Vladimír Železný II.

30. března 2009 v 10:31

Vladimír Železný II

O tom jak to chodí na Městském soudu v Praze svědčí i případ z roku 2001, kdy vedoucí kanceláře přípravného řízení si v pátek narvala plnou tašku spisů a soudních rozhodnutí o nasazených odposleších, sledování, odposleších a všechno si odnesla domů. Do tresoru je vrátila až v pondělí. Co se spisy dělo nikdo nezjistil. Když na tento nepořádek upozornily zaměstnankyně kanceláře místopředsedu soudu Bohuslava Horkého, tak se snažil celou záležitost zamést pod koberec. Je znám i případ soudce z Hradce Králové, který rozhodující dokument "ztratil" a pak na základě neexistence důkazu účastníka sporu odsoudil.
V Železného případě to dopadlo podobně. Smlouva se sice u soudu záhadně ztratila, ale právník CME, který ji opisoval byl tak laskavý, že kopii opisu dal soudu k dispozici. Pochopitelně i policii. Dobrák že? Jeho ochota však měla drobný nedostatek. V údajně autentickém opisu, který nikdo neověřil byla úmyslně udělána chyba v adrese nadace tak aby zástupci CME a nakonec i vyšetřovatelé došli k "závěru", že smlouva byla antedatována.
A stala se další podivná věc. Železného právníci chtěli dát Machalovi k dispozici notářsky ověřenou kopii ztracené smlouvy - to však pan vyšetřovatel považoval za nadbytečné a zcela v rozporu s trestním řádem tento důkaz odmítl. Kdyby totiž přijal notářsky ověřenou kopii, musel by obvinit zástupce CME. Měl přece ručně psaný opis od právníka CME, a ten říkal, že je správný. A je to...
I když Machala nakládal a hodnotil důkazy vskutku volně, nestačilo to na víc, než na mediální odsouzení. Policie tedy vymyslela další plán, ve skutečnosti se ale jednalo o další účelové zneužití zákona. V listopadu 2001 Machalovi hoši zatkli a obvinili právníka Vladimíra Železného Aleše Rozehnala z poškozování věřitele a státní zástupce Jiří Křeček na návrh policie požádal soud o uvalení vazby. Zdůvodnění bylo klasické (trapné), měl obavy, že by Rozehnal ovlivňoval svědky a také že by mohl utéct, protože mu hrozil vysoký trest. V každém výkladu k trestnímu řádu, včetně judikátů Nejvyššího soudu, jsou tyto důvody popsány jako nepřípustné. A nešel se i soudce, který byl ochoten hrát tuto ostudnou hru spolu s Machalou a Křečkem, jmenuje se Pavel Sedláček.
Současně s Rozehnalem se Machala pokusil dostat pod zámek i Železného, přestože od dubna, kdy se o to pokusil poprvé, musel pro nedostatek důkazů zmírnit obvinění z poškozování věřitele na pouhý pokus ( podle druhého odstavce). Soudkyně Edita Beranová, která o Železného vazbě rozhodovala, se však s návrhem státního zástupce neztotožnila a důvody vazby neshledala. Tak se i podruhé Machalovi nepodařilo dostat cílovou osobu do tepláků. Ředitele úřadu vyšetřování Antla i policejního radu Machalu to vyvedlo z míry, protože nečekali, že by pod takovou mediální masáží mohl nějaký soudce odmítnout návrh na uvalení vazby. V následujících dnech předvedl Antl další díl svého širokého repertoáru divadelních kousků, když přidělil svému vyšetřovateli ochranku, prý z obavy o jeho život. Nepřímo tím naznačil, že by se o to mohl pokusit obviněný Železný. Nutnost ochrany Machaly zdůvodnil výhružnými dopisy, což si nikdo nemohl ověřit a navíc prý byl Machala fyzicky napaden. Později se však ukázalo, že byl napaden ochrankou nočního podniku, kde opilý vyváděl a obtěžoval hosty.
Skutečné důvody byly jinde. Vyšetřovatel chtěl Železného s Rozehnalem rozhádat a doufal, že právník ve vazbě povolí a bude ochoten spolupracovat. Použil stejnou taktiku jako u Georga Novotneho. Druhým důvodem byly rozsáhlé domovní prohlídky od kterých si kriminalisté slibovali, že narazí na dokumenty, které by případ konečně posunuly k soudu. Podotýkám, že ani po sedmi letech žaloba k soudu nedorazila. Prohledávali dokonce i domy, kde Rozehnal ani Železný nebydleli.
Vyšetřovatel Machala se sice v zákonu příliš neorientoval a složité majetkoprávní smlouvy byly mimo rozsah jeho chápání, ale zato perfektně ovládal manipulaci s důkazy. Jeho hlavním argumentem bylo téměř vždy důvodné podezření. Když zatýkal Judr. Rozehnala našel u něho kreditní kartu jeho bývalého spolužáka soudce Martina Šalamouna, která mu vypadla v autě, když ho Rozehnal vezl ze schůzky. Okamžitě ho obvinil i z neoprávněného užívání platební karty. Byl to nesmysl a stačilo se jen se soudcem spojit a hned by bylo po obvinění, protože o tom věděl a dávno před tím se s Rozehnalem domluvil, že mu kartu příležitostně vrátí, ale s tím pan kriminální rada nepospíchal - záměrně nekonal nic. Poté co se proti vazbě odvolal právní zástupce Aleše Rozehnala k městskému soudu bylo údajné zneužití kreditní karty stále mezi obviněními. Teprve, když městský soud odmítl propuštění z vazby, zvedl Machala telefon a na kartu se konečně zeptal majitele, který Rozehnalovu verzi potvrdil a vzápětí nato byl nucen státní zástupce Křeček obvinění z tohoto "trestného" činu stáhnout. Z vazby ho ale odmítl propustit.
Obviněný Aleš Rozehnal strávil ve vazbě 86 dní (první měsíc nebyl vyslechnut žádný svědek), poté byl propuštěn. Dodnes nebyl obžalován a případ se nedostal k soudu.
Ředitel úřadu vyšetřování Antl, se opil, v Hradci Králové havaroval a způsobil řidičce středně těžké zranění. V důsledku toho musel od policie odejít a dnes pracuje jako bezpečnostní poradce.
Vyšetřovatel Machala, poté co skončil v politice jeho ochránce Gross, byl přeložen údajně na vlastní žádost do Brna a dnes už si na něho nikdo ani nevzpomene (bohužel).
Vladimír Železný a jeho právníci byli obviněni z pokusu o poškozování věřitele přestože údajné závazky nebyly žádným soudem pravomocně potvrzeny a navíc se doktor Železný v rámci dohody o majetkovém vyrovnání mezi skupinou PPF a Laudrovou CME s věřitelem(CME) vyrovnal a CME mu písemně potvrdila, že mezi nimi již nejsou žádné majetkové spory. Přesto žalobce dotlačil žalobu až před soud, který tento imaginární zločin začal v březnu 2007 řešit. Nikdo nebyl poškozen, ale státní moc se rozhodla řešit obchodní spor trestním řízením. To však v našem právním pořádku není nic neobvyklého. Existuje mnoho příkladů odsouzených, kteří nikomu nic neukradli, nezpronevěřili, neexistoval žádný poškozený, ale státní zástupce nabyl přesvědčení, že kdosi poškozený byl a soud takové nešťastníky skutečně odsoudil.
Vladimír Železný byl šikanován policií, státním zastupitelstvím i soudem. Pětkrát byl teatrálně zatčen za přítomnosti novinářů, jednou dokonce vytažen z postele ve čtyři hodiny ránu, v cele předběžného zadržení strávil dohromady pět dní. Policií byli šikanováni i jeho právníci a JUDr. Rozehnal byl dokonce na základě vykonstruovaných obviněních držen na příkaz soudce Sedláčka 86 dní v kobce pankrácké věznice. Hon na Železného a jeho spolupracovníky trval více než deset let a daňové poplatníky stál téměř dvacet milionů.
V červenci 2008 rozhodl Městský soud v Praze, že všechna obvinění o poškozování věřitelů a krácení daní při převodech podílů v CET 21 byla nedůvodná a žalobu v plném rozsahu zamítl.
Státní zástupce Jaroslav Šaroch se odvolal a Vrchní soud v Praze rozhodl o novém projednání. V prosinci roku 2008 opět pražský městský soud zopakoval svůj původní rozsudek o nevině Vladimíra Železného. A tak to půjde dál a pokud soud nižšího stupně nedostane rozum, bude vyměněn senát. Soudní šikana Vladimíra Železného trvá už desátý rok. Policejní rada Machala slouží státu v pohodě dál, stejně tak i státní zástupce Křeček, Šaroch, či soudce Sedláček. A je to...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama