Policisté, podvodníci, loupežníci, zloději II.

30. března 2009 v 12:59


Policisté, podvodníci, loupežníci, zloději II

Některé zločiny páchané policisty nelze zařadit jen do jedné škatulky a jsou zpravidla kombinací několika zločinů. Od těch nejednodušších, které vyplývají z
povahy jejich práce, například zneužití pravomoci veřejného činitele, zpronevěry (pokutové bločky), přes krádeže až po organizovaný zločin.
Nepotrestaný případ podplukovníka Jana Peška z Pelhřimova nepatří mezi těžké zločiny, ale svědčí spíše o stavu myšlení a morálky současných policejních velitelů, kteří svou kariéru začínali podobně jako jejich policejní president. Jan Peška je policejním ředitelem v Pelhřimově. Jeho syn v roce 2001 stavěl rodinný dům. Většinu prací prováděla firma podnikatele Zdeňka Frice na něhož se obrátil otec stavebníka a pelhřimovský policejní šéf se žádostí, aby vystavil falešné faktury, které by si nechal proplatit od banky. Potřeboval totiž hotové peníze na výplatu ukrajinského dělníka, který na stavbě pracoval načerno. Když to podnikatel odmítl, vyhrožoval mu pan podplukovník fyzickým násilím a totálním zničením. Co pod tím pojmem myslel blíže nespecifikoval. Zdeňek Fric si to nenechal líbit a podal na místního policejního šéfa trestné oznámení, které bylo shledáno jako důvodné a ředitel Pešek byl obviněn z vydírání. K soudnímu projednání však nedošlo, protože se pan policejní ředitel ke všemu doznal a uhradil škodu. Stíhání bylo tedy podmíněně zastaveno, což náš zákon umožňuje. Podplukovník Jan Pešek zůstal dál ve své funkci a jestli žije slouží tam dodnes. Policejní presidium konstatovalo, že vše proběhlo v mezích zákona. A je to...
Komicky působí i další případ policejního ředitele, tentokrát z Jeseníku. Vedoucí kanceláře Okresního ředitelství policie Josef Leškanič kradl v obchodním domě sluneční brýle za dvě stovky a byl přitom přistižen. Brýle nebyly drahé a tak šlo víc o poškození prestiže, než majetku. Nicméně policejní ředitel Zdeněk Mohyla jej ze své kanceláře okamžitě propustil, což byl chvályhodný počin. Jenomže vyhozený policejní zlodějíček se naštval a napsal na svého bývalého šéfa udání ve kterém si stěžoval na nekalé praktiky policejního ředitele při odměňování podřízených, kteří mu museli z každé odměny zaplatit deset procent. Navíc ještě přihodil, že využívá služební vozidlo k soukromým cestám. A stal se zázrak. Inspekce udání prošetřila a na Zdeňka Mohylu podala návrh na zahájení trestního stíhání za zneužití pravomocí veřejného činitele. Nakonec to bylo přehodnoceno na přestupek, ale i pokus o trestní stíhání lze hodnotit jako překročení vlastního stínu a zavedených policejních zvyklostí.
Zneužívání služebních vozidel k soukromým účelům je u policejních šéfů rozšířené, tolerované a běžné. V roce 2007 například prasklo na vedoucího místního oddělení policie v Krakovské ulici majora Richarda Kopiče, že se nechává vozit do práce hlídkovým vozem. Co na tom, že policisté nehlídkují, ale dělají taxikáře. Obvodní ředitel policie Prahy 1 plukovník Jiří Sellner vyhodnotil počínání svého podřízeného jako chvályhodné. Kopič prý nemohl ráno dospat a těšil se do práce. Navíc prý takto zaškoloval mladé policisty, aby se dobře orientovali v Praze a věděli kde bydlí jejich nadřízený.
Desátky od svých podřízených vybíral i brněnský policejní ředitel Jaroslav Přikryl . Na jeho obhajobu je však třeba říct, že si všechny peníze nenechával ale větší část dával do tak zvaného fondu oslav, který společně při různých oslavách propíjeli. Bylo to originální řešení , které se určitě nevyužívá jen v Brně, či Hodoníně, kde tento vysoký důstojník působil ve vedení policie. Podřízení pana ředitele nejdříve dostali za neexistující splněné úkoly mimořádné odměny, které svému nadřízenému vzápětí dobrovolně odevzdali.Při šetření se zjistilo, že takto bylo ze státní pokladny propito asi 250 tisíc korun. Pan ředitel přitom zabil hned dvě mouchy jednou ranou. Falešnými údaji vylepšoval statistiku vyřešených případů a tím získával nejen finanční odměny, ale i vylepšoval hodnocení práce policejního ředitelství, které řídil. Při následné kontrole vyšlo najevo, že přistiženým pachatelům krádeží, například půdařům, nebo vykradačům aut, rozepisoval každou krádež zvlášť, takže policisté najednou objasnili několikanásobně víc jednotlivých případů. Jeho lidé vyřešili i případy, které se nikdy nestaly. V jednom případu kradl i člověk, který byl v době údajného činu již rok po smrti. Když švindly vyšly najevo, byl pan policejní ředitel potrestán. Ředitel jihomoravské policejní správy Břetislav Břečka ho přeložil do Hodonína - rovněž na místo okresního policejního ředitele. A je to...
Policisté však neokrádají jenom stát na odměnách za mimořádnou úspěšnost při potírání kriminality jako pan ředitel Přikryl. Nižší šarže nepohrdnou ani drobnými krádežemi. Například liberecká pobočka Inspekce ministra vnitra řešila v roce 1999 případ železnobrodského policisty, který ukradl mrtvému třiašedesátiletému muži platební kartu. Muž zemřel na infarkt za volantem svého vozu. Policista ho prošacoval a když zjistil, že zapomětlivý důchodce si napsal číslo PIN kódu na papírek, který měl v peněžence u platební karty, nezaváhal a využil příležitosti ke snadné prémii. O několik dnů později vybral z bankomatu šest tisíc korun. Na krádež se zanedlouho přišlo, policistu usvědčil kamerový systém banky. Když začalo vyšetřování, policista jako obvyklé nastoupil dovolenou a později dal sám výpověď, aby nepřišel o odstupné. Jablonecká policejní mluvčí Ludmila Knopová tvrdila, že šlo o zcela ojedinělý případ, který se nikdy v minulosti nestal. Tomu lze stoprocentně věřit, protože v minulosti se u nás ještě platebními kartami neplatilo a mrtvým mohli policisté ukrást pouze hotovost.
Policisté zlodějíčci nepohrdnou ani drobnými krádežemi podle hesla " každá koruna dobrá". Reportéři deníku MF DNES se rozhodli provést test poctivosti řadových policistů na služebnách a vydávali se za nálezce peněženek, které odevzdávali službu konajícím policistům v Praze a dalších vybraných městech naší republiky. V peněženkách pro jistotu nechali jen menší hotovost od dvou set do pětiset korun a dobře udělali neboť z desítek odevzdaných peněženek každou šestou policisté ukradli. Druhý den, když se figurant novinářů přišel zeptat zda někdo neodevzdal peněženku, kterou ztratil nedaleko od služebny, uslyšel zamítavou odpověď a navíc radu, aby se optal ve ztrátách a nálezech. Teprve, když novináři odhalili svou totožnost a žádali vysvětlení kam se peněženka poděla, policista si vzpomněl, že jí má v kapse. Ani v jednom kraji, kde novináři zkoušeli poctivost policistů, se nevrátily všechny peněženky a tak je redakce MF DNES musela zahrnout do ztrát.
Na druhé straně je třeba pochválit policisty z Brna, kteří se na vlastní pěst pokoušeli vypátrat majitele "ztracené" peněženky, což je ovšem jen slabá náplast na krádeže těch ostatních.Pokud vím, tak odsouzeni byli jen dva policejní zlodějíčkové z Vratimova.
Okresní soudce ve Frýdku Místku Petr Novák vyměřil Jiřímu Velikovskému (sloužil u policie 28 let) a jeho parťákovi Břetislavu Pánkovi (sloužil 24 let) za zneužití pravomocí veřejného činitele půl roku podmínečně z odkladem čtrnácti měsíců. Dohromady ukradli 423 Kč...
Snad největším smolařem mezi policejními zloději je Petr Merta z Chodova na Sokolovsku, který se nechal chytit v supermarketu při krádeži másla a zubní pasty v hodnotě padesáti korun. Karlovarský policejní ředitel ho na hodinu propustil pro porušení služební přísahy. Měl smůlu i v tom, že nebyl vyšším důstojníkem, v takovém případě by se hovořilo o roztržitosti a nanejvýš by byl přeložen do jiného okresu.
Jako malý kluk se hájil zkušený policejní důstojník z Rakovníku, který byl rovněž chycen při krádeži kartónu tvrdého alkoholu v hodnotě několika tisíc korun v místním hypermarketu. U pokladny jej zadržela ochranka. Policista se nejprve legitimoval policejním průkazem a tvrdil, že je v akci, později, že jen zapomněl zaplatit. Bystře si ale spočítal, že škoda nepřesáhla pět tisíc korun, že se tedy nejedná o trestní čin a raději vše i s pokutou zaplatil. Málem by mu to vyšlo, kdyby jeho prohřešek neoznámil anonymní pisatel na policejní ředitelství. Když si policejní ředitel prohlédl záznam krádeže svého podřízeného průmyslovou kamerou , málem omdlel. Důstojníka, který měl za sebou dvacet let služby u policie na hodinu propustil bez jakýchkoliv finančních vyrovnání, což byl na naše poměry čin chvályhodný a odvážný.
Smolařem by se dal nazvat policejní zloděj z Frýdku Místku Štefan Bodečka, který při ohledání místa činu manželů Vavřačových v roce 2003 ukradl 19 000 Kč. Předpokládal že jeho krádež padne na vrub zloděje, který vykradl dům před ním. Když byla jeho krádež odhalena bránil se tvrzením, že chtěl z obálky s penězi jen sejmout otisky prstů. Své otisky si však nesejmul. Nakonec byl po dlouhých tahanicích a odvoláních odsouzen k podmínečnému trestu dvou let s odkladem na tři léta. Krádeže policistů při ohledání místa činu, či domovních prohlídkách jsou běžnou trestnou činností, kterou si kriminalisté přivydělávají. Tyto zločiny jsou prakticky nepostižitelné, protože se z domovních prohlídek zpravidla nečiní podrobné soupisy zabavených věcí tak jak vyžaduje trestní řád. Neúplné seznamy, či seznamy nepřehledné jsou prakticky nepostižitelné. Když postižený (často po létech strávených ve vazbě) zjistí krádež, či zatajení je už pozdě. Nemůže nic dokázat a policisté jsou postiženi maximálně za přestupek podobně jako policisté zásahových jednotek, kteří vás seřežou a nemají připevněné identifikační číslo.
Ve velkých nákupních střediscích se sice neukradne mnoho, nedá se tak zbohatnout, ale na druhé straně je šance na odhalení téměř nulová. Proto raději někteří policisté ukradnou obchodníkům rovnou tržbu z pokladny jako například v Domažlicích, kde byli v dubnu 2004 zatčeni přímo při činu policista Radomír Balda a celník Roman Novák - oba z Mostu. Ve spolupráci s dalšími čtyřmi komplici olupovali vietnamské obchodníky. Jejich metoda byla poměrně jednoduchá a klíčovou roli sehrály právě uniformy obou mužů zákona.
Policista s celníkem si předem vytipovali movitého vietnamského obchodníka a přišli k němu udělat přepadovou kontrolu. Přepadová tedy opravdu byla. Poslední ránu udělali v centru
Domažlic 22. dubna 2004.
Byli si už tak jistí, že jim ani nevadila blízkost dopravního inspektorátu a kolem projíždějící policejní auta. Celník si vyžádal od manželky majitele obchodu potřebné doklady a spolu s ní je odešel kontrolovat do skladu, který byl v zadní části domu. Nic netušící žena ho klidně následovala, protože přední část obchodu střežil uniformovaný policista. Když byl vzduch čistý, policista nelenil a vybral peníze z pokladny na pultu. Lup dělal bezmála pět set tisíc korun.Vzápětí oba "kontrolu" rychle ukončili a odešli zadním vchodem, aby si jich nikdo nevšiml Jenže v Domažlicích už na ně čekala zásahová jednotka policie, která své kolegy společně s dalšími komplici zatkla při činu. Jejich loupeže již půl roku sledovala Inspekce ministra vnitra a domažlická loupež byla už šestá v pořadí.
Zajímavé je, že policie dlouho tajila jména zatčených přestože se jednalo o jeden z nejzávažnějších kriminálních činů uvnitř policejního sboru. Jak to dokázali nevím, ale například při kauze poslance Kořistky se hned druhý den ocitly v novinách veškeré podrobnosti z výslechů včetně odpovědí na detektoru lži.
Romží je malá obec na Prostějovsku, která se stala známou v souvislosti s policejním lupičem. Osmdesátiletá stařenka tam oznámila na policii, že se jí ztratily vkladní knížky. Podpraporčík prostějovské policie se pustil do "šetření", a aby nedošlo ke zcizení peněz z účtů stařenky rozjel akci při které nejprve ztracené vkladní knížky umořil a nově vystavil na doručitele. Tím byl on a knížky si nechal pro jistotu u sebe. Zřejmě doufal že stařenka brzy umře a na vkladní knížky se zapomene. Jenže babička se měla k světu a netrpělivý policista začal z knížek po předložení svého občanského průkazu vybírat. Když už z nich odčerpal 630 tisíc korun, zpronevěra praskla. Spořitelna zaslala babičce dopis ve kterém ji informovala o stavu bývalých účtů. Tisková mluvčí jihomoravské policie Dagmar Bartoníková tuto, pro policii nemilou událost, potvrdila a dodala, že policista byl obviněn ze zneužití pravomoci veřejného činitele. Ze zpronevěry, či krádeže nikoliv, protože obviněný policista peníze vrátil, což je nejen podivné, ale hlavně v rozporu se zákonem protože na krádež, ani zpronevěru se účinná lítost nevztahuje. Policie celou ostudu dlouho tutlala a ačkoliv novinářům předává pravidelně informace o trestné činnosti jiných o svých z pochopitelných důvodů mlčí. Stalo se v roce 1999 a policista byl odsouzen k jednoroční podmínce.
Jedním z mála policejních lupičů, který byl usvědčen a odsouzen byl sedmadvacetiletý kladenský policista Daniel Dimitrov . V roce 2002 jej rakovnický okresní soud poslal za loupeže na devět let do vězení. Dimitrov byl všestranný lupič policista, který si přivydělával ke státnímu žoldu kde se dalo. Mimo pracovní dobu loupil jako lapka na silnicích a v pracovní době bral úplatky. Za braní úplatků a zneužití pravomocí veřejného činitele byl odsouzen na rok do vězení. Tím skončila jeho policejní kariéra, ale dva roky před tím ještě jako muž zákona byl poměrně dlouho úspěšný v partě s dalšími dvěma kumpány, se kterými olupovali zahraniční turisty. Podobně jako u domažlické loupeže hrála i Dimitrovova policejní uniforma důležitou roli. Aby byl policejní efekt znásoben, opatřil policejní uniformy i svým komplicům. Jedním z nich byl Radek Civáň, který se jako jediný ke všemu u soudu přiznal. Vypovídal, že ve dvou případech zastavili vyhlédnutou oběť jako při běžné silniční kontrole, poté řidiče ( německé turisty) požádali o doklady a nechali je vystoupit z auta a otevřít kufr. Překvapeným cizincům lámanou němčinou "vysvětlovali", že se něčeho dopustili a nasadili jim pouta. Pak už jim nic nebránilo v tom, aby nasedli a s drahými vozy, doklady a kufry jednoduše odjeli. Než se oloupení cizinci dostavili na policii, byla už jejich auta dávno na cestě k novým majitelům.
Podobným způsobem také " zkontrolovali" dodávku společnosti Philip Morirs plnou cigaret, která rozvážela zboží do obchodů. Spoutaného řidiče dodávky však tentokrát nenechali stát na silnici, ale donutili ho nastoupit do nákladového prostoru k cigaretám. Náklad přeložili do svých aut a spoutaného řidiče ponechali osudu v zavřené dodávce. Dimitrov se u soudu bránil tvrzením, že on neloupil a že se ho chce jen někdo zbavit. To je ovšem klasická výmluva obviněných policistů ale často jim i vyjde. Ne však Dimitrovovi. Radek Civáň, který vše přiznal byl u soudu obviněným i korunním svědkem současně, dostal za odměnu jen pětiletý podmínečný trest, což je při závažnosti jeho trestného činu v organizované skupině skutečným unikátem i na poměry našich soudů.
Frýdek Místek 2002
V roce 2002 byla zásahovými policejními jednotkami zadržena skupina překupníků, kteří zásobovali podsvětí semtexem. Policisté měli po dlouhém sledování informace o chystaném obchodu a tak připravili akci, která se blížila vojenským manévrům. Na hodinu zcela uzavřeli část silnice mezi Prahou a Kolínem. Dopravu odkláněli přes vedlejší komunikace a policisté ze zásahové jednotky se samopaly pobíhali i po polích. Celý zásah ještě ze vzduchu jistila policejní helikoptéra. Akce nakonec dopadla úspěšně, neboť překupníci ani nebyli ozbrojeni a výsledkem policejních manévrů bylo zadržení čtyř překupníků, kteří se chystali prodat celkem 11 kg Semtexu a pět rozbušek. S takovým množstvím trhaviny by zkušený odborník dovedl srovnat se zemí i menší budovu . V podsvětí se ale nejvíce využívá k ničení automobilů. Byla to úspěšná policejní akce, která vypovídá o tom, že policie je v určitých případech akceschopná. Dojem z úspěchu poněkud kalil fakt, že mezi zadrženými byl i třicetiletý policejní důstojník, který pracoval na policejním ředitelství v Kolíně. Zřejmě pracoval na poloviční úvazek také pro podsvětí. Policie žádala pro zadržené muže vazbu, ale neuspěla a obchodníci se semtexem byli za pár hodin na svobodě.V době, kdy se nebezpečí terorismu blíží i k našim domovům bylo rozhodnutí soudu pro Prahu východ poněkud překvapující. Méně překvapující bylo, když policejní mluvčí Zdeňek Neliba odmítl sdělit jméno zadrženého policisty : " Nemáme k tomu co říct" .
V listopadu roku 2001 chtěl policista z Karviné přepadnout benzinovou pumpu a přivydělat si nějakou tu korunu. Byl mimo službu, údajně nemocen. Lépe řečeno pobíral nemocenskou, protože prý utrpěl pracovní úraz. Zranění zřejmě nebylo tak
vážné, protože těsně po půlnoci se chystal se služební zbraní přepadnout obsluhu čerpací stanice. K čerpadlu však náhodně dorazila hlídka jeho kolegů. Lupič zpanikařil v domnění, že je od počátku sledován a rozhodl se neprodat svou kůži lacino. Bleskově tasil zbraň a přiložil ji k zátylku uniformovaného policisty. Zřejmě byl v šoku, protože vůbec nereagoval na slovní domluvu, aby se vzdal a odložil zbraň, nebyl schopen vnímat eskalující střet. Toho využil kolega ohroženého policisty, nenápadně vytáhl svou zbraň a jedním výstřelem do hlavy útočníka zabil. Celkem byly vystřeleny tři výstřely a kdo vystřelil zbylé dva bylo předmětem šetření. To už ale mrtvému policistovi - lupiči mohlo být jedno.
Ostrov na Tachovsku 2006
Dva policisté dálničního oddělení dopravní policie společně s místním recidivistou si naplánovali přepadení benzinové pumpy, která byla jen několik kilometrů od jejich služebny.
Nejednalo se o žádnou prkotinu jako je zatajená peněženka, nebo krádež alkoholu v obchoďáku, ale dobře naplánovaná loupež, která měla vynést kolem půl milionu korun.
Policisté z dálničního oddělení ve službě benzínku často navštěvovali, znali se s obsluhou a věděli, že kamerový systém je špatně nastaven, takže případný lupič by byl těžko identifikovatelný. Věděli, že největší kořist na ně čeká v neděli v noci, protože obsluha odevzdává majiteli tržbu za celý víkend až v pondělí ráno. Věděli také, že obsluha má nařízeno, v případě přepadení, neklást odpor, aby neohrozila své životy.
Obsluhu měl oloupit policista, který byl v civilu a měl na hlavě černou kuklu. Další komplic (policista v civilu) seděl v nastartovaném autě. Měl za úkol předstírat pronásledování lupiče a poté tvrdit, že mu lupič ujel. Navíc měl podat takový popis pachatelů, který by svedl vyšetřovatele na falešnou stopu.
Všechno měli perfektně naplánované. Nepočítali jen s tím, že je komplic - recidivista práskne. O celé akci věděli předem policisté z inspekce, kteří na kolegy nachystali past. Benzínku nenápadně obklíčila zásahová jednotka a v okamžiku kdy se chystal policista v kukle vstoupit dovnitř, vyzvali ho, aby se vzdal. Jenže policejní lupič to nevzdal, skočil do auta (Citoen XM) a snažil se z místa činu ujet. Stále měl nasazenou kuklu a zadržení považoval za náhodu. Možná jen zazmatkoval, jisté však je, že lehce prorazil policejní zátarasy a ujížděl směrem ke hranicím. Stíhalo jej několik policejních vozů. Prchající jel místy přes 200 km v hodině. Divokou honičku neukončila ani střelba jednoho z detektivů na vůz ujíždějícího lupiče. Konec velké loupeže nastal teprve tehdy, když řidič pronásledovatelů odvážným manévrem naboural do prchajícího, který následně havaroval. Lupič se posléze vzdal.
Následná reakce policejního presidenta byla jako z učebnice výmluv : " Šlo o individuální selhání mladých policistů. Musíme si také uvědomit, že byli dopadeni díky dobré práci policie..." Pozapomněl jen, že hlavní zásluhu na zmaření loupeže měl recidivista, který si na poslední chvíli všechno rozmyslel a plán prozradil. Jaké trestné činy mu za to policisté odpustili už zmíněné prohlášení neobsahovalo. Soud oba policejní lupiče odsoudil k podmínečnému trestu odnětí svobody protože prý nic neuloupili. A je to...
O něco hůře dopadl mladý policista Roman Vlk, který sloužil na obvodním oddělení policie v Čimelicích. V létě roku 2007 provedl šňůru přepadení se zbraní v ruce. Postupně přepadl a vyloupil čtyři benzinové čerpací stanice, lup nebyl příliš vysoký protože hodně řidičů dnes platí kartami a tak přepadl sázkovou kancelář a pobočku České spořitelny. Při zatýkání se bránil a jednoho ze zatýkajících policistů postřelil. Zranění bylo sice lehké, ale i tak se jednalo o útok na veřejného činitele. Okresní soud v Příbrami jemuž předsedal soudce Jaroslav Špička jej o rok později odsoudil ke čtyřem a půl rokům odnětí svobody. Soudce tento nezvykle nízký rozsudek obhajoval slovy: " Přihlédl jsem k tomu, že pachatel byl dosud bezúhonný a při vyšetřování spolupracoval." A je to...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 JessicaALEXANDER33 JessicaALEXANDER33 | E-mail | Web | 18. února 2012 v 23:04 | Reagovat

All people deserve good life time and <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/home-loans">home loans</a> or just consolidation loan can make it better. Just because freedom relies on money state.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama