Policisté,politici, podvodníci II.

30. března 2009 v 11:53

Policisté, politici, podvodníci II

Každý výslech
však Kříž podrobně konzultoval s Pichlíkem, který později tvrdil, že to je n
normální. Normální zřejmě bylo, že třetí muž pražské policie, nechal stíhat na objednávku zahraniční společnost nejméně šest lidí, kteří s ní obchodovali. Pichlík byl nakonec obviněn státní zástupkyní Vlastou Zvelebilovou i z pokusu o ovlivnění soudu, když se pokusil přemluvit celý senát Vrchního soudu v Praze, aby rozhodl ve prospěch jeho komplice Kříže. Když se to nepodařilo, Kříž uprchl.
Soud byl nakonec zahájen až v únoru 2009. Pichlík a jeho obvinění komplicové se však tvářili sebevědomě a zřejmě si jsou jisti, že nebudou odsouzeni. Všichni obžalovaní policisté byli po celou dobu vyšetřování i nadále ve služebním poměru. A je to…

Jedna z největších a nejnebezpečnějších skupin organizovaných zločinců, která byla u nás odhalena po roce 1989 byla pojmenována po jednom z vůdců Davidovi Berdichovi, neprávem.
Berdych je policejními novináři všeobecně označován za vůdce a organizátora, ale ve skutečnosti jím byl policista Josef Opava.
Opavův gang byla zpočátku jen nevelká skupinka lupičů, kterou vedl jistý Jaromír Prokop Začínal jako příležitostní zlodějíček, dealer drog a "šméčkař", později se vypracoval na Jonákovu podržtažku v Diskolandu Sylvia a už tehdy byl znám svou spoluprací s některými pražskými kriminalisty. Právě tyto známosti po pomohly k likvidaci Jonáka, když společně se svými komplici, kteří křivě svědčili, dostal na dlouhá léta Jonáka do vězení. Tak už to ale v podsvětí chodí. Prokop pak na čas ovládl Jonákův klub, ale neměl jeho schopnosti a módní diskotéka šla rychle ke dnu. Zlatá mládež uletěla jinam a Prokop se musel poohlédnout po něčem jiném.
Prokopův gang byl zpočátku malý, jádro skupiny tvořilo jen pár lidí : Prokeš, Berdych (bývalý vyhazovač s Diskolandu Sylvia), Půta,Šulej (policista) a Luděk Žalud (bývalý policista ), kteří plánovali jednotlivé akce a na ně si najímali své známé z podsvětí. Byl to takový inovovaný Švarc systém, jen k tomu nepotřebovali ani ta živnostenská oprávnění.
Začínali přepadáváním kamionů s drahým alkoholem, cigaretami a podobným lukrativním zbožím, které se dalo na černém trhu rychle zpeněžit. Způsob přepadení nebyl nikterak originální, stejnou taktiku v té době praktikovaly i jiné party novodobých lapků. V uniformách dopravních policistů předstírali běžnou kontrolu a když řidič zastavil byl vytažen z auta, odvezen se zavázanýma očima na odlehlé místo a zatímco hledal cestu do nejbližší civilizace, lupiči vybrali kamion.
Prokešovi lidé přepadávali také velké obchodní domy. Kořistí byla celodenní tržba. Například v Praze přepadli ochranku OBI a z pokladny odnesli téměř tři miliony korun. Podobných gangů však v Čechách operovalo víc.
Pro většinu tuzemských gangů se s přílivem zahraničních mafií podstatně zúžil "pracovní" prostor, měly však jednu neocenitelnou výhodu - kontakty na policisty.
Mnozí z nich včetně Brdycha, či Prokopa byli policejní informátoři a časem se dokázali se svými řídicími důstojníky dohodnout na spolupráci. Lupiči je pravidelně vypláceli a policisté pak zato přivírali oči. Některé případy jim ležely v šuplíku i několik let, některé nevyšetřili nikdy. Informátoři jim to vraceli nejen v penězích, ale občas skutečně někoho práskli (dělal to i Berdych s Prokopem) anebo se zavděčili křivým svědectvím, když jejich policisté potřebovali získat "přesvědčivé" důkazy ( četné příklady svědectví policejních informátorů uvádím v jiných popsaných kauzách).
Koňařík tak mimo jiné "spolupracoval" s informátorem Berdychem, který mu odváděl desátky, Žofčínovi a Kaňkovi zase platil lupič Houdek. Berdych později přiznal, že mu platil kolem padesáti tisíc měsíčně.
Když se blížil první zátah na gang, dostal Prokop hlášku od svého policisty a stačil se Šulejem a Půtou zmizet za hranice. Tomáš Půta se Šulejem byli nakonec dopadeni až v Irsku. Ne snad proto,
že by je naše policie nějak intenzivně hledala, ale spíš proto, že je v Irsku kontaktovali novináři. V době zatýkání tak z vůdců gangu uvízl v síti jen Berdych a proto se stal středem mediálního zájmu on. Berdychovi a jeho společníkům se dlouho dařilo unikat, nejen proto, že byli řízeni policisty, ale také proto, že měli i své státní zástupce, kteří za peníze dělali "chyby". Vyšetřování zločinů Opavova gangu dozorovala státní zástupkyně Elena Votavová, která udržovala těsné, téměř rodinné styky se špičkami pražského podsvětí. Berdych se v roce 2000 dostal z vazby na svobodu, díky přátelským kontaktům manželky Antonína Běly (šéf tvrdého jádra pražského podsvětí, největší konkurent Kočkova klanu světských, byl rozstřílen neznámým vrahem ve válce gangů v roce 1966) se státní zástupkyní Votavovou, který tehdy prostřednictvím Bělové, za tuto službičku inkasovala 400 tisíc korun, dnes to ale popírá. Votavová věděla, že Berdych páchá opakovaně trestnou činnost, včetně loupežných přepadení, mimo jiné i vraždu, či úmrtí uneseného zlatníka Tomana, a přesto ho propustila po roce na svobodu - a jízda mohla pokračovat V roce 2008 pak tvrdila, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro propuštění. Nemluvila pravdu, protože v roce 2000 platila ještě staré znění trestního řádu, který umožňoval držet zločince Berdychova formátu ve vazbě až do vyslechnutí svědků soudem, nehledě na to, v jeho případě šlo skutečně o důvodné obavy z pokračování v trestné činnosti, což se v dalších letech potvrdilo.
Postupně propustila z vazby i jeho kumpány a pokaždé při dodržení všech zákonných podmínek. U jednoho "zapomněla" vazbu prodloužit a tak šel i on z vazby na svobodu, protože zákonné podmínky se musely dodržet. Zákonnou podmínkou byla v jeho případě zapomnětlivost paní státní zástupkyně. Všechny zákonné podmínky byly prý splněny i při propuštění Roberta Vacholy, který byl ve vazbě kvůli vydírání, loupežím a krádežím. Vachola vzpomínal s vděčností na Votavovou, i když za dodržení zákonných podmínek musel zaplatit dvě stě tisíc korun. I Vachola patřil do rodiny Antonína Běly, takže zařídit propuštění nebyl problém.
Votavová byla už tak známá, že mezi vězni na Pankráci probíhal čilý obchod s kontaktem na tuto státní zástupkyni, číslo telefonu přišlo na pět paklíků tabáku.
Státní zástupkyně Votavová patřila do rodiny zavražděného šéfa pražského podsvětí Antonína Běly, o tom není pochyb, měla tu čest, že dokonce řečnila na pohřbu jeho syna Marcela, který se předávkoval heroinem. Pronést smuteční řeč na pohřbu syna mocného mafiána nemohou obyčejní vojáci gangu, ale jen jeho vážení členové, kteří v podsvětí něco znamenají. V roce 2003 státní zástupkyně Votavová povýšila na Nejvyšší státní zastupitelství v Brně. Poté co na veřejnost prosákly informace o spolupráci státní zástupkyně Votavové s pražskou galerkou, začala vrchní státní zástupkyně Marie Vesecká uvažovat o kárném řízení své podřízené. Dá se předpokládat, že bude odsouzena ke srážkám ze mzdy, maximálně bude napomenuta.
Koncem roku 2004 bylo v gangu zapojeno už 36 lidí (alespoň tolik jich bylo obviněno), podle některých informací jich však ve skutečnosti bylo víc a o dva roky později jich bylo padesát. Gang neměl pevnou organizační strukturu a proto odhalit všechny jeho členy není snadné. O spolupráci s policejními důstojníky vědělo jen pár zločinců, kteří byli současně i policejními informátory a tak se mohli s policisty nerušeně scházet aniž by vzbudili podezření.
Naše policie nemá propracovaný systém práce s informátory a tak se dá taková spolupráce snadno zneužít. Má to však nebezpečná úskalí pro obě strany. U soudu použitý, lépe řečeno zneužitý práskač, ztrácí pro řídícího důstojníka na ceně a když je vyždímaný jako citrón, klidně ho hodí přes palubu, při nejbližší příležitosti obviní a nakonec se ve vězení sejdou práskači i napráskaní a doufejme, že i někteří policisté. Práskač, který někoho prásknul, může jednou napráskat i svého řídicího důstojníka. To je riziko, které si ve chvíli účelového spojenectví nechce nikdo připustit. Když se daří je všechno v pořádku, ale při prvních potížích bojuje každý sám za sebe. V roce 1996 však ještě potíže nebyly na obzoru a tak se zločinci cítili jisti v kramflecích a místo kamionů a obchodů začali přepadávat bohaté podnikatele. Umožnila jim to kvalitativní změna ve spolupráci s policisty, která nastala až když je Luděk Žalud, údajný spolupracovník naší tajné služby (BIS) dal dohromady se špičkovými důstojníky Odboru boje s organizovaným zločinem v Praze - náměstkem OBOZ plukovníkem Josefem Opavou a jeho podřízenými důstojníky z nichž některé už znali jako například Jiřího Žofčína a Petra Koňaříka. Na nižším stupni pak pracoval policista Jiří Kaňka, a bývalí policisté Jiří Železný a Karel Suchomel. Ve skutečnosti jich bylo víc, ale ostatním policistům se nepodařilo prokázat vinu.
Modus vivendi mezi policisty a loupežníky byl dočasnou zárukou společného podnikání. Policisté předtím pásli své informátory samostatně, každý kontroloval své party zločinců, které s Berdychem a Prokopem neměli nic společného. Teprve spojením sil pod vedením zkušených policistů se vytvořila pevná polovojenská organizační struktura, kterou řídili kmotři Opava s Žaludem. Policisté se jednotlivých akcí přímo nezúčastnili, dávali však typy na bohaté podnikatele, kteří měli majetek a zásobili své consigliore Prokopa s Berdychem nejen informacemi, ale i policejními uniformami, legitimacemi, odznaky, učili je policejní taktiku.
Koordinovali nejen loupeže, ale také vyšetřování, aby nedošlo k omylu a nebyl zatčen někdo z rodiny. Tučná léta jim vydržela téměř osm let. Za tu dobu naloupili, nebo získali vydíráním unesených podnikatelů přes 50 milionů korun a z toho plná třetina připadla na "elitní" policisty. Vezmeme-li v úvahu, že o zbytek se dělilo dalších třicet výkonných zločinců , je na první pohled patrné kdo stál na vrcholu pyramidy a kdo byl pěšák.
Trhliny se objevily až když kriminalisté Helena Khanová s Tomášem Gregorem z konkurenčního útvaru ÚOOZ začali prověřovat straší případy, které vyšetřoval Koňařík se Žofčínem. Také stopy chybějících uniforem vedly k Opavovi s Žofčínem. Když kriminalisté získali dostatek indicií, nevěděli na koho se obrátit. Báli se, že by se mohli obrátit na někoho, kdo byl také v rodině a tak museli zpočátku své pátrání tajit.
říjen 1996
- byl unesen pražský zlatník Václav Toman. Únos organizoval David Berdych, ale vymáhání peněz v chatě na Benešovsku se nezúčastnil. Zločinci se z něho snažili vytlouct kódy k trezoru a převod několika milionů, které měl na účtu v bance. Toman, ale nechtěl spolupracovat a tak ho svázali položili na zem a přes prsa mu položili prkno na které najížděli autem. Domnívali se, že ho tak zastraší. Místo toho jejich oběť zemřela ve velkých bolestech. Toman utrpěl četná vnitřní zranění, zlomeninu prsní kosti a několika žeber. U soudu se pak únosci úspěšně hájili tvrzením, že Toman zkolaboval a oni se jen snažili o poskytnutí první pomoci a přitom došlo ke zlomeninám. Soud jim to uvěřil.
březen 1999
Brzy ráno byl ve svém bytě ve Čkyni nedaleko Prachatic přepaden Josef Beneš. Útočníci se legitimovali policejními průkazy a falešným povolením k domovní prohlídce. Počínali si profesionálně, protože byl mezi nimi bývalý policista Suchomel a spolu s ním Miroslav Houdek a Marcel Mikyška, který celou prohlídku bytu natáčel videokamerou. Po pár minutách bylo Benešovi jasné, že se nejedná o prohlídku, ale o loupež, protože se "policisté" zajímali hlavně o peníze a šperky. Beneš pojal podezření a chtěl zatelefonovat na policii, aby se přesvědčil o co jde. V tom okamžiku hra na policisty skončila, lupiči se na něho vrhli, svázali jej a vyložili karty na stůl. Když mu pohrozili, že ho zabijí, anebo zmrzačí manželku, Beneš jim otevřel i trezor. Lapkové si pak odnesli 2,2 milionu korun, deset tisíc marek a 50 tisíc šilinků. Kolik si skutečně odnesli a kolik jen Beneš nahlásil pojišťovně už nikdo nezjistí. Soud pracoval s Benešovými údaji. Objednávku na přepadení Beneše dostal Berdych od Koňaříka a Berdych si na práci najal Houdka, Suchomela a Mikyšku.
Houdek byl pak odsouzen na 12 let, Suchomel na 11 let a Mikyška před soud vůbec nešel, protože hodně přibral na váze a svědci ho při rekognici nepoznali. Tip na Houdka dal jihočeským kriminalistům Koňařík, který se tím později u soudu hájil.
Jak to bylo opravdu se dnes už těžko dozvíme. Možné je, že šlo z jeho strany o omyl, protože nevěděl, že Berdych na toto přepadení najal Houdka. Pravděpodobnější však je, že když byla po dvou letech v České televizi zveřejněna podobizna pachatele, kterého poznal i další přepadený podnikatel Volavka, jehož případ dva roky marně vyšetřovali právě kriminalisté z OBOZ, kteří dali na Volavku tip, rozhodl se Koňařík obětovat pěšáka a Houdka předhodil jihočeským kolegům, aby si kryl záda. Ve vězení se však šíří zprávy rychle a Houdek se časem dozvěděl o provázanosti policistů s jejich gangem a pochopil, že ho potopil policista, kterého platili. Naštval se a po dvou letech se rozhodl promluvit. Mezi policisty, které si platil, patřil také major Žofčín ze stejného odboru jako Koňařík a Opava. Houdek vypověděl, že před zatčením na něm Žofčín požadoval 200 tisíc a za to mu pomůže vyváznout z obvinění. Žofčín to pochopitelně popřel, zajímavé ale bylo, že to popřel dřív než o tom Houdek ve vězení promluvil na kameru TV Nova : "Nikdy bych nevzal peníze od lumpa. Pro mě je nejdůležitější samurajský kodex cti. Houdek bude tvrdit, že jsem od něj chtěl 250 tisíc, ale to je nesmysl." Musím přiznat, že když jsem to v televizi slyšel na vlastní uši, tak jsem se tomu zasmál.
říjen 1999
Berdych dostal od kapitána Koňaříka zakázku na únos podnikatele Karla Volavky. Přepadení se událo podobně jako u Beneše. Čtyři lupiči vydávající za policisty vtrhli ráno do bytu Volavky, spoutali ho, na hlavu mu nasadili černou kuklu a odvezli ho do opuštěné stodoly na okraji Prahy. Ukradli mu mobil, drahé hodinky,
zlaté prsteny a kreditní kartu. Pohrůžkami ho donutili k prozrazení pinu a z bankomatu vytáhli 110 tisíc korun. To se jim ale zdálo málo, proto mu pohrozili zastřelením pokud nedá svému osobnímu bankéři pokyn k výběru čtrnácti milionů na přepážce banky. Byla největší rána policejního gangu.
rok 2000 byl pro Opavův gang osudný. Zločinci si byli natolik jistí, i díky benevolenci státní zástupkyně Votavové, že jejich ostražitost klesala. V tomto roce provedli nejvíce únosů a některé z nich ani nebyly pro peníze. Velící policisté se jen chtěli vyřídit účty s některými neposlušnými podnikateli, kteří proti nim vypovídali, nebo nechtěli odvést desátek. V říjnu jim nevyšel podle představ únos podnikatele Diana Ivanova. Tuto práci si objednal sám šéf policejního gangu Opava. Ivanov byl zdravý a odolný a odmítal jít s únosci na dohodu. Mučili jej a několikrát tvrdě zmlátili. V chatě ho drželi déle než týden a když se nedostali k jeho bankovním účtům, vykradli mu alespoň firmu. Ivanov utrpěl při "domluvách" četné pohmožděniny a otřes mozku ze kterého se léčil šest týdnů v nemocnici. Je však třeba připomenout, že oběti zažily větší fyzické utrpení než bylo na první pohled patrné, protože zločinci při donucování používali techniky, které je školili zkušení policisté. Například je bili plastovými lahvemi naplněnými vodou, takže mimo bolest nezanechaly na tělech obětí žádné stopy.
Podnikatel Jan Hora byl přepaden ráno před domem když chtěl vyjet autem do práce. Cestu zatarasilo auto s policisty, kteří se mu legitimovali a donutili jej přesednout. V "policejním" autě mu nasadili pouta a oči přelepili lepicí páskou, tehdy už pochopil, že se jedná o únos. Gangsteři ho odvezli na chatu v Hradišťku ( 25 km od Prahy) kdy ho vystavili tvrdému nátlaku aby jim vydal svůj majetek. Předpokládali, že bude mít na účtu několik milionů, ale to Hora neměl. Mysleli si, že jen zapírá a tak ho několikrát zbili a dokonce mu píchali do ruky injekce. Byl to rafinovaný psychický nátlak, protože oběť nevěděla jestli mu píchají drogu, nebo jed. Hora se pokoušel dvakrát utéct, ale pokaždé ho chytli a dostal další výprask. Nakonec ho alespoň donutili prozradit bezpečnostní kód k domu, který mu vykradli. Odvezli si i dvě auta (Rover 600 a Mazda 626) a obratem je prodali v autobazaru na doklady uneseného podnikatele. Po čtyřech dnech oškubaného Horu propustili nedaleko Prahy. Tento únos se stal Berdychovi osudný, protože kriminalisté vypátrali mobil, který podnikateli ukradli a bezstarostně ho používali.
Hora pak na policejní fotografii poznal Davida Berdycha, který se vydával za jednoho z policistů.
V prosinci téhož roku udělal chybu zase Koňařík. Při fingované domovní prohlídce Opavův gang vybílil i obchod teplického starožitníka Petra Srpa. Tehdy tam sebrali i několik velmi cenných starožitností, zlaté šperky a obrazy za téměř tři miliony korun.
Za dva měsíce si Koňařík domluvil schůzku s okradeným starožitníkem v teplické restauraci. Představil se jako vysoký policejní šéf z Prahy a nabídl mu část lupu ke zpětnému odprodeji.
Nevím, jestli to byla totální ztráta soudnosti, přehnaný pocit nedotknutelnosti, či obyčejná blbost, jisté ale je, že starožitník Srp na jeho tvář nezapomněl a jeho svědectví ho stálo deset let života. Koňařík byl sice obviněn z jedenácti trestných činů, byl to však jen zlomek jeho trestné činnosti, ale u soudu byl usvědčen jen ze dnou trestných činů. Mimo starožitníka Srpa ho usvědčilo i přiznání Davida Berdycha, že mu Koňas, jak ho familiérně jmenoval, ukázal protokol výpovědi policejního donašeče Luboše Sotony ( "usvědčil" například vysokého státního úředníka Líznera z údajných machinací při kuponové privatizaci. Jinak podvodník se širokým záběrem činností - dnes na útěku a nezvěstný, možná už po smrti). Sotona vypovídal o jednom z únosů, kterému velel David Berdych. Koňas mu zřejmě na této výpovědi ukazoval chyby kterých se dopustil, něco na způsob školení mužstva. Berdych si z toho poučení vzal a o pár dní později někdo na Sotonu vystřelil, tehdy ještě gumovými projektily.
Od tohoto okamžiku už zase bojoval každý za sebe. Vyšetřování sice postupovalo pomalu, ale blížilo se i k policejním důstojníkům. Ti měli pochopitelně výhodu v tom, že neputovali mezi prvními do vazby a tak měli čas na ovlivňování svědků. Většinou se hájili tím, že je zločinci obviňují ze msty, a že jsou mnohokrát trestanými recidivisty, kterým se nemůže věřit. Jedná se o typickou reakci lidí, kteří jsou přesvědčeni o své nadřazenosti a dvojí metr na posuzování občanů je u nich naprosto přirozený, což bohužel není jen policejní deformací.
Zajímavé je, že Koňaříka hájila advokátka Helena Rejholcová. Pokud bylo Mrázkovo podezření oprávněné a popis schůzek, které se u ní odehrávaly, byl alespoň zčásti pravdivý, pak je jasné, že policejní gang disponoval i právním servisem a jsem přesvědčen o tom, že svým členům poskytne i sociální zabezpečení rodin v době kdy budou v důsledku pracovní "nehody" ve státní péči. Seznam lidí na odstřel mohl obsahovat policisty, kteří Opavovu gangu nešly na ruku.V únoru 2006 začal soudní proces. Předseda senátu Petr Franc musel před tím nastudovat 50 tisíc stran spisového materiálu včetně 130 stránkové obžaloby. Postupně proběhly dva soudní procesy a zřejmě k nim přibude i třetí protože další trestné činy jsou postupně došetřovány.
Nic to ale nezmění na trestech pro nejdůležitější členy gangu. Šéf gangu Opava byl odsouzen ke 14 letům odnětí svobody a může čekat ještě maximálně rok. Berdych byl odsouzen k úhrnnému trestu patnácti let, jeden z policejních šéfů Koňařík dostal 10 let, další tresty padaly od 4 do 12 let odnětí svobody. Zajímavé bylo, že policisté byli nakonec odsouzeni za drobnosti, které jinak policistům v drtivé většině procházejí dokonce i bez kázeňského potrestání. V tom je třeba před soudcem Francem smeknout, a není jistě bez zajímavosti, že mu v době procesu bylo jen 38 let. Ukázalo se, že člověk, který není zatížen minulostí má na trestnou činnost mužů zákona zcela jiný pohled, než člověk, který s nimi opékal buřty při společných školeních milicionářů normalizační éry.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Fratisek Janouch Fratisek Janouch | E-mail | 29. května 2010 v 22:20 | Reagovat

Zločin českého státu
kompenzován jen částečně
Právo bylo prvním českým deníkem, který se 2006 zmínil na první straně o justičním skandálu kolem MUDr. Uzunoglu, právem srovnávaným s Dreyfusovou aférou.
Právo tak výrazně přispělo k vynesení pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze, který v roce 2008 zprostil Dr. Uzunoglua všech obvinění, která celých třináct let konstruovala česká policie a státní zástupci, a se kterými si nekompetentní a neefektivní český soudce asi nevěděl rady.
Držet nevinného člověka dva a půl roku ve vězení a potom jej přes deset let trestně stíhat je nesporně těžkým zločinem, který se udál jménem České republiky.
V civilizované společnosti se za zločin musí platit. Bohužel české zákonodárství promlčuje zločiny našich nekompetentních orgánů činných v trestním řízení po několika málo letech a nečiní je vůbec hmotně odpovědnými za zneužívání jejich zákonných pravomocí. Za jejich omyly, nesprávná rozhodnutí či dokonce zlé úmysly proto musí platit stát.
V uplynulých dnech, po více než 16 letech, padly v kauze Uzunoglua první pravomocné rozsudky Městského soudu v Praze, které zločin českého státu kompenzují alespoň částečně finančně.
Právo (29. 4. 2010) však o tom informovalo způsobem, vyvolávajícím podiv i pobouření. Deník totiž napsal, že se Uzunogluovi „nic … nepodařilo prokázat“. Ve stejné zprávě se o Dr. Uzunogluovi, který v roce 1994 vlastnil mj. velice úspěšný podnik Meridian, píše, že „měl … vykonávat funkci jednatele a ředitele“ Meridianu.
Čeština je jazyk nejen bohatý, ale i přesný. Zmíněné formulace jsou v rozporu s pověstí Práva jako jednoho z nejserióznějších českých deníků.
FRANTIŠEK JANOUCH, Praha-Stockohlm

2 Fratisek Kostlan Fratisek Kostlan | E-mail | 29. května 2010 v 22:21 | Reagovat

Mediokracie roztahuje svá populistická křídla
Dalším z mediálních jevů je opakování různých klišé a frází, jelikož je to mnohem jednodušší než u psaní myslet. Ani to většinou nevede k nějakým společenským tragédiím, může se to však dotknout cti člověka, který si už tak dost vytrpěl, jak si ukážeme na příkladu referování deníku Právo o „kauze Uzunoglu“.

Jak ve svém otevřeném dopise napsal František Janouch z Nadace Charty 77, „Právo bylo prvním českým deníkem, který se v roce 2006 zmínil… o justičním skandálu kolem MUDr. Uzunoglu… Právo tak výrazně přispělo k vynesení pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze, který v roce 2008 zprostil Dr. Uzunogla všech obvinění, která celých třináct let konstruovala česká policie a státní zástupci, a se kterými si nekompetentní a neefektivní český soudce asi nevěděl rady...“

Soud před pár dny vynesl rozsudek, že stát musí za svá pochybení Yektovi Uzunoglovi zaplatit odškodnění, tentokrát se k tomu ovšem tento deník postavil velmi podivně, upozorňuje Janouch. Právo totiž napsalo (29. 4. 2010), že se Uzunoglovi „nic… nepodařilo prokázat. Ve stejné zprávě se o Dr. Uzunoglovi, který v roce 1994 vlastnil mj. velice úspěšný podnik Meridian, píše, že ,měl… vykonávat funkci jednatele a ředitele´ Meridianu.“

Novinář, který nevidí rozdíl mezi zproštěním obvinění a tím, že se někomu nepodařilo nic prokázat, by se měl přesunout k povolání, které není tolik náročné na přesnost. Český stát držel nevinného Yektu Uzunogla dva a půl roku ve vězení a přes deset let jej trestně stíhal. A média jej opakovaně denunciovala a vyráběla z něj zločince. Jeho nevina byla prokázána, a média by se podle toho také měla chovat. Zajímavé je ovšem i to, že František Janouch měl potřebu vypíchnout i onu „maličkost“, že vlastník Meridianu Yekta Uzunoglu „měl… vykonávat funkci jednatele a ředitele Meridianu“. Jde o důležitý postřeh, neboť právě u těchto detailů začíná ona nezodpovědnost a i z těchto detailů se skládá celek.

František Kostlán

3 marco marco | E-mail | 13. července 2011 v 22:06 | Reagovat

sam jsem kdysi byl neco jako vochala, nebo berdych. kdyz to tady ctu, mam pocit ze jsem neskutecnej klikar ze porad jeste dejcham. marco

p.s. muj strejda byl reditel policie v praze v dobe mmf demonstraci, ale jeho jmeno tu ani jednou nepadlo. to je fakt tak cistej? jestli jo, tak klobouk dolu.

4 miki miki | 17. ledna 2012 v 21:00 | Reagovat

[3]: Blbe ty jsi tak akorát kradl sirky v sámošce ty sople.... ted tady machruješ ?? potřeboval by jsi k sobě pořádnýho tátoše...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama