Policie s.r.o. III. Kdo zavraždil F. Mrázka?

30. března 2009 v 11:42





Policie s.r.o. III.

Kdo zavraždil Františka Mrázka ?

František Mrázek, společník Tomáše Pitra, byl zastřelen neznámým vrahem 25.1.2006.
Podnikal už za socialismu a podobně jako Radovan Krejčíř vydělal první peníze penězoměněctvím, později obchodoval se vším co bylo na tuzemském trhu nedostatkové. Podnikavým lidem doba přála, protože za komunistů bylo nedostatkové téměř všechno. Nedostatkové byly šusťáky (obyčejný pršiplášť), elektronika, pračky,digitální hodinky, džíny, dětské kočárky, dětské oblečení, ale i obyčejný sirup, či dámské vložky (o jejich nedostatku jednalo i předsednictvo ÚV KSČ). Seznam toho, co plánované socialistické hospodářství nedokázalo naplánovat, natož pak vyrobit by bohatě stačil na napsání samostatné knihy. Krejčíř, Mrázek, Provod a stovky dalších se chopili příležitosti a toto zboží dováželi.Museli ale nejdřív nakoupit na černém trhu valuty. Pro mladé a lidi s krátkou pamětí: zahraniční měna, zpravidla marka, libra, nebo dolar. Socialistickou korunu podloženou prací totiž žádné banky na světě, ani obchodníci nepřijímali. Ze západu pochopitelně nedováželi vložky, ani sirupy, ale zboží, kde mohli v malém objemu realizovat velké zisky. Šusťáky, hodinky, zahraniční auta, bony, po tom byla poptávka stále. Dnešní mluvou by se dalo říct, že vyplňovali díry na trhu. Jenomže dovážet nedostatkové zboží ze západu mohl jen státní podnik Tuzex a soukromníci byli kriminalizováni. V době internetových nákupů z celého světa se to jeví jako naprosto nepochopitelné, ale je to tak. Dříve se jim hanlivě říkalo veksláci ( wchseln - něm. výměna) a dodnes má toto označení pejorativní nádech.. Mrázek se za to ale nestyděl, byl klasickým socialistickým vekslákem okresního formátu, i když sám se možná považoval za velkoveksláka, když tvrdil, že nestál před Tuzexem ale obchodoval ve velkém. Aby mohl nakupovat ve velkém, musel mít i velkou hotovost a proto rozšířil své podnikání na vývoz starožitností do Německa. Většinou se jednalo o kradené umělecké předměty, který však samotný Mrázek nekradl. Prostě jen starožitnosti vykupoval jako sběratel. Obchody veksláků byly zákonem zapovězeny, přesto však jejich služby využívala většina národa, včetně policistů a vysokých funkcionářů strany.Rifle z tůzu nosila půlka národa a půlka národa nakupovala bony od veksláků, podle tehdejších zákonů tak byli zločinci veksláci i kupující…
Nejlepší obchod se Mrázkovi povedl těsně před revolucí, když získal povolení státních orgánů na výkup náhrobků ze židovských hřbitovů. Bylo to vandalství, nicméně posvěcené soudruhy z ministerstva kultury i souhlasem představitelů Židovských náboženských obcí. Část se prodávala zahraničním zájemcům jako
zajímavé artefakty na zahrady a zbytek se použil jako materiál v kamenictvích na žádané dlažební kostky. To byl začátek Mrázkova legálního podnikání.
Mrázek už tehdy spolupracoval s detektivy, kteří ho měli vyšetřovat, bez skrupulí napráskal kdekoho ze svého okolí a tak se postupně zbavoval konkurence. Časem to dotáhl až na oficiálního policejního konfidenta, stal se registrovaným tajným spolupracovníkem č.B-5246. Jeho řídícím policistou byl nadporučík Václav Hrouda z Oddělení hospodářské kriminality v Kolíně. Policista Hrouda brzy přišel na chuť velkým penězům a začal se svým informátorem spolupracovat jako rovný s rovným. Mrázek přinesl do společného podnikání kontakty a kapitál, Hrouda neocenitelné policejní krytí, které plynulo z tehdejších předpisů. Policejní informátoři byli chráněni a nemohlo být proti nim zahájeno vyšetřování, prolomit takovou ochranu bylo velmi složité, možná ještě složitější, než dnes. A Mrázek svého privilegovaného postavení náležitě využíval, StB udal dokonce i samotné policisty, pokud spolupracovali s konkurenčními skupinami. Statut oficiálního policejního donašeče ho chránil, ale přesto skončil v roce 1986 na dva měsíce ve vazbě. Nakonec byl s pomocí svých kamarádů od policie propuštěn a odsouzen jen k podmínečnému trestu. Časem nebylo jasné kdo koho vlastně řídí, zda policisté Mrázka, nebo on je.
Mrázek nebyl bezvýznamným vekslákem, avšak respektovaným bossem kolínských veksláků byl hostinský ze Lžovic Václav Hájek. V roce 1988 však Hájka někdo udal a ten skončil na sedm let za mřížemi a Mrázek si polepšil.
Pokud se o Mrázkovi hovoří jako o šéfovi podsvětí, tak za socialismu jím mohl být tak maximálně na Kolínsku. Po roce 1989 se už může vyvážet a dovážet cokoli, a místo veksláků jsou dnes makléři, či obchodníci, a jsou váženými podnikateli.
Mrázek po revoluci pochopil, že musí své podnikání přizpůsobit nové době. Ze socialistického nelegálního podnikání se přeorientoval na legální podnikání. Do začátků měl dostatečnou hotovost a tak začal skupovat zajímavé reality. Ne snad, že v nich chtěl bydlet, nebo podnikat, ale aby je použil jako zástavy u bank a mohl tak roztočit kolotoč úvěrů. Tehdy nebyl žádný problém sehnat soudního znalce, který by za patřičnou provizi realitu několikanásobně nadhodnotil. Ještě snadnější bylo koupit si bankéře polostátní banky, který na takovou zástavu poskytl prakticky neomezený úvěr. Není žádným tajemstvím, že až do privatizace polostátních bank si brali státem
placení "bankéři" 10% provizi na ruku a dokonce to uměli ošetřit tak, že si ji strhávali rovnou z poskytnutého úvěru. Neznám jediný případ bankéře, který by byl v souvislosti s takovými půjčkami odsouzen a znám jen dva soudní znalce, kteří byli odsouzeni za nadsazené znalecké posudky. Pro Mrázka to byl zlatý důl. Byl šikovný a předvídavý. Nakoupené nemovitosti obratem výhodně prodal. Vydělal si tak první stovky milionů. Půjčky však většinou jeho firmy řádně splácely.
V polovině devadesátých let byl sice tiskem označován za tuneláře bank a policisté prý proti němu sbírali informace, aby jej mohli obvinit, ale nikdy obviněn nebyl. Policejní novináři, spekulovali o nesplaceném úvěru společnosti DIONEX, kde byl Mrázek jednatelem, u Pragobanky ve výši devětadvacet milionů korun. V době, kdy této firmě nevyšel podnikatelský záměr s prodejem hotelu Koruna a přestala splácet úvěr, Mrázek již ve společnosti DIONEX nefiguroval a nevlastnil v ní žádný podíl. Když policejní novináři neobjevili žádné důkazy, začali psát o tom, že Mrázek používal na získání úvěrů u bank prostředníky. Není však znám ani jediný, který by byl odsouzen, nebo byl prokazatelně ve spojení s Mrázkem a jednal na jeho popud. V této souvislosti si dovolím připomenout jednoho z největších dlužníků bank velkopodnikatele Antonína Charouze. Ten nesplatil více než tři miliardy korun a část nesplacených úvěrů později odkoupil přes spřízněné společnosti za zlomek hodnoty. Nikdy nebyl obviněn, v bankrotu neskončil a dodnes žije spokojeně jako jeden z našich nejbohatších dlužníků, i mně dluží deset tisíc korun. O Charouzovi však nikdy policejní novináři nepsali jako o zločinci a mafiánovi přestože z bank, zvláště pak z IPB vytáhl snad nejvíc miliard ze všech.
Firmy, které nesplácely úvěry, šly dříve, či později do konkurzu, ale protože nic neměly bankám zůstaly jen nadhodnocené zástavy. Na první pohled by se zdálo, že to byl jasný podvod, ale tak jasné to zase nebylo. Ve většině zemí světa se takové jednání nepovažuje za podvod, protože se má za to, že banky mají oproti úvěrům dostatečnou zástavu a tak si mohou zástavu zpeněžit. Těžko lze předpokládat, že by si banka vzala bezcennou zástavu úmyslně, s výjimkou Čech.
Podvod to byl až tehdy, když například známý podvodník, policejní informátor a spolupracovník StB Tarek Assaf Bechara (krycí jméno Khaled) bral úvěry na zfalšované dokumenty o zástavách a úmyslně uvedl banky v omyl. Přišel si tak na 700 milionů a nikdo dodnes neví, kam se poděly.
Skutečnými zločinci byli bankéři a státní úředníci, kteří o rizikových úvěrech věděli a parazitovali na nich, jenže o nich jako o zločincích žádný policejní novinář nenapsal ani řádku.
Jisté je, že Mrázek nebyl kvůli nesplaceným úvěrům nikdy obviněn. Jen roce v 1996 po něm šel Šírkův útvar ekonomické kriminality. Monitoroval Mrázka i jeho kolegy z Vystrkova v souvislosti s nesplacenými úvěry od České spořitelny, Komerční banky a IPB, avšak celou akci zarazil důstojník BIS Martin Hejl. Oficiálním důvodem prý bylo ohrožení rozpracované akce ekonomického odboru BIS. Ve skutečnosti šlo o zjevnou snahu zabrzdit vyšetřování, které se nebezpečně blížilo k Hejlovi a mířilo i k politickým špičkám ČSSD a ODA. Hejl pracoval ve vedoucí funkci bezpečnostní sekce tajné služby. Pracovně se stýkal s Mrázkem, protože prý měl monitorovat skupinu kolem Setuzy. Tajná služba jak je u nás zvykem špiclovala podnikatele a nejen Mrázka. Hejl však svou práci zjevně nebral moc vážně protože svá hlášení nejprve konzultoval s Mrázkem. Byl s ním v neustálém kontaktu a
dodával mu ty nejdůvěrnější informace. V podstatě pracoval jako jeden z jeho zaměstnanců. O deset let později, když se vyšetřovala Mrázkova smrt, vyšlo najevo, že ho bezúspěšně špiclovala i kriminální police. Nevím na základě čeho mohla dostat souhlas soudu k odposlechům, ale jediné co se policisté dozvěděli bylo, že udržoval kontakty s mnohými z nich, včetně s důstojníků BIS. Výsledky sledování byly nulové a měly by spíš sloužit ke cti Mrázka protože se nepotvrdilo žádné podezření z trestné činnosti. Policejní novinář Kmenta je později v upravené verzi prezentoval v novinách a nakonec o tom sepsal i knihu Kmotr Mrázek, která se nakrátko stala bestsellerem, byla to klasická desinformace. Zvláště nevěrohodně vyznělo jeho tvrzení, že šéf podsvětí Mrázek měl ovlivňovat politiku a obsazování důležitých míst na policejním presidiu a na ministerstvech. Kdyby don Kmenta slyšel nahrávky rozhovorů politiků o obsazování důležitých pozic, tak by rychle změnil názor na to, jak se mafiáni domlouvají. Nikdy jsem nepřišel na to, proč je jedno jednání považováno za politické a druhé za mafiánské. Bez jediného důkazu Kmenta nazval Mrázka mafiánem. Co byl potom Hejl a další policisté, kteří mu ty informace prodávali? Mrázek se jen snažil mít své lidi na rozhodujících místech a mít důležité informace. Mít informace je v podnikání důležitější, než samotné obchody. Mrázek se kvůli informacím nikam nevloupal, nikde je neukradl, ale státní zaměstnanci mu je prodali. Podobně postupoval i Babiš a mnozí další, kteří však měli blíže k ministrovi vnitra, než Mrázek a proto zůstali stranou policejní šikany.
Po roce 1989 byl Mrázek jen jednou obviněn a to proto, že při nějaké domovní prohlídce policie našla kostarický diplomatický pas na jméno Mrázek, ale i to byla trefa vedle, protože se ukázalo, že Mrázek je skutečně poradcem tamního ministra vnitra, kterému prý radil v boji proti drogám...
Policejní novinář Kmenta ve svém díle popisoval jako velký objev Mrázkovy schůzky v pražských restauracích, mimo jiné i U zlatého soudku, které monitorovala policie. Pravda je, že se tam scházel s politiky, právníky, a bývalými i současnými vlivnými policisty včetně estébáků, ale co je na hospodské společnosti zakázaného, nebo nezákonného? Že tu a tam přinesl výborné uzeniny z provozovny svého otce? Že prý za socialismu uplácel salámy? Kdo za socializmu neuplácel, když si chtěl koupit třeba mrazničku?
Časté vyšetřování Mrázka bylo skutečně komické, protože hned druhý den mu ležel na stole spis od vyšetřovatele i s nastíněním dalších kroků, včetně doporučení jak se proti nim úspěšně bránit.
Po jeho zavraždění policisté z oddělení vražd udělali prohlídku v jeho kancelářích a bytech, aby prý zmapovali jeho kontakty a mohli vytipovat motiv. Ve skutečnosti se však snažili dostat k jeho sbírce kompromitujících materiálů na policisty, politiky i podnikatele. Vsadím se, že v té době mnozí z nich prožili bezesné noci. Při prvních prohlídkách kriminalisté moc úspěšní nebyli, protože Mrázek nebyl hlupák a materiály, které léta sbíral, neměl založené v knihovně. Našlo se jen to co měl momentálně při ruce, nebo nepokládal za důležité.
Našel se u něho například vysokoškolský index důstojníka Odboru pro odhalování závažné obecné kriminality Aleše Jedličky. Tento policista studoval od října 2005 na právnické fakultě Západočeské university v Plzni kde měl Mrázek dobré známé mezi některými profesory. Mrázek se ke svým policejním donašečům choval jako jejich máma. Nejen, že si s nimi vyměňoval informace, ale také jim pomáhal se studiem. Bylo to prozíravé, když s jeho pomocí povýšili, dostali se na důležitější místa a on mohl koupit zajímavější informace a navíc vytěžovaní policisté měli pocit, že se jedná o partnerství na kterém vydělají obě strany. Když Jedličku začala vyšetřovat Inspekce ministra vnitra hájil se, že index někde zapomenul a Mrázek ho náhodou našel. Vskutku originální vysvětlení hodné úrovně elitního policisty. Inspekce usoudila, že je to možné a šetření ukončila.
Týden po provedených prohlídkách převzal vyšetřování Mrázkovy vraždy na pokyn policejního presidenta elitní Útvar odhalování organizovaného zločinu a to byla asi největší chyba policejního presidenta Husáka protože detektivové tohoto útvaru začali skutečně pátrat a brzy zjistili, že možnými zadavateli vraždy mohli být šibalové z vládní ČSSD společně s některými policisty, kteří byly v obchodech s informacemi až příliš namočeni.
Například podplukovník Jaroslav Skromný z pražské hospodářské kriminálky pracoval léta jako informátor zavražděného podnikatele Františka Mrázka. Kopíroval pro něho celé spisy týkající rozpracovaných případů nejen Mrázka a jeho spolupracovníků, ale též rozpracované případy konkurence (Krejčíř, Vybíral, a další). Mrázek byl jak známo velkým sběratelem informací z policejních zdrojů se kterými obchodoval. Někomu je nabídl za protislužbu, jinému prodal, nebo jimi držel v šachu důležité policisty či politiky. Podplukovník Skromný sice Mrázka v několika případech oficiálně vyslýchal, ale není jasné kdo koho právě vytěžoval. Jisté je jen to, že v Mrázkových záznamech byl veden jako kmenový zaměstnanec, který si přišel na několik milionů. Nepodařilo se mi zjistit, zda takto pracoval na živnostenský list, nebo jen bral úplatky v černých korunách. Pravomoci veřejného činitele zneužíval za peníze.
Na policistu - informátora se přišlo při domovních prohlídkách politiků z ČSSD, kteří připravovali obchod století s biolihem.
Aféra Biolíh byla jedním z evergreenů předvolební kampaně 2006, která po volbách rychle vyšuměla. Z rozhodnutí Evropské komise musí členské státy zabezpečit, aby na jejich území producenti pohonných hmot přidávali do paliv biolíh ( zpočátku 2%). Prý je to nutné z hlediska životního prostředí (snížení emisí skleníkových plynů) a také proto, aby se postupně snížila závislost na dovozu nafty. Nevím jak se z toho třásli arabští šejkové, ale podnikatelé s politiky se třásli na kořist v podobě tučných dlouhodobých zisků zcela určitě. Při přidělování licencí je provize rozhodujícím kritériem, bez licence není subvence. Výroba biolíhu je drahá a energeticky poměrně náročná. Emise, které se ušetří spalováním v motoru se do ovzduší bohatě vrátí při výrobě tohoto ekologického paliva. Paroubkova socialisticko-lidovecká vláda připravovala výběrové řízení na výrobu bioetanolu.
Zatímco úředníci a politiky najaté poradenské firmy připravovaly výběrové řízení ( jeho smysl je hlavně v tom, aby podmínky byly co nejméně průhledné), politici vymýšleli jak výrobce dotovat. Boj o licence proti sobě postavil podnikatele i politiky, kteří zaměstnávali špičkové lobbyisty.
Kdo je to lobbyista? Lobbyista oficiálně zajišťuje pro zájmové skupiny, které ho platí, odborné argumenty pomocí nichž přesvědčuje vysoké státní úředníky a politiky aby rozhodovali v zájmu těchto skupin. Neoficiálně lobbyisté zprostředkovávají za úplatu úplatky k dosažení cílů podle oficiální verze. Jedním z nejúspěšnějších lobbyistů ve službách ČSSD je například JUDr. Jansta, přítel premiérů Grosse i Paroubka a dalších přátel. Ostatně v ČSSD jsou přátelé všichni. Rozpoznat kdo je podvodník a kdo skutečný lobbyista je prakticky nemožné. Pozná se to až podle sděleného obvinění - v tom jsou policisté nezastupitelní.
V boji o licence na výrobu bioethanolu se střetly zájmy snad všech famiglií, počínaje politiky a jim blízkými podnikateli, podsvětím a konče policisty. Kdo je politikům blízký se však časem mění a tak si podnikatelé najímají policisty, kteří jim prodávají informace, ale také jsou schopni ve vhodný okamžik zahájit trestní stíhání konkurence. Mnozí policisté pak pracují pro více stran. Akciová společnost Bioferm Kolín (Rostislav Polák, Jaromír Janata, Josef Jurka) najala olomouckého lobbyistu Františka Vybírala, který byl sociální demokrat a měl na ministerstvech i u politiků své známé přátele, kterým úplatek nebyl proti mysli. Jenže s Vybíralem neměl Bioferm šťastnou ruku. Vybíral totiž loboval (uplácel) pro kde koho a mimo jiné pracoval i pro Jurije Heřmánka jednatele společnosti patřící ruskojazyčnému solncevskému gangu (vydírání, praní špinavých peněz prostřednictvím nákupu nemovitostí a pod.) Policisté jejich činnost monitorovali a tak se prostřednictvím telefonických odposlechů dostali na stopu podivné činnosti Františka Vybírala. Z odposlechů posléze zjistili, že Vybíral připravuje rozsáhlé lobování ve prospěch kolínského lihovaru a tak vypukla kauza biolíh, která následně vyústila v Kubiceho zprávu pro parlamentní komisi. Při domovní prohlídce u Vybírala se našly důvěrné informace z policejní databáze, které byly vytištěny na počítači podplukovníka Skromného. Vybíral při výslechu přiznal, že tyto materiály dostal od Františka Mrázka a tak kriminalisté z ÚOOZ spojili kauzu podvodů s biolihem s vraždou Mrázka.
Podplukovník Skromný využil svého práva a vyšetřovatelům z inspekce odmítl vypovídat a jak už to u obviněných policistů bývá zvykem - onemocněl. Nový ministr vnitra Ivan Langer (ODS) sliboval přísné potrestání, ale po roce se vše rozplynulo jak pára nad hrncem, stejně tak jako podnikatelský záměr Biofermu Kolín. Celá korupční aféra kolem biolihu byla policejními novináři nazývaná jako gigantická. V podstatě se však jednalo o prkotinu patnácti milionů korun, oproti Unipetrolu, nákupu Gripenů, či úplatkům při většině armádních zakázek, se jednalo o drobné, které byly převedeny z účtu Biofermu na účet Vybíralovy dcery. Policie tehdy zatkla a obvinila z úplatkářství šéfy Biofermu (Janata, Polák), dva vysoké státní úředníky (Láznička a Schwarzová) a "lobbyisty" (Vybíral,Jurka).
Na návrh státní zástupkyně Jany Hercegové putovali všichni obvinění do vazby aby prý neovlivňovali vyšetřování. Ta samá státní zástupkyně za rok prozřela a trestní stíhání zastavila. Hercegová usoudila, že nešlo o úplatky, ale o řádnou půjčku kterou Bioferm poskytl Františku Vybíralovi. Prý to bylo i řádně zdokladované. Proč ale peníze z řádné půjčky pro Vybírala putovaly na účet jeho dcery už nevysvětlila. Nevysvětlila toho víc, například kam se ty miliony poděly. Policejními novináři nafouklá kauza biolíh utichla. Nakonec z ní nezbylo nic, jen jistota, že za zájmy podnikatelů, a za jejich peníze, makají politici, na které se nabalují další a další úředníci. Proč nebyl nikdo stíhán za úplatky? Protože využití politické moci ve prospěch podnikatelských skupin není trestné, trestné nejsou ani provize. Nevím proč policejní novináři do omrzení píší o korupci a provázání politiků s podsvětím, když ani není jasné, co slovo podsvětí v tomto smyslu znamená. Patří do podsvětí i část policie, či politiků, patří tam i řada policejních novinářů, patří tam i soudci? Nevím, slovo podsvětí se dnes stává díky policejním novinářům klišé, kterým mohou označit prakticky kohokoliv.
Šibalka Schwarcová se už nechala slyšet, že bude žádat odškodnění. Policejní akce měla přesto určité výsledky, přinejmenším v tom, že odhalila, kdo prodával tajné policejní spisy a z odposlechů jsme se dozvěděli jak šibalové šíbují se státními zakázkami.
Ovinění podezřelých státních úředníků zmařil tehdejší policejní president Vladislav Husák, který těsně před tím než měli být sociálně demokratičtí šibalové zatčeni, informoval Miroslava Šloufa (bývalý poradce premiéra Zemana a dosud vlivný člen ČSSD), který okamžitě varoval hlavního podezřelého Vybírala. Je velmi pravděpodobné, že Vybíral využil poskytnutý čas k tomu aby papírově připravil celou fintu s řádnou půjčkou od lihovaru. Úplatky se mu už nepodařilo dostat zpátky a tak je dodnes, alespoň oficiálně dluží. Husák to později "vysvětloval" tak, že panu Šloufovi telefonoval proto, že tehdy dělal poradce ministru zdravotnictví Rathovi. Nevím, co měl služebně společného ministr zdravotnictví s policejním presidentem, ale ministr Langer mu uvěřil a nad dalším šetřením se zavřela voda.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama