Policie s.r.o. VIII. Radovan Krejčíř

30. března 2009 v 11:21


Policie s.r.o. VIII.

Radovan Krejčíř

Protože však vymahatelnost pohledávky Al Batalu je sporná a navíc všichni aktéři ( s výjimkou politiků a státních úředníků) tohoto kolotoče miliard byli policií obviněni z podvodu, klesla hodnota pohledávky na minimum. Řekl bych, že se Mohamed Shanaáha mohl spokojit se pár milióny korun. A v tomto momentu do operace skutečně mohl vstoupit Radovan Krejčíř, koupit pohledávku od Palestince a držet tak v ruce páku na Čepro v podobě dvou a půl miliardového dluhu. Jako věřiteli by se mu pochopitelně o koupi Čepra jednalo mnohem lépe. Navíc odkoupil i pohledávku Tukového průmyslu (celní jistota), takže mohl držet trumfy dva a v případě vítězství v soudních sporech mohl získat Čepro za babku. To však není trestné, stát prodává prostřednictvím Konsolidační agentury celé balíky pohledávek pod cenu.
Stáňa Gross ustál aféru v Čepru celkem v pohodě. Šedesátimiliónovou půjčku od Krejčíře jednoduše popřel a strana se za něho postavila v jednom šiku. Krečířova půjčka Kadlecovi i Grossovi je sice spojuje, ale nikoliv usvědčuje.
Po politickém pádu Grosse a odvolání generálního ředitele Čepra Kadlece se stát snažil alespoň o záchranu Čepra, protože případná prohra u soudů by tuto státní firmu přivedla do konkurzu. Použil k tomu odvolanou vrchní státní zástupkyni Marii Benešovou, která v soudních sporech zastupovala Čepro. Na první pohled bylo patrné, že se nebude jednat o právní argumenty, ale o politiku a známosti, které Marie Benešová měla ještě z doby, kdy sama do soudní mafie patřila.
Společnost Čepro byla skutečně po dvou letech soudních tahanic úspěšná. Ústavní soud v listopadu 2007 rozhodl, že všechna rozhodnutí soudů ve sporu
Čepra s firmou Vanturon Investment a následně s Al Batal General Trading se ruší. Prý proto, že když Čepro o soudu nevědělo, nemohlo se bránit a byla mu tak odepřena soudní ochrana. Ústavní soud tak zpochybnil nejen zákon, ale i zákonodárce. Neznám jiný podobný rozsudek. Prostě nepřevezmeš poštu, nepřijdeš k prvnímu stání, máš smůlu a spor jsi prohrál, proto byl takto zákon koncipován. V opačném případě by k soudům prakticky nemohlo dojít a táhly by se desítky let. Dlužníci z devadesátých let takto bezbolestně zbohatli (firmy zanikly) protože jednoduše nepřebírali soudní obsílky a nechodili k soudům a věřitelé zůstali věřiteli dodnes. Všechny žaloby proti Čepru se v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu vrátily na začátek.
Radovan Krejčíř mohl předpokládat že u soudu Al Batal i Tukový průmysl uspějí a jeho pohledávky se zhodnotí (rozhodnutí Ústavního soudu nemohl počátkem roku 2006 předvídat. Nepředpokládali to ani renomovaní právníci, dokonce ani soudci). Pokud by vyhrál, dostal by minimálně 210 tisíc tun benzinu a nafty a navíc měl reálnou šanci vyhrát i spor o navrácení celní jistoty za Tukový průmysl, kterou blokoval stát jako kompenzaci za nezaplacené clo. Byl by v pozici, kdy prakticky nemohl prohrát, nanejvýš těch pár milionů za které odkoupil sporné zásoby pohonných hmot od Palestince Mohameda Sanaáha. Sanaáhá však dodnes popírá, že by pohledávku prodal Krejčířovi. Sanaáhá (nikdy nebyl v souvislosti s machinacemi kolem Čepra obviněn) tvrdí, že pohledávku prodal lichtenštejnské firmě Global Licence and Services Establishment už v roce 2005, která patří skupině amerických investorů, registrovaných v americkém státu v Delaware, ke je zaručena naprostá anonymita zakladatelů firem.. Je krajně nepravděpodobné, že by investoři kupovali pohledávku pokud by nebyli přesvědčeni o její vymahatelnosti. Vždyť český stát (Čepro je čistě státní firma) prohrál všechny významnější arbitráže za posledních devatenáct let. Pokud Sanaáhá prodal pohledávku Američanům až v roce 2005, neměl s tím Krejčíř nic společného, přestože ve své knize tvrdí, že pohledávku vlastnil on. Možná postupovali společně, ale potom je nelogické, aby byl stíhán Krejčíř a Sanaáhá nikoliv. Tím padl i policií stále omílaný motiv, že za nepřebíranými dopisy od soudu stojí Krejčíř.
Kdo jsou tito investoři není známo, a neví to ani policie, avšak tvrdí, že za vším je ďábel Krejčíř. Možné je všechno, jisté však je, že policie dosud nevyvrátila tvrzení majitele Al Batalu, který spojení s Krejčířem popřel. Neexistuje jediný důkaz, který by Krejčíře spojoval s transakcemi Vomely, Klimuse, ani Mohameda Sanaáha.
Tlak sdělovacích prostředků, státních úřadů a v neposlední řadě i kontakty bývalé státní zástupkyně Marie Benešové v roli obhájkyně zájmů Čepra přinesl ovoce i o rok později, kdy pražský soud 19.5.2006 rozhodl, zatím nepravomocně, že daň musí zaplatit Pechanův Tukový průmysl s.r.o.. To byla pochopitelně dobrá zpráva pro stát, ale Krejčíře se rozhodnutí soudu nikterak nedotýkalo, protože v Tukovém průmyslu neměl žádný podíl, soud neřešil rozpor s odčerpanými, neodčerpanými zásobami Beny a tak Krejčířovy případné pohledávky zůstaly ve hře. Stát by mohl požadovat daně na Tukovém průmyslu, kdyby ještě měl nějaké jmění. Z eseróčka toho ale mnoho nevysoudí. Pokud však další soud rozhodne, že si Bena skutečně své uskladněné pohonné hmoty neodvezla a jsou stále ve skladech Čepra, tak by případnou daň musel zaplatit jejich nový vlastník, tajemná americká společnost.
Za důkazní nouzi přišli policisté z útvaru závažné hospodářské kriminality s šíleným obviněním, které sesmolili na základě výpovědi jednatele společnosti Tukového průmyslu Radka Zwierzyny.
Radek Zwierzina je typickým policejním svědkem. Nechci Krejčířovi nějak stranit, ale podvodníkovi, který vylákal od třiceti podnikatelů přes 60 milionů korun bych moc nevěřil. Uvěřil mu ale důstojník, dnes už ředitel protikorupčního útvaru major Jiří Novák.
Zwierzina byl zřejmě dobrý podvodník protože se mu podařilo získat milionovou "půjčku" i od Radovana Krejčíře a to je ale jediná vazba, která ho s Krejčířem spojuje. Přesto policie suverénně tvrdí, že byl Krejčířovým člověkem v Tukovém průmyslu a ten byl jeho "spřízněnou" firmou. To je asi tak stejně důvodné obvinění jakoby policisté tvrdili, že Krejčířovou spřízněnou firmou je ČEZ protože od ní bral elektřinu.
Na Zwierzinu vzpomíná i další napálený podnikatel z Orlové Petr Kielkowsi, který v roce 2004 půjčil Zwierzinovi dokonce 8 milionů. Své peníze už nikdy neviděl. Horší je, že nikdy už neuvidí ani svého dlužníka, protože jej policisté zařadili do programu na ochranu svědků a změnili mu totožnost. Prý proto, že je důležitým svědkem, vlastně je jediným, a jde mu život. Krejčíř na jeho adresu trefně připomněl, že Zwierzina potřebuje policejní ochranu hlavně před svými věřiteli. V případě Krejčíře je korunním svědkem člověk, který má eminentní zájem na tom, aby byl jeho zásluhou obviněný podnikatel zadržen a odsouzen protože mu dluží 1,5 milionu a k dalším třiceti Krejčířovým milionům získal přístup. Jen v roce 2006 mu odčerpal z účtu 3 miliony korun. Vznikla tak pitoreskní situace, kdy utajený svědek svědčí proti obviněnému, z jehož zpronevěřených peněz žije (podobně jako v kauze M5 utajený svědek Polanský), za křivé svědectví nemůže být trestně stíhán protože nikdo nezná jeho totožnost a navíc stát jej chrání před věřiteli, ale dluhy za něj platit nechce. To však je celkem běžná praxe, kterou náš soudní systém často využívá, je to rovněž malá ukázka toho, jak moc vadil Krejčíř nejen politikům z ČSSD, ale i policejní mafii ve službách Dona Babiše.Všude jinde mimo Českou republiku by byl takový "svědek" naprosto nepoužitelný a dávno by si odpykával svůj trest ve vězení.
Jak už u nás bývá zvykem, byl i Zwierzina policejním informátorem a právě tato činnost ho dlouhou dobu chránila před trestnímu stíhání z podvodů (obchodoval i s LTO). Zwierzyna se potřeboval někam uklidit a tak s radostí přijal svou roli v honbě na Krejčíře. Jak jsem uvedl v úvodu, obvinění bylo šílené a absurdní. I kdyby se všechno stalo tak jak na policii udal Radek Zwierzyna, Krejčíř by z toho nezískal ani korunu. Navíc by musel být dementní aby si myslel, že plán, který Zwierzina popsal má naději na úspěch.
Celou akci rozjeli jako obvykle důstojníci z protikorupční policie pod vedením majora Jiřího Nováka. Nevím jestli si tuto legendu vymyslel sám major Novák, nebo jen doladil Zwierzinovo udání, jisté však je co následovalo.
Důvod vpádu do Krejčířova domu vysvětlovali policisté pokaždé trochu jinak a odlišně to popisovala média (oni tomu říkají, že se kauza "vyvíjí"). Jinak to popsal i samotný Krejčíř a je na vás abyste posoudili kdo a proč si vymýšlí. Jisté je, že jedna z verzí je naprosto lživá. Podle policejní verze to prý bylo tak : Tukový průmysl podnikatele Pechana měl zaplatit clo a daně 2,8 miliardy korun za to, že nenahlásil ke zdanění pohonné hmoty společnosti Bena.
Tukový průmysl prý ovládaly firmy "kolem" Radovana Krejčíře. V jiných policejních verzích bylo vše dokonce v režii Krejčíře a Pechan s Vomelou byli jen nastrčené figurky. Tuto verzi však policie občas obměňuje. Například v úvahách o vraždě Františka Mrázka označují policisté Pechana za konkurenta Krejčíře, kterého se chtěl zbavit. Policistům totiž akutně chybí podnikatelské spojení mezi Pechanem a Krejčířem a proto jen mlhavě vysvětlují, že jsou to lidé nebo firmy kolem Krejčíře, což je zčásti pravda protože Krejčířovy kanceláře sídlí v Praze a jedna dokonce na Karlově náměstí ve stejném domě jako Tukový průmysl..
Korunní svědek Zwierzyna, jinak Pechanův prokurista Tukového průmyslu, vypověděl, že se Krejčíř s Pechanem chtěli zbavit celního dluhu ve výši 2,8 miliardy korun za neproclení pohonných hmot Beny z celního skladu, který provozoval Tukový průmysl. Není mi jasné proč by se měl Krejčíř starat o celní dluh Tukového průmyslu, když tam neměl žádnou majetkovou účast, ale budiž. Nechtěli prý čekat na rozhodnutí soudu a tak vymysleli past na stát a přitom měl být zavražděn celník a navrch ještě jednatel Tukového průmyslu. Historka majora Nováka z protikorupční policie na jejíž základě byly provedeny prohlídky a následně padla obvinění je tak absurdní, že překonala i myšlenkové pochody komisaře Clussoa. Prý se to mělo stát takto : Do kanceláře Tukového průmyslu měl přijít celník ( nikdo neví jaký, prostě neznámý celník) něco překontrolovat. Nevíme sice co, ale třeba ho tam zavolal Pechan s Krejčířem. A když by přišel do kanceláře uvidět by na stole 200 milionů švýcarských franků v hodnotě asi pěti miliard korun. Celník by peníze okamžitě zabavil ve prospěch státu a vystavil by na zabavené peníze stvrzenku, kterou měl náhodou u sebe. Peníze by ani nepočítal, jejich hodnotu by stanovil podle počtu napáskovaných balíčků. Jeden z největších českých mafiánů ( alespoň podle tvrzení policie) by byl tak zaskočen, že by se zabavením souhlasil. Není jasné proč by chtěl zabavit dvakrát tolik, než činil celní dluh, ale budiž. Náhodou by byl po ruce i notář, nebo by ho dokonce zavolal zpitomělý Krejčíř, a notář by úředně potvrdil zabavení peněz. Peníze rovněž nepočítal a spokojil by se s tvrzením celníka. Prostě lajdák notář, bystrý celník. Celník by zabavené peníze narval do kufrů, které měl náhodou sebou a potom by ty miliardy hodil do auta, nebo odjel metrem na Generální ředitelství celní správy. Tam by však už nedojel a cestou by se ztratil. Ztratil by ho Krejčíř, vlastně by ho zavraždil a někde zakopal jako Jakuba Konečného. Potom by Pechan s Krejčířem žalovali stát o náhradu škody a vysoudili by šest miliard a z toho by zaplatili celní dluh a ještě by jim něco zbylo.
Aby se to uskutečnilo tak, jak fabuloval major Novák, musel by být celník také neobyčejně silný muž. Při poslední krádeži století prý ukradl František Procházka necelých 600 milionů korun a policisté tvrdili, že jen váha ukradených peněz činila zhruba dvě tuny ( 2 000 kg) a z toho odvozovali, že musel mít komplice, což je logické. Franky mohly vážit (podle hodnot bankovek) zhruba jen 100 kg. Neříkám, že je to přesné číslo, ale na procházku po Praze to rozhodně nebylo. Zkuste se projít s padesátikilovým pytlem cementu po dvoře a dáte mi za pravdu.
Proč je v této policejní historce nezbytné, aby byl celník s notářem lajdáci a peníze nepočítali? Přece proto, že by okamžitě poznali, že se nejedná o peníze, ale jen o papírky do nějaké společenské, či dětské hry.
19. června 2005, den po prohlídce v Krejčířově vile ukazovali policisté zabavený kufr plný svazků bankovek před televizními kamerami, záběr byl vidět ještě v několika dalších zprávách. Na první pohled bylo jasné, že se nejedná o pravé bankovky, protože na nich byl jasně patrný kosočtverec pokrývající více než polovinu bankovek a byl na něm žertovný nápis, který v žádném případě nemohl navozovat zdání, že jde o bankovky, kterými lze platit. Nemohlo jít ani o bankovky falešné, jak se policie snažila dodatečně tvrdit. To by za peníze pokládala možná má čtyřletá dcera, když si hrajeme na prodavačku. Podobné máme doma také ze hry na prodávání, jiné ze hry "Dostihy a sázky" a další atrapy se prodávají k jiným hrám, například ke Kasinu. Nevím k čemu ty peníze pan Pechan potřeboval, ale vím jistě, že se nejednalo o padělky protože padělky musí vypadat jako pravé, jinak by nikoho neošálily. Policie potom tvrdila, že zabavila i pravé švýcarské franky, které měly být na povrchu balíčků, ale nápadný kosočtverec byl patrný i při letmém projetí svazkem. To co měl celník přepočítat na místě, přepočítávali policejní experti týdny. Jejich verze o možném použití se několikrát měnila, až se nakonec vytratila i z článků policejních novinářů. Zůstala jen historka plánované vraždě neznámého celníka a padělané švýcarské franky, které policie pro jistotu už víckrát neukazovala. Tyto důkazy stačily k zařazení Radovana Krejčíře mezi vrahy.
Už vidím jak by Pechan s Krejčířem vyhráli u soudu spor o šest miliard a zmizelé peníze sváděli na lumpa celníka, který s nimi utekl kdoví kam. Policie ale tvrdí, že to pravděpodobné je. Dokonce se u nás našel soudce, který na základě takového blábolu vydal na Krejčíře mezinárodní zatykač. Možná, že jste této historce uvěřili také, ale soudce v Johannesburku, který jednal o vydání Krejčíře do Čech takovým důkazům neuvěřil. Asi si vzal tužku, papír a počítal, možná si ověřil, že i kdyby takový plán existoval, musel by ho plánovat blázen, protože žádný celník nemá pravomoc zabavit dlužníkovi cokoliv, i kdyby měl v ruce rozhodnutí soudu, od toho jsou exekutoři. Není to možné, protože to české zákony neumožňují. K takovému závěru stačí jeden telefonát na generální ředitelství cel. Mohl si tam zavolat nejen major Novák, ale i policejní novináři, kteří tuto bláznivou konstrukci považují za fakt.
Celé obvinění je samé by, prý, kdyby a tomu prostě normální soudce těžko uvěří.
Přepadení Krejčířovy rodiny, jinak to nazvat nelze, se uskutečnilo ve dvě hodiny ráno 18. června 2005 zásahovou jednotkou URNA (Útvar rychlého nasazení). Elitní policejní jednotka, která se využívá k zásahům proti nebezpečným ozbrojeným zločincům, drogovým mafiím, teroristům a podobně. V případě Krejčíře měla hlavně opticky posloužit jako důkaz, že je Krejčíř nebezpečný mafián. Ostatně podobný scénář použil i Machala, když se pokoušel přesvědčit soudce a veřejnost o nebezpečnosti Krejčíře. Zajímavé je, že podle policie plánovali vraždu celníka Krejčíř s Pechanem, tvrdí to i udavač Zwierzina, policie však zatýkala a přepadla jen Krejčíře, Pechana sice také obvinila, avšak mnohem méně dramaticky, a o měsíc později (28.7. 2005) odmítl soudce Obvodního soudu pro Prahu 9 Petr Slunéčko uvalit na Pechana vazbu. Nechápu jak je možné, že jednoho z údajných zločinců honí naše spravedlnost po celém světě a na druhého nestačí důkazy ani na vazbu, přitom s výjimkou několika případů, všichni podezřelí z vraždy, nebo její přípravy skončili na dlouhou dobu ve vazbě.
Dramatický zásah byl určen hlavně veřejnosti, protože stačilo zazvonit a policisté mohli klidně vstoupit do domu. Uvnitř byl jen spící Krejčíř, jeho manželka, dvanáctiletý syn, jeho kamarád a jeden člen ochranky hlídal venku.
Průběh domovní prohlídky je popisován opět různě a policie ho několikrát měnila.
Policisté se nejdříve pokoušeli "otevřít" zahradní branku beranidlem a když neuspěli použili trhavinu. Neúspěšně. Branka držela, jen se jim podařilo utrhnout kus plechu. Ani po tomto rámusu nezkusili zvonek a pokračovali v dobývání domu, zahradní branku nakonec jednoduše přelezli. Blesková akce speciální zásahové jednotky trvala dvacet minut. Dům byl "dobit". Krejčíř po celou dobu spal protože si vzal na noc silné prášky na spaní. Manželka ho s obtížemi budila, v tom okamžiku si oba mysleli, že jsou někým přepadeni. Nemýlili se, akorát je nepřepadli mafiáni, ale policie. Omámeného podnikatele vytáhli před dům, mrskli s ním na zem a nasadili mu pouta. Potom mu přečetli usnesení o domovní prohlídce. V té době však Krejčíř nebyl z ničeho, co se mu později kladlo za vinu, obviněn. Nedostal usnesení o obvinění, ale místo toho dostal pouta. V tom okamžiku byl zatčen, nezatčen. Když nebyl obviněn nemohl být zatčen a nemohla proběhnout ani domovní prohlídka. Nebezpečí od něho nehrozilo, protože byl doma a nikoho neohrožoval. Z pohledu zákonnosti se tento postup jevil značně problematický.V patách za speciální jednotkou vtrhlo do domu deset policistů z protikorupční policie pod vedením majora Špitálského, pět majorů, nejnižší šarže byl poručík Bláha - na kterého později svedli, že zavinil Krejčířův odchod. V jednu chvíli se tam motalo více než dvacet policistů, ale žádný z nich přitom nevěděl co mají při prohlídce vlastně hledat. To však není nic překvapivého protože policie u nás provádí často domovní prohlídky a přitom se spoléhá, že něco najde a tím pak zdůvodní její oprávněnost. Aby toho nebylo málo prohlídky se zúčastnili i dva státní zástupci. Nevím co tam dělali protože podle zákona domovní prohlídky státní zástupci provádět nemohou, ale třeba tam jen dohlíželi na zákonný postup policistů. Policisté se chvíli přeli co mají hledat a kdo tomu má velet. Celou policejní akci pak "řídil", dá-li se to tak nazvat, major Novotný z kanceláře policejního ředitelství. Po dvou hodinách zásahová jednotka odešla, ale zmatek trval dál. Státní zástupce Jaroslav Dolejší udílel rady a příkazy, ale odpovědnost nenesl. Byl však jediným, který věděl o co tu jde a co se má najít. Oficiálně policie přiznala, že se hledaly materiály dokazující, že Krejčíř organizoval zločinné spolčení proti Čepru (z vazební věznice, pozn. autora) a pokus o vraždu neznámého celníka.
Krejčíř tvrdil, že Dolejšímu šlo o zabavení (jemný výraz slova ukradení) pohledávky za Čeprem ve výši 2,8 miliardy korun o kterou měl zájem kmotr Babiš a policisté dělali na jeho objednávku. Hlavní zájem Dolejšího se však soustředil na nalezení směnky Stanislava Grosse na 60 milionů, které mu půjčil Krejčíř.
Policisté zase pásli po seznamech policistů a státních zástupců, kteří byli na výplatní pásce Radovana Krejčíře. Takové záznamy se skutečně našly, ale jen část. Policie jejich existenci přiznala, ale až poté kdy o nich promluvil Krejčíř. Ministr vnitra Bublan potvrdil, že se zkoumají (inspekce ministra vnitra) a zkoumali je tři roky. Nakonec prohlásili, že tam žádný záznam o propojení policistů s Krejčířem nenašli. A je to... Bublan mezitím ztratil nervy a přiznal, že Krejčířovi donášel i vysoce postavení důstojníci policejního presidia (zřejmě měl na mysli podplukovníka Koppa a jeho šéfa podplukovníka Tichého (milionové "výpalné" Krejčíř sám potvrdil). Časem se o denících přestalo mluvit, možná se s nimi na policejním presidiu obchodovalo. Jisté je, že nikdo nebyl z korupce obviněn, dokonce ani Krejčíř z pomluvy. Kdoví jestli jsou jeho poznámky na seznamu zabavených věcí, při prohlídce se totiž žádný nepořizoval, vše se házelo do pytlů a třídilo teprve na policejním ředitelství, kde se pořizoval podrobný seznam, a u toho jak známo Krejčíř nebyl. Zcela jistě však na tomto dodatečně pořízeném seznamu chybí občanský průkaz a pas s vízem do USA, který si Krejčíř odnesl. Dnes už je jasné, že se v Krejčířově vile nenašlo nic, co by policii dalo do ruky důkazy o jeho "zločinných plánech", o to však ve skutečnosti nešlo. Našly se jen důkazy zločinného spolčení policejních důstojníků, politiků ČSSD a Andreje Babiše.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama