je to…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama