Politické procesy

30. března 2009 v 10:43

7. POLITICKÉ PROCESY

Smůla je, když na jiný právní názor doplatí nevinní lidé jenom proto, že jsou úspěšní, bohatí a nebo mají jiný politický názor než má ministr vlády, která je momentálně u moci. Právě takovýchto obvinění v posledních letech nebývale přibývá. A právě u těchto případů je vina policie největší. I ti nejzaujatější soudci s bolševickou minulostí nemohou odsoudit někoho kdo nebyl policií obviněn. Od roku 1996 neustále přibývá obvinění na politickou objednávku. U těchto kauz je obtížné zjistit skutečné pozadí a už vůbec nelze říct, kdo za těmito obviněními stojí. Dokonce i opoziční politici jen nesměle vyslovují slova - obvinění na politickou objednávku. Ostatně ani největší optimista nemůže očekávat, že by například kriminální rada Machala přiznal jak to chodilo v týmu Mlýn.
Jistými indiciemi mohou být jen některé skutečnosti, které se pravidelně opakují podobně jako v inscenovaných obviněních nepohodlných policistů : halasné obvinění, teatrální zatčení před televizními kamerami, vazba ( útěková, ovlivňování svědků, pokračování v "trestné činnosti), nadstandardní horlivost policejních služebníků a nadstandardní "úniky" informací spřízněným novinářům, kteří svými články od počátku masírují veřejné mínění. Za povšimnutí stojí i fakt, že téměř vždy se jedná o stejné novináře - Kubík, Slonková, Kmenta, Kajan a další policejní ouška regionálního významu. Tito novináři ve službách policie odsoudí obviněné ještě dřív, než se kauza dostane k soudu. Politicky motivovaná obvinění mají pochopitelně širokou publicitu, tomu bych se ani nedivil, ale za odplivnutí stojí, když po skončeném procesu jsou jimi očerňovaní obvinění osvobozeni a oni v sobě nenaleznou ani špetku sebereflexe, nebo studu. Necítí potřebu se omluvit. Nikdy ve svých článcích neodsoudí chybný právní názor policie nebo soudu, nikdy s ním ani nepolemizují a nikdy nezpochybní úmysly policejních vyšetřovatelů. Ano jsou i slušní novináři, ale ti se nikdy nenechají do podobné policejní hry vtáhnout. Pozoruhodné jsou i další shodné rysy. Například stejní vyšetřovatelé, státní zástupci a zejména fakt, že obvinění jsou soudem nakonec osvobozeni.
Oběťmi politických obvinění byli v posledních deseti letech vždy jen občané, či politici, kteří byli spjati s ODS.V drtivé většině se tyto kauzy narodí před volbami, nebo dokonce v jejich průběhu. Výsledný efekt takovýchto procesů je podobný, jejich jméno je natolik pošpiněno, že jsou politicky i občansky vyřízeni. Po očisťujícím rozsudku zůstane na křivě obviněných nahořklá pachuť viny. Lidé jsou už tací, osvobozující rozsudek nevnímají jako ohromnou újmu člověka, který prošel policejní šikanou, ale v podvědomí jim zůstane jen intenzivní mediální masáž. Ve druhé polovině devadesátých let byl miláčkem médií státní zástupce František Fíla, přestože většinu těchto procesů prohrál, mýlil se. A pokud státní zástupce takovýto spor prohraje a nepodaří se mu přesvědčit soud o vině obžalovaného, jedná se skutečně o mimořádné profesní selhání, vezmeme-li v úvahu statistiku osvobozujících rozsudků. Ta u nás nedosahuje ani jedno promile. Avšak v politických procesech o konečné odsouzení tolik nejde, důležité je, aby se imaginární obvinění změnilo na obžalobu a ta se dostala až před soud, pokud možno ještě před volbami.

Vazba

Všechny politické procesy mají stejného jmenovatele - vazbu. Vazba dodává obvinění na vážnosti a spolehlivě přesvědčí veřejnost o oprávněnosti obvinění, která bývají ve většině případů za hranicemi představivosti běžného občana.
Na tomto místě si dovolím citovat právníka Václava Vlka, který vazbu považuje za největší trest, a není sám:
" Uspokojí vás, když se dočtete, že byl policií dopaden a soudem vsazen do vazby "mocný muž" či "nebezpečný živel"?
Veřejnost je častokrát přesvědčena, že lump už byl spravedlivě chycen, teď proti němu už jen nasbíráme důkazy, usvědčíme ho a potrestáme. Soudce, který návrhu na vzetí do vazby nevyhoví, je pak často kritizován jako osoba, která nedbá na výkon své funkce a nepomáhá stíhat, zavírat a usvědčovat kriminální živly.
Laciný populismus převažuje nad skutečně racionálními argumenty. Vazba je to nejhorší, co se může přihodit každému z nás, když se dostane do rukou spravedlnosti. Uvědomme si, že ten kdo je ve vazbě je nevinný člověk. Stává se - nikoli výjimečně, že vazebně stíhaný je zproštěn obvinění. A to nejen proto, že proti němu není dostatek důkazů, ale proto, že celou věc neudělal a někdo si to na něj vymyslel. Dostat se do vazby je snadné.
K obvinění z trestného činu policie potřebuje svědectví a stává se, že falešné. Pokud vás například obviní manželka ze znásilnění, nebo dokonce z pohlavního zneužívání dětí, máte vazbu prakticky zaručenou. Takže nevinný člověk se do vazby dostane "na to tata".
Přijdete na policii, a to v lepším případě, pokud vás neodchytnou v pět ráno doma. Tam vám policisté sdělí obvinění, a když se chcete bránit, tak vám řeknou, že na to máte prostor v obhajobě, teď si stěžovat nemůžete. Poté vám vše seberou, řeknou vám, že máte v podstatě smůlu a můžete si vybrat advokáta. Když na něj nemáte peníze, tak vám soud možná nějakého ustanoví, ale rozhodně ne teď. Jste naprosto bezbranní, nemůžete nikam telefonovat, nikomu nic říct, nikdo se s vámi nebaví, jste odsouzeni k potupnému čekání v policejní cele, aby na vás státní zástupce podal návrh na vzetí do vazby.
V poutech většinou nemytého, neupraveného a s pokořenou důstojností vás vedou před soudce, který má během 15 - 20 minut rozhodnout o vaší vazbě. Po krátkých přednesech, kdy se ke slovu často pořádně nedostane ani váš advokát, je-li vůbec přítomen, rozhoduje člověk, který vás viděl 15 minut, o vašem osudu na dalších minimálně 6 měsíců. Pokud vás nepropustí ze zadržení, následuje něco, co jste v životě nezažili.Bez jakýchkoliv práv a možnosti, že byste zavolal rodině, vás odvedou v poutech do antonu, který spěšně vyrazí do nejbližší vazební věznice. Tam Vám seberou i poslední zbytky důstojnosti, vydají vězeňský mundúr a předestřou vám Řád výkonu vazby. Z něj zjistíte, že nemáte právo prakticky na nic. O vašich obědech, večeřích, vstávání, vycházkách, v podstatě o všem bude rozhodovat vychovatel či dozorce a svoji rodinu můžete vidět maximálně jednou za 14 dní, a to ještě, když to dobře vyjde, hodinu za přítomnosti třetích osob v místnosti, což je krajně nevlídné. Poté vás zavřou do malinkého prostoru a tam spolu se skříňkou, lůžkem a záchodem trávíte útrpným čekáním čas na rozhodování o vaší věci. I kdybyste byl nevinen a důvody pro vzatí do vazby nebyly, odvolací soud o tom rozhodne nejdříve po dvaceti dnech. Nikoho nezajímá, že to zpřetrhá vaše vazby v běžném životě, že přijdete o zaměstnání, pověst rodinu i zdraví.
Ve vazbě jste pod nejhorším psychickým tlakem. Jako člověk formálně nevinný nemůžete vůbec nic, můžete si maximálně číst, chodit na vzduch hodinu denně a dívat se do zdi. Pracovat nesmíte, a jste tak odsouzen k osudnému ochabování vašich schopností. Jen psychicky silní jedinci vazbu vydrží. To ví také policie, když někoho do vazby "šoupnou". Ale vazba není pro to, aby někoho lámala, a nikdo nemůže být nucen k doznání tím, že je ve vazbě."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama