Radovan Krejčíř, policie s.r.o.

30. března 2009 v 11:29

Policie r.r.o. VII.

Radovan Krejčíř
Utajení svědci byli důležití proto, aby potvrdili verzi žalobců, že se obvinění Haiman, Kolář a Vítek s Krejčířem znali a ve skutečnosti plnili jeho pokyny. Utajení svědci (později byli dekonspirování Krejčířovými advokáty) podávali svědectví, které prý slyšeli v hospodě, u Orlické přehrady, na nádraží, prostě z druhé ruky : jedna paní povídala. Obžalovaní majitelé společnosti M5 totiž spolupráci s Krejčířem popírali a dokonce tvrdili, že ho ani neznali.
Například Šebesta (záhadně zavražděný, stopy vedly opět k policistům Koppovi s Dvořákem, na které toho hodně věděl a mohl je i vydírat) svědčil do policejního protokolu, že jednou viděl na Orlické přehradě obviněného Haimana s Krejčířem na jedné lodi výletní lodi. Z toho žalobce Trýzna usoudil, že když jeli na jedné lodi, jeli společně i v celních podvodech společnosti M5.
Petr Polanský zase poskytl "důležité svědectví", že slyšel od někoho na Vystrkově, že se Krejčíř znal s obviněnými a zařídil jim kontakt na celníka Žemličku a věděl i o machinacích jihlavské společnosti M5. Polanský podával svědectví pouze z doslechu a to navíc z druhé ruky, protože kvůli nevyřízeným dluhům s Krejčířem se mu raději vyhýbal už rok před tím, než se celní podvod uskutečnil. Proti Krejčířovi svědčil jako utajený svědek dokonce u dvou soudů.V jedné kauze na policii vypovídal v Krejčířův prospěch a potom u soudu "svědectví" změnil v jeho neprospěch. Proč svědčili jako utajení svědkové? Protože by vyšlo najevo, že byli několikrát odsouzeni a Polanský navíc za
přípravu podvodu právě na Krejčíře a to by svědkům na důvěryhodnosti nepřidalo.
Jiné důkazy neměli žalobci k dispozici. I kdyby však svědectví těchto podivných lidí bylo pravdivé, bylo by policejnímu radovi Machalovi k ničemu. To, že se někdo s někým zná, a popírá to, ještě není trestný čin. Navíc by málokterý soud u nás odsoudil někoho jen na základě svědectví utajovaných svědků.
A tak policisté udělali to, co dělají často a co mohou udělat u kohokoliv z vás. Udělají z obchodního, nebo občansko-právního sporu kriminální čin. Je úplně jedno jestli takový "trestný čin" dospěje až k soudu, rozhodující je, že na základě takového obvinění získají právní podklad k domovní prohlídce a k uvalení vazby. Při domovní prohlídce se při troše štěstí něco najde, co by posloužilo k jinému obvinění. A když se nenajde, tak se to tam šikovně podstrčí. Znám dost lidí u kterých našli Komorousovi hoši drogy a přitom ti lidé drogu nikdy neviděli.
V případě Radovana Krejčíře posloužil za záminku k domovní prohlídce čistě obchodní spor mezi ním a jistým podnikatelem Jaroslavem Bublou (bývalý majitel Stavoartiklu Brno), kterému prý Krejčíř dlužil peníze. Nakonec se sice ukázalo, že mu Krejčíř nic nedluží a že je tomu právě naopak, ale přesto šel kvůli tomu Krejčíř do vazby a policisté udělali v jeho vile domovní prohlídku. Dovedete si představit u jiných podnikatelů, že by policie dělala domovní prohlídky, aby se vyřešil jejich obchodní spor? To by takový Komárek, nebo Beran z vazby prakticky nevyšli. Při domovní prohlídce se pak našly dokumenty společnosti INCOR se kterou byli provázáni i obvinění jednatelé společnosti M5. Krejčíř tuto složku s informacemi skutečně vlastnil protože ji chtěl koupit kvůli její pohledávce za státem. Krejčíř na základě tohoto obvinění pobyl ve vazbě sedm měsíců, než Ústavní soud rozhodl o tom, je nezákonná a soud jej musel propustit na svobodu. Celá kauza ještě probíhá, ale jeden z obviněných - vrchní celní rada Žemlička byl již odsouzen k podmíněnému trestu...
Většina obvinění proti Krejčířovi stojí na svědectví policejních udavačů a utajených svědcích pochybné pověsti. Ne jinak tomu je i u posledního obvinění, které se mu stalo osudným, alespoň do té míry, že nakonec musel emigrovat a požádat o politický asyl v Jihoafrické republice.
Čepro po příchodu Kadlece uzrálo k dobrému obchodu - bylo na pokraji krachu. Pomohli mu k tomu státem placení manažeři Martin Pechan, který v Čepru, v roce 1996 zastával funkci obchodního ředitele, bývalý generální ředitel Čepra Zdeněk Sedmík, generální ředitel celní správy Miroslav Kárník (1995 - 1999), jeho nástupce Zdeněk Richtr ( 2000 - 2006) a spolumajitel firmy Bena Martin Vomela. Stát přišel díky podnikatelské činnosti těchto "podnikatelů" zhruba o tři miliardy korun a s velkou pravděpodobností zaplatí ještě další tři. A do toho nepočítám operaci celníků Carbopur za 1,5 miliardy, o které přišel stát díky špatnému zařazení jedné komodity do kolonky s nižší sazbou daně. Čistý zisk z jejich operací se dá jen odhadovat protože dokumentace hospodaření Čepra a Tukového průmyslu a Beny se stala státním tajemstvím. Podle skromného odhadu se jejich profit z operace "Bena" pohybuje kolem dvou miliard korun. Jisté je, že ani jeden z nich se nedopustil trestného činu za který by mohl být stíhán a nikdo z nich nebyl odsouzen k úhradě jediné koruny za způsobené ztráty. Nikdo ani nebyl obviněn z podílnictví (§ 251), ani z porušování povinností při správě cizího majetku (§255). Zdeněk Richtr byl sice na čas odvolán ze státních služeb (odešel s doživotní rentou 46 tisíc měsíčně) ministrem financí Tlustým, ale za rok jej jako zkušeného odborníka přijat Martin Říman na ministerstvo průmyslu a obchodu do čela licenční správy. Stovky milionů získané z obchodů s naftou mu pochopitelně zůstaly, stejně tak jako jeho úspěšným kolegům - podnikatelům. Není mi jasné proč nebyli vyhodnoceni jako podnikatelé roku. Jejich podnikání lze v jistém smyslu přirovnat k dokonalé práci kriminalisty Budíka. Zůstala i otázka, zda jsou zločinci Sedmík, Kárník, Richter, Vomela, či Radovan Krejčíř. Podle mého názoru, Krejčíř zločincem není, alespoň ne takovým jak jej vykreslují tak zvaní elitní policisté spolu se svými novináři. .
V následujících řádcích se pokusím popsat způsob jak vydělat miliardy a přitom je nemuset danit.
Pozorně sledujte jména podnikatelů, kteří u toho opravdu stáli a kteří nesli odpovědnost. Jméno Radovana Krejčíře mezi nimi nenajdete. Padne až na samém závěru, kdy se jednalo prakticky jen o zbytky hostiny. Krejčíř totiž z Čepra žádné peníze nezískal a podnikání Tukového průmyslu se prokazatelně nezúčastnil. Nikdy nebyl spoluvlastníkem firmy Tukový průmysl, nikdy tam nepracoval jako prokurista, či jednatel, nevlastnil Al Batal, General Trading ani Venturon Investment, dokonce tam neměl žádný podíl. Nepracoval v podatelně Čepra ani v žádné jiné funkci v tomto státním podniku, stejně tak nikdy nebyl policistou ani celníkem. Přesto je však policií a novináři neustále označován za hlavního organizátora mnohamiliardových podvodů, které způsobily ztráty státního podniku Čepro. Sledujte, jak se výmysl změní v pověst, která roste tím, jak se šíří (fáma crescit eundo) prostřednictvím policejních novinářů, až se změní na fakt. Novináři pravidelně omílají jednu a tu samou frázi : lidé kolem Krejčíře, lidé kolem Mrázka, z okruhu Starky a podobně..." Také vám to připomíná "hrob neznámého vojína? To jsou tak neurčité náznaky, že se jim nelze bránit, ale když se stokrát opakují, pokaždé se stejným textem a fotografií, veřejnost tomu časem uvěří. Lidé z okruhu Mrázka, či Krejčíře jsou nepochybně i socialističtí předáci Gross, Paroubek, Kočka, Šlouf, nebo i bývalý ministr vnitra Langer. Nikdy jsem ale nečetl : lidé kolem Grosse, Paroubka a tak dále. Nikdy jsem také nečetl : Krejčíř, či Mrázek jsou majiteli té a té firmy, která obchoduje s Tukovém průmyslem, nebo s Čeprem.
Pozoruhodné je, že novináři dokáží vyšťourat důvěrné materiály o sociálních dávkách Jiřího Čunka, ale nejsou schopni položit na stůl jediný výpis z obchodního rejstříku o provázání firem a lidí o kterých hovoří jako o hotové věci.
Aby tyto desinformace nabyly na vážnosti, je třeba někomu přisoudit vraždu, nebo alespoň únos. Například nájemná vražda podnikatele Šebesty je střídavě přisuzována Mrázkovi i Krejčířovi, podle toho o kom je momentálně řeč. Jednou se píše, že jsou kamarádi, podruhé, že se nenávidí a tak mohou mít motiv k vraždě kohokoliv. Přitom ani jeden z tak zvaných kmotrů podsvětí nebyl za násilný trestný čin nikdy souzen, ani obviněn. Když není konkrétní mrtvý, vymyslí se imaginární příprava vraždy neznámého celníka. Ale zpět k Čepru.
Obchodní ředitel Čepra Pechan byl i spolumajitelem společnosti Tukový průmysl s.r.o., která měla licenci na provozování celních skladů. Už samotné udělení licence na provozování celních skladů byl Pechanův mistrovský kousek. Společnost, která pracuje s odloženými platbami za stamiliony ručí jen do výše 200 tisíc korun. Víc si na ni nikdo nevezme.
Tukový průmysl měl licenci, kancelář, pár stolů a účetních ale neměl to nejdůležitější - sklady na pohonné hmoty, to ale spřáteleným celníkům nevadilo. A tak Pechan uzavřel smlouvu s Čeprem o pronájmu části jeho kapacit. Smlouvu za Čepro podepsal tehdejší ředitel Zdeněk Sedmík. Čepro musí z technických důvodů část státních rezerv pravidelně obměňovat. Staré se slevou prodává soukromým firmám takže ve skladech Čepra je neustálý pohyb uskladněného zboží. Staré se prodává, nové zaváží. Čepro provozovalo 80% kapacity zásobníků a 20% (zhruba pro 200 tisíc tun) uvolnilo pro Pechanův Tukový průmysl.
Tukový průmysl pak uzavřel smlouvu o uskladnění pohonných hmot ve svém veřejném celním skladu se společností Bena (také neměla sklady na pohonné hmoty) a ta do pronajatých nádrží od Čepra zavážela pohonné hmoty z bratislavského Slovnaftu. Jak se ale pozná státní pohonné hmoty od soukromých v jednom zásobníku? A na tom založili Pechan, Vomelka, Richtr a Sedmík svůj obchod století. Bena postupně navezla do skladů Čepra provozované Tukovým průmyslem celkem asi 200 tisíc tun pohonných hmot. Průběžně však přibližně (přesně to už těžko někdy zjistí) stejné množství odčerpala a odvezla do sítě čerpacích stanic dceřiné společnosti Pap Oil, kterou vlastnil podnikatel Vomela. Bena však žádné clo a daně při odběru neplatila. Celníci se podobně jako u celního podvodu společnosti M5 probudili až po čtyřech letech ( 2001), když porovnali čísla dovezených pohonných hmot s daňovým výnosem. Někteří vysocí celní úředníci o tom pochopitelně museli vědět, jinak by na to kontrola přišla nejpozději za rok, ale provize z obchodu pro ně byla větším lákadlem, než zájem státu, který měli chránit. Dnes už těžko někdo zjistí zda se jednalo o lajdáctví, hloupost, blbost, nebo o úmysl. Jisté však je, že s Pechanem a Vomelou museli s celníky spolupracovat a hlavní odpovědnost za výběry cla měl tehdy generální ředitelem Celní správy Zdeněk Richter. Celní správa se zpožděním vyměřila dodatečné daně ve výši 2,8 miliardy korun Tukovému průmyslu, který veřejný celní sklad provozoval a proclení z vyskladněných pohonných hmot nezajistil a policie obvinila Pechana s Vomelou z gigantického celního a daňového podvodu. Obviněný šéf Beny se bránil tvrzením, že z veřejného celního skladu nic neodebral a tudíž mu ani nevznikla daňová a celní povinnost - a požadoval své uskladněné pohonné hmoty vydat. Totéž potvrdil i Pechan za Tukový průmysl. Pokud by to byla pravda, tak by byl podnikatel Vomela světovou raritou, protože by investoval stamiliony korun do zboží, které nechal ležet ve skladech a nechtěl žádnou návratnost.
Tukový průmysl prý umožnil vyskladnění pohonných hmot Beny ze svých zásobníků, nepřihlásil je ke zdanění a tak stát vymáhal peníze na soukromé firmě a ta zase soudně požadovala stejnou kompenzaci na státní firmě, protože prý Čepro neohlídalo zásoby Tukového průmyslu a nechalo je odčerpat mimo celní prostor.
Jak je to možné? Snadno. Celou operaci papírově řídil Pechan, který byl majitelem Tukového průmyslu i obchodním ředitelem Čepra a tak se z "evidence" nedalo zjistit, kterou část Bena skutečně odvezla. A zde nastává kuriózní právní spor. Soud musí rozhodnout zda státní společnost Čepro odpovídala za ztrátu zboží, které měla uskladnit provozovateli veřejného celního skladu. Na toto zboží byly daně vázané a ne na jiné. Tukový promysl tvrdí, že pohledávka státu visí jen na ty pohonné hmoty, které uskladnila Beně a nebyly vyskladněny. Potíž je v tom, že Čepro naftu, či benzin míchalo a zboží neskladovalo odděleně jak mělo. Při posouzení selským rozumem je pravda na straně státu - benzin jako benzin, vždyť se jedná o stejný druh. Po právní stránce má však pravdu Tukový průmysl, který se opírá o Obchodní zákoník č.513/1991 Sb kde § 530 - Skladovatel je povinen uložit věc odděleně od ostatních skladovaných věcí s označením, že jde o věc ukladatele. Ukladatel má právo kontrolovat stav skladované věci a brát z ní vzorky. To ale ukladatel z pochopitelných důvodů nedělal.
Zdánlivě se jedná o právní formalizmus, ale neumím si představit jiný výklad práva než který je uveden v Obchodním zákolníku. Souhlasím s tím, že Pechan s Vomelkou jsou "obchodníci", kteří připravili stát o více než tři miliardy korun, ale právo stojí na jejich straně. Na druhé straně má však Pechan i Krejčíř stejný problém jako Čepro, protože by museli prokázat, že byly pohonné hmoty promíchané. Čepro může i dnes ukázat na libovolný zásobník a tvrdit, že to jsou právě ty pohonné hmoty, které si tam Bena uskladnila a dosud nezdanila, nebo naopak, že benzin si už Bena odvezla. Pokud není k dispozici evidence, je dokazování obtížné. Výhodu však mají muži kolem Beny, protože oni už mají zisk v kapse a i kdyby všechno prohráli, na kontech dávno prodaných firem se stát nezahojí.
Generálního ředitelství cel podalo celou sérii žalob na Benu a posléze i Tukový průmysl na zaplacení cla, ale žaloby byly jako na potvoru proti subjektu (Bena), který skutečně nenesl za nezaplacené clo odpovědnost a soudy je postupně zamítly. A žaloby na Tukový průmysl přišly zase po promlčecí lhůtě a ty které přišly včas, směřovaly na jiný subjekt, takže byly také zamítnuty. Náhoda co? Žádný soud však nevyřeší kam se podělo 210 tisíc tun nafty a nakonec to skončí tak, že za všechno může jen nepořádek ve vedení evidence a že vlastně nic nechybí a nikdo za to nemá odpovědnost. Tedy ne ze státních úředníků.
Převody, prodeje, odkupy pohledávek, vše je nepřehledné právě proto, aby aktéři nebyli trestně postižitelní. Dodatečná cla, daně a penále připadají v úvahu jen když má dlužník nějaká aktiva, když je nemá, může stát jen zaplakat. Stát se může zahojit jen v rovině trestně právní, pokud prokáže úmysl.
Stát se pokusil inkasovat od Beny daně (spotřební daň, a clo) dodatečně, ale zase pozdě. Martin Vomela stačil majetek, který by finanční úřad a celníci mohli zabavit, převést jakémusi podnikateli z ostrova Svatý Kryštov. Zajímavé je slovíčko převést. Zpeněžit to totiž nešlo protože by peníze mohl finanční úřad zabavit. Ze společností firem provázaných s Benou tak byla vyvedena část, která měla hodnotu - 122 benzinových stanic Pap Oil.
Ale ještě nebylo všem operacím kolem Čepra konec. To nejlepší na stát teprve čekalo.
Vomela prodal své údajné zásoby pohonných hmot firmě Venturon Investment podnikatele Klimuse, který se do té doby živil jako zedník a ten se obrátil na Čepro, aby mu uskladněné zboží vydalo. Až potud bych to s jistými rozpaky chápal, ale není mi jasné, kam by firma Venturon Investmen benzin odvezla, když neměla k dispozici žádné zásobníky, a i kdyby je měla, musela by při opuštění skladu zaplatit daně ve výši 2,8 miliardy korun, které prokazatelně neměla. Když se mu na Čepru vysmáli, zažaloval šikovný zedník státní firmu u soudu. Čepro mělo podle žaloby buď pohonné hmoty vydat, nebo zaplatit 2,5 miliardy korun.
Gross, Babiš i Krejčíř měli zájem na tom, aby Čepro u soudu prohrálo.
Gross by tím splnil svůj závazek vůči Krejčířovi a tomu by se vrátila investice do ministra vnitra.
Těžko mi někdo vymluví, že součástí této operace nebylo jmenování Tomáše Kadlece ředitelem Čepra, tím spíše, když se v roce 2006 provalila informace o tom, že byl pan ředitel na výplatní pásce Radovana Krejčíře, který mu poslal na účet dva milióny korun právě v době, kdy vrcholil spor o existenci nevydaných zásob za 2,5 miliardy. Tomáš Kadlec byl dlouho mimo hlavní podezření z machinací v Čepru hlavně proto, že byl pod ochranou ministra vnitra Grosse a sociálně demokratických politiků. Postupem času však policie začíná přehodnocovat jeho roli v případech nepochopitelných omylů v Čepru. V roce 2008 se jí podařilo zjistit, že Kadlec disponuje nejméně třemi zahraničními konty kam směřovaly vysoké částky peněz. Kadlec s výjimkou státního majetku s ničím nepodnikal a tak penězovod do zahraniční přitahuje pozornost vyšetřovatelů (po volbách v roce 2006 došlo ke značné obměně vyšetřovatelů), kteří se konečně snaží vypátrat odkud k němu peníze dorazily. Nakonec ale bylo šetření na jeho možné účasti podvodech kolem Čepra zastaveno.
Žaloba společnosti Venturon Investment na vydání uskladnění zásob ležela už od listopadu 2003 na pražském obchodním soudu. Nejjednodušší cestou jak takový soud hladce vyhrát je absence žalované strany. V první instanci soud rozhoduje pouze na základě zaslaných dokumentů žalující strany a pokud se proti rozhodnutí žalovaný neodvolá je rozsudek platný. A to se stalo právě Čepru. Podle doručených obsílek soudy o všech rozhodnutích žalovaný státní podnik řádně informovaly, tam se však soudní obsílky záhadně mizely. Na Čepru prý ani nevěděli, že jsou žalováni, natož aby se hájili. Dopisy mohly mizet buď v podatelně, nebo v právním oddělení a nebo - u ředitele Čepra, protože byly určeny statutárnímu zástupci. Nejisté je kdo jejich ztrátu zařídil, jisté je, kdo dostal na účet 2 milióny korun.
Venturonu Investment vyhrál soud, ale nechtěl čekat léta na zaplacení své pohledávky a raději ji pod cenu prodal (nikdo neví za kolik) společnosti Al Batal General Trading palestinského podnikatele Mohameda Shanaáha.
Pozoruhodnou náhodou byl v roce 2001 Pechanovým podřízeným právě tento Palestinec, který měl na starosti nákupy. Po šesti měsících Čepro opustil a o pár měsíců později založil firmu Al Batal General Trading, která pohledávku od zedníka Klimuse odkoupila. Zřejmě si v Čepru dost vydělával. Když ale ani Al Batal nedostal "své" pohonné hmoty ani peníze obrátil se na soud a ten poslal do Čepra exekutora (Podkonický). Teprve tehdy se manažeři Čepra probudili a pochopili, že to Bena s vydáním svých zásob myslela vážně.
Policie horečně hledala viníky skoro dva roky a nakonec zjistila, že dopisy od soudu prý ztopila pracovnice podatelny Čepra Ivana Skopcová. Prý ji k tomu přemluvil přítel a ten prý jednal na pokyn Krejčíře. Všechno to jsou taková prý, která se snaží ukázat na Radovana Krejčíře a všechna prý mají, podobně jako většina podobných obvinění, jeden zásadní nedostatek - stojí jen na tvrzení původně obviněných pachatelů a postrádají důvod (prospěch), který by měl Krejčíř v případě vítězství Al Batal Trading u českých soudů. Kdyby totiž Al Batal vyhrál a dostal by vysouzené miliardy, neprodával by Krejčířovi pohledávku, ale zboží. Krejčíř mohl Al Batalu nanejvýš půjčit na zaplacení soudních poplatků. To však není prokázané a navíc ani trestné. Pokud by Krejčíř koupil pohledávku ještě před započetím soudní pře, soudil by se Krejčíř, nikoliv Al Batal Trading.
Kmotr Gross nikdy obviněn nebyl, ani Kadlec, Sedmík či Richtr, nicméně miliardy jsou pryč. Obvinění také nedostal a zcela jistě nedostane žádný z odpovědných celníků, kteří byli v tomto podvodu, či omylu napojeni. Bez jejich aktivní spolupráce by nikdy žádná kauza Bena nemohla vzniknout. Kdyby šéfové Celní správy nespolupracovali s Pechanem a spol, mohli celníci vymoci daňový dluh alespoň dodatečně. V případě celníků, podobně jako u policistů,
se však nehovoří o úmyslu, nebo o podvodu, ale o profesionálním selhání, nepořádku, prostě o bordelu. U neschopnosti se prý nejedná o úmysl, který je předpokladem kvalifikace trestného činu § 3 odst.3 Trestního zákona.
Obžalobu ze zločinného spolčení zato dostal Radovan Krejčíř, který se stal pro policii univerzálním viníkem. A dobře mu tak, neměl se zaplést s politiky ČSSD. Ti neplní ani volební sliby, natož pak ty Krejčířovy. Policie veřejně obviňovala Radovana Krejčíře z toho, že zorganizoval mizení soudních obsílek z podatelny státního podniku Čepro. Policejní novináři toto absurdní obvinění okamžitě papouškovali ve svých denících jako hotovou věc. Nikdo z nich si nedal práci zjistit jak by to mohl Krejčíř provést, když v té době byl držen ve vazbě v Českých Budějovicích.
Zbývá jen dodat, že obchodování firmy Bena a Tukového průmyslu zpočátku vyšetřoval bývalý šéf týmu "Mlýn" Vladimír Machala. Ten celé vyšetřování zbrzdil (prý měl mnoho jiných úkolů) a prakticky ve stejné době začaly na veřejnost prosakovat zprávy z Policejního presidia o zločinném spolčení "lidí kolem Krejčíře"...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pája Pája | Web | 30. března 2009 v 11:32 | Reagovat

Ahojky,jukni na můj blog a zapoj se plsky do blesk☺fečky!!Budu ti móóóc vděčná!A ještě nehoře v záhlaví hlásni for Pája.Neber to jako reklmu,ale spíš jako nabídku vyhrát cenku a pomoct mi s hlásky=o)

2 Mona Mona | Web | 30. března 2009 v 11:39 | Reagovat

Opravdu se omlouvám, do takovýchto soutěží se většinou nezapojuji, protože mi přijdou dost trapný, ale nemám co dělat, takže moc prosím o hlásek tu: http://girlsmoda2.blog.cz/0903/soutez#komentare

jsem tam jako Mona Lunette, moc děkuju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama