Policisté přepadli děti v Ústí nad Labem

30. března 2009 v 12:24

Policisté přepadli děti

Ústí nad Labem 1996
Zapomenutý případ násilného vystěhování Vladimíry Klocové, který se udál poslední zářijový den roku 1996 na ústeckém sídlišti Dobětice, patří zcela jistě mezi názorné ukázky policejní moci, zvůle a násilí. Patří rovněž mezi klasické příklady překrucování zákonů a nadržování policistům, kteří spáchají zločin. Policisté tehdy nikoho nezabili, ani brutálně nezmlátili. Přesto však je na tomto běžném sporu o byt, jakých jsou u nás tisíce, patrná nerovnost před zákonem obyčejných občanů a lidí zákona. Příklad toho jak mocná a nekontrolovatelná policie je, jak se dají účelově "vykládat", či přehlédnout i jasně psané zákony, jak nepatrnou šanci budete mít pokud se rozhodnete dovolat ochrany zákona proti policistům a jak si jdou policisté se státními zástupci na ruku - pokud jsou ohroženi.
Tento případ je pro svou přehlednost a jednoduchost přímo učebnicovým příkladem toho, jak policisté ruku v ruce se státními zástupci dokáží zahrát do autu jakýkoliv svůj zločin. Těžko lze potom uvěřit tvrzení, že někdo byl zabit policistou nešťastnou náhodou, nebo proto, že pistole sama vystřelila. Když dozorový státní zástupce v Ústí nad Labem dokáže smést pod stůl
i takový na první pohled jasný zločin, co dokáže udělat v případech, kdy jde o milióny, o jeho prospěch,nebo dokonce o život spřátelených policistů?
Je zde rovněž jasně čitelná policejní taktika nekonečného šetření a mlžení až do úplného rozplynutí.
Krok první: zpočátku tvrdé a rázné odsouzení provinivších se policistů, slib rychlého dopadení a potrestání viníků, nekompromisní prohlášení a sliby vysokých policejních
hodnostářů o osobní kontrole nad vyšetřováním, patří rovněž k místnímu policejnímu folklóru. Účelem všech těchto kroků je uklidnění veřejnosti a snaha dostat policejní zločin z prvních stránek deníků.
Následuje krok druhý: šetření se protahuje. Šetří se a šetří se. V průběhu šetření se případ komentuje stále méně a méně, prohlášení policejních plukovníků jsou mírnější - obvinění se postupně ředí, až se po letech šetření trestný čin změní na přestupek, posléze pochybení a nakonec se vlastně nic nestalo.
Ve třetí závěrečné fázi se hledá náhradní oběť na kterou se všechno svede - a tou můžete být i vy.
Vladimíra Klocová byla manželkou policejního důstojníka se kterým měla dvě děti ( 6 a 13). Policista dostal v ústeckém obvodu Severní Terasa byt 3+1, který sice patřil městu, ale dispoziční právo měla policie. Dnes už to neznáme, ale v devadesátých letech platily ještě socialistické zákony, které si s nějakým vlastnictvím právem nelámaly hlavu. V praxi to znamenalo, že policisté platili nájem městu, to zařizovalo údržbu domů, ale nemohlo s byty volně disponovat. Někdo na policejním ředitelství rozhodoval o tom, kdo byt dostane a kdo ho musí vyklidit. Manžel Klocové si našel milenku a s manželkou se rozvedl. Aby s ní nemusel bydlet ve společné domácnosti, požádal o přeložení do jiného města, kde dostal další služební byt.
Svůj původní služební byt se souhlasem policejního ředitele Severočeské krajské správy JUDr. Jiřího Vorálka bez vědomí bývalé manželky a bez vědomí místního úřadu převedl na jistého Emila Praseka. Nebyla to náhoda. Prasek sice u policie nesloužil, zato však u ní sloužila jeho dcera doktorka Věra Doutnáčková.
Klocová už nebyla manželkou policisty, dokonce ani družkou a stala se tak obyčejnou občankou, která neměla právo na užívání policejního bytu. Měla však práva jako každý jiný na soudní ochranu před násilným vystěhováním, měla právo na náhradní byt, či odpovídající ubytování.
Na straně Doutnáčkové sice právo nestálo, ale stáli za ní kamarádi ze Severočeské krajské policejní správy s nimiž udržovala nadstandardní vztahy. A tato milá a mocná paní doktorka si umanula, že byt po paní Klocové by měli dostat její rodiče - manželé Prasekovi a Kolocovou s dětmi vystěhují na ulici. Kam by se vystěhovala ji nezajímalo, náhradní ubytování ji nezajímalo a nějaký zákonný postup prostřednictvím soudního rozhodnutí považovala za zbytečnou ztrátu času. Vždyť zákon je policie. Poté, co Klocová nereagovala na výzvu k vyklizení bytu (naivně se domnívala, že nejprve dostane náhradní), zorganizovala doktorka Doutnáčková policejní akci.
Policejní komando za pomoci místních hasičů dobylo 31. září 1996 byt paní Klocové. Pravda, byt hájily jen dvě malé děti protože maminka byla na nákupu, ale i tak se jednalo o časově dobře naplánovanou akci.
Aby celé přepadení mělo nádech legitimity zavolala pani doktorka jménem policie na bytový odbor městského obvodu, aby se k vyklizování bytu dostavil zástupce obce a zkontroloval v jakém stavu je byt předáván. O nějakém násilném stěhování pochopitelně nebyla řeč. Pro jistotu zavolala na úřad až když byla celá akce v proudu.
Když se dostavila na místo pracovnice bytového odboru městského úřadu na Severní Terase Ivana Tachecí, bylo už zařízení bytu vystěhováno do prádelny i s dětmi a uniformovaní policisté společně s hasiči vynášeli poslední drobnosti. Celou akci osobně řídila doktorka Doutnáčková. Jednalo se o bezprecedentní zásah do soukromí, násilné vniknutí do bytu a omezování osobní svobody, o vyděšených dětech ani nemluvím. Nebyl pořízen žádný seznam vystěhovaných předmětů, prostě gangsterská policejní akce. Zatímco do "vyklizeného" bytu se okamžitě nastěhovali rodiče paní policejní doktorky, pani Klocová musela s dětmi přespávat u příbuzných. Pozoruhodné je, že nechvalně známí policejní novináři Norbert Hnátek a Martina Sewaldová (rádoby investigativní novináři) okamžitě napadli na stránkách ústeckého plátku představitele radnice z nehorázného porušení občanských práv (bylo před volbami do senátu a místní starosta kandidoval za ODS).
Během několika následujících dnů se však situace vysvětlila a policisté byli nuceni přiznat pravdu. K vystěhování neměli žádný rozsudek soudu, ani souhlas obce, prostě nic. Policejní ředitel Severočeské krajské správy plukovník Vorálek ještě nedávno patřil mezi Bublanovi vážné adepty na místo policejního presidenta. Vysoký policejní důstojník, který sloužil komunistům od sedmdesátých let se počátkem devadesátých let hbitě přeorientoval na nestranného státního úředníka, zažil během své kariéry podobných situací bezpočet. V počáteční fázi se prezentoval jako rázný velitel, když prohlásil že zákrok byl nezákonný a veřejnosti slíbil okamžité vyšetření a potrestání viníků. A zatímco policie šetřila a šetřila Prasekovi dál klidně bydleli v dobytém bytu. Oni se už museli vystěhovat podle zákona, na základě soudního rozhodnutí. Pan policejní ředitel si byl vědom pochybení svých podřízených a tak, aby veřejnosti ukázal vlídnou tvář nabídl Klocové s dětmi náhradní bydlení ve vile, která patřila Policii ČR. Na incident se pomalu zapomínalo stejně tak se zapomínalo na tvrdé potrestání viníků.
Šetřením protizákonného jednání policistů byl pověřen Vorálkův starý kamarád z Ispekce ministra vnitra podplukovník Ebel. .
16. října 1996 byla doktorka Doutnáčková postavena mimo službu. Inspekce ministra vnitra zjistila, že byl porušen zákon a případ předala vyšetřovateli majoru Josefu Honzejkovi, který ji sdělil obvinění podle § 249. Podle názoru podplukovníka Ebela porušili zákon i policisté z obvodního oddělení na Severní Terase včetně dalších policejních funkcionářů, kteří o přepadení věděli a schválili ho.
18. října 1996 se policejní president plukovník Tomášek paní Klocové veřejně omluvil a prohlásil, že celý případ považuje za velmi závažný a průběh vyšetřování bude osobně sledovat a veřejnost informovat.
30. října 1996 byl obviněn i velitel obvodního oddělení na Severní Terase.
V průběhu zatím ještě standardního vyšetřování vyšly najevo další závažné skutečnosti, které svědčily o tom, že se jednalo o organizované spiknutí ústeckých policejních funkcionářů.
Celá nezákonná akce byla zahájena a naplánována už 23.8.1996 se souhlasem vysokého důstojníka okresního policejního ředitelství v Ústí nad Labem podplukovníka Jiřího Laubeho, který tehdy šéfoval dopravní, pořádkové a správní službě. Podplukovník Laube sdělil na poradě s velitelem obvodního oddělení, za přítomnosti doktorky Doutnáčkové, že sice nemá v ruce soudní rozhodnutí o vystěhování, ale podle jeho právního výkladu k tomu není zapotřebí a dal souhlas k násilnému vystěhování. Podplukovník Laube nebyl nikdy obviněn...
12.11. 1996 byla obviněna referentka bytového odboru na Severní Terase Ivana Tachecí a vzápětí policejní mluvčí prohlásila, že vystěhování Klocové mělo politické pozadí a reakce policejních složek byla poněkud přemrštěná. Obviněný velitel obvodního oddělení na Severní Terase pokračoval v práci u policie...
Pro pořádek a přehlednost uvádím dikci zákonů, které účastníci tohoto spiknutí porušili :
§238 Porušování domovní svobody
1) Kdo neoprávněně vnikne do domu, nebo do bytu jiného, nebo tam neoprávněně setrvá, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem
2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, užije-li při činu uvedeném v odstavci 1 násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí.
3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, jestliže užije při činu uvedeném v odstavci 1 násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí a takový čin spáchá se zbraní nebo nejméně se dvěma osobami.
Ustanovení § 238 tr. zák. chrání svobodu obydlí zaručenou článkem 12 LPS. Znění § 238 tr. zák.bylo novelou trestního zákona z roku 1990 změněno tak, aby dovolovalo postihnout nejen případy, kdy pachatel vnikne do domu nebo do bytu násilím, ale i pomocí nalezeného či odcizeného klíče, za pomocí duplikátu klíče, pomocí technických prostředků tzv. planžety. Praxe se kloní při výkladu společného jednání §9 odst.2 tr. zák. u trestného činu podle § 238 k tomu, aby o společné jednání se jednalo i tehdy, jestliže jeden z obviněných po dohodě s ostatními společníky se osobně fyzicky nepodílí na vniknutí do domu, nebo bytu jiného, ale v rámci rozdělení úkolů směřujících k úspěšnému provedení činu hlídá před domem, nebo bytem jiného, do něhož neoprávněně vniknou ostatní společníci (č.6/1993 Sb. rozh.. tr.).
Jud. 30/65: Ustanovení § 238 tr. zák. o trestném činu porušování domovní svobody chrání uživatele bytu proti komukoli. Shodně i 16/95: které dodává, že oprávněný uživatel bytu je chráněn i před neoprávněným zásahem vlastníka nemovitosti v níž se byt nachází. 51/73: Ustanovení § 238 tr. zák. chrání uživatele bytu proti komukoli, kdo nemá právo užívat byt. Nezáleží na tom, zda osoba o jejíž byt jde, je jeho vlastníkem, nájemníkem, držitelem, uživatelem apod., rozhodující je tu, zda v době činu uvedeného bytu užíval obviněný či někdo jiný.
§ 249a Neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru
1) Kdo protiprávně obsadí nebo užívá dům, byt nebo nebytový prostor jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.
2) Stejně bude potrestán, kdo oprávněné osobě v užívání domu, bytu nebo nebytovému prostoru neoprávněně brání.
Jud. 17/2000: Za neoprávněné bránění v užívání domu nebo bytu ve smyslu § 249a odst. 2 tr. zák. je třeba považovat i případ, kdy se dosavadní nájemce domu či bytu odmítne vystěhovat a dům nebo byt vyklidit a vyklizený ho předat vlastníkovi. To platí bez ohledu na skutečnost, že se chce vlastník domu nebo bytu do něj po skončení dosavadního nájmu sám nastěhovat, nebo zda dům či byt hodlá dále pronajmout novému nájemci.
Z výše uvedených paragrafů trestního zákona je nadmíru jasné proč si vyšetřovatel Honzejk vybral právě paragraf 249a.
Tento paragraf totiž postrádá zostřenou sazbu při spolupachatelství o které se jednoznačně jednalo a hlavně nehovoří o násilném vniknutí, kde hrozilo až pět let odnětí svobody.
Na místě zasahovali nejen uniformovaní policisté státní, ale i hasiči a městští policisté. Všichni jednali v organizované skupině, kde každý plnil svůj úkol. Navíc obsazení bytu bylo násilné a policisté použili technické prostředky, aby si vynutili otevření dveří, protože je tam vystrašené děti nechtěly postit. Dokonce zalomili v zámku špatně vyrobený univerzální klíč. Z uvedených judikátů je patrné, že dokonce i komunističtí soudci a státní zástupci znali ochranu před neoprávněným vniknutím do obydlí, byť by již nájemní smlouva neplatila. Takové vyklizení bylo možné jen po právoplatném rozhodnutí soudu a za asistence soudního úředníka.
Samotný "výběr" paragrafu tr. zák. dával tušit jakým směrem se bude ubírat další vyšetřování.
Dozorový státní zástupce na zájem společnosti také příliš nehleděl a dělal, že je vše v pořádku.
Pochybnost nad tím, že to policejní ředitel Vorálek myslel se spravedlivým potrestáním viníků upřímně, nastaly když se v tisku objevily první výsledky šetření. Policisté, kteří prováděli vystěhování bytu Vladimíry Klocové prý nebyli ve službě (to si nemůže nikdo ověřit). Přišli prý v dobré víře a ve svém volnu pomoc se stěhováním rodičů jejich kolegyně a protože jsou dobráci pomohli i se stěhováním bývalé nájemnici. Že byly v policejních uniformách a vstupu se domáhali jménem zákona? Náhoda, sloužili před tím celou noc a tak se nestačili převléct. "Jménem zákona? Na to si nevzpomínáme," tvrdili jedním dechem. Také hasiči v uniformách tam byli v rámci svého volna a nevěděli o tom, že jde o nezákonné vystěhování. Všimněte si, že u obyčejných lidí neznalost zákona neomlouvá, ale u policistů a hasičů to je akceptovatelné zdůvodnění. Podle výkladu zákona ústeckým státním zástupcem není zneužití pravomoci veřejného činitele podle §158, když policista v uniformě zneužívá svou pravomoc ve svém osobním volnu - přesná dikce zákona praví :
§ 158 Zneužívání pravomocí veřejného činitele
(1) Veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch
a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu,
b) překročí svou pravomoc, nebo
c) nesplní povinnost vyplývající z jeho pravomocí
bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, nebo zákazem činnosti
2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán
a) opatří-li činem uvedeným v odstavci i sobě nebo jinému značný prospěch

Pravda u policistů a hasičů nešlo dost dobře prokázat úmysl, protože oni nemohli vědět, že jejich akce není soudem rozhodnuta. Dá se akceptovat i obhajoba, že je do akce poslal nadřízený a ten věděl jaký je právní stav věci. Jenže podplukovník Laube, který s Doutnáčkovou vše organizoval nebyl nikdy z ničeho obviněn. Jenom se spletl v právním názoru. Nebyli obviněni ani Prasekovi, kteří byt neoprávněně obsadili a užívali.
Po půl roce, dříve tvrdý a nekompromisní Vorálek prohlásil: " Nějakým způsobem došlo k porušení předpisů, jeho podřízení prováděli jen asistenci aby nedošlo k napadení stran..."
Pravda, pani Klocová s dětmi mohla teoreticky napadnout policejní důstojnici Doutnáčkovou, šest policistů a pěti hasičů, ale to už skutečně patří mezi fantasmagorické úvahy. Státní zastupitelství uvalilo na vyšetřování v květnu 1997 přísné informační embargo, což bylo neklamným znamením toho, že případ bude kormidlován do ztracena. Z trestného činu se stalo drobné pochybení, přestupek, maximálně s kázeňským dopadem.
Klocovou do dvou letech nechal Vorálek vystěhovat z policejního asylu, Prasekovi v pohodě okupovali obsazený byt o který se soudili a doktorka Doutnáčková se v tichosti vrátila do služby a byl ji doplacen plat. Obvinění paní doktorky i policistů bylo ústeckým státním zástupcem zastaveno a jediným viníkem zůstala referentka Tachecí. Na honoráře právníků absurdního obvinění zaplatila 40 tisíc a nakonec bylo její trestní stíhání zastaveno protože se na ně vztahovala amnestie prezidenta republiky. Její zaměstnavatel - městský obvod Ústí nad Labem Severní Terasa (starosta Jiří Brodský ODS) pro svou zaměstnankyni neudělal nic, nepomohl ji ani s právním zastoupením.
Všichni aktéři včetně Vorálka slouží na svých místech dál a dodnes chrání bezpečnost občanů.
A je to...
Na závěr příkladů policejního násilí uvedu jeden poněkud úsměvný přehmat, který se udál březnu roku 2005. Elitní policejní komandu si dlouho připravovalo zatčení dvou pachatelů majetkové a násilné trestné činnosti. Chtěli je překvapit na předem vytypovaném místě u čerpací stanice Aral v Průmyslové ulici v Praze 10. Jenže nějak to popletli a k akci došlo o den dřív. Pachatelé tam nebyli, ale u benzinové stanice seděli v autě dva policisté, kteří sledovali jiné pachatele. Elitní policisté usoudili, že odpovídají popisu hledaných zločinců a razantně zaútočili, samozřejmě podle předpisů. Překvapené kolegy nejdříve vytáhli z vozu a začali je mlátit. Policisté se marně snažili ukázat své služební průkazy, nedostali se ani ke slovu.Teprve poté, když byli spoutáni, se ukázalo, že došlo k omylu. Zasahující policisté byli alespoň natolik ohleduplní, že ke zraněným kolegům okamžitě zavolali záchranku, aby je odvezla do nemocnice. Jeden ze zmlácených policistů byl strážník, který byl vyhodnocen jako policista měsíce v Praze 10.
Policejní násilí má stoupající křivku a příkladů bych mohl uvést ještě mnohem více, ale to není účelem této knihy. Chci vás jen připravit na eventualitu, že se to může přihodit i vám, můžete mít smůlu , že také narazíte na zakomplexovaného hlupáka, nebo psychopata. Řiďte se radami, které jsem popsal v úvodu této kapitoly. Nebraňte se, neprovokujte, kryjte si životně důležité orgány, plačte a proste ať vás tolik nebijí. Pokud má policista v ruce zbraň a namíří ji na vás, chraň vás Bůh. V tomto krajním případě žádnou rozumnou radu nemám, protože nikdy nemůžete vědět jak se zachová špatně vycvičený a duševně labilní policista. Můžete se jen spolehnout na statistiku, která říká, že se trefí jen jedním z deseti pokusů, pokud se oběť příliš nepohybuje. Horší to mají náhodní chodci, či řidiči. Těch zbývajících devět vystřelených kulek je totiž určeno jim.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 blizka osoba blizka osoba | 2. srpna 2012 v 21:08 | Reagovat

Mohu se zeptat, kdo napsal toto? Zajima me t z toho duvodu, ze jsem jeji dcera. A navic, mate opravneni neco posuzovat, pokud vas se to vubec netykalo?

2 blizka osoba blizka osoba | 2. srpna 2012 v 21:14 | Reagovat

Navic jsem zazila a pamatuji si urcite veci. Media vzdy zkresluji a nechapu, jak e necim takovym muzete bavit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama