Vladimír Železný I.

30. března 2009 v 10:35

Vladimír Železný I

Akce čisté ruce, hlavní trumf Zemanových předvolebních slibů povážlivě skřípala a pomalu mizela v zapomnění. Blížily se nové volby a socialisté potřebovali nějaký výsledek. Slavný útvar pro odhalování korupce a organizovaného zločinu sice několik let sledoval Železného na každém kroku, přesto však nemohl posloužit žádnými relevantními důkazy. Proč padla volba vládních špiček právě na úspěšného televizního podnikatele? Zřejmě proto, že soukromé televize vadily socialistům už z principu. Nedaly se snadno ovlivnit a Nova v té době dávala větší prostor opozici. V blížících se volbách se očekával hlavní střet mezi ČSSD a ODS a k tomu bylo třeba neustálé mediální podpory a nového nepřítele, který by odvedl pozornost od narůstajících hospodářských skandálů vládních socialistů.
Ministr vnitra Gross sestavil speciální vyšetřovací tým Mlýn a do jeho čela postavil ctižádostivého vyšetřovatele Machalu. Do té doby sice žádný větší hospodářský zločin nevyřešil, zato mu však nechybělo odhodlání splnit zadání za každou cenu. Na místo ředitele úřadu vyšetřování posadil neméně ambiciózního JUDr. Miroslava Antla ( současný senátor za ČSSD)
Útok na Železného zahájili jako obvykle policejní novináři v čele s nechvalně proslulou Sabinou Slonkovou ( Unger, Váca a další), kteří dostali od policie informace o probíhajících vyšetřováních kolem údajných trestních činů televizního magnáta. Nezaplacené daně, poškozování věřitele ( v té době však žádný nebyl soudem určen). Chybělo snad jen obvinění ze znásilnění, ale možná, že z dílny Vladimíra Machly ještě vypadne.
Těžko říct, které bylo absurdnější, či zcela zmanipulované vyšetřovateli. Těžko se v tom orientují i právníci. Jen vyšetřovatel Machala a jeho nadřízený Antl se prý orientovali správně.
Dehonestace budoucího podezřelého spřátelenými policejními novináři má v naší zemi dlouholetou tradici, která sahá až do padesátých let. Novinářské domněnky se v mediálních trestních kauzách stávají důkazem, který do značné míry ovlivňuje úsudek soudců, pokud už předem nebyl ovlivněn jako v případě zaujatého soudce Dušana Pašky.
Finanční úřad, celní úřad, policie, všichni jako na povel se snažili zjistit něco, za co by bylo možné dostat Železného do tepláků.
Vyšetřovatel Machala jej chtěl nejdříve dostat za každou cenu do vazby. Tím by veřejnost přesvědčil o závažnosti a oprávněnosti stíhání Vladimíra Železného. Bez potvrzení oprávněnosti obvinění uvalením vazby, stálo veřejné mínění spíše na straně šikanovaného televizního podnikatele, což ostatně potvrdily senátní volby, kdy byl Vladimír Železný zvolen drtivou většinou hned v prvním kole. Vazba má pro vyšetřovatele i jiné výhody: poníží zájmovou osobu, psychicky podlomí, ve vazbě ji může lépe šikanovat a v neposlední řadě může při následných domovních prohlídkách nalézt něco, za co by mohl svou oběť obvinit navíc. Často se stává, že ostatní obvinění jsou nakonec stažené pro nedůvodnost, ale nové obvinění vydolované z domovních prohlídek se udrží.
První obvinění proti Vladimíru Železném padlo ironií osudu poté, co se samotný Železný obrátil na policii kvůli vydírání a ohrožování zbraní galeristou Novotným.
Georg Novotny je Američan, který má i české občanství. V takovém případě platí, že pokud si něco přiveze do své staré vlasti neplatí za to celní poplatky. A na tom Novotný založil své podnikání. Prezentoval se jako galerista, nakupoval v aukcích cenné obrazy a dovážel je do Čech pro různé zájemce o umění.
Mnozí mu zaplatili dopředu, aby mohl na aukcích nakoupit, ale nakonec neviděli své obrazy ani peníze. Podobně dopadl i Železný, který měl zájem koupit několik obrazů českého malíře Emila Filly pro svou soukromou Galerii Zlatá husa. Spojil se s galeristou Novotným, aby mu pomohl vybrané obrazy nakoupit v aukční síni Shoteby 's. Předal mu peníze na nákup obrazů i na vyřízení poplatků. Měl štěstí, že mu Novotny obrazy skutečně zakoupil a předal, ale smůlu, když zjistil, že povedený galerista odkládá vyúčtování nákladů a provize. Rozdíl činil minimálně 6,8 mil. korun.
Není jasné zda už tehdy věděl vypečený galerista, že clo nemusí Železný platit, pokud obrazy dováží pro galerii. Jisté je, že Vladimír Železný, ani jeho právníci v tom neměli jasno a proto pro jistotu pověřili Novotného, aby potřebné náležitosti s celním úřadem vyřídil. Problém byl v tom, že při dovozu obrazů ze zahraničních sbírek jsou instituce, nebo i soukromí sběratelé osvobozeni od cla (Národní galerie také clo neplatí), pokud jsou tyto obrazy veřejně přístupné v galerii. To všechno Železný pochopitelně věděl, ale neznal právní výklad celní správy, který je často v rozporu se zněním zákona. Prostě oni si ho vykládají jinak. Celníci totiž tvrdili, že se toto ustanovení zákona nevztahuje na galerie vlastnění soukromou osobou, později se ukázalo, že to byl výklad špatný.
Novotný toho využil a začal svého klienta vydírat a dokonce ho ohrožoval i revolverem. Vyhrožoval, že ho udá pokud mu nezaplatí další peníze. Železný nemeškal a vše předal policii k prošetření. Policie skutečně na základě odposlechů a sledování Novotného zatkla a obvinila z vydírání a krácení celních poplatků a z dalších zpronevěr, které na něho praskly v průběhu vyšetřování . A protože měl americký pas a byla obava, že by mohl odcestovat, byla na něj uvalena vazba.
Celní úřad dostal od Machalových lidí avízo a okamžitě požadoval na Železném doplatek cla protože byl kupcem obrazů on a ne galerista, což ostatně Železný nikdy nepopíral. To bylo sice mrzuté, ale nikoli tragické. Tragické se to stalo až později.
Grossův vyšetřovatel okamžitě obvinil Železného z krácení cla a tím zabránil, aby mohlo být zaplacení cla považováno za účinnou lítost (porovnejte shovívavost a liknavost v případu místopředsedy vláda Egona Lánského).
Vyšetřovatel Machala měl s obviněním problém, protože kdyby Železný údajný celní dluh zaplatil (na většinu daňových a celních přestupků se vztahuje ustanovení zákona o účinné lítosti §66), nemohl by jej trestně stíhat. Závod s časem a s vyšetřovatelem Machalou však v tomto okamžiku Železný prohrál, protože byl obviněn dříve než zaplatil clo. Vladimír Železný clo doplatil přestože byl přesvědčen, že platit nemusel a peníze chtěl později vymáhat na celní správě dodatečně. Celní správa skutečně po čase přiznala, že humbuk kolem nezaplaceného cla za obrazy byl účelově vyvolán ze strany policie a některých celníků, kteří se buď mýlili, nebo pracovali na základě policejní objednávky a peníze za clo (6,8 mil korun) Železnému vrátila.
Mezitím však zprávy o údajných daňových podvodech plnily stránky tisku. Ukázka toho, jak naši policisté dodržují presumpci neviny a ochranu osobních údajů, Machala a jeho hoši si s tím hlavu nelámali.
Kupodivu je to jediné obvinění, které se podařilo dovést až k soudu, i když to policistům trvalo čtyři roky. V tomto případě jde o klasickou ukázku policejní manipulace. Není ani tak důležité, zda Vladimír Železný porušil zákon, mnohem důležitější je, že zákon nerespektovali policisté, státní zástupci, ani ministr vnitra. A proti tomu je obrana nemožná.
Jednalo se o příkladnou spolupráci státních orgánů na zakázku socialistické vlády, což ostatně dokládají i výroky vrchní státní zástupkyně Marie Benešové : " U této kauzy, která je sledována vládou, jsem si udělala rekapitulaci a s hrůzou jsem zjistila, že státní zástupce dal celkem čtyři pokyny, které nebyly ze strany policie vyslyšeny..."
Krajně podezřelé však bylo, že před obviněním Železného z celního úniku narychlo a v noci navštívil Novotného ve vazební věznici vyšetřovatel Machala. Co mu slíbil se nikdy nedovíme, ale můžeme to odvodit z následujících událostí. Novotný podepsal výpověď ve které obvinil Železného, že o celním úniku věděl a peníze na clo mu nedal. Bylo to sice tvrzení proti tvrzení a navíc odpovědnost za clo nese ten, kdo věc přiváží, ale Machalovi to k obvinění stačilo - s tím ať si láme hlavu soud.
Druhou podivností bylo, že hned následující den byl Novotný překvapivě propuštěn z vazby, byl mu vrácen pas a povedený galerista zmizel do USA, dodnes se nevrátil a tak je u soudu používám jen protokol z nočního "výslechu".
Soudce Dušan Paška, který dostal žalobu na stůl opět postupoval přinejmenším nestandardně, ne-li na politickou objednávku, když první stání nařídil necelý týden před volbami do Senátu, kde Vladimír Železný kandidoval jako nezávislý. Před novináři se soudce nechal slyšet - ať prý lidé vidí koho mohou volit. Skutečná ukázka nezávislého soudce. Pokračování soudního jednání nařídil opět v termínu před volbami v červnu 2006, kde kandidovali Železného Nezávislí. Soudce však měl těžkou úlohu. Na jedné straně měl silnou vůli jej odsoudit (jinak by žalobu ani nepřijal), na druhé straně však měl v ruce jen písemné prohlášení obviněného pachatele na útěku. Důkaz, kdy tvrzení stojí proti tvrzení obstojí snad jen v Bělorusku. Nakonec si ale přečetl zákon i soudce Paška a zjistil, že Železný vlastně žádné clo platit nemusel, ale přesto jej odsoudil ke dvouletému podmíněnému trestu odnětí svobody a navíc k pokutě pěti milionů korun. Zdůvodnění trestu nelze nazvat jinak než blábolem, který nemá cenu ani rozebírat. V médiích se mu pak posmíval, že neznal zákon a proto dovezl obrazy prostřednictvím galeristy Novotného protože jako galerista platit stejně nemusel. Zapomněl se ale zmínit o tom, že zákon neznal ani příslušný celní úřad, který clo neoprávněně vyžadoval, čímž celou kauzu vyrobil, a neznal ho ani on, protože jinak by žalobu nemohl ani přijmout, což trestní řád umožňuje - § 185 až 188 tr. řádu.
Hlavní obvinění proti Vladimíru Železném však bylo z poškozování věřitele § 256.

§256 Poškozování věřitele

(1) Kdo i jen částečně zmaří uspokojení svého věřitele tím, že
(a) zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou, nebo odstraní část svého majetku

(b) předstírá, nebo uzná neexistující právo nebo závazek
( c ) svůj majetek zdánlivě zmenšuje
(d) v řízení před soudem odmítne splnit zákonnou povinnost učinit prohlášení o svém majetku nebo o majetku právnické osoby za kterou je oprávněn jednat, nebo v takovém prohlášení uvede nepravdivé, nebo hrubě zkreslující údaje

Měl se ho dopustit tím, že svůj majetek rozprodával a převáděl, aby se vyhnul placení pohledávky za společností CME - to podle písm.( a ) a podle písmena (b) uznal neexistující právo nadace Astrona na zaplacení smluvní pokuty a tím svůj majetek snížil. Podle policistů snižoval svůj majetek i prodejem a převodem na jiné právní subjekty.
Vladimír Železný je chytrý vzdělaný intelektuál, který zcela změnil pohled na televizní zábavu. Spolu se svými společníky získal pro společnost CET 21 první licenci na provozování televizního vysílání. Protože neměli peníze na investici do takového podniku a tak pro svůj záměr získali jednoho z nejbohatších amerických investorů Ronalda Laudra, který nasypal potřebné peníze do Železného televizního projektu. Železný však nebyl jen intelektuál, ale také velice schopný manažer. TV Nova pod jeho vedením vsadila na průměrnou zábavu, která příliš nezaměstnávala mozkové závity. U nás, podobně jako jinde ve světě, průměrní lidé převažují. Jeho televize tak získala drtivou převahu ve sledovanosti a z toho plynoucí i největší podíl reklamy. To všechno dohromady představovalo zlatý důl. Laudr ovládl i jiné televize ve střední a východní Evropě, ale zatímco tam nevydělával (spíše prodělával), TV Nova byla vysoce zisková. Dovolím si tvrdit, že to bylo výhradně zásluhou Vladimíra Železného. Po jeho nuceném odchodu sledovanost a zisky pozvolna, ale jistě klesají. Ukázalo se, že dělat průměrnou zábavu nemůže dělat průměrný manažer.
Ostatně story o vzestupu a pádu Vladimíra Železného zná u nás jistě mnohem více lidí, než životopis současného premiéra.
V roce 1999 americký investor mylně usoudil, že královsky placený Železný se už nevyplatí, a že rozběhlý stroj na peníze mu bude sypat i bez něho, a tak nechal generálního ředitele odvolat. To sice mohl, ale bez licence, kterou vlastnila CET 21 zase nemohl vysílat. Vladimír Železný nebyl hlupák a dávno před tím s takovou možností počítal. Partnerství Laudrovou CME bylo svázáno tolika smlouvami a podsmlouvami, že mu právně nic nebránilo v tom, aby si půjčil od banky miliardu, přesunul studio na Barrandov a během krátké doby zahájil vysílání bez amerického kapitálu a Laudr si mohl své technické zařízení strčit za klobouk. Lauder ale není obyčejný věřitel a tak proti Železnému nasadil všechny páky které měl k dispozici, hlavně však peníze.
Díky složitým smlouvám na Železného nemohl a tak žaloval český stát u mezinárodní arbitráže. Arbitráž není soud a proti rozhodnutí se nelze odvolat. Stát neměl zdaleka tak schopné právníky jako Lauder a tak nebylo divu, že spor prohrál. Prohrál ne proto, že by Vladimír Železný porušil zákony, ale hlavně proto, že zde takové zákony nebyly. To však americký investor před vstupem na český trh nepochybně věděl a proto byl výsledek stockholmské arbitráže do značné míry překvapením, tím spíše, že předcházející arbitráž v Londýně dopadla ve stejné žalobě obráceně. Prohra českého státu, ale s žalobou na Železného přímo nesouvisí.
Lauder však mohl chtít od Železného zpět své investované peníze, které mu půjčil na zakoupení většinového podílu v CET 21 a navíc smluvní pokuty které plynuly z uzavřených smluv. Proto podal na Železného žaloby kam to jen šlo a také se domáhal navrácení peněz u další mezinárodní arbitráže. Naopak Železný mohl požadovat navrácení akcií Nova Consulting, které dal jako zajištění půjček do zástavy, tehdy spřízněné společnosti CME. Kdo je dlužník a kdo věřitel nebylo jasné, stejně tak ani výše případného dluhu a proto obě strany přistoupily na arbitráž.
Arbitráž je sice mnohem rychlejší, než české soudy, nicméně i ta se táhla déle než rok.
Mezitím Železný se svými právníky prodal část svého majetku a převedl své podíly v CET21 spřízněným firmám. Novu řídil jen jako najatý manažer. Byla to klasická restrukturalizace majetku a právníci to odůvodňovali nutností vypořádání majetku s manželkou Martou se kterou se rozváděl, na tom není nic nezákonného. Každý si může se svým majetkem dělat co chce - prodat, převést na někoho jiného, darovat, klidně i utratit.
Neumím posoudit do jaké míry se jednalo o účelové zbavování majetku, aby se zajistili proti případnému neúspěchu u arbitráže a myslím, že to nedokáže ani soud, ale jisté je, že se o rok později skutečně rozvedl.
Navíc se Železný pojistil i proti násilnému rozchodu se svými společníky tím, že už v roce 1996 kdy uzavřel smlouvu s lichtenštejnskou nadací Astrona o případném prodeji svých akcií Nova Consulting.
Podstata této operace byla skutečně v ochraně Železného před Ronaldem Laudrem pro případ, že by se nepohodli. Byla to klasická zajišťovací smlouva podobná jakou například ochránila svou investici japonská Nomura. Ta tehdy prakticky vytunelovala IPB banku. Například si půjčila peníze na nákup plzeňského Prazdroje od banky, kterou ovládala a poté co Prazdroj prodala, peníze nesplatila. Měla však zajišťovací smlouvu, která zaručovala, že kdyby Nomura nezaplatila, zaplatí dluh svými akciemi. Ty v té době měly odpovídající hodnotu. Když však Zemanova vláda společně s ČNB násilně ovládla IPB a "prodala" ji za korunu ČSOB (ještě ji navrch přidala 120 miliard na údajnou sanaci, což předtím odmítla IPB), "zaplatila" Nomura za plzeňský Prazdroj akciemi, které byly bezcenné. Mezinárodní arbitráž toto vyrovnání uznala. Dodnes za tento obchod nebyl nikdo odsouzen, s největší pravděpodobností proto, že vše bylo v mezích zákona. V roce 2006 nakonec stanulo před soudem osm nejvyšších manažerů IPB za zneužití informací v obchodním styku, ale v témže roce letní ministr financí Tlustý uzavřel s Nomurou smír jehož součástí bylo i zastavení stíhání obviněných manažerů. Jak to chtěl ministr financí zařídit u našeho nezávislého soudu není známo.
Podobně postupoval i Vladimír Železný, který v roce 1997 ( dva roky před roztržkou s Laudrem) uzavřel opční smlouvu s lichtenštejnskou nadací Astrona Foundation o prodeji akcií Nova Consulting a to v případě, že je dostane zpět od společnosti CME ( té jistily právě půjčky pro Žlezného). Pokud by k prodeji nedošlo, ne z viny nadace, byla stanovena smluvní pokuta ve výši 28,5 mil. dolarů. V únoru roku 2001 rozhodla mezinárodní arbitráž ( mimochodem neznám arbitráž, kterou by Česko, nebo český podnikatel vyhrál), že má Vladimír Železný zaplatit Laudrově CME odstupné ve výši přibližně 30 mil. dolarů. Český soud mu okamžitě odstavil majetek - tedy jen to co se ještě odstavit dalo. Právníci Železného pak soudu předložili směnku na 28,5 mil. dolarů, kterou musel uhradit a navrhli započtení pohledávky. Logicky tvrdili, že akcie jeho firmy Nova Consulting ztratily hodnotu, když byly dočasně ve správě CME. Laudr tak paradoxně přišel o 30 miliónů dolarů ve chvíli, kdy dostal Železného na kolena.
Obvinění vypadalo zdánlivě jasně a v médiích, kde policejní novináři psali podle policejních not, byl Železný předem odsouzen. Důkazy však Machalův tým neměl. Vladimír Železný a jeho právníci se hájili tím, že i přes majetkové přesuny měl stále dostatek hotovosti k tomu aby se s věřitelem vyrovnal, pokud by soud rozhodl, že tyto nároky jsou oprávněné.
Vladimír Železný tyto závazky a tudíž i postavení věřitele v podobě CME neuznával a proto s ním vedl arbitrážní, později i soudní spor. A protože spor nebyl rozhodnut, nebyl věřitelem Ronald Lauder a dlužníkem Vladimír Železný. Přesto byl ale obviněn Železný ještě před výsledkem arbitráže i soudu. To bylo zcela v rozporu se zákonem i se zdravým rozumem protože vyšetřovatel Machala zjevně předjímal Železného neúspěch u arbitráže. Zpráva o obvinění Železného a jeho právníků se pochopitelně donesla i k arbitrážním rozhodcům a tak mohla ovlivnit i jejich rozhodnutí.
Policistům chyběly důkazy, neměli se čeho chytit, aby sestavili obvinění, které by soud vůbec přijal, proto v dubnu 2001 v půl čtvrté ránu vtrhli do bytu Vladimíra Železného, zatkli jej a odvezli k výslechu do Krakovské, kde mu sdělil obvinění z poškozování věřitele. Tehdejší náměstek policejního presidenta Antl, se snažil dostat Železného do vazby, ale důkazy byly tak chatrné, že je státní zástupkyně Galková nemohla použít k podpoření žádosti o uvalení vazby. Výslech trval deset hodin a poté Železného museli k nemalé radosti vyšetřovatele Machaly opět propustit. Nevím jak je to možné, ale hned ten samý den Machala podrobně informovali policejní novináře Slonkovou s Ungrem.
Následovala další krajně podezřelá a dodnes neobjasněná událost, zcela jistě proto, že se na ni podíleli samotní policisté.
Jak jsem již uvedl, Železný předložil soudu směnku na 28,5 mil. dolarů, kterou musel proplatit nadaci Astrona a současně i smlouvu potvrzující, že se nejednalo o účelový obchod, protože byla uzavřena už v roce 1966. Originál směnky i smlouvy vzal soud do úschovy a přiložil do spisu.
Pokud chce některá ze stran nahlédnout do spisu nebo pořídit si kopie listinných důkazů, může tak učinit za přítomnosti soudce, nebo soudní úřednice, aby nedošlo k manipulaci, popřípadě i ke zcizení důležitých dokumentů. Ve skutečnosti je taková kontrola pouze formální a soudce si při tom často vyřizuje své záležitosti a nezřídka se stává, že se můžete hrabat ve spisech a nikdo nehlídá zda se některá listina neztratí, nebo není vyměněna. Nikdo nepředpokládá, že by byl někdo tak drzý a něco opravdu ukradl. Právní zástupce CME to však udělal. Tvrdil, že si chce pořídit jen opis některých dokumentů. Po jeho odchodu se však přišlo na to, že chybí klíčová smlouva mezi Železným a nadací Astrona Fundation. Vznikly dohady, zda smlouvu skutečně právník CME ukradl, nebo jen "koupil" od soudce. V každém případě policie nic nešetřila, protože na odhalení pachatele neměl vyšetřovatel Machala zájem. Taková ztráta dokumentů není totiž u našich soudů ojedinělá a nestala se poprvé. Řada případů svědčí o tom, že naše soudy nakládají s důkazy skutečně volně a na nějaké té listině jim nezáleží.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 loke loke | Web | 21. června 2015 v 9:31 | Reagovat

online pujcka pred výplatou litomyšl :-(

2 brodequin brodequin | Web | 21. června 2015 v 22:20 | Reagovat

jistá nebankovní půjčka :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama