Úplatky na policejním presidiu - neodsouzené

30. března 2009 v 12:57

Úplatky na policejním presidiu - neodsouzené.

Úplatky, zneužívání pravomocí veřejného činitele, zneužití informací v obchodním styku, to jsou trestní činy bílých límečků Policejního presidia. Tam se úplatky nedávají po desetitisících, či statisících. Pokud se pro policii nakupují nové pistole, nebo pouzdra, jedná se takové množství, že lobysté mají žně. Čím horší a dražší výrobek, tím vyšší úplatek. Policisté tomu cudně říkají provize. Velkých afér s nákupy na policejním presidiu bylo hned několik. Stačí zmínit miliardovou zakázku pro francouzský spojovací systém Matra, který však není kompatibilní s vysílačkami záchranné služby a hasičů a dodnes se prakticky nepoužívá. Tento systém vyhrál ve výběrovém řízení za ministrování Jana Rumla. Matra dostala od policie takové podmínky o jakých se českým podnikatelům nemůže ani zdát. Zatímco Matra nedodala ani jednu vysílačku, na její konto dopředu putovalo 240 milionů korun a to v roce 1997 byly úrokové sazby domácích bank na úrovni 18%. Šéfa sekce spojení a informatiky Jaroslava Mráze, který byl za "přehmaty" s Matrou odpovědný sice nový ministr vnitra Grulich odvolal, ale trestně právního postihu se nikdy nedočkal. Stejně tak vyšuměl další omyl Rumlových nákupčích s rakouskými samopaly Steier pro zásahovou jednotku, když v roce 1993 nakoupili za patnáct miliónů 500 kousků, které však nestřílely jak měly a dodnes leží v policejních skladech jako neprodejný šrot.
Zcela jistě vyšumí i poslední skandál s nákupem pouzder na pistole, který se stal již v době ministrování Stanislava Grosse.
Korupce na policejním ředitelství se stala folklórem většiny výběrových řízení podobně jako na ministerstvu obrany za panování lidoveckých ministrů a náměstků.
Kdo si dnes vzpomene na kauzu náměstkyně policejního presidenta plukovnice Ivany Pánkové, která dodnes nebyla soudem uzavřena?
Policejní presidium vyhlásilo výběrové řízení na přezbrojení policistů moderními automatickými pistolemi. Toto výběrové řízení vyhrála Uherskobrodská zbrojovka, která měla podle smlouvy dodat policii celkem 46 tisíc pistolí a 30 tisíc pouzder. Protože zbrojovka pouzdra na zbraně nevyrábí provedla poptávkové řízení u několika firem, které se na obaly pro zbraně specializují. Policejnímu presidiu byly nakonec předloženy dvě nabídky. Jedna od tuzemské firmy MLC Sport a druhá od rakouské firmy Sickinger, která nabízela pouzdro vyrobené převážně z umělých hmot.

A korupční kolotoč mohl začít. Nátlakové skupiny přesvědčovaly policisty odpovědné za výběr, že nejlepší volbou je právě rakouský výrobek, byť byl dvakrát tak drahý než český. Rakušané zřejmě do ceny museli zakalkulovat i úplatky našim policistům. Odborníci radili, že vhodnější pouzdra jsou ta česká, ale nakonec "výběrové" řízení hlavně po zásahu ekonomické náměstkyně paní plukovnice Ivany Pánkové vyhráli Rakušané.
Ještě před ukončením "výběrového řízení" podal ředitel Uherskobrodské zbrojovky Jiří Martinec trestní oznámení protikorupční službě, ve kterém mimo jiné poukázal na to, že zakázku provází korupce. Jak už to v podobných případech na policii chodí, trestní oznámení se řádně neprošetřilo. Pánkové a spol. by to v pohodě prošlo, nebýt častých stížností na funkčnost dodávaných pouzder. Policisté v terénu si hlavně stěžovali, že z nich nejde rychle tasit pistole, což je v krajních situacích může stát i život. Umělohmotné přezky, kterými se pouzdro upevňuje k opasku v mrazech praská, navíc ho lze utrhnout, což by bylo zvláště nemilé například při demonstracích. Špatných pouzder se chytil tisk a policejní nákupy organizované pod taktovkou plukovnice Pánkové se provalily. Na její obranu okamžitě vystoupil policejní president Kolář : " Nevím o tom, že by si někdo stěžoval." Pravda současní plukovníci běhali s pistolemi u pasu naposledy v listopadu 1989 a mluvčí Blanka Kosinová zase jako kolovrátek opakovala, že výběrové řízení proběhlo v souladu se zákonem. Ostatně ještě nikdy jsem neslyšel aby mluvčí policejního presidia řekla : " Ano policie porušila zákon." Zbrojní expert ministerstva vnitra, který srovnával oba výrobky připustil, že pouzdro českého výrobce je "principiálně" lepší, ale vzápětí dodal, že výběr byl činěn v časové tísni. To by mohl být důvod, kdyby odborníci, kteří radí při výběrech zbraní doporučili horší výrobek z Rakouska, jenže tomu bylo právě naopak. Jejich doporučení však na poslední chvíli změnila právě pani ekonomická náměstkyně. Zřejmě proto, že byla dražší. Na rozdíl od mluvčí policejního presidia se Inspekce ministra vnitra domnívala, že zákon porušen byl a ředitel Tomin se vyjádřil v tom smyslu, že se chystá navrhnout obvinění několika osob mezi kterými je i plukovnice Pánková - pravá ruka policejního presidenta Koláře. Podezřelá policistka však ještě několik měsíců zůstávala dál ve službě jako by se nechumelilo. Celý případ šel pomalu do ztracena. Více než dva roky nepronikla z policejního presidia žádná informace o dalším šetření kauzy plukovnice Pánkové a můžete si být jisti, že k se soudu ani nedostane, a pokud ano, tak v záplavě protichůdných posudků bude o vině těžko rozhodovat. Na to, aby byla paní plukovnice odsouzena, příliš vysoko postavená a příliš blízko policejnímu presidentovi. Policisté v terénu řeší problém špatně nakoupených pouzder tak, že si za své peníze kupují lepší pouzdra česká.
Podobných omylů se dopustili i další nákupčí zbraní, které paní plukovnice řídila.
Pracovníci Policejního presidia Dalibor Souček a Jaroslav Kobera nakoupili pro speciální policejní jednotky laserové zaměřovače pro samopaly. Oba zbraňoví odborníci jsou bývalými policejními důstojníky, kteří u policie leccos pamatují. Od policie odešli na vlastní žádost, dostali výsluhy i renty a prakticky zůstali na svých místech dál, jen s tím rozdílem, že pracovali jako civilní zaměstnanci Policejního presidia. Když v roce 2001 dostali za úkol nakoupit zaměřovače pro samopaly začal se odvíjet přímo čítankový příběh korupce, obcházení zákonů a nepořádků které panovaly na policejním presidiu pod vedením generála Koláře. S vypsáním výběrového řízení se ani neobtěžovali s odůvodněním, že na řádné výběrové řízení nebylo dostatek času a policii tyto zaměřovače chyběly. To je ostatně obvyklá vytáčka všech nákupčích jak policejních, tak i vojenských, kteří dokázali za ekonomického náměstka Kalouska utopit daleko větší sumy než policejní nákupčí, kteří jsou v tomto ohledu troškaři. Pokud někdo ze silových resortů nakupuje moderní zbraně, vždy je ve zpoždění desítek let. To je prostě fakt a nějaké to zpoždění v řádu měsíců akceschopnost policistů neohrozí. Zřejmě, aby vykompenzovali menší obraty nákupů, tak nakupovali obzvláště nevýhodně a v mnohém tím i překonali nákupčí armády. Časovou tísní lze skutečně podle zákona obejít vypsání výběrového řízení, ale muselo by jít o akutní nebezpečí z prodlení, které by hrozilo při zpoždění nákupu, například při živelných pohromách. To ovšem jak známo není případ chybějících laserových zaměřovačů. Tolik teroristů zas policie na našem území nehoní a na anarchisty si vystačí s vodními děli a obušky jako za Husáka. Souček s Koberou nakupovali povětšině v pražských kavárnách a restauracích kam je zvali zástupci zainteresovaných firem. Zřejmě nejpádnější důkaz o kvalitě nabízených zaměřovačů předložila firma C.I.D. Praha s.r.o., která měla domluvený výhodný obchod s výrobcem zaměřovačů a navíc k tomu nemusela mít ani korunu kapitálu. Uzavřeli smlouvu o nákupu potřebných kusů zaměřovačů za 3 mil. Kč a obratem je prodala povedeným nákupčím za 16 miliónů. Zisk po odečtení nákladů na provize více než slušný. Skvělý kšeft. Ne však pro policii a daňové poplatníky, ale na takové prkotiny se na policejním presidiu nekouká. Dobrý obchod by jistě prošel bez problémů, kdyby to na ně nepráskl jejich kolega, který zřejmě přišel zkrátka. K soudu se celý případ dostal až po třech letech a státní zástupkyně Jana Bugárová obžalovaným vyčítá, že neprovedli řádný průzkum trhu, nekomunikovali dostatečně s konečnými uživateli (ti by jim zřejmě řekli, kde se dají vyhovující zaměřovače koupit za polovinu), a bez výběrového řízení prosadili nákup od jediného dodavatele z druhé ruky a podle obžaloby tak spáchali trestní čin porušování závazných pravidel hospodářského styku - § 127. Za škodu třinácti miliónu by normální lidé dostali nejméně šest let vězení s ostrahou případně i peněžitý trest. Navíc by strávili rok ve vyšetřovací vazbě. Stačí jen připomenout případ bývalého tenisového reprezentanta Milana Šrejbra o kterém píši na jiném místě. Policejní nákupčí pracovali ještě v den zahájení soudního líčení na policejním presidiu jako by se nechumelilo. Klasická obhajoba u soudu slavila úspěch. Obvinění nákupčí na svou obhajobu pozvali ke svědeckým výpovědím své kolegy, kteří coby znalci samozřejmě svědčili v jejich prospěch. Příště si zase mohou role vyměnit. Rovněž nadřízený obžalovaných expertů Pavel Musil svědčil u soudu jako jejich obhájce. Co jiného mu také zbývalo? Snad soudce nečekal, že na sebe řekne : " Ano na policejním ředitelství je v nákupech bordel a já ho pro klid v policejní rodině trpím." Celým soudním líčením se jako červená niť táhla teorie nabídky a poptávky. Zaměřovače nebyly okamžitě k mání, jediným, kdo je v daný okamžik nabízela byla firma
C.I.D. Že byly zaměřovače předražené? To je obchod. Kde je poptávka a není nabídka jdou ceny nahoru. Otázka proč nebyla na celém světě jiná nabídka soud neřeší. Obhajoba vsadila na tržní chování a vyhrála. Nákupčí byly osvobozeni, státní zástupkyně se odvolala a nákupčí nakupují dál. Za čas se na tuto několikamiliónovou drobnost zapomene. A je to...

Na příkladu plukovnice Pánkové, či jejích podřízených jsme mohli malinkou skulinkou nahlédnout do poměrů panujících na policejním presidiu.
V roce 1999 byl Inspekcí ministra vnitra obviněn dokonce šéf materiálového odboru policejního presidia Štefan Matějčík, který se dopustil trestného činu podle §128a pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě. O tom, že se nejednalo jen o drobné svědčí i skutečnost, že vysokého policejního důstojníka musel policejní president na hodinu propustit ze služebního poměru. Pan důstojník jednoduše řečeno vybíral ve výběrových řízeních uchazeče, kteří byli ochotni zaplatit požadovanou provizi. Matějčík ale podváděl už dříve, když zatajil své neoprávněné podnikání v akciové společnosti Travel Servis. Tehdy jeho podvůdek ještě policie přikryla. Matějíček patřil do staré gardy mazáků, která začínala svou kariéru ještě za socialismu a pod ministrem Rumlem to dotáhl až na vedoucí funkci na policejním presidiu.
Na policejním presidiu se točí stamilióny a kupčí s organizovaným zločinem ve velkém, ale ani krajští a okresní policejní hodnostáři nezůstávají pozadu a běžně zneužívají své pravomoci a těží z praktické beztrestnosti do takové míry, že si často počínají ve svém rajónu jako malí gubernátoři.
Pokutové bločky, řidičáky, pojistky, švindly s alkoholem za volanty služebních aut jsou jen drobné přestupky proti tomu jaké peníze se dnes točí při uplácení policistů na vyšších stupíncích policejní hierarchie. Kriminalisté, vyšetřovatelé - dnes radové, či elitní policisté z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, protikorupčního útvaru a dalších útvarů zabývajících se převážně závažnou hospodářskou kriminalitou jsou denně vystaveni pokušení úplatku. Čím větší hospodářský delikt, tím větší pokušení pro vyšetřující. V každém okresním městě ví podsvětí i právníci na koho se obrátit, se kterým vyšetřovatelem se dá jednat o výpalném. I zde platí, že odhalené případy končí u soudu jen výjimečně. A tak mohou být policejní šéfové v klidu. V podobném klidu jako fotbaloví funkcionáři, kteří tvrdí, že fotbal je čistý, protože se ještě nikdy nic neprokázalo. Jen nějaké ty hrušky, nebo kapříci.
Soudy v případech obžalovaných policistů rozhodují zcela jinak než u běžných občanů. Je zajímavé číst odůvodnění některých soudců, kteří osvobozují obviněné policisty pro nedostatek důkazů. Náhle nerozhodují na základě přesvědčení, ale na základě nezvratných důkazů. Co je to ale nezvratný důkaz? Tvrzení člověka, který uplácel? Nikoliv, policista řekne, že to není pravda a hotovo. Operativní technika příliš nepomáhá, protože kolegové se předem varují. Policisté se ale nenechávají podplácet jen zvenčí, ale podplácejí se i navzájem. Že je to nelogické ? Ano, pokud si myslíte, že vyšetřují nestraně, dodržují zákony a pracují pro společnost, která je platí. Policisté, a není jich málo jsou však i na výplatních listinách zločinců, nebo lidí pohybujících se na samé hranici zákona. Mrázek jich takto pásl asi patnáct, stejně tak jako Krejčíř a další. Policejní důstojníci jsou těmito lidí placeni lépe než státem. Paradoxní přitom je, že je nepodplácejí jen proto, aby při nějaké kauze přivřeli oči, ale hlavně proto aby vyšetřovali podle zákona, někteří berou i klasické výpalné. Možností, plynoucí z jejich služebního poměru mají dost a dost. Nejednodušší varianta je taková, kdy sami dostanou inkriminovaný případ k "vyšetření" a nejednodušší metodou je varování svých klientů. Například ve známé kauze Kájínka se navzájem varovaly obě strany znepřátelených policejních gangů. Policisté, kteří nebyli zapojeni v řetězci klientelismu plzeňského policejního ředitelství byli za hlupáky. Podplacení policisté si své klienty umí ochránit. Pokud se to nedaří a smyčka se začne stahovat (hlavně u hospodářských deliktů), mají v záloze další varianty. Například se začnou ztrácet usvědčující materiály za spisů. Někdy se však ztratí i soudu. Při domovní prohlídce sepíší seznam zabavených věcí tak, že se může ze spisu vypařit cokoli. Podle zákona musí být sice každý zajištěný dokument označen a zdokumentován tak, aby bylo jasné co bylo zabaveno, ale kdo by se s tím psal, zvláště když se jedná o stovky papírů a desek. Policisté ani moc neriskují, když se na nějaký přehmat v evidenci zabavených listin přijde, zpravidla se nic nestane. Všeobecně se má za to, že nepořádek na policii je běžnou záležitostí a proto se nejedná o úmysl, ale jen o lajdáctví. A lajdáctví, či blbost není trestným činem. Mizení důkazů obhajoby patří k běžné taktice policistů, když chtějí usvědčit vybranou oběť, stejně tak jako v opačném případě kdy chtějí ochránit svého klienta. Mizení důkazů žaloby patří k lukrativním obchodním komoditám.
Statistika potvrzuje, že čím vyšší důstojník, tím více si dovolí a tím méně je napadnutelný. I takoví policisté chrání zákon a může se stát se s některý z nich bude vyšetřovat právě vás.
Některé kauzy, které pro ilustraci popisuji vypadají na první pohled naprosto nevěrohodně, přesto jsou pravdivé, mám k ním i dostatek podkladů. Nezaujatý čtenář přece jen těžko uvěří, že policejní podvodník, který vyžaduje úplatek za službu, kterou ani nemůže zajistit, je přistižen zásahovou jednotkou při činu a slouží dál za plný plat.
Policejní mluvčí jako obvykle veřejnost neinformuje a policie se snaží celou ostudu "vyřešit" v tichosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama